Datum vydání: 17. 8. 2020 Autor: Redakce portálu DAUČ
Novelu zákona o daních z příjmů tvoří doplnění transpozice směrnice proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem.
Novela dále upravuje terminologie mezinárodních smluv. Sjednocení používané terminologie týkající se mezinárodních smluv je nezbytné pro lepší srozumitelnost zákona a odstranění nejasností, které dnes v důsledku nejednotnosti použitých pojmů vznikají.
Hlavním důvodem pro zpracování a předložení novely zákona o dani z přidané hodnoty je povinná transpozice směrnice Rady (EU) 2018/1910 a s tím související terminologická zpřesnění, jejichž cílem je jasnější a přehlednější legislativní úprava daně z přidané hodnoty v oblasti obchodu mezi členskými státy. V návrhu zákona se dále zakotvují některé další zásady vyplývající z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie.
Ve vymezení daňového území Evropské unie v zákoně o spotřebních daních se provádí změna v důsledku legislativního návrhu směrnice. Uvedená směrnice stanoví, že nově budou italská obec Campione d’Italia a italské vody jezera Lugano zahrnuty do celního území Evropské unie a území Unie, na které se vztahuje směrnice 2008/118/ES o obecné úpravě spotřebních daní. Na základě nové právní úpravy se na tato území budou vztahovat veškerá pravidla pro oblast spotřebních daní.
Navržená novela zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní zajistí v souladu se Směrnicí DAC 6 naplnění povinnosti automatické výměny informací o přeshraničních uspořádáních, jejichž cílem může být agresivní daňové plánování. To ve svém důsledku povede k ochraně vnitrostátních základů daně z příjmů v České republice a v dalších členských státech Evropské unie a bude působit jako prevence odlivu příjmů do jurisdikcí s příznivějším daňovým systémem. Navrhovaná právní úprava má za úkol předcházet agresivnímu daňovému plánování. Včasné získání relevantních informací umožní správci daně pružně reagovat na nová optimalizační schémata a tím bojovat proti daňovým únikům. Komplexní přehled o vlivu přeshraničních transakcí na daňové povinnosti poplatníků na straně správce daně by pak sekundárně měl vést k silnějšímu odrazujícímu efektu pro poplatníky využívající agresivní daňové plánování napříč státy.
Vláda ČR vyslovila souhlas se sjednáním tohoto dokumentu usnesením č. 375 ze dne 15. května 2017 a následně jej schválila usnesením č. 107 ze dne 14. února 2018. Text Úmluvy byl přijat a schválen v Paříži dne 24. listopadu 2016, přičemž Úmluva představuje jeden z hmatatelných výsledků projektu BEPS (Base erosion and profit shifting), kdy v roce 2012 představitelé skupiny států G-20 vyzvali OECD, která sehrává v daňové oblasti na globální úrovni velmi významnou úlohu a která přeshraniční daňovou optimalizaci řešila i před tím, k tomu, aby se pokusila najít a navrhnout konkrétní řešení problémů souvisejících s postupným narušováním daňové spravedlnosti, integrity daňových systémů a s deformováním daňové soutěže, jako důsledkem vývoje, který umožnil, především tedy velkým nadnárodním společnostem, do velké míry minimalizovat jejich daňové zatížení, a to prostřednictvím strategií daňového plánování využívajících mezery a nesoulady v nastavených daňových pravidlech v různých státech světa, a to právě k tomu, aby jejich zisky nebyly buď vůbec zdaňovány, nebo k tomu, aby byly přesunuty do zemí či jurisdikcí s relativně nízkým efektivním zdaněním. Jak je již všeobecně známo, v rámci zmíněného projektu BEPS byl vypracován balíček 15 opatření k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků, přičemž platí, že implementace ustanovení konečného znění BEPS balíčku vyžaduje, kromě změn ve vnitrostátních právních