Pokyn Generálního finančního ředitelství D-22 - fyzické osoby (dokončení)

Vlastními příjmy manželky (manžela) se rozumí úhrn všech vlastních příjmů dosažených ve zdaňovacím období nesnížených o daňové výdaje (hrubý příjem) včetně příjmů, které podléhají srážkové dani nebo jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob nebo nejsou { v § 3 odst. 4 písm. b) zákona a příjmům uvedeným v § 35ba odst. 1 písm. b)

U manželů, kteří mají majetek ve společném jmění, se dále do vlastního příjmu manželky (manžela) pro účely slevy podle tohoto písmene nezahrnuje příjem, který plyne druhému z manželů (např. nemovitá věc ve společném jmění manželů je vložená do obchodního majetku podnikajícího manžela a případný příjem z nájmu této nemovité věci se zdaňuje u manžela, který má nemovitou věc vloženou do obchodního majetku – viz § 7 zákona); a příjem, který se pro účely daně z příjmů považuje za příjem druhého z manželů (např. příjmy z nájmu nemovité věci ve společném jmění manželů), se jen u jednoho z nich (viz § 9 odst. 2 zákona nebo příjem z prodeje nemovité věci nezahrnuté v obchodním majetku, se rovněž {jen u jednoho z nich – viz § 10 zákona).

V případě, že rodiče nežijí spolu, upraví soud rozsah jejich vyživovací povinnosti nebo schválí jejich dohodu o výši výživného (viz § 910 a násl. občanského zákoníku). Toto výživné je určeno jen dítěti a do vlastního příjmu manželky (manžela) se nezahrnuje. Částky přijaté nad rámec takto stanoveného výživného se do vlastního příjmu započítávají.

Do vlastního příjmu manželky (manžela) se zahrnují veškeré příjmy s výjimkou příjmů, které jsou taxativně vyjmenovány v § 35ba odst. 1 písm. b) zákona. Pokud jde o příjmy ze závislé činnosti, do tohoto vlastního příjmu manželky se zahrne příjem ve výši hrubé mzdy nikoliv čisté mzdy. Pokud se jedná o příjmy z podnikání, zahrnují se hrubé příjmy nikoliv příjmy minus výdaje.

Do tohoto příjmu manželky (manžela) se zahrnují příjmy dosažené v daném zdaňovacím období, tj. od 1. 1. do 31. 12. daného kalendářního roku např.

pokud se jedná o peněžitou pomoc v mateřství za prosinec 2013, vyplacenou v lednu 2014, pokud v březnu 2014 na účet přišla proplacená částka za dovolenou a vratka daně (přeplatek na dani) za rok 2013, budou se i tyto částky zahrnovat do limitu 68 000 Kč vlastního příjmu manželky za zdaňovacího období roku 2014.

Výplata předdůchodu nepatří mezi vyjmenované částky, které se do vlastního příjmu nezapočítávají, a pokud tak celková suma za zdaňovací období přesáhne zákonem stanovenou hranici 68 000 Kč, není možné slevu uplatnit.

Za dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů se považuje {}, dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí přísluš ného orgánu, dítě, jehož rodič zemřel, a dítě {} manžela, které mu bylo svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu.

