Úschova dokladů

Vydáno: 22 minut čtení

1)Na rozhraní účetních období všichni jistě řešíme, kam přesuneme doklady z uzavíraného účetního období. Prostory určené pro archivaci nejsou většinou nafukovací, a proto je nutné zároveň vyřešit, která období je již možné „zlikvidovat“, příp. které doklady z likvidovaných účetních období ještě ponechat a jak dlouho. Protože doba úschovy dokladů je stanovena v jednotlivých zákonech týkajících se dané oblasti, ve které doklad vznikl, klade si tento článek za cíl poskytnout vám přehled o minimální době archivace jednotlivých typů dokladů týkajících se naší účetní praxe.

Úschova dokladů
Ing.
Zuzana
Pšeničková,
CAE
 
ZÁKON O ARCHIVNICTVÍ
Předně je třeba si uvědomit, že nad všemi právními úpravami minimální doby úschovy dokumentů stojí zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o archivnictví“). Tento zákon definuje, co jsou to archiválie, jak se mají uchovávat a kdo se tímto zákonem musí řídit. Mimo organizačních složek státu, ozbrojených sil, bezpečnostních složek státu, státních podniků a různých typů státních i nestátních neziskových organizací a zdravotních pojišťoven, ukládá tento zákon povinnost uchovávat dokumenty vyjmenované v příloze č. 1 a umožnit výběr archiválií za podmínek tohoto zákona i všem obchodním korporacím a družstvům kromě bytových družstev. To znamená, že téměř všechny právnické osoby se musí řídit zákonem o archivnictví v případě archivace dokumentů vzniklých z jejich činnosti a musí umožnit archivům přístup k níže uvedeným dokumentům, aby provedly výběr archiválií před jejich zničením. Těmito dokumenty jsou:
1)
Dokumenty o vzniku, přeměně a zániku původce
(původce je ten, z jehož činnosti dokument vznikl):
a)
zakladatelské dokumenty,
b)
statuty, stanovy, jednací řády, organizační řády a schémata,
c)
dokumenty o přeměnách právnických osob,
d)
dokumentace o zrušení a zániku.
2)
Dokumenty o řízení původce:
a)
protokoly a zápisy z jednání statutárního orgánu a dozorčího orgánu, zprávy dozorčího orgánu, zápisy z valných hromad s přílohami,
b)
výroční zprávy,
c)
zprávy o auditu.
3)
Dokumenty o majetku původce:
a)
mimořádné inventarizace majetku při vzniku, dělení nebo likvidaci obchodních společností a družstev s výjimkou družstev bytových,
b)
smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitým věcem a listiny osvědčující přechod vlastnického práva k nemovitým věcem,
c)
dokumentace zápisu a certifikace ochranných známek.
4)
Finanční dokumenty
- účetní závěrky.
5)
Dokumenty vztahující se k předmětu podnikání původce:
a)
podnikatelské záměry, vývojové studie,
b)
dokumentace výrobků (finální výkresy sestavení či sestav, prospekty, katalogy, vzorkovnice).
Přestože v naší praxi se nás týkají pouze dokumenty písemné, musíme si uvědomit, že dokumenty jsou i každá obrazová, zvuková nebo jinak zaznamenaná informace, ať už v analogové nebo digitální podobě, která byla vytvořena původcem nebo byla původci doručena.
Před skartací těchto výše uvedených dokumentů je právnická osoba, tedy původce, povinna vyzvat místně příslušný archiv k výběru archiválií z těchto dokumentů. Vzhledem k menšímu objemu dokumentů uvedených výše, se ovšem většinou postupuje tak, že tyto dokumenty neskartují původci po celou dobu své existence. Pouze v případě likvidace samotného původce vyzývají archiv k výběru archiválií.
