Podvody na DPH - vědět měl a mohl

Vydáno: 3 minuty čtení
Podvody na DPH – vědět měl a mohl
Ondřej
Lichnovský
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 9 Afs 44/2011. www.nssoud.cz
K předpisům:
-
§ 109 zákona o DPH.
„Závěry Soudního dvora tedy neznamenají pro podnikatele pouze bezbřehou ochranu nároku na odpočet daně, ale znamenají mimo jiné povinnost věnovat zvýšenou pozornost interním kontrolním mechanismům, aby v případě odhalení podvodného jednání nevznikly pochybnosti, že o podvodu věděli či se zřetelem ke všem okolnostem vědět mohli. Je totiž věcí podnikatelského subjektu, aby v zájmu minimalizace podnikatelského rizika přizpůsobil svou obchodní činnost konkrétním podmínkám a při sjednávání obchodních kontraktů (zvláště se značným finančním dopadem) se v rámci možností snažil dbát na bezproblémovost svých obchodních partnerů.“
„V nyní projednávané věci je však zřejmé, že stěžovatel obchoduje způsobem, kdy jeho bezprostřední dodavatelé nejsou opakovaně způsobilí doložit k posuzovaným plněním žádné objektivní důkazy, veškeré prvotní deklarované nákupy vykazují zcela stejný scénář, bez ohledu na to, zda jde o dodavatele zastupované Josefem Zikmundem, postupně zapojované do řetězce v závislosti na zrušení jejich registrace k CPH, či o společnost Sodanu, případně Stavrek. Všichni bezprostřední dodavatelé stěžovatele formálně nakupují zlato, o jehož původu nikdo nic neví, bez ověřování jeho ryzosti, milionové platby hradí v hotovosti, a to podle neměnného scénáře, kdy v řetězci opakovaně dochází k neodvedení daně do státního rozpočtu subjektem, který měl zlato jako první v řetězci dodat. K předávání zlata údajně dochází na parkovištích, benzinových pumpách, zlato dodavatelé nosí v igelitových taškách, milionové částky po kapsách. Objednávky jsou zásadně ústní. Stěžovatel však stále formálně od těchto subjektů zlato odebírá i přesto, že o původu zlata mu údajně není nic známo.“
„Za těchto okolností je Nejvyšší správní soud přesvědčen, že obchodní transakce, ze kterých stěžovatel uplatňoval nárok na odpočet CPH, nejsou nahodilými obchodními transakcemi, jejíchž součástí se stěžovatel stal bez vlastního vědomí či přičinění.“
Podvody na DPH jsou v poslední době stále častějším fenoménem, jehož součástí se stává stále větší množství „nevinných“ subjektů. Také z tohoto důvodu je již součástí našeho právního řádu tzv. ručení na neodvedenou daň dle ustanovení § 109 zákona o DPH, kdy toto ustanovení se snaží podvody na DPH postihovat. Daňové subjekty by tak měly vědět, že je jejich povinností si počínat tak, aby se podvodů na DPH vyvarovaly. Zanedbání této prevence je pak činí ručitelem, což ve výsledku znamená, že DPH zaplatí dvakrát. Jednou prodávajícímu a podruhé státu z titulu ručení. V citovaném judikátu Nejvyššího správního soudu je pak uveden konkrétní případ, kdy postižený daňový subjekt vědět měl a mohl, že se účastní podvodů na DPH. Nechť si z toho daňové subjekty vezmou ponaučení a vyvarují se podobných chyb.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty