Jak se připravit na daňovou kontrolu

Vlastní daňovou kontrolu provádí u daňového subjektu Podle znění § 13 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), se místní příslušnost správce daně řídí:

Místem pobytu fyzické osoby se rozumí adresa místa trvalého pobytu občana České republiky, nebo adresa hlášeného místa pobytu cizince, a nelze-li takto místo pobytu fyzické osoby určit, rozumí se jím místo na území České republiky, kde se fyzická osoba převážně zdržuje.

Sídlem právnické osoby se rozumí adresa, pod kterou je právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo obdobném veřejném rejstříku, nebo adresa, kde právnická osoba sídlí skutečně, pokud se tato osoba do těchto rejstříků nezapisuje.

Pokud je předmětem daně je ke správě daní místně příslušný správce daně, v jehož obvodu územní působnosti se nemovitá věc nachází.

Místně příslušný správce daně může téhož nebo nižšího stupně o provedení úkonů nebo dílčích řízení nebo jiných postupů, které by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s vynaložením neúčelných nákladů, anebo které by nemohl provést vůbec.

Na žádost daňového subjektu nebo z podnětu správce daně může nejblíže společně nadřízený správce daně k výkonu správy daní dle § 18 DŘ na jiného věcně příslušného správce daně, jestliže je to účelné, nebo jsou-li pro výkon správy daní potřebné mimořádné odborné znalosti; proti rozhodnutí ve věci nelze uplatnit opravné prostředky.

Daňovou kontrolou u poplatníka daně z příjmů fyzických a právnických osob se zabývá ustanovení § 85 až 88 DŘ. jsou daňové povinnosti, tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně vztahující se k jednomu daňovému řízení. Přitom platí, že daňovou kontrolu lze provádět společně pro více daňových řízení týkajících se jednoho daňového subjektu, tedy pro více zdaňovacích období. Správce daně může daňovou kontrolu zahájit i pro další daňová řízení rozšířením daňové kontroly probíhající k jinému daňovému řízení.

Správce daně předmět daňové kontroly prověřuje ve vymezeném rozsahu. Takto lze v jejím průběhu upřesnit postupem pro její zahájení. Správce daně by měl provádět daňovou kontrolu až následně, kdy je možné spolehlivě zjistit a stanovit daň, to znamená až po podání řádného daňového tvrzení, resp. dodatečného daňového přiznání.

Důležitou otázkou je právní řešení správcem daně. K opakování daňové kontroly se vyjadřuje znění § 85 odst. 5 DŘ. Daňovou kontrolu, která se týká skutečností, které již byly v souladu s vymezeným rozsahem kontrolovány, je možné opakovat

Povinností správce daně je seznámit daňový subjekt s důvody pro opakování daňové kontroly při jejím zahájení.

je podle § 86 odst. 1 DŘ Pro výkon správy daní je velmi důležitý daňové kontroly u daňového subjektu, který má vliv na přerušení a obnovení běhu lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 3 DŘ, a dále na nepřípustnost podat dodatečné daňové přiznání dle § 141 odst. 6 DŘ.

Z § 141 odst. 6 DŘ vyplývá, že dodatečné daňové přiznání nebo k dani, která je předmětem probíhající daňové kontroly, popř. je-li předmětem výzvy podle § 87 odst. 2 DŘ, která byla oznámena daňovému subjektu. Tyto skutečnosti přerušují běh lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování podle § 141 odst. 1 DŘ. Nová lhůta počne běžet od ukončení daňové kontroly, podle jejíhož výsledku se poslední známá daň nemění, nebo od právní moci dodatečného platebního výměru, byl-li na základě daňové kontroly vydán.

Je nutno si uvědomit, že a nemá žádný vliv na úkony, které může daňový subjekt činit v rámci daňového řízení (možnost podání dodatečného daňového přiznání).

Daňová kontrola je dle § 87 odst. 1 DŘ při kterém je vymezen předmět a rozsah daňové kontroly a při kterém správce daně začne zjišťovat daňové povinnosti, nebo prověřovat tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně. Dojde-li v průběhu daňové kontroly ke změně místní příslušnosti, může daňovou kontrolu dokončit správce daně, který ji zahájil.