 
ÚČETNÍ DOKLADY A JEJICH ÚSCHOVA
Pravidla úschovy účetních dokladů řeší zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZU“), v § 31 a 32. Účetní jednotky (tedy nejen právnické osoby, ale i OSVČ vedoucí účetnictví), jsou povinny uchovávat účetní záznamy pro účely vedení účetnictví následovně:
a)
účetní závěrku a výroční zprávu po dobu 10 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají,
b)
účetní doklady, účetní knihy, odpisové plány, inventurní soupisy, účtový rozvrh, přehledy po dobu 5 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají,
c)
účetní záznamy, kterými účetní jednotky dokládají vedení účetnictví (§ 33), po dobu 5 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají.
Povinnosti týkající se úschovy těchto dokladů přecházejí i na právní nástupce a není-li ho, na likvidátora, insolvenčního správce nebo jinou osobu dle zvláštních právních předpisů, příp. na dědice v případě úmrtí OSVČ, která vede účetnictví.
Za účetní záznamy zákon považuje zejména mzdové listy, daňové doklady nebo jinou dokumentaci vyplývající ze zvláštních právních předpisů. Takto použitá dokumentace samozřejmě musí obsahovat všechny požadavky kladené tímto zákonem na účetní záznamy v § 33 a doba úschovy této dokumentace záleží na funkci, jakou při vedení účetnictví plní.
Jsou-li účetní záznamy i podkladem pro případné uplatnění záruky, a pokud záruční lhůta nebo reklamační řízení je delší než lhůta uvedená pro úschovu účetních záznamů, tj. delší než 5 let, pak účetní jednotka uschová doklady a jiné účetní záznamy po dobu, po kterou tato lhůta běží nebo toto řízení trvá.
Vztahuje-li se účetní záznam k nezaplacené pohledávce či nesplněnému závazku, uschovává účetní jednotka tento účetní záznam do konce prvního účetního období následujícího po účetním období, v němž došlo k zaplacení pohledávky nebo ke splnění závazku.
Nicméně ZU dále říká, že pokud v něm není stanoveno jinak, musí se účetní jednotka při nakládání s účetními záznamy řídit zákonem o archivnictví, tzn. např. před skartací účetní závěrky vyzvat místně příslušný archiv o rozhodnutí, zda něco nevyjmou jako archiválii, která se nesmí skartovat.
 
ÚSCHOVA DOKLADŮ Z POHLEDU DANĚ Z PŘÍJMŮ
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), přímo specifikuje pouze povinnou dobu úschovy daňové evidence v § 7b odst. 5, a to pro všechny fyzické osoby vedoucí daňovou evidenci podle tohoto paragrafu. Daňová evidence, tj. přehled o příjmech a výdajích v členění potřebném pro zjištění základu daně - tzv. „peněžní deník“, a informace o majetku a dluzích - tzv. knihy pohledávek, závazků, knihy majetku apod., mají být archivovány po všechna zdaňovací období, pro která neuplynula lhůta pro stanovení daně.
Obdobně se k úschově podkladů týkajících se stanovení daně z podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti vyjadřuje i zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), v § 97 odst. 5, který všem daňovým poplatníkům, tedy nejen fyzickým osobám vedoucím daňovou evidenci, ukládá povinnost úschovy veškerých záznamů, evidencí a dokladů potřebných pro správné zjištění a stanovení daně po dobu do uplynutí lhůty pro stanovení daně. Do této záznamní povinnosti se kromě vedeného účetnictví, příp. daňové evidence, zahrnují i evidence o platbách v hotovosti, pokud poplatník nezaznamenává údaje o těchto platbách v jiné evidenci stanovené nějakým jiným zákonem, např. v evidenci pro účely DPH. Dále to mohou být i zvláštní záznamy, které správce daně uložil daňovému subjektu vést.
Lhůtu pro stanovení daně definuje § 148 DŘ následovně:
„(1)
Daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení.
(2)
Lhůta pro stanovení daně se prodlužuje o 1 rok, pokud v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně došlo k
a)
podání dodatečného daňového tvrzení nebo oznámení výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení, pokud tato výzva vedla k doměření daně,
b)
oznámení rozhodnutí o stanovení daně,
c)
zahájení řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku,
d)
oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku, nebo
e)
oznámení rozhodnutí o prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně.
