Cestovní náhrady ve školství

Škola uzavřela se zaměstnancem dohodu o provedení práce na instruktorskou činnost na vodáckém kurzu. V dohodě byl sjednán nárok na cestovní náhrady, nebylo sjednáno pravidelné pracoviště.

Pokud se vodácký kurz koná v místě mimo obec bydliště zaměstnance, má nárok na cestovní náhrady, i když nebylo sjednáno místo pravidelného pracoviště.

V případě zaměstnance na dohodu o pracovní činnosti by tento postup nebyl možný, sjednání místa pravidelného pracoviště je nutnou podmínkou.

Učitel základní školy v Chomutově jede se třídou na exkurzi do Liberce do IQLandie.

Jedná se o pracovní cestu, dozor nad žáky na exkurzi je výkonem práce učitele, místo výkonu práce je v Chomutově, cesta do Liberce proto bude cestou mimo sjednané místo výkonu práce.

Učitel střední školy jede se svou třídou před koncem školního roku na třídní výlet.

V tomto případě bude rozhodující posouzení, zda v případě třídního výletu půjde o výkon práce. Posoudit je nutné zejména to, zda je tento výlet součástí školního vzdělávacího programu, což by měl být základní předpoklad pro to, aby se u učitele jednalo o výkon práce. Na druhou stranu je ale nutné zohlednit, že vedení školy musí takovou akci povolit a žáky na ni uvolnit, a předpokladem samozřejmě bude odpovídající pedagogický dozor.

Osobně se domnívám, že optimálním řešením je povolování pouze takových akcí, které jsou součástí školního vzdělávacího programu, a potom je nesporné, že se jedná o výkon práce a zaměstnanci za tuto akci náleží náhrada cestovních výdajů.

Škola má kromě hlavní budovy, kde je vykonávána výuka, také školní jídelnu, která je ve stejné obci, ale nachází se mimo hlavní budovu. Údržbář je vyslán z hlavní budovy do budovy školní jídelny k zajištění opravy topení. K cestě do budovy školní jídelny použil údržbář městskou hromadnou dopravu. Otázkou je, zda mu náležejí cestovní náhrady.

Školské zařízení (např. pedagogicko-psychologická poradna) působí v rámci celého Ústeckého kraje. Vzhledem k této skutečnosti je jako místo výkonu práce sjednán Ústecký kraj, pravidelné pracoviště není sjednáno. Jak postupovat u zaměstnance, který má místo bydliště např. v Teplicích?

V tomto případě je nutné vycházet z toho, že pokud je místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance. Předpokládejme, že v tomto případě bude za pravidelné pracoviště považováno místo bydliště, tedy Teplice. Pokud tedy bude vykonána cesta za účelem výkonu práce mimo Ústecký kraj, bude se jednat o pracovní cestu s nárokem na cestovní náhrady. Pokud bude vykonána cesta za účelem výkonu práce v rámci Ústeckého kraje mimo Teplice, bude se jednat o cestu mimo pravidelné pracoviště a cestovní náhrady taktéž náležejí. Pokud bude vykonána cesta za účelem výkonu práce v rámci Teplic, cestovní náhrady nenáležejí.

Zaměstnanec má stanovenu pracovní dobu od 7.00 do 15.30. Zaměstnavatel vyslal tohoto zaměstnance na pracovní cestu, kterou absolvuje autobusem, autobusový spoj má stanovený odjezd v 10.00 a předpokládaný návrat z pracovní cesty je potom v 18.00.

Vzhledem k tomu, že zaměstnanec zahájí pracovní cestu až v průběhu pracovní směny, lze předpokládat, že se nejdříve dostaví na pracoviště a poté se vydá na pracovní cestu. Z toho důvodu bude jako místo nástupu cesty stanoveno pracoviště zaměstnance. Protože pracovní cesta končí až po skončení pracovní směny, jako nejvhodnější místo ukončení pracovní cesty se jeví bydliště zaměstnance.

Střední škola vyslala svého učitele na školení. K dopravě použil své soukromé vozidlo. Po absolvování školení si učitel vyzvedl tiskopis cestovního příkazu a začal jej vyplňovat.

Tento postup je obecně chybný. Cestovní příkaz měl být částečně vyplněn ještě před zahájením pracovní cesty a měly na něm být vyplněny údaje ovlivňující poskytování a výši cestovních náhrad. V tomto konkrétním případě by mohl nastat problém s použitím soukromého vozidla zaměstnance, zaměstnavatel měl předem stanovit způsob dopravy, a tak případně umožnit použití soukromého vozidla.

Pokud ovšem zaměstnavatel žádný způsob dopravy prokazatelně neurčil, pak je na zaměstnanci, jaký způsob zvolí.

Zaměstnavatel by měl mít jasně stanovená pravidla, jak se má postupovat při schvalování pracovní cesty. Vhodné je upravit postup např. tak, že příslušný zaměstnanec si po schválení pracovní cesty vyzvedne formulář cestovního příkazu, vyplní základní údaje a předá jej k odsouhlasení příslušnému vedoucímu zaměstnanci, který je oprávněn podmínky pracovní cesty stanovit. Ten doplní požadované údaje na cestovní příkaz a svým podpisem jej schválí.

Mzdová účetní je vyslána na školení k novele platových předpisů. Podle organizační struktury a odpovídajícího vnitřního předpisu je vedoucím zaměstnancem pro mzdovou účetní ekonom školy, který je také oprávněn schvalovat jí pracovní cesty. Mzdová účetní si po předběžném schválení účasti na školení vyplní základní údaje do cestovního příkazu a předá jej ekonomovi k doplnění podmínek pracovní cesty.

Předpokládejme, že se jedná o jednodenní školení, je v tomto případě nutné rozhodnout zejména o způsobu dopravy. V návaznosti na to budou doplněny také místo a čas zahájení pracovní cesty a její ukončení.