Služby související s dovozem a vývozem osvobozeny pouze v případě přímé vazby mezi objednatelem a poskytovatelem služeb

Datum vydání: 11. 1. 2018 Autor: Redakce portálu DAUČ

Fakturace přepravních služeb případně dalších podobně zaměřených služeb má již několik let poměrně stabilní rozhodovací základnu. Dopravci při jejich fakturaci striktně postupují podle osoby objednatele.

Jeho postavení v rámci systému DPH rozhoduje o uplatnění DPH s důrazem na stanovení místa uskutečnění zdanitelného plnění. Jelikož je drtivá většina objednávek ze stran podnikatelů (tj. osob povinných k dani), tak se budeme stručně věnovat jim.

 

V systému B2B se fakturuje dle sídla objednatele – čili plnění se přenáší na příjemce služby

Služby jakožto jeden ze dvou základních typů zdanitelného plnění v rámci systému DPH jsou upraveny buď základním pravidlem uvedeným v § 9 ZDPH anebo speciálním paragrafem tj. § 10 ZDPH. Pokud se jedná o objednávku přepravních služeb ze strany osob povinných k dani, tak je nutné použít pravidlo základní. To vychází z principu, že místo uskutečnění zdanitelného plnění (tj. stát, kde bude přiznáno a odvedeno DPH) je tam, kde má objednatel svoje sídlo.

V praxi to znamená to, že u přepravních služeb objednaných podnikatelem není rozhodující trasa převáženého zboží, ale to, kdo je příjemcem plnění (komu je fakturováno). Například zboží převážené ze Slovenska do Polska českým dopravcem, fakturované německému plátci DPH bude podléhat přenesenému plnění a zdanění proběhne v Německu. Tento princip samozřejmě bude činit z osob povinných k dani buď osoby identifikované (viz § 6 ZDPH) anebo plátce daně z přidané hodnoty.

 

Objednávky od osob nepovinných k dani se zdaňují tam, kde se přeprava uskutečňuje anebo tam, kde přeprava začíná (v případě přepravy mezi státy EU)

Méně častým jevem jsou objednávky na přepravu zboží z řad osob nepovinných k dani. Jde o osoby, které na sebe nemohou vzít povinnost přiznat daň ani samotná daň na ně nemůže být přenesena. V jejich případě není možné využít základního pravidla pro uplatnění DPH u služeb dle § 9 ZDPH, ale musíme vzít v potaz pravidlo speciální, konkrétně jde o § 10f ZDPH. Jeho základní princip říká, že místo uskutečnění zdanění se nachází tam, kde je přeprava zboží uskutečněna anebo tam, kde byla započata (v případě uskutečnění přepravy mezi dvěma či více členskými státy).

Výše uvedené podmínky platí již několik let a nad veškerou pochybnost patří do rutinní výbavy fakturačních oddělení dopravců. K tomu lze připojit i § 69 ZDPH zaměřený na osvobození poskytnutí přepravy a služeb přímo vázaných na dovoz či vývoz. Jedná se o poměrně běžnou situaci, kdy přepravní firma dovozci či vývozci vystaví fakturu jako osvobozené plnění s nárokem na odpočet dle výše uvedeného § 69 ZDPH.

Ve vazbě na Článek 146 Směrnice máme rozsudek SDEU ve věci C-288/16 L. Č. Jeho podstatou je situace, kdy smluvní dopravce fakturoval přepravu zboží v rámci celního režimu tranzit mezi EU a třetí zemí. Při fakturaci přepravy zboží nerozlišoval, zda fakturuje svoje přepravní služby evidentně související s dovozem či vývozem konečnému objednateli (dovozce, vývozce) anebo prostředníkovi (spediční firmě). Bez ohledu na povahu objednatele považoval vše za osvobozené plnění, což bylo v rozporu s názorem SDEU.

SDEU ve svém rozsudku konstatuje, že legitimita osvobození od DPH musí být opřena samozřejmě o vazbu na dovoz a vývoz, ale také zde musí být přímá vazba mezi poskytovatelem služby a odesílatelem či příjemcem zboží. K podobnému závěru se kloní i MFČR, které k výše uvedené problematice vydalo Metodický pokyn pod čj. 103102/17/7100-20116-050701 a lze jej v detailu přečíst na www.financnisprava.cz. Z pokynu mimo jiné vyplývá i závaznost tohoto výkladu § 69 ZDPH od 1. 3. 2018 pro přepravce fakturující tyto služby.

 

Zdroj: Ing. Vladimír Zdražil, časopis Daňová a hospodářská kartotéka, Wolters Kluwer, 2018.

Aktuálně