Vydáno: 1. 9. 2016
Stručně i prakticky ke smlouvě o nájmu prostoru sloužícího podnikání JUDr. Eva Benešová LL. M. advokátka v Nezkusilová - Benešová, advokátní kancelář Mgr. Azra Bećirović advokátka Úprava smlouvy o nájmu prostoru nebo místnosti k podnikání je od 1. 1. 2014 zařazena v občanském zákoníku (dříve samostatná úprava v zákoně č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor) k ustanovením týkajícím se jednotlivých typů nájmu. Zařazení do zvláštních ustanovení o nájmu bytu má za cíl posílit ochranu nájemce. Úprava tohoto smluvního typu je převážně dispozitivní, což posiluje smluvní svobodu účastníků smlouvy, jelikož ti jsou minimálně omezeni v tom, aby si svá práva a povinnosti sjednali odchylně od zákonné úpravy. Proti původní úpravě se však tento smluvní typ uplatní výlučně na prostory, které jsou skutečně pronajímány za účelem jejich využití k provozování podnikatelské činnosti, nebo v těchto prostorech bude tato činnost převažovat. Občanský zákoník nestanoví zvláštní formální požadavky na podobu smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání. Smlouvu tak proti původní úpravě mohou její účastníci uzavřít i ústně. Stranám smlouvy lze nicméně doporučit, aby vždy volily formu písemnou, neboť je zde nebezpečí, že se v případném sporu bude obtížně prokazovat existence ujednání odchylných od zákonné úpravy. Předmětem nájmu prostoru sloužícího podnikání může být jednotlivý prostor či jednotlivá místnost coby vybudovaná část nemovité věci, celý dům, resp. celá stavba, stejně jako pozemek či jeho část.
Zdroj: Daňová a hospodářská kartotéka. DHK, 17/2016.