Pokyn Generálního finančního ředitelství D-22 - právnické osoby (dokončení)

1. Za daňový výdaj nelze uznat rozdíl, o který pořizovací cena vlastních akcií přesahuje jejich jmenovitou hodnotu při následném snížení základního kapitálu.

{2. Za odměny podle § 25 odst. 1 písm. d) zákona se nepovažují částky vyplacené právnickou osobou členovi statutárních orgánů na základě pracovně právního nebo obdobného vztahu, u kterých je prokázáno, že se nejedná o odměny člena statutárních orgánů za výkon funkce, a ze kterých je povinnost srazit daň z příjmů ze závislé činnosti včetně povinného sociálního a zdravotního pojištění.}

Vysvětlivka byla vypuštěna z důvodu nadbytečnosti. Ke zrušení daňové neuznatelnosti odměn členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob došlo zákonem č. 470/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Odměny jsou tak standardně daněny v režimu daně z příjmů fyzických osob.

{3}. Pro účely aplikace ustanovení § 25 odst. 1 písm. d) zákona platí, že pokud {společnost} hradí za člena svého statutárního orgánu pojištění pro případ škody prokazatelně způsobené {společnosti} jednáním této osoby, jsou tyto náklady daňově neuznatelné. V případě pojistného plnění přijatého {společností} od pojistitele nebo v případě náhrady škody přijaté {společností} od člena statutárního orgánu se tyto příjmy nezahrnují do základu daně v souladu s § 23 odst. 4 písm. e) zákona.

{4}. Pokud zvláštní předpisy stanoví vedle limitů i horní hranici jejich zvýšení, jsou daňově neuznatelnými výdaji podle § 25 odst. 1 písm. j) zákona výdaje {(náklady)} vynaložené nad limity včetně jejich zvýšení.

{5}. Za zařízení k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob podle § 25 odst. 1 písm. k) zákona se považují např. rekreační zařízení, {předškolní zařízení (včetně mateřských škol nezapsaných do školského rejstříku podle školského zákona),} kulturní zařízení, podniková bytová hospodářství, ubytovny a další zařízení, ve kterých jsou zaměstnavatelem poskytovány zaměstnancům služby v rozsahu převyšujícím povinnou péči. Toto ustanovení se nevztahuje na zařízení využívaná v rámci předmětu činnosti poplatníka ke komerčním účelům, tzn. v případech, kdy poplatník provozuje uvedená zařízení v rámci své podnikatelské činnosti (v této souvislosti má pak např. příslušná živnostenská oprávnění).

{6}. Ustanovení § 25 odst. 1 písm. u) zákona se nevztahuje na výdaje {(náklady)} spojené s opravou, údržbou nebo technickým zhodnocením najatého majetku, pokud je nájemce podle smlouvy k opravě, údržbě nebo technickému zhodnocení najatého majetku vázán nebo tak stanoví zvláštní právní předpis.

{7}. Finančními výdaji {(náklady)}, jejichž daňová uznatelnost je omezena podle {ustanovení} § 25 odst. 1 písm. w) zákona, jsou vedle úroků také výdaje {(náklady)} související s {úvěry a půjčkami} vymezenými v § 19 odst. 1 písm. zk) zákona, jako jsou výdaje {(náklady)} na obstarání, zpracování úvěrů a poplatky za záruky. Dalšími výdaji {(náklady)}, které představují (nebo by z hlediska dlužníka mohly představovat) odměnu placenou za poskytnutí {úvěru nebo půjčky} a tudíž souvisejí s {úvěry a půjčkami} , jsou např.

Za poplatky, které nesouvisejí s {úvěry a půjčkami} , se považují např.

{8}. Při výpočtu daňově neuznatelných finančních výdajů {(nákladů)} se doporučuje následující postup s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám daňového subjektu:

Výše neuznatelných finančních výdajů {(nákladů)} podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. w), § 25 odst. 1 písm. {zm}zl) a § 25 odst. 3 zákona {o daních z příjmů}, ve znění zákona č. 2/2009 Sb. a zákona č. 87/2009 Sb., se u dlužníka, který není bankou nebo pojišťovnou, stanoví např. takto:

1) Nejprve se vypočítá poměr:

 4 (resp. 6) x SVK
 --––––––––––––< 1
        Y 

2) Pokud je poměr menší než 1, je nutné vypočítat koeficient K:

         4 (resp. 6) x SVK
 K = 1 – –––––––––––––––––
                 Y

3) Zjistí se výše finančních výdajů {(nákladů)}, které nejsou považovány za výdaje {(náklady)} daňové podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. {zm}zl), a to z {úvěrů a půjček} od spojených osob.

