232/09.04.08 - Daňový režim českého daňového rezidenta – společníka
zahraniční transparentní entity
Ing.
Aleš
Zídek,
daňový poradce, č. osvědčení
3016
Příspěvek 232/09.04.08 – předkladatel doplnil příspěvek o
konkrétní příklady – MF předložilo stanovisko – upravená konečná verze příspěvku – příspěvek uzavřen
1. Výchozí situace
Pokyny Ministerstva financí ČR (dále jen „
Ministerstvo
“) č. D-286 a D-269 a dále sdělení k
nim Ministerstvem vydaná (dále jen Pokyny
“) řeší v návaznosti na
§ 39 písm. b) ZDP postup při zdanění příjmů
zahraniční daňově transparentní entity (dále jen „DTE“) v případech, kdy tyto entity dosahují příjmy
ze zdrojů na území České republiky a společníky takových entit jsou zahraniční společníci. Tento
příspěvek se věnuje opačné situaci, a sice zdanění příjmů českých společníků zahraničních
DTE.
Pro účely příspěvku předpokládáme, že český poplatník daně z příjmu právnických osob (dále jen
„
Společník
“) je nebo se hodlá stát společníkem zahraniční entity, která je dle zahraničních
daňových zákonů považována za daňově transparentní entitu (dále jen „Společnost
“), tzn.
příjem Společnosti je pro účely zdanění přiřazen jejím společníkům. Společnost je založena v zemi, s
níž má Česká republika uzavřenu smlouvu o zamezení dvojího zdanění. Podíly ve Společnosti nemají
formu cenných papírů.
Předpokládáme dále, že Společnost může mít dle právního řádu dané země právní subjektivitu a nabývat
majetek vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Vztahy mezi Společností a Společníkem, dalšími
společníky, zjišťování a rozdělování zisku či ztráty, přistoupení a vystoupení společníků se řídí
zahraničními právními předpisy a uzavřenou společenskou smlouvou. Jedná se o entitu, jejíž právní
formu má na mysli čl. 1 sdělení k pokynu D-286.
Společnost dosahuje příjmy, např. příjmy z pronájmu majetku, různé druhy investičních příjmů, apod.
které jsou pro účely zdanění rozděleny na společníky a mohou podléhat zdanění v
zahraničí.
2. Rozbor problematiky a dílčí závěry
2.1 Zdanění příjmů dosažených prostřednictvím zahraniční transparentní
entity
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v pozdějším
znění, (dále jen „
ZDP
“) zavádí obecnou definici poplatníka daně z příjmu právnických osob
(§ 17 odst.1 ZDP), přičemž za takového poplatníka
jsou považovány osoby, které nejsou fyzickými osobami, a i organizační složky státu dle zvláštního
právního předpisu. Toto negativní vymezení poplatníka daně z příjmu právnických osob obsahuje i
veřejnou obchodní společnost (dále jen „v.o.s.“) a komanditní společnost (dále jen „k.s.
“) ve
smyslu zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, v
pozdějším znění, ovšem spadají do něj i všechny zahraniční subjekty s právní subjektivitou, které
nejsou fyzickou osobou.
Daňová transparentnost je ZDP výslovně přiznávána pouze v.o.s. a k.s., a to pouze ve vztahu ke
společníkům v.o.s. či komplementářům v k.s. (§ 18 odst.
11 a 12, § 20 odst. 5 a 6
ZDP).
V Pokynech se na principech skutečného vlastnictví příjmu a daňové transparetnosti dochází k závěru,
že příjem zahraniční DTE se považuje za příjem zahraničního společníka DTE, a to při prokázání
skutečného vlastnictví příjmu, daňové transparentnosti DTE a způsobu rozdělení příjmů DTE mezi
společníky.
Jsme toho názoru, že definice předmětu daně z příjmů právnických osob v
§ 18 odst.1 ZDP je natolik široká, že při
uplatnění stejné logiky jako v Pokynech a splnění obdobných podmín