V § 35c odst. 6 ZDP je vymezeno, jaké dítě se pro účely daňového zvýhodnění považuje za vyživované. Od roku 2015 je částka daňového zvýhodnění diferencovaná tak, že na první dítě činí 13 404 Kč, na druhé dítě činí 15 804 Kč a na třetí a další dítě činí 17 004 Kč. K prokázání nároku zaměstnance na daňové zvýhodnění za rok 2015 byl vydán nový vzor tiskopisu MFin 5556 s názvem „Potvrzení zaměstnavatele druhého z poplatníků pro uplatnění nároku na daňové zvýhodnění“. Doposud takové potvrzení vydávali zaměstnavatelé pouze manželům a forma potvrzení byla volná, nebyl vydán vzorový tiskopis. V případě, že partner zaměstnance s příjmy ze závislé činnosti u svého zaměstnavatele podepíše Prohlášení, ale žádné vyživované děti v něm neuvede (případně toto Prohlášení nepodepíše), pak zaměstnavatel druhého z poplatníků může vystavit „jednoduché“ potvrzení, ve kterém pouze uvede, že daňové zvýhodnění na žádné vyživované děti u něj tento poplatník neuplatňuje, příp. že u něj poplatník na dané zdaňovací období Prohlášení nepodepsal. Takové potvrzení nemá předepsaný formulář. Podmínky pro daňové zvýhodnění na vyživované dítě ve formě daňového bonusu zůstávají nezměněny. Daňový (maximálně do výše 60 300 Kč ročně) lze čerpat, pokud má poplatník příjem alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy, tj. v roce 2015 v částce 55 200 Kč (6 x 9 200 Kč) a pokud výše daňového bonusu činí alespoň 100 Kč. Nadále také platí, že daňové zvýhodnění na vyživované dítě s průkazem ZTP/P se zvyšuje na dvojnásobek. Narodí-li se zaměstnanci v průběhu roku 2015 druhé dítě a zaměstnanec již daňové zvýhodnění ve výši stanovené „na jedno dítě“ u svého zaměstnavatele uplatňuje a nechce v souvislosti s narozením druhého dítěte změnu v uplatňování výše daňového zvýhodnění, pak na narozené dítě uplatní daňové zvýhodnění ve výši stanovené pro „druhé dítě“ (resp. poměrné části ročního daňového zvýhodnění ve výši 15 804 Kč), tedy od měsíce narození do konce roku zvýhodnění ve výši 1 317 Kč měsíčně. Tuto změnu vyznačí v Prohlášení v části II. v tzv. „změnové tabulce“. Nelze vyloučit, že v případě dítěte svěřeného soudem do střídavé péče obou rodičů (u nichž neexistuje jedna společně hospodařící domácnost), bude na takové dítě uplatňováno daňové zvýhodnění po část roku jedním z rodičů a po druhou část roku druhým z rodičů s tím, že výše uplatňované částky daňového zvýhodnění na toto dítě nemusí být u obou rodičů stejná. Bude tomu tak proto, že částka daňového zvýhodnění na to samé dítě se v těchto případech bude odvíjet od počtu vyživovaných dětí žijících ve společně hospodařící domácnosti u dvou různých poplatníků, kteří nevedou jednu společně hospodařící domácnost. Přitom jeden z těchto poplatníků (rodičů) může vyživovat ve své společně hospodařící domácnosti kromě dítěte, které má svěřeno do střídavé péče, ještě i další dítě vlastní, které má se současnou manželkou, apod.

Plátcem daně není {stálá provozovna} , která vznikla na základě poskytování služeb podle § 22 odst. 1 písm. c) zákona. {Plátcem daně je poplatník uvedený v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 zákona mající zařízení zřízené za účelem stavby,} staveniště nebo stavebně {montážního projektu, pokud fyzické osoby v něm pracující podléhají v České republice zdanění} , a to i když {toto zařízení není považováno za stálou provozovnu} ; obdobně je plátcem daně {poplatník uvedený v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 zákona mající} zařízení, které není považováno za stálou provozovnu podle platné smlouvy o zamezení dvojího zdanění (např. obchodní reprezentace), {pokud fyzické osoby v něm pracující podléhají v České republice zdanění.}

Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele je významným nástrojem pro řešení situací, kdy zaměstnavatel není schopen vyplatit splatné mzdové nároky svému zaměstnanci. V těchto případech může za podmínek uvedených v zákoně a do určených limitů vyplácet dlužné mzdové nároky zaměstnancům Úřad práce České republiky prostřednictvím své krajské pobočky. V pokynu D-22 se uvádí, že pokud zaměstnanec uplatnil mzdové nároky u úřadu práce podle zákona č. 118/2000 Sb. a úřad práce zjistil, že zaměstnavatel tyto mzdové nároky zúčtoval ve prospěch zaměstnance, ale nevyplatil a neodvedl z těchto příjmů zálohy na daň nebo daň, pak úřad práce plní pouze odvodové povinnosti namísto zaměstnavatele. Tzn., že plátcem daně zůstává za těchto okolností nadále zaměstnavatel, který tyto příjmy zúčtoval. Tento postup by měl úřad práce respektovat i za okolností, že se jedná o situaci uvedenou v § 8a zákona č. 118/2000 Sb., kdy zaměstnavatel zaměstnanci mzdové nároky zúčtoval včetně částek, které nejsou ve smyslu tohoto zákona mzdovým nárokem, tj. které musí úřad práce z uplatněného mzdového nároku odečíst. Pokud totiž zaměstnavatel příjmy ze závislé činnosti ve prospěch zaměstnance zúčtoval, pak byl podle § 38c zákona o daních z příjmů povinen jako plátce daně tyto příjmy zdanit a odvést správci daně sraženou daň nebo zálohu na daň, a to bez o hledu na to, v jakém rozsahu později úřad práce podle zákona č. 118/2000 Sb. uplatněné mzdové nároky zaměstnance uspokojí. V ustanovení § 10 zákona č. 118/2000 Sb. je stanoveno, že pokud úřad práce rozhodne o přiznání mzdových nároků podle § 8a, provede srážky a odvody z přiznaného (tedy sníženého) mzdového nároku. To ovšem neznamená, že za tímto účelem musí úřad práce provést nové zúčtování mezd z přiznaného sníženého mzdového nároku. Pro splnění odvodových povinností úřadu práce v daném případě zcela postačuje, pokud je záloha na daň resp. daň úřadem práce odvedena z přiznaného mzdového nároku bez jeho opětovného zúčtování. Za tím účelem by měl úřad práce z celkové sražené zálohy vypočtené ze zúčtovaného mzdového nároku zaměstnavatelem, vypočíst a odvést zálohu na daň jen ve výši odvíjející se od výše přiznaného mzdového nároku (v poměrné výši). Tím je dodržen postup stanovený v § 10 zákona č. 118/2000 Sb. Zaměstnavatel tedy jako plátce daně bude část mzdového nároku, o který úřad práce uplatněné mzdové nároky zaměstnance krátil, nadále vykazovat v souladu s § 5 odst. 4 zákona o daních z příjmů na mzdovém listě zaměstnance (resp. na potvrzení, které mu bude vystavovat na žádost zaměstnance po uplynutí roku), jako mzdu zúčtovanou a nevyplacenou (včetně poměrné části sražené zálohy na daň k tomu náležející). Za tímto účelem musí ale úřad práce i v případě aplikace § 8a zákona č. 118/2000 Sb. oznámit zaměstnavateli, v jaké výši mzdové nároky zaměstnance uspokojil a v jaké výši daň nebo zálohu na daň za zaměstnavatele odvedl. Povinnosti plátce daně bude mít úřad práce pouze za situace, kdy zaměstnavatel mzdové nároky ve prospěch zaměstnance nezúčtoval, resp. v případech uvedených v § 9 zákona č. 118/2000 Sb., např. když se úřadu práce tuto skutečnost nepodaří zjistit, apod.