4) Zjistí se výše finančních výdajů {(nákladů)}, které nejsou považovány za výdaje {(náklady)}daňové podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. {zm}zl), a to z {úvěrů a půjček} od nespojených osob.

Neuznatelné úroky = v + t + (K x u),

kde

SVK = stav vlastního kapitálu k prvnímu dni příslušného zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, pokud v průběhu tohoto období nedojde ke změně vlastního kapitálu; dojde-li v průběhu zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ke změně stavu vlastního kapitálu, je rozhodný průměrný stav vlastního kapitálu vypočtený jako průměr stavů vlastního kapitálu, kdy váhou je příslušný počet dnů. Ke změně vlastního kapitálu v důsledku vykázaného výsledku hospodaření se nepřihlíží.

Y = průměr denních stavů {úvěrů a půjček} ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, od spojených osob. Do {úvěrů a půjček} se nezahrnují {úvěry a půjčky nebo jejich část} , z nichž úroky jsou součástí vstupní ceny majetku a bezúročné {úvěry a půjčky} . Za rozhodný den, kdy dochází ke změně denního stavu {úvěrů a půjček} , se považuje den následující po dni úhrady splátky {úvěru a půjčky} . U {úvěrů a půjček} v cizí měně se kurz při výpočtu průměrného denního stavu {úvěrů a půjček} stanoví stejným způsobem, jakým se v souladu s účetními předpisy oceňují závazky v cizí měně.

K = koeficient; vypočítá se s přesností na dvě platná desetinná místa podle § 146 odst. 3 daňového řádu.

v = finanční výdaje {(náklady)} vylučované ze 100% podle § 25 odst. 1 písm. {zm}zl) z {úvěrů a půjček} od spojených osob.

t = finanční výdaje {(náklady)} vylučované ze 100% podle § 25 odst. 1 písm. {zm}zl) z {úvěrů a půjček} od nespojených osob.

u = ostatní finanční výdaje {(náklady)} z {úvěrů a půjček} od spojených osob (celkové finanční {náklady} z {úvěrů a půjček} od spojených osob po odečtení finančních {nákladů} ve výši „v“).

{9}. Od zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započatého v roce 2010 se postup uvedený v bodě {8}. použije na veškeré finanční výdaje {(náklady)} plynoucí ze všech smluv o {úvěrech a půjčkách} včetně jejich dodatků bez ohledu na datum jejich uzavření.

{10}. Při vykázání záporného vlastního kapitálu jsou veškeré finanční výdaje {(náklady)} z přijatých {úvěrů a půjček} podle § 25 odst. 1 písm. w) zákona daňově neuznaným výdajem.

{11}. V případě, kdy podmínkou daňové uznatelnosti úroků z {půjček a úroků z úvěrů} je jejich zaplacení, hodnotí se splnění podmínek stanovených zákonem nejdříve podle § 25 odst. 1 písm. w) zákona. Pokud nelze úroky podle § 25 odst. 1 písm. w) zákona uplatnit jako daňový výdaj, nelze je uplatnit ani v případě jejich zaplacení podle § 24 odst. 2 písm. zi) zákona.

{12}. Exekučními {výdaji} (náklady) podle zvláštních předpisů se pro účely § 25 odst. 1 písm. y) zákona rozumějí i náklady podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

{13}. Za výdaje {(náklady)} mateřské společnosti související s držbou podílu v dceřiné společnosti podle § 25 odst. 1 písm. zk) zákona jsou vedle výslovně upravených úroků z {úvěrů a půjček} přímo souvisejících s držbou podílu v dceřiné společnosti považovány zejména tyto výdaje {(náklady)}

{14}. Z výdajů {(nákladů)} uvedených v bodě {13}. se za výdaje {(náklady)} přímo související s držbou podílu v dceřiné společnosti považují výdaje {(náklady)} výlučně související s výkonem práva společníka, resp. akcionáře dceřiné společnosti, které jsou držbě konkrétního podílu přímo přiřaditelné, a to zejména

{15}. Z výdajů {(nákladů)} uvedených v bodě 13. se za nepřímé (režijní) považuje poměrná část nákladů mateřské společnosti souvisejících s výkonem práv akcionářů nebo společníků, které souvisí jednak s držbou podílu a jednak i s ostatními činnostmi společnosti, a to zejména

Poplatník může prokázat skutečnou výši režijních (nepřímých) nákladů založenou na vhodném ekonomicky zdůvodnitelném kritériu; přitom způsob stanovení výše daňově neuznatelných režijních (nepřímých) nákladů souvisejících s držbou podílu v konkrétní dceřiné společnosti zvolený v jednom zdaňovacím období lze v následujícím zdaňovacím období změnit.