Může dojít k situacím, že daňový subjekt neumožní správci daně zahájit daňovou kontrolu, např. když daňový subjekt není zastižen ani po předchozí domluvě se správcem daně. Na tuto situaci pamatuje DŘ v § 87 odst. 2. Zde se říká, že Ve výzvě správce daně stanoví základní předpoklady pro uskutečnění zahájení daňové kontroly:

Pokud daňový subjekt aniž by sdělil správci daně závažné důvody, pro které nemůže výzvě vyhovět, nebo neumožní-li ve sděleném termínu zahájit a následně provést daňovou kontrolu, může správce daně stanovit za podmínek uvedených v § 98 odst. 4 DŘ. Marným uplynutím lhůty stanovené ve výzvě nastávají účinky podle § 148 odst. 3 DŘ a odpadá překážka pro podání dodatečného daňového přiznání k dani, která měla být předmětem daňové kontroly.

sepíše správce daně podle § 88 odst. 1 DŘ která obsahuje výsledek kontrolního zjištění, včetně hodnocení důkazů zjištěných v průběhu daňové kontroly, a odkaz na protokoly nebo úřední záznamy:

Daňová kontrola se provádí u daňového subjektu nebo na místě, kde je to vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější, tedy i např. v prostorách správce daně nebo v prostorách externího účetního pracovníka příslušného daňového subjektu, který má k dispozici potřebné doklady daňového subjektu. DŘ nestanoví právo daňového subjektu volby místa provádění daňové kontroly. provádění daňové kontroly tak (pracovník správce daně).

Správce daně provádí v průběhu daňové kontroly ve smyslu § 92 DŘ - správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji, a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů.

který podle § 92 odst. 3 DŘ prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Pokud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to za předpokladu, že potřebné informace nelze získat z vlastní úřední evidence.

u něhož je prováděna daňová kontrola, má podle § 86 odst. 2 DŘ

Z v souvislosti s daňovou kontrolou, která vyplývají z dalších ustanovení DŘ, si můžeme uvést:

Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, dle § 86 odst. 3 DŘ:

V rámci daňové kontroly se vztahují na daňový subjekt tedy nejen povinnosti specifikované v rámci § 86 odst. 3 DŘ, ale i povinnosti daňového subjektu, které má při podle § 82 DŘ. Půjde o následující povinnosti daňového subjektu:

V rámci projednání zprávy o daňové kontrole správce daně dle § 88 odst. 2 DŘ seznámí daňový subjekt s výsledkem kontrolního zjištění, včetně hodnocení dosud zjištěných důkazů, a předloží mu jej Na žádost daňového subjektu stanoví správce daně dle § 88 odst. 3 DŘ ve které se může daňový subjekt vyjádřit k výsledku kontrolního zjištění a navrhnout jeho doplnění. Nedojde-li na základě tohoto vyjádření ke změně výsledku kontrolního zjištění, nelze již v rámci projednání zprávy o daňové kontrole navrhovat jeho další doplnění.

Zprávu o daňové kontrole podepisuje kontrolovaný daňový subjekt a úřední osoba (správce daně). Správce daně po podpisu předá stejnopis zprávy o daňové kontrole kontrolovanému daňovému subjektu. Zpráva o provedené daňové kontrole je jedním z důkazních prostředků ve správě daní.

Odmítne-li se kontrolovaný daňový subjekt seznámit se zprávou o daňové kontrole, nebo ji odmítne projednat anebo se vyhýbá projednání zprávy o daňové kontrole, doručí mu ji správce daně do vlastních rukou. V tomto případě se

o daňové kontrole kontrolovaným daňovým subjektem bez dostatečného důvodu nemá vliv na použitelnost zprávy o daňové kontrole jako důkazního prostředku. O tomto musí být ve zprávě kontrolovaný daňový subjekt prokazatelně poučen. Okamžikem bezdůvodného odepření podpisu nastávají též účinky projednání, oznámení zprávy o daňové kontrole a ukončení kontroly. Musí však jít skutečně o odepření podpisu zprávy o daňové kontrole daňovým subjektem bez dostatečných důvodů.