Je stanoven postup v návaznosti na přesun daně dědické a darovací do zákona po 1.1.2014 a současně zohledňující stávající postup dle § 24 odst. 2 písm. ch) zákona.

I v případě svěření dítěte do střídavé výchovy obou rodičů na základě rozhodnutí soudu je z hlediska uplatnění daňového zvýhodnění rozhodující, se kterým z rodičů nezletilé dítě žije domácnosti. Nerozhoduje tedy, jakým způsobem se oba výchovně způsobilí rodiče o péči o dítě v pravidelných časových intervalech střídají. Přitom rozhodnutím soudu o svěření dítěte do střídavé výchovy obou rodičů není rozhodnuto o tom, se kterým z rodičů bude žít dítě trvale domácnosti. u nezletilých dětí stanoví dohoda rodičů, jinak by musel o této skutečnosti rozhodnout soud. Osoba (i dítě) může být ale příslušníkem pouze jedné domácnosti. To znamená, že daňové zvýhodnění na dítě svěřené do střídavé výchovy obou rodičů může uplatňovat každý z rodičů ve zdaňovacím období pouze po dobu, ve které je dítě příslušníkem jeho domácnosti, tj. po několik kalendářních měsíců. U dítěte, které je svěřeno soudem do střídavé výchovy obou rodičů, nelze ale vyloučit ani dohodu rodičů, že toto dítě bude žít nadále ve domácnosti jen s jedním z nich, tzn. bez ohledu na rozhodnutí soudu o střídavé výchově obou rodičů. Za těchto okolností bude pak daňové zvýhodnění uplatňovat po celé zdaňovací období jen jeden rodič a druhému z rodičů daňové zvýhodnění náležet nebude. Rovněž v případě střídavého uplatňování daňového zvýhodnění na dítě musí mezi rodiči existovat shoda, aby nedocházelo ke dvojímu uplatňování daňové úlevy. Jestliže se rodiče na způsobu uplatnění daňového zvýhodnění na dítě svěřené do střídavé výchovy nedohodnou, nelze než doporučit, aby si jej uplatnili až po uplynutí zdaňovacího období ve svých daňových přiznáních u správce daně.

Skutečnost, že dítě žije s poplatníkem domácnosti, prokazuje zaměstnanec u zaměstnavatele svým čestným prohlášením na tiskopisu Prohlášení k dani. Jedná-li se o dítě svěřené do střídavé výchovy obou rodičů, při absenci podrobnější úpravy v zákoně lze doporučit, aby zaměstnanec doložil, že druhý z rodičů daňové zvýhodnění na dané dítě ve zdaňovacím období neuplatňuje, resp. že je uplatňuje, ale jen po určitou dobu (např. jeho čestným prohlášením), a je-li tento druhý z rodičů zaměstnán, také potvrzením jeho zaměstnavatele.

Úpravy navazují na změnu pojmosloví v § 21e zákona.

Poznámka ASPI

V závorkách { } jsou značeny škrtnuté texty.