{16}. Podle § 25 odst. 1 písm. zk) zákona nejsou výdaje {(náklady)} mateřské společnosti související s držbou podílu v dceřiné společnosti daňově uznatelné pouze po dobu držby podílu v dceřiné společnosti (při přeměnách do rozhodného dne). {Náklady} , které přísluší dceřiné společnosti, které ale v určitých případech hradí mateřská společnost, se nezahrnují pod režim nákladů mateřské společnosti podle § 25 odst. 1 písm. zk) zákona vzhledem k tomu, že v tomto případě se nejedná o náklady mateřské společnosti, a tudíž ani o náklady související s držbou podílu.

{17}. Za finanční výdaje {(náklady)}, které plynou z {úvěrů a půjček} , kde úrok nebo výnos nebo skutečnost, zda se finanční výdaje {(náklady)} stanou splatnými, jsou zcela nebo zčásti odvozovány od zisku poplatníka, se podle § 25 odst. 1 písm. {zm}zl) zákona považují finanční výdaje {(náklady)} z takových smluv o {úvěrech a půjčkách} , ze kterých věřitel nenese typické riziko věřitele, ale riziko investora. Mezi tyto finanční výdaje {(náklady)} se nezahrnují finanční výdaje {(náklady)} ze smluv o {úvěrech a půjčkách} , kde

{18}. Ustanovení § 25 odst. 1 písm. {zn}zm) zákona se nevztahuje na daňovou uznatelnost nákladů na pořízení pitné vody ve smyslu § 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a to v jakékoli formě zajištění pitné vody na pracovištích (včetně balené pitné vody), a dále na pořízení ochranných nápojů v souladu se zvláštním předpisem (horké a studené provozy).

2. Samostatnými movitými věcmi jsou také výměníkové, popř. předávací stanice uvedené do užívání po 1. lednu 1995, které jsou součástí rozvodů ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých {zákonům} , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), i přesto, že jsou pevně spojeny se stavebním dílem, jejichž instalace nebyla podmínkou funkčnosti stavebního díla pro vydání původního kolaudačního rozhodnutí, a dále se vyznačují zpravidla těmito znaky, které nemusí být splněny vždy současně:

Podle § 26 odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů, ve znění do 31.12.2014, byly hmotným majetkem mimo jiné i „jednotky nezahrnující pozemek“. Jednotkou se v tomto případě rozuměla jak jednotka vymezená dle zákona o vlastnictví bytů, tak i jednotka vymezená dle občanského zákoníku. Byl tak oddělen daňový režim hmotného majetku a daňový režim pozemku. Pozemek nebyl vymezen jako hmotný majetek pro účely zákona o daních z příjmů.

Podle ustanovení § 26 odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů, ve znění od 1.1.2015, je jako hmotný majetek vymezena „pouze“ jednotka. Oddělený režim jednotky a pozemku vyplývá z nového ustanovení § 29 odst. 1 (závěrečná část).

Vysvětlivka potvrzuje, že oba výše uvedené „typy“ jednotek jsou pro účely zákona o daních z příjmů hmotným majetkem, a zároveň jednoznačně stanoví, že součástí vstupní ceny jednotky není ocenění té části jednotky, která je pozemkem.

{3}. Provozními důlními díly se pro účely zákona rozumí dočasné stavby

{4}. Provozními důlními díly nejsou důlní díla zatříděná do kódu CZ-CC 230111, 230112, 230119, otvírky nových lomů, technické zhodnocení (§ 33 zákona) a dočasné stavby, jejichž doba trvání je delší než 1 rok, s výjimkou uvedenou ve vysvětlivce pod bodem 3. písm. b).

{5}. Elektrické přípojky, plynovodní přípojky a tepelné přípojky podle energetického zákona, které odběratel zřizuje na svůj náklad, jsou pro odběratele pořízením hmotného majetku, který se pro účely daňových odpisů podle přílohy č. 1 k zákonu odpisuje v odpisové skupině 4.

{6}. Odpisy dospělých zvířat a jejich skupin se stanoví

     P x 20   V x 10   (KS – P)
RO = –––––– + –––––– + –––––––- x 20,
      100      100       100

     P x 20   V x 10   (KS – P)
RO = –––––– + –––––– +- ––––––– x 40,
      100      100       100

kde

RO = roční odpis,

P = hodnota zvířat zařazených do skupiny v průběhu zdaňovacího období,

V = hodnota zvířat vyřazených ze skupiny v průběhu zdaňovacího období,

KS = konečný stav.