(3)
Byla-li před uplynutím lhůty pro stanovení daně zahájena daňová kontrola, podáno řádné daňové tvrzení nebo oznámena výzva k podání řádného daňového tvrzení, běží lhůta pro stanovení daně znovu ode dne, kdy byl tento úkon učiněn.
(4)
Lhůta pro stanovení daně neběží po dobu
a)
řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví a před Ústavním soudem,
b)
řízení o otázce, o níž je příslušný rozhodnout soud a která je nezbytná pro správné stanovení daně,
c)
od zmeškání odvolací lhůty proti rozhodnutí o stanovení daně až do oznámení rozhodnutí o jejím navrácení v předešlý stav,
d)
od marného uplynutí úložní doby až do dne doručení rozhodnutí, kterým je prohlášena neúčinnost doručení rozhodnutí vydaného v nalézacím řízení, nebo
e)
ode dne odeslání žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní až do dne obdržení odpovědi na tuto žádost nebo do dne odeslání oznámení o ukončení mezinárodní spolupráce při správě daní v dané věci.
(5)
Lhůta pro stanovení daně končí nejpozději uplynutím 10 let od jejího počátku podle odstavce 1.“
Další úpravu lhůty pro stanovení daně ve specifických případech definuje ZDP v § 38r, a to hlavně v následujících případech:
-
byla-li poplatníkovi poskytnuta investiční pobídka formou slevy na dani, pak lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období, ve kterém vznikl nárok na tuto slevu a na všechna zdaňovací období, po která lze tuto slevu uplatnit, končí současně se lhůtou pro stanovení daně za zdaňovací období, v němž uplynula lhůta pro uplatnění nároku na slevu na dani,
-
lze-li uplatnit daňovou ztrátu nebo její část v následujících zdaňovacích obdobích po roce, ve kterém vznikla, lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období, ve kterém ztráta vznikla, i po všechna následující zdaňovací období, kdy mohla být uplatněna, končí současně se lhůtou pro stanovení daně za poslední zdaňovací období, za které lze daňovou ztrátu uplatnit,
-
při nesplnění podmínek pro uplatnění úplaty u finančního leasingu hmotného majetku jako výdaje počíná lhůta pro stanovení daně běžet od konce kalendářního roku, v němž bylo možno poprvé ověřit splnění těchto zákonných podmínek atd.
Protože je definice lhůty pro stanovení daně v a následně v dani z příjmů poměrně krkolomná, zjednodušme si pravidlo pro úschovu výše uvedené daňové evidence, dokladů a jiných záznamů potřebných pro správné stanovení daně z příjmů na dobu 3 let od uplynutí lhůty podání daňového přiznání, která je ovšem prodlužována o 1 rok v případě podání dodatečného daňového přiznání v posledním roce tříleté lhůty a v případě daňové ztráty se lhůta pro stanovení daně prodlužuje až na 8 let od uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání, ve kterém vznikla daňová ztráta. Maximální lhůta pro úschovu výše uvedených dokumentů je ovšem 10 let od následujícího dne po vypršení lhůty pro podání přiznání.
PŘÍKLAD
Výše uvedené záznamy je daňový poplatník povinen uschovávat v případě zdaňovacího období 2011 minimálně do 1. 4. 2015, příp. poplatníci podávající daňové přiznání až v červnu musí uchovávat do 1. 7. 2015. Pokud ovšem v období 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015, příp. v období 1. 7. 2014 do 30. 6. 2015, bylo podáno dodatečné daňové přiznání nebo nastala jiná skutečnost dle § 148 odst. 2 DŘ, prodlouží se lhůta archivace o rok. Pokud zdaňovací období ovšem skončilo daňovou ztrátou, je daňový poplatník povinen archivovat veškeré záznamy potřebné pro správné stanovení daně až do 1. 4. 2020, resp. 1. 7. 2020, a maximální doba úschovy těchto dokumentů pro daň z příjmů, pomineme-li skutečnosti přerušující běh lhůty pro vyměření daně, je do 1. 4. 2021, resp. do 1. 7. 2021.
