Výpůjčka a výprosa a jejich daňové řešení v roce 2014

Vydáno: 13 minut čtení
Výpůjčka a výprosa a jejich daňové řešení v roce 2014
Ing.
Ivan
Macháček
Právní řešení výpůjčky ve starém občanském zákoníku
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (dále jen „starý občanský zákoník“) obsahoval právní řešení
smlouvy o výpůjčce
v ustanovení § 659 až 662. Smlouvou o výpůjčce vzniklo vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat. Vypůjčitel byl oprávněn užívat věc řádně a v souladu s účelem, který byl ve smlouvě dohodnut, nebo kterému věc obvykle sloužila. Vypůjčitel byl povinen věc vrátit, jakmile ji nepotřeboval, nejpozději však do konce stanovené doby zapůjčení. Půjčitel mohl požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení, jestliže vypůjčitel věc neužíval řádně, nebo jestliže ji užíval v rozporu s účelem, kterému slouží.
V § 657 až 658 obsahoval starý občanský zákoník dále řešení
smlouvy o půjčce,
na základě které přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze. Při peněžité půjčce bylo možno dohodnout úroky. Při půjčce nepeněžité bylo možno ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství, nebo věcí lepší jakosti, zpravidla téhož druhu.
Právní řešení výpůjčky a výprosy v NOZ
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1.1.2014 (dále jen „NOZ“), obsahuje právní řešení výpůjčky v § 2193 až 2200. Kromě výpůjčky ještě zavádí nový institut
výprosu,
a to v § 2189 až 2192.
Výprosou se rozumí, přenechá-li půjčitel někomu (výprosníkovi) bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat.
Předmětem výprosy může být movitá i nemovitá věc. Půjčitelem a výprosníkem může být fyzická i právnická osoba. Půjčitel může žádat věc zpět kdykoliv dle svého uvážení. Při výprose se jedná o bezplatné vypůjčení individuálně určené a přesně označené věci. Výprosník nemůže věc vrátit v době, kdy by tím způsobil půjčiteli obtíže, ledaže by s tím půjčitel souhlasil. Výprosa se liší od výpůjčky zejména tím, že při výprose není dohodnuta doba, po kterou může výprosník bezplatně užívat půjčitelovu věc. Podle znění § 2191 NOZ je výprosník povinen nahradit škodu na věci, ledaže prokáže, že věc užíval způsobem přiměřeným její povaze. Dovolil-li výprosník bez souhlasu půjčitele, aby věc (např. sekačku, motorové vozidlo ad.) užíval někdo jiný, nahradí půjčiteli škodu z toho vzniklou.
Smlouvou o výpůjčce přenechává půjčitel vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání, přičemž vypůjčitel nabývá právo věc užívat ujednaným způsobem
a nebyl-li ujednán, způsobem přiměřeným povaze věci. Půjčitelem a vypůjčitelem může být fyzická i právnická osoba. Půjčitel dle § 2195 NOZ přenechává vypůjčiteli věc (např. počítač, traktor ad.) ve stavu způsobilém k užívání. Půjčitel se nemůže domáhat předčasného vrácení věci; to však neplatí, užije-li vypůjčitel věc v rozporu se smlouvou o výpůjčce. Potřebuje-li půjčitel věc nevyhnutelně dříve pro svoji potřebu z důvodu, který nemohl při uzavření smlouvy předvídat, může se domáhat předčasného vrácení věci, jen bylo-li to ujednáno ve smlouvě o výpůjčce. Vypůjčitel může vrátit věc předčasně, pokud tím nezpůsobí půjčiteli obtíže. Smlouva o výpůjčce je obdobou smlouvy o výpůjčce řešené v § 659 až 662 již zrušeného starého občanského zákoníku. Oproti výprose je při výpůjčce výslovně sjednána doba dočasného užívání, popř. účel, ze kterého bude vyplývat doba dočasného užívání. Základním znakem výpůjčky je její bezplatnost. V případě, že by došlo při vypůjčení vozidla k peněžní úhradě nebo k úhradě v nepeněžní formě, nepůjde o výpůjčku, ale o nájem (řešený v § 2201 až 2234 NOZ).