Pokud je celková hodnota vyřazených zvířat ve skupině vyšší než hodnota počátečního stavu zvířat (tj. hodnota zvířat na počátku zdaňovacího období nebo k datu zahájení činnosti v průběhu zdaňovacího období), lze uplatnit roční odpis při skupinovém odpisování pouze do výše hodnoty zvířat, odpovídající jejich počátečnímu stavu.

Při použití jiného způsobu výpočtu odpisů zvířat ve skupině je poplatník povinen prokázat, že vypočtené odpisy za skupinu odpovídají úhrnu individuálních odpisů za tato zvířata.

{7}. Jiným majetkem podle § 26 odst. 3 písm. a) zákona je i technické zhodnocení (§ 33 zákona) provedené na účetně neodpisovaném drobném hmotném majetku. Toto technické zhodnocení se zatřídí do odpisové skupiny, do které by byl zatříděn majetek, na němž bylo technické zhodnocení provedeno, a samostatně se odpisuje podle zákona. Takto postupuje i poplatník uvedený v § 2 zákona, který nevede účetnictví, pokud {jde} o majetek obdobného charakteru.

{8}. Daňovými výdaji hrazenými {nájemcem} podle § 26 odst. 3 písm. c) zákona jsou např. clo, výdaje {(náklady)} na dopravu, montáž, {zprostředkovatelská úplata} (provize) a jiné úplaty související s uzavřením smlouvy.

{9}. Odpisy za každý jednotlivý hmotný a nehmotný majetek uplatňované jako daňový výdaj musí být vedeny průkazným způsobem po celou dobu odpisování.

Změna reaguje na zavedení pojmu uživatel finančního leasingu pro účely zákona o daních z příjmu. Změna byla zavedena zákonem č. 344/2013 Sb.

1. Odpisy v případech uvedených v § 28 odst. 3 zákona nemůže uplatňovat podnájemce ({§ 666} občanského zákoníku).

Ve vysvětlivce byl pouze aktualizován odkaz na úpravu podnájmu podle občanského zákoníku.

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 1.1.2014, upravoval podnájem v § 666 tak, že nájemce je oprávněn dát pronajatou věc do podnájmu, nestanoví-li smlouva jinak.

Podle § 2215 občanského zákoníku (ve znění od 1.1.2014) platí, že souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

Z hlediska zákona o daních z příjmů stále platí, že podnájemce si nemůže uplatňovat odpisy technického zhodnocení v základu daně. Zákon o daních z příjmů umožňuje uplatnit odpisy technického zhodnocení za zákonem stanovených podmínek dle § 28 odst. 3 pouze nájemci.

Podobněji byla tato problematika řešena také v příspěvku Komory daňových poradců č. 447/18.03.15 Technické zhodnocení pronajatého majetku ze dne 18.3.2015.

2. Poměrnou část odpisů podle § 28 odst. 6 zákona si stanoví poplatník podle vhodně zvoleného kritéria (např. využívaná plocha, počet ujetých {kilometrů} , poměr výkonů a služeb).

3. Organizace zřízená územním samosprávným celkem příslušná hospodařit s majetkem svého zřizovatele může uplatňovat daňové odpisy v souladu s § 28 odst. 1 zákona, jen pokud má k tomuto majetku vlastnické právo.

1. Za majetek pořízený úplatně se podle § 29 odst. 1 písm. a) zákona považuje pouze majetek nabytý koupí nebo směnou.

2. Při zrušení registrace plátce daně z přidané hodnoty podle zákona o DPH se u odpisovaného hmotného majetku a nehmotného majetku stanoví změněná vstupní cena, do jejíž výše lze majetek odpisovat, jako součet původní vstupní ceny a daně z přidané hodnoty, o kterou je plátce povinen snížit nárok na odpočet daně podle § {79 odst. 4 až 7} zákona o DPH; přitom u zrychleného odpisování (§ 32 zákona) se současně o tuto částku zvýší i zůstatková cena. U nehmotného majetku poplatník pokračuje v odpisování ze změněné vstupní ceny snížené o již uplatněné odpisy od měsíce následujícího po měsíci, v němž byl povinen snížit nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Obdobně jako u nehmotného majetku postupuje poplatník i u hmotného majetku odpisovaného podle § 30 odst. 4 až 6 zákona.

...