 
ÚSCHOVA DAŇOVÝCH DOKLADŮ Z POHLEDU DPH
Úschovu daňových dokladů řeší zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, mnohem jednodušeji, a to ve svém § 35 a 35a. Uchovatel, tj. osoba, která daňový doklad vystavila, nebo příjemce zdanitelného plnění mající sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, je-li plátcem nebo identifikovanou osobou, je povinen uschovat daňové doklady, ať už v listinné nebo elektronické podobě po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo.
Z výše uvedeného vyplývá, že archivovat daňové doklady musíme po dobu 10 let od zdaňovacího období, kdy se plnění uskutečnilo, bez ohledu na to, kdy byl daňový doklad vystaven nebo uplatněn v daňovém přiznání. U vystavených daňových dokladů je to bez problémů, u přijatých daňových dokladů, kdy si plátce může nárokovat odpočet daně až 3 roky od data uskutečnění plnění, se skutečná doba archivace zkracuje o dobu, kdy příjemce zdanitelného plnění nezanesl doklad do své evidence pro účely DPH a neuplatnil si tak nárok na odpočet.
PŘÍKLAD
Čtvrtletní plátce přijal zdanitelné plnění dne 15. 11. 2015, daňový doklad od dodavatele dostal po dlouhých urgencích až 18. 4. 2016. Odpočet daně na vstupu tedy uskutečnil až ve druhém čtvrtletí 2016, ale počátek běhu úschovy tohoto daňového dokladu běží již od 1. 1. 2016. To znamená, že ve skutečnosti by tento daňový doklad mohl poplatník archivovat pouze do 31. 12. 2026, tzn. fyzicky by ho archivoval pouze 9 let a 9 měsíců.
Pro úplnost ještě doplním, že zákon dále uvádí, že uchovatel se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku je povinen uchovat daňové doklady v tuzemsku a pokud je chce uchovat v jiném státě, musí správci daně předem oznámit místo, kde hodlá daňové doklady uchovávat, a musí zajistit nepřetržitý dálkový přístup k těmto dokladům.
 
PERSONÁLNÍ DOKLADY A JEJICH DOBY ÚSCHOVY
Úschova dokumentů týkajících se zaměstnanců a mzdové agendy je řešena roztříštěně v několika právních normách. Úschovu účetních záznamů o údajích potřebných pro stanovení a odvod pojistného na sociální zabezpečení stanovuje zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, v § 22c na kalendářních 10 let po roce, kterého se týkají, a to jsou:
-
doklady od lékaře o dočasné pracovní neschopnosti,
-
doklady od lékaře o ošetřovném,
-
doklady k peněžité pomoci v mateřství,
-
doklady k vyrovnávacímu příspěvku v těhotenství a mateřství.
Naopak dobu úschovy záznamů o skutečnostech rozhodných pro nárok na dávky důchodového pojištění, jejich výši a výplatu řeší zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, v § 35a odst. 4 následovně:
a)
3 kalendářní roky po roce, kterého se týkají:
-
stejnopisy evidenčních listů vyhotovených v kalendářním roce, kterého se týkají, a
-
stejnopisy evidenčních listů vyhotovených v bezprostředně následujícím kalendářním roce,
b)
3 kalendářní roky po roce, ve kterém byly vyhotoveny:
- stejnopisy ostatních evidenčních listů (opravné evidenční listy nebo i řádné, ale pozdě vyhotovené),
c)
30 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají:
-
mzdové listy,
-
potvrzení o době, důvodu a výši náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náležející na pracovní úraz nebo nemoc z povolání,
-
potvrzení o době a výši vypláceného zvláštního příspěvku horníkům, který byl vyplácen před rokem 1996,
-
potvrzení nebo evidence vyloučených dob z důchodového pojištění, a to pouze dle § 16 odst. 4 písm. a), d) a e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, pokud tyto doby trvaly po celý kalendářní měsíc, popřípadě jen po část kalendářního měsíce, pokud pracovní poměr, který zakládá účast na důchodovém pojištění, trval jen po část měsíce, a v takovém kalendářním měsíci byl zúčtován příjem, který se zahrnuje do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení, a o výši tohoto příjmu,
