Nejčastější chyby při poskytování náhrad cestovních výdajů při pracovních cestách zaměstnanců, 2. část

Mnohem výraznější změny doznala od 1.1.2012 právní úprava zahraničního stravného.

Pro zaměstnavatele v podnikatelské sféře zůstává i do budoucna v § 170 odst. 2 věty první zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), možnost sjednat nebo určit před vysláním jejich zaměstnance(ů) na zahraniční pracovní cestu snížit mu (jim) zahraniční stravné obecně až o 25% (ze základní sazby) a u členů posádek vnitrozemské plavby až o 50%. Pokud k tomuto postupu zaměstnavatel přistoupí, stane se předmětná snížená sazba u tohoto zaměstnavatele základní sazbou zahraničního stravného (ze které se všechno počítá). Tento postup však nikdy nemůže i nadále uplatnit zaměstnavatel v rozpočtové sféře.

Nově je stanoveno, že zaměstnanci přísluší zahraniční stravné ve výši základní sazby, jestliže doba strávená mimo území České republiky (tedy fakticky pobytu v zahraničí) trvá v kalendářním dni trvá-li tato doba přísluší zahraniční stravné ve výši dvou třetin této sazby zahraničního stravného, a ve výši jedné třetiny této sazby zahraničního stravného, trvá-li doba strávená mimo území ČR Trvá-li doba strávená mimo území ČR (od 1 do 59 minut) se i nadále podle § 170 odst. 4 věty druhé ZP započítávají do doby rozhodné pro poskytování tuzemského stravného a podobně nově i hodiny pobytu v zahraničí od 1 do 5 hodin v případě, kdy zaměstnanci vzniká právo na tuzemské stravné. V tomto ustanovení je totiž jasně stanoveno, že doby, za které nevznikne zaměstnanci právo na zahraniční stravné, se připočítávají k době rozhodné pro poskytnutí stravného podle § 163. Praktické případy však již prokázaly, že aplikace § 170 odst. 4 druhé věty, vzhledem k obecné formulaci, bude třeba uplatnit i pro situace, jak je již shora naznačeno, kdy při zahraniční pracovní cestě nevznikne zaměstnanci nárok na zahraniční stravné při delším pobytu v zahraničí, protože mu vznikne nárok na tuzemské stravné, tj. při druhé variantě pro poskytování zahraničního stravného ve výši jedné třetiny základní sazby zahraničního stravného.

Stručněji formulováno jsou nová časová pásma pro zahraniční pracovní cesty podle doby pobytu v zahraničí v kalendářním dni pro určení výše zahraničního stravného následující:

 I--------------------------------------I-------------------------------------I I              
Časové pásmo
            I     
Výše zahraničního stravného
     I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Déle než 18 hodin                    I Základní sazba                      I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Déle než 12 hodin a nejvýše 18 hodin I 2/3 základní sazby                  I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Alespoň 1 hodina a nejvýše 12 hodin  I 1/3 základní sazby                  I I nebo déle než 5 hodin, pokud vznikne I                                     I I zaměstnanci za cestu po ČR právo na  I                                     I I tuzemské stravné                     I                                     I I--------------------------------------I-------------------------------------I I Méně než 1 hodina                    I Zahraniční stravné se neposkytuje   I I--------------------------------------I-------------------------------------I 

Na rozdíl od podnikatelské sféry, rozpočtová sféra, tj. její zaměstnavatelé, musí vždy poskytnout svým zaměstnancům zahraniční stravné s respektováním základní sazby zahraničního stravného, protože v § 179 odst. 1 ZP je jednoznačně stanoveno, že při poskytování zahraničního stravného se § 170 odst. 2 věty první nepoužije a zaměstnanci přísluší za každý kalendářní den zahraniční pracovní cesty zahraniční stravné ve výši základní sazby zahraničního stravného stanoveného prováděcím právním předpisem, tj. příslušnou vyhláškou Ministerstva financí. Zaměstnavatelům v rozpočtové sféře zůstala i nadále podle § 179 odst. 2 ZP možnost limitovaného zvýšení zahraničního stravného, a to do výše nepřesahující 15% (tedy maximálně o 15%) základní sazby zahraničního stravného vymezeným zaměstnancům, kterými jsou pouze vedoucí organizačních složek státu a jejich zástupci a statutární orgány a jejich zástupci.

Také pro zahraniční pracovní cesty, obdobně jako pro tuzemské pracovní cesty, je upraveno snížení (krácení) tohoto stravného z důvodu poskytnutí bezplatného jídla během zahraniční pracovní cesty zaměstnancům. Nová úprava je plně adekvátní nové úpravě pro tuzemské stravné - pro podnikatelskou sféru je také ponecháno stanovené rozpětí v procentech pro snižování a pro rozpočtovou sféru pevná procenta.

I pro zahraniční pracovní cesty platí, že bylo-li zaměstnanci během zahraniční pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné:

K tomu je ještě pro rozpočtovou sféru výslovně stanoveno v novém odstavci 4, že zahraniční stravné zaměstnanci nepřísluší, pokud mu během zahraniční pracovní cesty, která trvá 5 až 12 hodin, byla poskytnuta 2 bezplatná jídla a během zahraniční pracovní cesty, která trvá 12 až 18 hodin, byla poskytnuta 3 bezplatná jídla.

Pro podnikatelskou sféru je pak v § 170 odst. 5 ZP ještě přesně stanoveno, že nesjedná-li zaměstnavatel nižší hodnotu snížení zahraničního stravného, nebo ji neurčí před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné snížené o nejvyšší hodnotu stanovenou ve větě první, a tím se rozumí podle MPSV nejvyšší procentuální hodnoty stanovené pro jednotlivá časová pásma. I toto znamená pro zaměstnance nepochybně nepříjemné zpřísnění. Výsledek bude pro zaměstnance shodný bez ohledu na to, jestli zaměstnavatel bude podle formulace jednat záměrně nebo také třeba z nedbalosti.

V poslední době se stále častěji ukazuje, že i odpovědní pracovníci bojují se zákonným textem ZP, upravujícím poskytování zahraničního stravného podle jeho § 170 odst. 3. Toto ustanovení působí velmi vážné nejasnosti a komplikace. Tuto situaci prohloubila ještě řada nesprávných výkladů, které je nutné vyvrátit.

Ve zmíněném odstavci 3 je stanoveno, že

Podstata řešení spočívá ve správné aplikaci § 170 odst. 3 ZP. Konkrétně se jedná o správné určení výše zahraničního stravného podle doby trvání zahraniční pracovní cesty, tj. fakticky pobytu v zahraničí, v jednotlivých časových kategoriích stanovených v uvedeném ustanovení. Ze samotného znění zmíněného ustanovení vyplývají 4 skupiny zahraničních cest takto:

V této souvislosti však nelze ještě opomenout § 170 odst. 4 druhou větu ZP, kde je k tomu stanoveno, že doby, za které nevznikne zaměstnanci právo na zahraniční stravné, se připočítávají k době rozhodné pro poskytnutí tuzemského stravného. Současně je nutno respektovat, že každé uvedené časové pásmo pro jednotlivé skupiny zahraničních pracovních cest

Největší nejasnosti v praxi způsobuje třetí skupina, tj. určení konkrétní výše zahraničního stravného v situaci, kdy zahraniční pracovní cesta trvá (je pobyt v zahraničí) 12 hodin a méně, avšak alespoň 1 hodinu nebo déle než 5 hodin, pokud zaměstnanci vznikne za cestu po území ČR právo na stravné podle § 163 nebo 176 (tj. tuzemské stravné) - - pro správnou aplikaci to znamená, že z této skupiny zahraničních pracovních cest mohou vyplynout tři varianty:

Pro snadnější pochopení praktické příklady:

Další významná změna se týká aplikace § 163 odst. 4 ZP. Jedná se konkrétně o to, že pro výhodnější počítání stravného při pracovních cestách, které spadají do dvou kalendářních dnů (tj. do doby od 0.00 hodin jednoho kalendářního dne do 24.00 hodin druhého kalendářního dne), nelze již od 1.1.2012 do předmětné doby (tedy zmíněných dvou kalendářních dnů) zahrnovat případný pobyt v zahraničí (jak to připouštělo od 1.1.2007 MPSV). Tato změna vyplývá z novelizovaného znění § 166 odst. 1 ZP (úprava cestovních náhrad při zahraniční pracovní cestě), kde je nově stanoveno, že zaměstnavatel je povinen za podmínek dále stanovených poskytnout zaměstnanci stravné ve výši a za podmínek stanovených v § 163 s výjimkou odstavce 4.

Další významná nejasnost se projevila při poskytování zahraničního stravného a souběžně kapesného. S poskytováním zahraničního stravného při zahraničních pracovních cestách totiž úzce souvisí neboť kapesné se počítá právě z poskytovaného zahraničního stravného, a to podle § 180 ZP. S ohledem na skutečnost, že zmíněné ustanovení § 180 nedoznalo žádné formulační změny, bude postup výpočtu kapesného po 1.1.2012 shodný jako před tímto datem. Prakticky to znamená, že kapesné se bude i nadále počítat ze skutečně vzniklého nároku na zahraniční stravné, tj. z výše zahraničního stravného přiznávaného podle § 170 odst. 3 a § 179 - to současně znamená, že se bude počítat ze zahraničního stravného před případným snižováním (krácením) z důvodu poskytnutí bezplatného jídla (stravné se snižuje z důvodu bezplatného jídla, protože zaměstnanec obdrží právě jídlo „in natura“ a kdyby se stravné nekrátilo, dostal by zaměstnanec bezplatně jídlo a pak by na toto jídlo obdržel ještě finanční částku ve stravném). V této souvislosti je třeba také zdůraznit, že časová pásma stanovená v § 170 odst. 3 ZP jsou platná jak pro podnikatelskou sféru, tak sféru rozpočtovou. Na věci nemění nic ani skutečnost, že zaměstnanec z důvodu bezplatně poskytnutých jídel v průběhu pracovní cesty neobdrží žádné stravné - kapesné se za takové situace bude počítat z té výše zahraničního stravného, která by byla zaměstnanci poskytnuta, kdyby mu nebyla poskytována bezplatná jídla. Kapesné nelze nikdy krátit, k tomu neexistuje žádné zákonné ustanovení, a kdyby se mělo kapesné počítat ze sníženého (kráceného) stravného, snižovalo by se automaticky i kapesné. Výklady tohoto směru jsou nepřípustné. Mimoto zákony se nemají vykládat, nýbrž číst a aplikovat.