10. U nabyvatele nepeněžitého vkladu, který podle § 30 odst. 10 zákona pokračuje v odpisování započatém původním vlastníkem, lze vstupní cenu, ze které odpisoval původní vlastník, zvýšit o rozdíl mezi oceněním nepeněžitého vkladu a výší vkladu {vyplácený} společníkovi obchodní společností podle § {163a odst. 3 obchodního zákoníku} .

Změna reaguje na přesun dané problematiky z obchodního zákoníku do zákona o obchodních korporacích.

1. Při změně užívání stavby z doby trvalé na dobu dočasnou se odpisy stanoví tak, že se neodepsaná část vstupní ceny hmotného majetku snížená o uplatněné odpisy (tj. zůstatková cena) rozpočítá na zbývající dobu trvání stavby {stanovené} na základě rozhodnutí stavebního úřadu; přitom při zahájení odpisování dočasné stavby včetně zaokrouhlování odpisů se postupuje podle § 30 odst. 7 až 9 zákona.

Při změně užívání stavby z doby dočasné na dobu trvalou ve smyslu § 30 odst. 2 zákona je možné pokračovat dále v odpisování trvalé stavby jen rovnoměrným způsobem, tj. podle § 31 zákona při použití sazby „v dalších letech odpisování“. Vzhledem k tomu, že doba odpisování trvalých staveb je stanovena v § 30 odst. 1 zákona jako doba minimální, je nutné stavbu odpisovat minimálně po zákonem stanovenou dobu, tzn. zbývající neodepsanou část dosavadní dočasné stavby odpisovat minimálně po dobu, která zbývá do počtu let uvedených v § 30 odst. 1 zákona. Zbývající době odpisování by měla být přizpůsobena i roční sazba (poplatník ji může snížit), kterou bude roční odpis vypočítán ze vstupní ceny.

2. Technické zhodnocení dokončené na hmotném majetku, který je odpisován podle § 30 zákona, neprodlužuje dobu odpisování tohoto hmotného majetku, pokud ze zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá jiná právní úprava.

3. Zvolí-li poplatník způsob odpisování podle § 30 odst. 7 zákona s přesností na celé měsíce, může v měsíci, kdy zahájí (ukončí) odpisování v průběhu měsíce, stanovit výši odpisu za tuto část měsíce s přesností na dny.

{4. V odpisování započatém původním vlastníkem podle § 30 odst. 10 písm. b) zákona pokračuje za podmínek stanovených tímto ustanovením i poplatník, který nabyl hmotný majetek vkladem kraje.}

Vysvětlivka byla vypuštěna z důvodu nadbytečnosti. Zákon o daních z příjmů totiž výslovně upravuje pokračování v odpisování u majetku nabytého vkladem krajem od roku 2014.

Při podání daňového přiznání za zdaňovací období, které následuje po podání daňového přiznání za část zdaňovacího období, se při výpočtu ročního odpisu podle § 32 odst. 2 písm. b) a odst. 3 písm. b) zákona použije shodný rozdíl mezi přiřazeným koeficientem zrychleného odpisování a počtem zdaňovacích období, po {které} byl hmotný majetek již odpisován, jako rozdíl, který byl použit při výpočtu ročního odpisu za část zdaňovacího období (z tohoto důvodu se počet zdaňovacích období nemění).

Uplatnění daňové ztráty u právnických osob je limitováno uplynutím pěti zdaňovacích období definovaných v § {17a} zákona jako období zdaňovací. K částem období, za která se podávají daňová přiznání ve stanovených případech, pokud se nacházejí mezi těmito pěti zdaňovacími obdobími následujícími po období, za které byla daňová ztráta vyměřena, se v rámci aplikace časového omezení převoditelnosti daňové ztráty nepřihlíží; přitom v těchto daňových přiznáních lze daňovou ztrátu rovněž odečíst, aniž by tím byl ovlivněn celkov ý počet zdaňovacích období, po která lze daňovou ztrátu uplatňovat.

Změna reaguje na přesunutí vymezení pojmu zdaňovací období z ustanovení § 17a zákona o daních z příjmů do ustanovení § 21a zákona o daních z příjmů. Změna byla provedena zákonem č. 344/2013 Sb.

1. Podle ustanovení § 35a odst. 1 a § 35b odst. 1 zákona může poplatník uplatnit slevu na dani poprvé za to zdaňovací období, ve kterém splnil všeobecné a zvláštní podmínky a obdržel nejpozději do termínu pro podání daňového přiznání za toto zdaňovací období Rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu o příslibu investičních pobídek podle zvláštního právního předpisu. Obdrží-li poplatník Rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu až po lhůtě pro podání daňového přiznání, lze formou podání dodatečného daňového přiznání uplatnit slevu na dani i za zdaňovací období, ve kterém již byly splněny všeobecné a zvláštní podmínky.