předpisech (např. problematika tzv. hybridních nesouladů, problém odčitatelnosti úroků, zavedení tzv. CFC /Controlled Foreign Companies/ legislativy, zavedení „departure tax“ atd.), i změny v mezinárodních smlouvách o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu. Celkový počet takovýchto uzavřených mezinárodních daňových smluv přesahuje ve světě v současné době číslo 3 000, což samo o sobě znemožňuje v reálném časovém horizontu jejich individuální dvoustranné celkové přejednání (renegociaci) nebo sjednání dodatečných protokolů k nim. Z výše uvedených důvodů tak byl pod záštitou OECD vypracován jako inovativní přístup návrh „mnohostranného nástroje“, který má tedy formu mezinárodní mnohostranné úmluvy a který umožňuje hromadnou a v relativně krátkém časovém úseku realizovatelnou implementaci navrhovaných opatření do obsahu existujících mezinárodních smluv o zamezení dvojímu zdanění. V oblasti takovýchto mezinárodních smluv se jedná o historicky první takovýto nástroj, který představuje pouze jednu z možností, jak zajistit, aby se modifikovaná ustanovení začala co možná nejdříve provádět v mezinárodních daňových vztazích mezi jednotlivými zeměmi, které spolu smlouvu o zamezení dvojímu zdanění historicky již uzavřely. Úmluva je otevřena k dobrovolnému přistoupení jakékoliv zemi světa. Česká republika se tedy rozhodla této úmluvy využít, a to tím způsobem, že jejím prostřednictvím bude do svých bilaterálních smluv o zamezení dvojímu zdanění implementovat všechny tzv. minimální standardy, které z projektu BEPS v kontextu těchto smluv vyplynuly. Dohodnuté minimální standardy se dotýkají výslovného zmínění cíle a smyslu smluv o zamezení dvojímu zdanění, zavedení pravidla proti zneužívání těchto bilaterálních smluv v podobě tzv. principle purposes test, jehož smyslem je zamezit aplikaci smluv v situacích, které jsou účelově vytvořeny bez jakéhokoliv dalšího ekonomického (legitimního) důvodu, a to tedy pouze za účelem snížení efektivního zdanění, příp. dosažení dvojího nezdanění. A Stránka 2 (celkem 19) dále pak minimální standardy přináší změny do článků smluv o zamezení dvojímu zdanění, které se dotýkají oblasti řešení případů dohodou s cílem účinného a včasného řešení případně vzniklých sporů v oblasti aplikace a interpretace těchto významných mezinárodních daňových smluv. Tento přístup je potvrzen a vyplývá ze seznamu výhrad České republiky ve vztahu k Úmluvě, které jsou uvedeny v příloze k návrhům usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky. V této souvislosti je třeba zmínit, že ČR takovýmto přístupem neumožňuje jakékoliv druhé smluvní jurisdikci prostřednictvím Úmluvy učinit jakoukoliv jinou změnu do textu existující daňové smlouvy, která není obsažena v minimálním standardu, přičemž současně ani neumožňuje žádné asymetrické uplatňování jednotlivých ustanovení existujících smluv o zamezení dvojímu zdanění, které Úmluva rovněž připouští. Přístup spočívající v implementaci pomocí Úmluvy minimálních standardů současně zachovává pro ČR vysokou míru flexibility do budoucna, kdy Úmluva sama o sobě umožňuje učiněné výhrady popřípadě i stáhnout apod.
Zdroj: Nové ASPI, https://www.noveaspi.cz
Licence Moje OaO umožňuje předplatitelům vybraných produktů Wolters Kluwer položit max. 7 dotazů za rok do poradny Otázky a odpovědi.
Tato licence neopravňuje k plnohodnotnému přístupu na portál DAUC.cz a do poradny Otázky a odpovědi. Nelze také zobrazovat odpovědi na dotazy jiných uživatelů.
Plné využití poradny zajišťuje licence DAUC Otázky a odpovědi a přístup k dalšímu obsahu portálu některá z licencí DAUC (DAUC, EXPERT, UNES).
Vaše zpráva byla úspěšně odeslána.
Nastala chyba, Vaše zpráva nebyla bohužel odeslána.