V § 143 odst. 1 DŘ se uvádí, že daň lze doměřit na základě dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování a nebo z moci úřední. (z moci úřední nemůže dojít k doměření daně na základě provedeného místního šetření správcem daně podle § 80 až 84 DŘ).

Je-li doměřená daň vyšší, než daň dodatečně tvrzená daňovým subjektem, je Ve stejné náhradní lhůtě je splatná i daň doměřená z moci úřední.

Nesplní-li daňový subjekt při dokazování jím uváděných skutečností některou ze svých zákonných povinností a v důsledku toho nelze daň stanovit na základě dokazování, správce daně stanoví které má k dispozici, nebo které si obstará, a to i bez součinnosti s daňovým subjektem. Uplatnění tohoto postupu při stanovení daně se uvede ve výroku rozhodnutí. Pomůckami správce daně jsou zejména:

Z výše uvedeného vyplývá, že ke může přistoupit správce daně

Důležitou skutečností pro tento náhradní způsob stanovení daně je, že stanoví-li správce daně daň podle pomůcek, přihlédne také ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt, i když jím nebyly uplatněny.

Neprokázal-li daňový subjekt svá tvrzení vztahující se k jeho daňové povinnosti a daň nelze dostatečně spolehlivě stanovit ani podle pomůcek, které má správce daně k dispozici, podle § 98 odst. 4 DŘ. Sjednání daně se zaprotokoluje a výše sjednané daně se uvede v rozhodnutí, které má náležitosti rozhodnutí o stanovení daně a které je součástí tohoto protokolu. Proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky, ale lze uplatnit dozorčí prostředky (nařízení obnovy řízení, nařízení přezkoumání rozhodnutí).

Důležitou otázkou, související s daňovou kontrolou, je lhůta, ve které je ještě oprávněn finanční úřad zahájit daňovou kontrolu za příslušné zdaňovací období. DŘ v ustanovení § 148 odst. 1 stanoví, že Lhůta pro stanovení daně počne běžet:

DŘ dále stanoví úkony prodlužující lhůtu pro stanovení daně podle znění § 148 odst. 2 DŘ a úkony přerušující lhůtu pro stanovení daně podle znění § 148 odst. 3 DŘ.

pokud v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně došlo k:

Byla-li před uplynutím lhůty pro stanovení daně:

pak v těchto případech ode dne, kdy byl tento úkon učiněn.

Obecné znění o lhůtách pro stanovení daně obsažené v § 148 DŘ je specifikováno pro daň z příjmů v § 38r zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).

V § 38r odst. 1 ZDP se uvádí, že pokud byla poskytnuta lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období, ve kterém nárok na slevu vznikl, tak i pro všechna zdaňovací období, za která lze tuto slevu uplatnit, končí současně se lhůtou pro stanovení daně za zdaňovací období, v němž uplynula lhůta pro uplatnění nároku na slevu na dani.

V ustanovení § 38r odst. 2 ZDP se uvádí, že pokud lze ve zdaňovacích obdobích následujících po zdaňovacím období, v němž daňová ztráta vznikla, jako položku odčitatelnou od základu daně, lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období, v němž daňová ztráta vznikla, tak i pro všechna zdaňovací období, za která lze tuto daňovou ztrátu nebo její část uplatnit, končí současně se lhůtou pro stanovení daně za poslední zdaňovací období, za které lze daňovou ztrátu nebo její část uplatnit.

Obdobně se v ustanovení § 38r odst. 3 ZDP uvádí, že lhůty pro hmotného majetku jako daňového výdaje počínají běžet od konce kalendářního roku, v němž bylo možné poprvé ověřit splnění těchto zákonných podmínek.

Zákonem č. 267/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, je do ustanovení § 38r ZDP zakomponován odst. 4, dle kterého lhůty pro stanovení daně z důvodu Jde o stanovení lhůty pro stanovení daně z důvodu nesplnění podmínky pokračování v činnosti zemědělského podnikatele podle § 3 odst. 4 písm. f) ZDP, tj. pro případ, kdy zemědělský podnikatel nesplní podmínku pokračování v zemědělské činnosti po zákonem stanovenou dobu 3 let od doby, kdy na něho byl příslušný majetek převeden s tím, že uvedený převod majetku nebyl předmětem daně.