d)
10 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají:
- mzdové listy nebo účetní záznamy o údajích potřebných pro účely důchodového pojištění vedené pro poživatele starobního důchodu,
e)
10 kalendářních roků po roce, kterého se týkají: a to záznamy o skutečnostech vedených v evidenci podle § 37 odst. 1, pokud jde o poživatele starobního nebo invalidního důchodu:
-
údaje z osobního spisu zaměstnance, kde je uvedeno jeho jméno, datum narození, pohlaví, místo trvalého pobytu, státní občanství, rodné číslo, vznik a skončení pracovního poměru nebo jiného vztahu k zaměstnavateli zakládajícího účast na důchodovém pojištění,
-
vyměřovací základ pojištěnce pro stanovení pojistného na důchodové pojištění,
-
dobu dočasné pracovní neschopnosti (neschopenky), kterou si ovšem přivodil úmyslně a dobu karantény,
-
dobu ošetřovného a dobu mateřské dovolené před porodem, tj. max. 8 týdnů před plánovaným termínem porodu (oznámení zaměstnankyně o na nástupu na mateřskou dovolenou),
-
dobu pracovního volna bez náhrady příjmu a neomluvené nepřítomnosti v práci (písemné žádosti zaměstnance),
-
u starobních důchodců informaci, kdo důchod vyplácí a datum vzniku nároku na tento důchod (rozhodnutí od České správy sociálního zabezpečení o pobírání důchodu a jeho výši, popřípadě číslo rozhodnutí o jeho přiznání, jde-li o poživatele důchodu vypláceného orgány ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti, příp. údaje o pojištění v cizině a dobu vojenské činné služby, nejde-li o vojáky z povolání)
f)
6 kalendářních roků následujících po měsíci, kterého se záznamy týkají, a to:
- seznamy společníků a členů statutárních orgánů a dozorčí rady obchodní společnosti (obdobně družstva) za jednotlivé kalendářní měsíce, a přehled kalendářních měsíců, za které tato společnost neodvedla pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, které bylo povinna odvést. Týká se období do konce roku 2014. Bylo-li již dlužné pojistné zaplaceno, musí společnost tyto seznamy uschovávat vždy po dobu 3 kalendářních roků následujících po měsíci, v němž bylo dlužné pojistné za tento měsíc zaplaceno.
Pokud ovšem jiný právní předpis stanoví pro záznamy, které mají charakter účetních záznamů, delší uschovací dobu, musí zaměstnavatel uschovávat tyto dokumenty po tak dlouhou dobu, jak říkají jiné právní předpisy. Za záznamy o těchto skutečnostech se vždy považují doklady o druhu, vzniku a skončení pracovního vztahu, záznamy o pracovních úrazech a o nemocech z povolání a záznamy o evidenci pracovní doby včetně doby pracovního volna bez náhrady příjmu.
A opět platí, že zaniká-li zaměstnavatel bez právního nástupce před uplynutím výše uvedených dob, je povinen zajistit úschovu záznamů a dalších dokladů do uplynutí uvedených dob a písemně oznámit okresní správě sociálního zabezpečení, kde jsou tyto záznamy a doklady uloženy. Jsou-li záznamy a další doklady uloženy v archivech, jsou archivy tyto záznamy a doklady povinny bezplatně na výzvu okresní správy sociálního zabezpečení nebo České správy sociálního zabezpečení pro účely provádění důchodového pojištění na nezbytně nutnou dobu předat.
Podklady týkající se zdravotního pojištění, by měl zaměstnavatel uschovávat minimálně 5 let. Přesné stanovení doby úschovy dokumentů předpisy týkající se veřejného zdravotního pojištění nedefinují, ale je možné její dobu dovodit z § 44 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, kde je uvedeno, že zdravotní pojišťovna je oprávněna udělit pokutu za nesplnění oznamovací povinnosti, nejdéle do 5 let od doby, kdy oznamovací povinnost měla být splněna. Zaměstnavatel musí uchovávat:
-
údaje rozhodné pro výpočet pojistného včetně rodného čísla každého zaměstnance a
-
evidenci o uskutečněných platbách pojistného.
