DAŇ Z PŘÍJMŮ
Příspěvek 270/20.04.09 – MF předkládá doplněné stanovisko
PŘÍSPĚVEK UZAVŘEN S ROZPOREM
270/20.04.09 - Stanovení superhrubé mzdy po 1.1.2009
Předkládají: Ing. Robert Bezecný, daňový poradce, č. osvědčení 3321
Ing. Michal Dušek, daňový poradce, č. osvědčení 4056
Po konzultaci se zástupci MF byl příspěvek přepracován a doplněn o stanoviska
Cílem tohoto příspěvku je navázat na sdělení Ministerstva financí k praktické
aplikaci ustanovení § 6, odst. 13 a
15 zákona č.
586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění
platném od 1. ledna 2009 (dále jen „ZDP“) publikované na stránkách Ministerstva financí dne 20.
Ledna 2009 (dále jen „Sdělení MF“) a ujednotit postup při stanovení základu daně pro různé skupiny
zaměstnanců.
1. Úvod
ZDP v § 6, odst. 13 stanoví, že
základem daně jsou příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků zvýšené o částku odpovídající
pojistnému na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů povinen platit
zaměstnavatel podle zvláštních právních předpisů. Takto definované pojistné je zahrnuto pod
legislativní zkratku "povinné pojistné". Ve větě za středníkem pak ZDP v tomto ustanovení stanoví,
že částka odpovídající povinnému pojistnému se připočte k základu daně i u zaměstnance, který
povinnost platit povinné pojistné nemá.
Pro rozhodnutí o tom, kdy je potřeba navyšovat základ daně u zaměstnanců a o jakou
částku je potřeba toto navýšení provést, je nezbytné se detailněji zabývat definicí povinného
pojistného a následným uplatněním § 6, odst. 13 ZDP (části první věty uvedené za středníkem).
2. Popis problematiky
Definice povinného pojistného obsahuje jak pojistné na sociální zabezpečení tak i
pojistné na všeobecné zdravotní pojištění, které je povinen hradit zaměstnavatel. Otázkou tedy je,
zda povinné pojistné zahrnuje vždy kumulativně pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na
všeobecné zdravotní pojištění, či zda zaměstnavatel platí povinné pojistné v situaci, kdy odvádí
pouze pojistné na sociální zabezpečení nebo naopak pouze pojistné na zdravotní pojištění ve výši
odpovídající jednotlivým pojistným. Zodpovězení této otázky je velmi důležité zejména s ohledem na
aplikaci části první věty uvedené v § 6, odst. 13 ZDP za středníkem.
Domnívám se, že jakákoliv úhrada pojistného na sociální zabezpečení nebo na
všeobecné zdravotní pojištění by sama o sobě měla být považována za povinné pojistné. Úmyslem
zákonodárce bylo nepochybně navýšit základ daně o skutečně zaplacené pojistné na sociální
zabezpečení a/nebo zdravotní pojištění (včetně omezení v maximální výši). V opačném případě by
zákonodárce jednoduše použil formulaci „základ daně zaměstnance se navyšuje o 34%“ a nevázal by
navýšení základu daně na „povinné pojistné“.
Pokud tedy zaměstnavatel platí alespoň jedno z výše uvedených pojistných, mělo by
toto pojistné být považováno za povinné pojistné (částka povinného pojistného bude odpovídat
skutečně zaplacenému pojistnému) a ustanovení věty za středníkem by se v takovéto situaci nepoužilo.
Zaměstnavatel je totiž povinen zvýšit základ daně o částku odpovídající zaplacenému povinnému
pojistnému a věta za středníkem se uplatní pouze v případě, že zaměstnavatel povinnost platit
povinné pojistné nemá. Tuto větu je nutné vykládat tak, jako by v tomto ustanovení bylo napsáno, že
částka odpovídající povinnému pojistnému se k základu daně připočte u zaměstnance, u kterého
zaměstnavatel povinnost platit povinné pojistné vůbec nemá. Částečné placení povinného pojistného
tak vylučuje možnost aplikace části první věty ustanovení § 6, odst. 13 ZDP uvedené za středníkem.
Takovouto interpretaci ustanovení § 6, odst. 13 ZDP lze