1. Za {dividendový} příjem z účasti {v akciové společnosti} definovaný v § 36 odst. 2 písm. a) zákona lze považovat pouze příjem plynoucí ze zisku po zdanění nebo z fondu vytvořeného ze zisku po zdanění, který byl schválen podle výsledku hospodaření k rozdělení. Nelze proto pod něj podřadit jakýkoliv příjem plynoucí z účasti společníka v {akciové společnosti} , jehož zdrojem jsou kapitálové fondy {společnosti} , které nebyly vytvořeny ze zisku {akciové společnosti.}

2. Pokud vypořádací podíl při zániku účasti společníka v obchodní společnosti nebo členství v družstvu [§ 36 odst. 2 písm. {a}e) zákona} je vyplácen ve splátkách, uplatní se nabývací cena podílu jako daňový výdaj do výše příjmů z první splátky. Část nabývací ceny podílu převyšující příjmy z první splátky se uplatní jako daňový výdaj proti příjmům plynoucím z bezprostředně následující splátky. Uvedený postup se uplatní i u následujících splátek. Obdobně se postupuje při vyplácení podílu na likvidačním zůstatku ve splátkách.

3. Částkami použitými ze zisku po zdanění na zvýšení vkladu společníka nebo členského vkladu [§ 36 odst. 1 písm. b) a § 36 odst. 2 {písm. a}zákona] se rozumí částky takto použité z té části zisku, která po rozdělení zisku připadá na společníka nebo člena, aniž je mu vyplácena.

4. Příjmem z podílu připadajícího na podílový list při zrušení podílového fondu sníženého o cenu pořízení podílového listu [§ 36 odst. 1 písm. b) bod 2. a § 36 odst. 2 písm. {a) bod 8.}h) zákona] se rozumí příjem plynoucí podílníkovi při zrušení podílového fondu podle § {98} a {99}zákona č. {189/2004} 240/2013 Sb., o {kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů} .

{5. Ustanovení § 36 odst. 2 písm. c) bod 3. zákona se vztahuje na majetkové podíly vzniklé podle zákona o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, i v případě té jejich části, která nebyla oprávněnou osobou vložena do družstva nebo obchodní společnosti podle § 13 odst. 2 a 3 zákona o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech a vydává se proto podle zvláštního zákona.}

{Vyplacením majetkového podílu (nebo části) se rozumí}

Vysvětlivka byla vypuštěna z důvodu nadbytečnosti, protože uvedené ustanovení již zákon o daních z příjmů neobsahuje.

Za příjmy ze závislé činnosti {a za funkční požitky} ze zahraničí se považují příjmy plynoucí poplatníkům od zahraničních subjektů, kteří nejsou plátci daně podle § 38c odst. 2 zákona.

Plátcem daně není {stálá provozovna} , která vznikla na základě poskytování služeb podle § 22 odst. 1 písm. c) zákona. {Plátcem daně je poplatník uvedený v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 zákona mající zařízení zřízené za účelem stavby}, staveniště nebo stavebně {montážního projektu, pokud fyzické osoby v něm pracující podléhají v České republice zdanění} , a to i když {toto zařízení není považováno za stálou provozovnu} ; obdobně je plátcem daně {poplatník uvedený v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 zákona {mající} zařízení, které není považováno za stálou provozovnu podle {platné} smlouvy o zamezení dvojího zdanění (např. obchodní reprezentace), {pokud fyzické osoby v něm pracující podléhají v České republice zdanění.}

Změny provedené v prvním odstavci této vysvětlivky upřesňují podmínky pro vznik povinnosti plátce daně v případech daňových nerezidentů.

Dohadné položky pasivní se pro účely daně vybírané srážkou podle § 38d zákona nepovažují za závazky.

Doplnění rozšiřuje množinu účetních položek, které se pro účely daně vybírané srážkou nepovažují závazky, o účty časového rozlišení.

1. Plynou-li poplatníkovi {uvedenému v § 17 odst. 3 zákona} příjmy ze zdrojů v zahraničí, které jsou zdaňovány sazbami daně podle § 21 odst. 1 a podle § 21 odst. 4 zákona, může se obdobná daň zaplacená v zahraničí odečíst jen od té daně, v jejímž základu jsou obsaženy související příjmy.

2. Pro aplikaci § 38f odst. 4 zákona je dostačující, že předmětný příjem prošel systémem zdanění ve státě zdroje, a to i přes skutečnost, že výsledná daň může být nulová.