Shrnutí rozdílů mezi právním řešením výprosy a výpůjčky
I--------------I----------------I-----------------------I---------------------------------I
I Druh smlouvy I Ustanovení NOZ I    Smluvní strany     I Základní rozdíly                I
I--------------I----------------I-----------------------I---------------------------------I
I    Výprosa   I  § 2189–2192   I Půjčitel / Výprosník  I Není sjednána doba dočasného    I
I              I                I                       I užívání věci.                   I
I              I                I                       I Není sjednán účel, k němuž bude I 
I              I                I                       I věc užívána.                    I
I--------------I----------------I-----------------------I---------------------------------I
I   Výpůjčka   I  § 2193–2200   I Půjčitel / Vypůjčitel I Je sjednána doba výpůjčky.      I 
I              I                I                       I Je sjednán účel užívání.        I
I--------------I----------------I-----------------------I---------------------------------I
Společným základním znakem výprosy i výpůjčky je bezplatnost přenechání věci.
Ještě připomínáme pojem
zápůjčka,
jejíž právní úprava je obsažena v § 2390 až 2394 NOZ. Zápůjčkou se rozumí situace, kdy
zapůjčitel přenechá vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.
Zatímco výpůjčka se vztahuje na věci určené individuálně, pak zápůjčka se vztahuje na
věci určené druhově.
Zápůjčka může být peněžitá nebo nepeněžitá. Při peněžité zápůjčce a při zápůjčce poskytnuté v cenných papírech lze ujednat úroky. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství, nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu. Neurčí-li smlouva o zápůjčce, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi. Jedná se o obdobu smlouvy o půjčce řešené v § 657 a 658 starého občanského zákoníku.
příklad
Zemědělský podnikatel vložil svůj soukromý automobil do obchodního majetku a používá ho k dosažení příjmů ze samostatné činnosti. S vozidlem havaroval a automobil byl odtažen do autoservisu. Po dobu opravy si vypůjčil bezplatně vozidlo od svého otce, aby mohl nadále s vozidlem uskutečňovat pracovní cesty za účelem svého podnikání.
V daném případě je sjednána doba výpůjčky „náhradního“ vozidla po dobu trvání opravy vozidla a je sjednán účel užívání vypůjčeného vozidla. Mezi otcem a synem bude uzavřena smlouva o výpůjčce vozidla.
příklad
Zemědělský podnikatel si bezplatně vypůjčil traktor od jeho vlastníka, přičemž ve smlouvě není sjednán ani účel užívání věci, ani doba výpůjčky.
V daném případě není sjednána doba výpůjčky věci, ani účel užívání traktoru (zda jde např. o soukromé použití nebo o použití traktoru související s podnikáním zemědělského podnikatele). Smluvní strany v tomto případě uzavřou smlouvu o výprose. Půjčitel může žádat kdykoliv dle svého uvážení traktor zpět.
Daňové řešení výprosy a výpůjčky
Podle znění § 3 odst. 4 písm. j) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“),
není předmětem daně z příjmů fyzických osob majetkový prospěch vypůjčitele při výpůjčce a majetkový prospěch výprosníka při výprose.
Obdobně platí dle § 18 odst. 2 písm. f) ZDP, že předmětem daně z příjmů právnických osob není majetkový prospěch vypůjčitele při výpůjčce a výprosníka při výprose.
V dalším textu si ukážeme, jaké daňové výdaje si může uplatnit vypůjčitel resp. výprosník, použije-li motorové vozidlo užívané na základě smlouvy o výpůjčce nebo na základě smlouvy o výprose při pracovní cestě. Podle znění § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 ZDP lze jako daňově uznatelný náklad (výdaj) při použití vozidla užívaného na základě smlouvy o výpůjčce nebo smlouvy o výprose k pracovní cestě uplatnit
pouze náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty. Sazbu základní náhrady nelze uplatnit.
Náhradou výdajů za spotřebované pohonné hmoty
se rozumí částka stanovená v závislosti na počtu ujetých kilometrů, nákupní ceně pohonných hmot a na aritmetickém průměru všech údajů o spotřebě uvedených výrobcem nebo dovozcem v technickém průkazu vozidla.
Podle znění § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 ZDP lze pro stanovení výdajů za spotřebované pohonné hmoty použít cenu stanovenou zvláštním právním předpisem vydaným pro účely poskytování cestovních náhrad, který je účinný v době konání cesty. Pro rok 2014 platí vyhláška MPSV č. 435/2013 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (dále jen „vyhláška MPSV“).
Poplatník při tomto způsobu ocenění spotřebovaných pohonných hmot při pracovní cestě nemusí prokazovat nákup pohonných hmot, a ani cenu, kterou za ně zaplatil.
