Cizoměnové zálohy a (nejen) jejich kurzový přepočet

Datum vydání: 28. 12. 2020 Autor: Rödl & Partner Praha

Národní účetní rada na svém zasedání dne 19. října 2020 schválila text interpretace I-43 Poskytnuté zálohy vedené v cizí měně.

Podle této interpretace záloha ve většině případů de facto představuje úhradu (části) pořizovací ceny majetku nebo služby před jejich vlastním dodáním, předpokládá se její zápočet na celkové plnění a představuje tak ve své podstatě samostatnou (dílčí) část celkové pořizovací ceny nakupovaného majetku/služby. Účetní jednotka proto v takových případech není vystavena kurzovému riziku a tyto poskytnuté zálohy v cizí měně není vhodné ani správné dále přepočítávat kurzem ČNB k rozvahovému dni.

Kurzové riziko a přepočty obecně

Kurzový přepočet je běžnou uzávěrkovou operací. Jedná o rutinní operaci, obzvláště pro účetní jednotky operující v cizí měně. Kurzový přepočet je vždy spojen se zjištěním aktuální výše jednotek české měny u položky v cizí měně. Dá se proto říci, že kurzový přepočet a kurzové riziko spolu úzce souvisejí. Proto pozbývá smyslu přepočítávat již uhrazené částky pohledávek a závazků. Ze stejného důvodu nejsou přepočítávány hodnoty pozemků, budov a strojů pořízených v cizí měně. Podobně i náklady a výnosy příštích období – faktura přijatá či vydaná v cizí měně již uhrazena byla, a nevzniká tak žádné dodatečné kurzové riziko.

Záloha v právních předpisech

Z právního pohledu se zálohou rozumí „vše, co dala jedna smluvní strana straně druhé před uzavřením smlouvy“ (§ 1807 NOZ). U cizoměnových záloh se musí jednat o položku v cizí měně. Zákon již o vracení nic neříká. To zmiňuje u podobného institutu, a to u závdavku (v následujících § 1808 a 1809 NOZ). Závdavek má charakter poskytnutí jistoty – záruky či v nejzazším případě náhrady škody. Právě skutečnost, že záloha není s největší pravděpodobností vrácena, protože je očekáváno řádné plnění z obou smluvních stran, je důležité pro rozhodování o provedení či neprovedení kurzového přepočtu.

Vykazování záloh

Vykazování záloh je vcelku bezproblémové. Byl zvolen princip věcné sounáležitosti: zálohy na dlouhodobý majetek jsou vykazovány pod dlouhodobým majetkem, na pořízení zásob pod zásobami. Ostatní zálohy jsou považovány za provozní a jsou vykazovány pod pohledávkami – krátkodobými nebo dlouhodobými. Pohledávka jako očekávání úhrady – budoucího peněžního toku, například EUR – přepočítávána je. Na druhou stranu u poskytnuté či přijaté zálohy peněžní tok již očekáván není, úhrada zálohy již proběhla a vrácení se zpravidla neočekává. Jestliže ano, ze zálohy se stává pohledávka, peněžní příjem je očekáván a v případě cizí měny je i spojen s kurzovým rizikem.

Národní účetní rada a právě vydaná interpretace

Tak, jak je sepsána interpretace věnující se poskytnutým zálohám, se jedná o vykročení správným směrem. Krátce a výstižně problematiku objasňuje, což vede čtenáře k jednoznačnému pochopení problematiky. Pluralitně ale neuvádí další účetní osud zálohy při jejím zúčtování s přijatou fakturou. Vhodný by proto byl přímý postoj k jeho ignoraci při variantě neprovedení kurzového přepočtu k datu účetní závěrky. 

Interpretace obsahuje velmi zajímavou dedukci, která na západ od nás překvapivá není, a to, že uhrazená záloha na provozní náklady – v interpretaci jsou zmiňovány služby – naplňuje definici nákladů příštích období, pod kterými mají být zálohy správně vykazovány. Vhodné by bylo doplnit, že poskytnuté zálohy na tituly, k nimž jsou tvořeny dohadné položky, by měly být započteny s jejich odhadovanou výší na pasivní straně: nejedná se o věrné zobrazení skutečného stavu a výše závazků například za spotřebovanou energii či teplo, když je například celoroční odhadovaná spotřeba energie vykazována na pasivní straně rozvahy a poskytnuté zálohy na straně aktivní. Vykazován by měl být jen čistý přebytek zálohy či dohadné položky.

Logickou dedukcí by dohadná položka v cizí měně měla být účtována do nákladů stejným kurzem, jako je uhrazená záloha, protože platí již výše zmíněné – k uhrazené záloze se již více neváže kurzové riziko.

Dalším pragmatickým vyvozením může být účtování poskytnutých záloh přímo do nákladů, pokud je potřeba na související titul vytvořit pasivní dohadnou položku. Uzávěrkovou operací by se výše nákladů již jen korigovala. Na zvážení je i přejmenování položky provozních záloh na výše zmíněné závdavky.

Závěr

Teprve praxe ukáže, jak esenciálně akademické nebo efektivně proveditelné je programové přenastavení účetních systémů, stejně jako změna subjektivního uvažování účetních a finančních manažerů například ohledně výše tvořených dohadných položek, vykazování a překurzování záloh apod. V každém případě se jedná o další zdárný krok směřující k věrnému a poctivému vykazování.

Ing. David Trytko, Ph.D., auditor

Zdroj: Newsletter Česká republika, Rödl & partner Consulting, s.r.o., www.roedl.com/cz

 

Aktuálně