U bezúplatných příjmů získaných darováním, které byly předmětem smlouvy o zamezení dvojího zdanění v oboru daně dědické a darovací, se mezinárodní dvojí zdanění pro účely daně z příjmů v České republice vylučuje podle této smlouvy.

V případě existence příslušné smlouvy tak vysvětlivka pouze potvrzuje uvedený postup. Pro případy neexistence takové smlouvy je stanoveno, že bude aplikováno ustanovení § 24 odst. 2 písm. ch) zákona o daních z příjmů.

Poplatník může podepsat prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 zákona na stejné období kalendářního roku pouze u jednoho plátce daně a tuto skutečnost musí také v prohlášení uvést. Změní-li poplatník v průběhu kalendářního měsíce tzv. hlavního zaměstnavatele (jestliže pobírá mzdu v tomto měsíci od více plátců daně, ale postupně za sebou), může pro účely výpočtu zálohy na daň podepsat prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 zákona na další část kalendářního měsíce též u nového plátce, a to v zákonné lhůtě do 30 dnů po nástupu do zaměstnání. Oba plátci daně mu pak za tento kalendářní měsíc vypočtou zálohu měsíční sazbou daně podle § 38h odst. 2 zákona, ale měsíční slevu na dani podle § 35ba zákona a měsíční daňové zvýhodnění může poskytnout poplatníkovi pouze jeden z nich (§ 38k odst. 3 zákona); a činí tak zpravidla ten, od kterého poplatník odchází. {V případě, že by poplatník uplatňoval slevu a popř. daňové zvýhodnění u nového postupného plátce v tomtéž kalendářním měsíci, je účelné, aby v prohlášení písemně doplnil, že slevu a případně daňové zvýhodnění v kalendářním měsíci nástupu u předchozího plátce (plátců) neuplatňoval.}

Za nutné náležitosti potvrzení stavební spořitelny nebo banky, {zahraniční banky nebo pobočky zahraniční banky} o částce úroků z úvěru ze stavebního spoření, z hypotečního úvěru, popř. z úvěru poskytnutého stavební spořitelnou nebo bankou v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření nebo s hypotečním úvěrem se nepovažuje originál razítka stavební spořitelny či banky a podpisu, pokud se jedná o písemnost, z které lze vyvodit, že byla vyhotovena stavební spořitelnou nebo bankou pro určitého poplatníka.

Pokud poplatník nebo zletilé dítě, na něž poplatník uplatňuje daňové zvýhodnění, studuje na střední nebo vysoké škole v cizině, prokáže poplatník nárok na uplatnění slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. f) zákona nebo na daňové zvýhodnění podle § 35c odst. 6 písm. b) bod 1. zákona u plátce daně potvrzením o studiu {vydaném} zahraniční školou na určité období a v souladu se zvláštním právním předpisem o státní sociální podpoře rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, že takové studium na škole v cizině je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice. Za soustavnou přípravu na budoucí povolání se považuje i doba školních prázdnin souvisejících se studiem v cizině, i když se jejich doba bude lišit od doby školních prázdnin v České republice

I v případě svěření dítěte do střídavé výchovy obou rodičů na základě rozhodnutí soudu je z hlediska uplatnění daňového zvýhodnění rozhodující, se kterým z rodičů nezletilé dítě žije {v} domácnosti. Nerozhoduje tedy, jakým způsobem se oba výchovně způsobilí rodiče o péči o dítě v pravidelných časových intervalech střídají. Přitom rozhodnutím soudu o svěření dítěte do střídavé výchovy obou rodičů není rozhodnuto o tom, se kterým z rodičů bude žít dítě trvale v domácnosti. {Institut} domácnosti {je upraven občanským zákoníkem a příslušnost k domácnosti} u nezletilých dětí stanoví dohoda rodičů, jinak by musel o této skutečnosti rozhodnout soud. Osoba (i dítě) může být ale příslušníkem pouze jedné domácnosti. To znamená, že daňové zvýhodnění na dítě svěřené do střídavé výchovy obou rodičů může uplatňovat každý z rodičů ve zdaňovacím období pouze po dobu, ve které je dítě příslušníkem jeho domácnosti, tj. po několik kalendářních měsíců. U dítěte, které je svěřeno soudem do střídavé výchovy obou rodičů, nelze ale vyloučit ani dohodu rodičů, že toto dítě bude žít nadále {v} domácnosti jen s jedním z nich, tzn. bez ohledu na rozhodnutí soudu o střídavé výchově obou rodičů. Za těchto okolností bude pak daňové zvýhodnění uplatňovat po celé zdaňovací období jen jeden rodič a druhému z rodičů daňové zvýhodnění náležet nebude. Rovněž v případě střídavého uplatňování daňového zvýhodnění na dítě musí mezi rodiči existovat shoda, aby nedocházelo ke dvojímu uplatňování daňové úlevy. Jestliže se rodiče na způsobu uplatnění daňového zvýhodnění na dítě svěřené do střídavé výchovy nedohodnou, nelze než doporučit, aby si jej uplatnili až po uplynutí zdaňovacího období ve svých daňových přiznáních u správce daně.

