221/13.02.08 - Základ daně z příjmů ze závislé činnosti u mezinárodního
pronájmu pracovní síly
Ing.
Otakar
Machala,
daňový poradce, č.osvědčení
2252
Ing.
Jiří
Hanák,
daňový poradce, č. osvědčení
3701
Ing.
Jana
Tepperová,
daňová poradkyně, č. osvědčení
3885
Příspěvek 221/13.02.08 - příspěvek zůstává otevřen do doby,
než se vyjasní situace ohledně MZd. a postoje zdravotních pojišťoven, KDP požádala o stanovisko
Ústavu státu a práva - viz níže - MF předkládá stanovisko -UZAVŘENO S ROZPOREM
1. Úvod
Již od roku 1997 platí ustanovení § 6 odst. 2 ZDP,
podle kterého je zaměstnavatelem i daňový rezident, který zaměstnává pracovníky, kteří mají formálně
právně uzavřen pracovní poměr s daňovým nerezidentem - pronajímatelem pracovní síly, jehož
prostřednictvím jsou jim příjmy za práci vypláceny. Jde o tzv. mezinárodní pronájem pracovní síly,
kdy daňový nerezident poskytuje pracovníky na práci v České republice, ale práci sám neřídí,
nezodpovídá za ni, nepřivlastňuje si a nepředává její výsledky.
Podle ZDP rovněž platí, že v případě, že v úhradách zaměstnavatele osobě se sídlem nebo bydlištěm v
zahraničí je obsažena i částka za zprostředkování, považuje se za příjem zaměstnance nejméně 60 % z
celkové úhrady. Takto stanovená částka potom vstupuje do základu daně podle
§ 6 odst. 13 ZDP.
2. Obecný rozbor problému
Ze ZDP i jiných právních předpisů vyplývá, že se pojem zaměstnanec a zaměstnavatel definovaný v
§ 6 odst. 2 v rámci mezinárodního pronájmu
pracovní síly použije pouze pro účely zákona o daních z příjmů. Tyto závěry byly potvrzeny i na
jednání Koordinačního výboru k příspěvku 714/17.12.03 - Mezinárodní pronájem pracovní síly
předloženém Ing. Danou Trezziovou dne 19. března 1997 a znovu projednaném na Koordinačním výboru dne
19. května 2004.
2.1. Superhrubý základ daně
Zahraničním zaměstnavatelům - agenturám práce vzniká v souvislosti s výkonem závislé činnosti jejich
zaměstnanců povinnost hradit pojistné odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na
státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, případně povinné
zahraniční pojištění stejného druhu. Pravidla pro hrazení tohoto pojistného určuje v rámci Evropské
unie Nařízení Rady (EHS) 1408/71. Podle uvedených
nařízení se povinnosti platby pojistného zpravidla týkají zahraničního zaměstnavatele, nikoliv
tuzemských, tzv. ekonomických zaměstnavatelů.
V souvislosti s přijetím zákona č. 261/2007 Sb., o
reformě veřejných financí došlo mj. ke změně vymezení základu daně (dílčího základu daně) z příjmů
ze závislé činnosti v rámci ustanovení § 6 odst. 13 a 14
ZDP. V případě příjmů ze zdrojů v tuzemsku je základ daně vymezen jako
„...příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky, s výjimkou uvedenou v odstavcích 4 a 5, zvýšené
o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle
zvláštních právních předpisů povinen platit
zaměstnavatel sám za sebe
, a u zaměstnance, na
kterého se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu, zvýšené o částku odpovídající
příspěvkům zaměstnavatele na toto zahraniční pojištění. "
Jestliže tedy pojistné na zahraniční pojištění, případně pojistné na sociální zabezpečení a
příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotn