Nejčastější chyby při poskytování náhrad cestovních výdajů při pracovních cestách zaměstnanců, 2. část

Vydáno: 20 minut čtení

V následujícím příspěvku Vám přinášíme dokončení článku o problémech při poskytování náhrad cestovních výdajů. V minulé části (Účetnictví v praxi č. 5/2015, str. 27) jsme se zaměřili na nejasnosti spojené s určováním místa výkonu práce a pravidelného pracoviště do pracovních smluv zaměstnanců a na komplikace při určování výše tuzemského stravného. V dnešní části se budeme zabývat chybami spojenými s poskytováním zahraničního stravného a kapesného. Celý výklad je doplněn názornými příklady.

Nejčastější chyby při poskytování náhrad cestovních výdajů při pracovních cestách zaměstnanců
JUDr.
Marie
Salačová
 
Zahraniční stravné
Mnohem výraznější změny doznala od 1.1.2012 právní úprava zahraničního stravného.
Pro zaměstnavatele v podnikatelské sféře zůstává i do budoucna v § 170 odst. 2 věty první zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), možnost sjednat nebo určit před vysláním jejich zaměstnance(ů) na zahraniční pracovní cestu snížit mu (jim) zahraniční stravné obecně až o 25% (ze základní sazby) a u členů posádek vnitrozemské plavby až o 50%. Pokud k tomuto postupu zaměstnavatel přistoupí, stane se předmětná snížená sazba u tohoto zaměstnavatele základní sazbou zahraničního stravného (ze které se všechno počítá). Tento postup však nikdy nemůže i nadále uplatnit zaměstnavatel v rozpočtové sféře.
Zcela nově jsou v § 170 odst. 3 ZP stanovena pro zahraniční pracovní cesty jednotlivá časová pásma s příslušnou výší zahraničního stravného, a toto ustanovení je společné jak pro podnikatelskou, tak rozpočtovou sféru.
Nově je stanoveno, že zaměstnanci přísluší zahraniční stravné ve výši základní sazby, jestliže doba strávená mimo území České republiky (tedy fakticky pobytu v zahraničí) trvá v kalendářním dni
déle než 18 hodin,
trvá-li tato doba
déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin,
přísluší zahraniční stravné ve výši dvou třetin této sazby zahraničního stravného, a ve výši jedné třetiny této sazby zahraničního stravného, trvá-li doba strávená mimo území ČR
12 hodin a méně, avšak alespoň 1 hodinu, nebo déle než 5 hodin, pokud zaměstnanci vznikne za cestu na území ČR právo na tuzemské stravné, tj. podle § 163 nebo 176.
Trvá-li doba strávená mimo území ČR
méně než 1 hodinu, zahraniční stravné se neposkytuje a tyto minuty
(od 1 do 59 minut) se i nadále podle § 170 odst. 4 věty druhé ZP započítávají do doby rozhodné pro poskytování tuzemského stravného a podobně nově i hodiny pobytu v zahrani