Záznamy týkající se srážek ze mzdy musí zaměstnavatel uschovávat dle § 150 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, po stejnou dobu jako ostatní účetní údaje týkající se mzdy a platu, tzn. po stejnou dobu jako ostatní údaje a doklady týkající se mzdy nebo platu, tj. po dobu 30 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají. Těmito záznamy se rozumí:
-
exekuční příkazy a nabytí jejich právní moci,
-
evidence o provedených srážkách z mezd na konkrétní exekuční příkazy,
-
dohody o srážkách z mezd.
 
PRAKTICKÉ DOPORUČENÍ
Z výše uvedeného je naprosto zřejmé, že v oblasti úschovy dokumentů panuje velký zmatek. Nejen, že různé typy dokladů mají být různě dlouho uschovávány, ale i jeden a ten samý dokument má být dle různých právních předpisů odlišně dlouho uschováván. Proto se postupuje tak, že pro daný dokument platí vždy ta delší doba.
Abyste každý rok nemuseli probírat všechny šanony a vybírat jen některé dokumenty, které budete skartovat, doporučuji, je-li to prostorově možné, „archivovat“ vše minimálně po dobu 10 let od data pro podání přiznání k dani z příjmů. Dále dokumenty, které máte uschovávat déle než 10 let, je dobré mít v oddělených šanonech podle jejich minimální doby „archivace“ a tuto dobu na šanonech i vyznačit.
Souhrnný přehled dob úschovy u nejčastějších dokladů „archivovaných“ v účtárnách
 I--------------------------------------I-------------------------------------I I            
Typ dokladu
I
Doba "archivace"
I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Účetní doklady, účetní knihy, I 5 let I I odpisové plány, účtový rozvrh, I slouží-li i pro správné stanovení I I inventurní soupisy aj. I daně z příjmů, může se lhůta I I I prodloužit až na 10 let I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Účetní záznamy dokládající vedení I min. 5 let, nejlépe "doživotně" I I účetnictví I I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Účetní závěrky, výroční zprávy, I min. 10 let, nejlépe "doživotně" I I zprávy auditora I I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Záruční listy I min. 5 let, je-li záruční lhůta I I I delší, tak po celou její dobu I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Nezaplacené pohledávky, nesplacené I min. 1 rok následující po účetním I I závazky I období, kdy došlo ke splacení I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Daňové doklady z pohledu DPH I 10 let I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Daňová evidence a doklady pro I min. 3 roky, max. 10 let v I I vyměření daně z příjmů I závislosti na lhůtě pro vyměření I I I daně I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Mzdové listy I 30 let (u starobních důchodců pouze I I I 10 let) I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Potvrzení o době, důvodu a výši I 30 let I I náhrad za ztrátu výdělku u I I I pracovních úrazů a nemocí z povolání I I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Neschopenky, doklady k ošetřovnému, I 10 let I I peněžité pomoci v mateřství, k I I I vyrovnávacímu příspěvku v I I I těhotenství a mateřství I I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Stejnopisy Evidenčních listů I 3 roky I I důchodového zabezpečení I I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Osobní spis I 10 let I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Prohlášení poplatníka daně z příjmů I min. 5 let I I fyzických osob I I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Žádost o rodičovskou dovolenou, I 10 let I I neplacené pracovní volno, žádanky o I I I dovolenou, oznámení o nástupu na I I I mateřskou dovolenou I I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Exekuční příkazy, dohody o srážkách I 30 let I I z mezd I I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Doklady pro zdravotní pojištění - I min. 5 let I I údaje rozhodné pro výpočet I I I pojistného včetně rodného čísla I I I zaměstnance a evidence o I I I uskutečněných platbách pojistného I I I--------------------------------------I-------------------------------------I
1 „CAE“ (Certified Accounting Expert) - profesní titul, který uděluje Komora certifikovaných účetních svým členům, kteří po splnění podmínek v rámci systému certifikace v ČR (absolvování 13 zkoušek, doložení praxe a souhlas s etickým kodexem), získali certifikát „účetní expert“.