I-------------------------------I---------------------------I
I Druh pohonných hmot           I Průměrná cena v roce 2014 I
I-------------------------------I---------------------------I
I Benzin automobilový 95 oktanů I        35,70 Kč/l         I 
I-------------------------------I---------------------------I
I Benzin automobilový 98 oktanů I        37,90 Kč/l         I
I-------------------------------I---------------------------I
I Motorová nafta                I        36,00 Kč/l         I
I-------------------------------I---------------------------I
V případě, že poplatník chce uplatnit ceny vyšší (nakupuje za ceny vyšší, než jsou vyhlášené průměrné ceny pohonných hmot), je povinen
doložit cenu
doklady o jejich nákupu (nedokládá však vlastní spotřebu pohonných hmot).
Mezi daňově uznatelné výdaje (náklady) u vozidla používaného na základě výpůjčky nebo výprosy patří u vypůjčitele (výprosníka) i
výdaje vynaložené na běžnou údržbu vozidla a na drobné opravy vozidla,
pokud tato povinnost vypůjčitele (výprosníka) hradit tyto výdaje je
uvedena ve smlouvě
o výpůjčce nebo smlouvě o výprose. Pokud takovéto dojednání není obsahem smluvního ujednání, nelze u vypůjčitele (výprosníka) uplatnit vynaložené výdaje na běžnou údržbu a drobné opravy vozidla jako jeho daňově uznatelný výdaj.
příklad
Poplatník daně z příjmů ze samostatné činnosti zdaňované dle § 7 ZDP si bezplatně vypůjčil na základě smlouvy o výpůjčce od svého otce jeho soukromý osobní automobil, a to do doby, než uzavře smlouvu na finanční leasing nového vozidla s leasingovou společností. Vypůjčené vozidlo používá k pracovním cestám v rámci svého podnikání a za dobu výpůjčky (od 2.6.2014 do 15.7.2014) najel s vozidlem pro účely podnikání dle vedené evidence jízd celkem 980 km. Spotřeba PHM činí dle technického průkazu 7,4/4,8/5,8 litrů/100 km. Podnikatel vede daňovou evidenci.
Varianta A
Podnikatel nakoupil benzin 95 oktanů za 35,10 Kč/l.
Průměrná cena benzinu 95 oktanů dle vyhlášky MPSV v roce 2014 je 35,70 Kč/l.
Průměrná spotřeba pohonné hmoty činí 5,8 l/100 km. Výpočet náhrady za spotřebované PHM dle vyhlášky MPSV = 5,8 / 100 x 980 km x 35,70 Kč/l = 2 030 Kč.
Varianta B
Podnikatel nakoupil benzin 95 oktanů za 36,50 Kč/l.
Průměrná spotřeba pohonné hmoty činí 5,8 l/100 km. Podnikatel doloží v rámci vedení daňové evidence doklad o nákupu benzinu a uplatní do daňových výdajů skutečnou částku, která je vyšší než je cena PHM uvedená ve vyhlášce MPSV.
Výpočet náhrady za spotřebované PHM dle skutečné ceny = 5,8 / 100 x 980 km x 36,50 Kč/l = 2 075 Kč.
Uplatnění silniční daně při výprose a výpůjčce vozidla
Z ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že
poplatníkem silniční daně je ten, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v technickém průkazu vozidla.
Toto platí i v případě, že vozidlo na základě smlouvy o výpůjčce nebo smlouvy o výprose užívá někdo jiný k činnosti nebo v přímé souvislosti s činností, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti podle ZDP.
Vypůjčitel ani výprosník nejsou poplatníkem silniční daně,
i když jsou na základě smlouvy o výpůjčce nebo smlouvy o výprose uživateli věci (vozidla).
V případě, že vypůjčitel nebo výprosník za vozidlo vypůjčené nebo vyprošené zaplatí silniční daň, jedná se o
daň zaplacenou za jiného poplatníka
a zaplacená daň je pak dle § 25 odst. 1 písm. r) ZDP daňově neuznatelným výdajem u vypůjčitele i výprosníka. I když je v tomto případě silniční daň zaplacena jiným poplatníkem (vypůjčitelem nebo výprosníkem), bude provozovatel vozidla jako zákonný poplatník této daně v roli daňového dlužníka. Aby se poplatník silniční daně nedostal do role daňového dlužníka a přitom dle uzavřené smlouvy o výpůjčce nebo smlouvy o výprose mohl zaplatit tuto daň vypůjčitel nebo výprosník, musí dojít k situaci, že vypůjčitel, resp. výprosník silniční daň (zálohu na daň) za poplatníka této daně zaplatí s variabilním symbolem příslušného provozovatele vozidla a daň je zaplacena místně příslušnému správci daně tohoto provozovatele vozidla. I v tomto případě jde o daň zaplacenou za jiného poplatníka a u vypůjčitele i výprosníka, kteří tuto daň zaplatí, nepůjde o jejich daňově uznatelný výdaj.