Skutečnost, že dítě žije s poplatníkem {v} domácnosti, prokazuje zaměstnanec u zaměstnavatele svým čestným prohlášením na tiskopisu Prohlášení k dani. Jedná-li se o dítě svěřené do střídavé výchovy obou rodičů, při absenci podrobnější úpravy v zákoně lze doporučit, aby zaměstnanec doložil, že druhý z rodičů daňové zvýhodnění na dané dítě ve zdaňovacím období neuplatňuje, resp. že je uplatňuje, ale jen po určitou dobu (např. jeho čestným prohlášením), a je-li tento druhý z rodičů zaměstnán, také potvrzením jeho zaměstnavatele.

Vysvětlivka staví najisto, že § 38ma odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů upravující povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob se použije pouze na případy změn pro právní formy, které jsou v tomto ustanovení výslovně uvedené, tj. na změny právní formy komanditní společnosti na jinou obchodní korporaci, a změny právní formy akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným anebo družstva na veřejnou obchodní společnost nebo komanditní společnost.

1. Limit 80% příjmů zaúčtovaných do výnosů podle {účetních} předpisů se pro účely ustanovení § 38na odst. 2 a 3 zákona stanoví takto:

      X
L = ––––– x 100,
      Y

kde

L = limit příjmů

X = tržby za zboží a vlastní výkony zaúčtované do výnosů podle zvláštního právního předpisu z činností, které byly vykonávány v rámci předmětu podnikání jak v roce uplatnění ztráty, tak v roce vyměření ztráty

Y = tržby za zboží a vlastní výkony zaúčtované do výnosů podle zvláštního právního předpisu z činností vykonávaných v rámci předmětu podnikání v roce uplatnění ztráty.

Za tržby za zboží a vlastní výkony zaúčtované do výnosů podle {zvláštního} předpisů se pro účely tohoto ustanovení nepovažují výnosy, které nelze přiřadit přímo k jednotlivým činnostem (např. výnosy z prodeje hmotného nebo nehmotného majetku, úroky, kurzové zisky, výnosy z prodeje cenných papírů, výnosy z postoupení pohledávek, ostatní výnosy z právně zaniklých {závazků} , výnos vzniklý přijatou úhradou pohledávky nabyté postoupením, která převýší její pořizovací cenu, apod.), nebo výnosy vyplývající z účetních metod.

2. Za provozování stejné činnosti v obou porovnávaných obdobích se považuje i případ, kdy v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, došlo pouze k vynakládání výdajů {(nákladů)} za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmů a tyto příjmy byly vykázány až v období, za které má být daňová ztráta uplatněna. Daňovou ztrátu lze v tomto případě uplatnit i v situaci, kdy poplatník dosáhl v roce vyměření ztráty nevýznamných, ojedinělých příjmů mimo rámec předmětu podnikání.

U důlních děl a dalšího majetku, který před 1. 1993 nebyl odpisován v závislosti na době jeho trvání, se počínaje rokem 1993 při stanovení ročního odpisu vychází z podílu jeho zůstatkové ceny a zbývající doby trvání.

Nedílnou součástí stavebních děl je i technické vybavení stavebních děl, zahrnující např.:

Jak je z výše uvedeného patrné, z pohledu zdaňování příjmů právnických osob většina provedených změn má charakter zpřesnění textu v návaznosti na zavedení nových pojmů v rámci rekodifikace soukromého práva, či zpřehlednění a zjednodušení textu přispívající lepší aplikovatelnosti uvedeného Pokynu.

Zároveň je třeba připomenout, že Pokyn představuje pouze metodickou pomůcku usnadňující jejím uživatelům chápání jednotlivých ustanovení zákona o daních z příjmů, avšak je nutné mít na paměti, že při uplatňování zákona se bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho. Jednotlivé skutečnosti je nutné posuzovat vždy ve vzájemné souvislosti.

Poznámka ASPI

V závorkách { } jsou značeny škrtnuté texty.