Legislativní novinky s komentářem - Změny v oblasti reklamy

Je tomu více než měsíc, konkrétně od 17.8.2015, kdy nabyla účinnosti novela, kterou se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, vše ve znění pozdějších předpisů.

Důvodem přistoupení k této novelizaci je výzva Evropské komise ze dne 27. ledna 2014, adresovaná České republice, a to z důvodu porušení čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie, způsobené nedostatečnou implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (dále jen „směrnice“). Formální upozornění se týkalo zejména toho, že Česká republika v dané oblasti překračuje rámec maximální harmonizace, tzn., že reguluje nad rámec směrnice a navíc byla stejná regulace duplicitně obsažena i v zákoně o ochraně spotřebitele a v zákoně o regulaci reklamy.

Kromě odstranění nedostatků způsobených kolizí s Evropským právem, byla novela využita k odstranění nedostatků a nepřesností, které způsobovaly problémy v aplikační praxi.

Dle důvodové zprávy bude mít tato novela pozitivní dopad na podnikatelské prostředí, zejména díky tomu, že odstraňuje duplicity v právním řádu a tím zjednodušuje právní rámec týkající se podnikatelských subjektů. Novela by dále měla mít pozitivní dopad na územní samosprávné celky, neboť došlo k zúžení agendy krajských živnostenských úřadů ve specifických případech, týkajících se reklamy na potraviny. Dle statistik z loňských let, by však měl být tento dopad .

V souvislosti s výše zmíněnou vadnou implementací směrnice byl vypuštěn ze zákona o regulaci reklamy plošný zákaz podprahové reklamy stanovený v § 2 odst. 1 písm. b). Taková reklama by měla být posuzována dle směrnice jako nekalá obchodní praktika, a to až po prozkoumání reálné a podstatné možnosti narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele.

Dále byl zrušen § 2 odst. 1 písm. c), který zakazoval reklamu skrytou. Směrnice však zakazuje jen reklamu placenou v médiích v redakčním sdílení tzv. advertorial, a to jen pokud nelze z obsahu, obrázků nebo zvuků jednoznačně poznat, že se jedná o reklamu placenou.

V § 2 odst. 1 písm. e) byla obsažena duplicitní úprava ze zákona o ochraně spotřebitele, týkající se nevyžádané reklamy. Nově se tímto ustanovením upravuje jen zákaz nevyžádané reklamy v listinné podobě. Vypuštěna byla i ustanovení § 2 odst. 5, který šel nad rámec směrnice a § 3c písm. b) a c), jejichž ustanovení byla opět duplicitní k ustanovení § 4 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele. Týkalo se reklamy cílené na osoby mladší 18 let, které jsou na základě směrnice chráněni pro svou zranitelnost způsobenou nízkým věkem.

Dne 13.12.2014 vstoupilo v platnost a stalo se tak přímo účinným i v českém právním řádu, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. To způsobilo kolizi s § 5d odst. 2 zákona o reklamě, který nově stanoví, že reklama na potraviny musí nově splňovat požadavky uvedeného nařízení. V této souvislosti došlo i ke změně orgánu dozoru nad tímto ustanovením. Tím byly doposud krajské živnostenské úřady, nově tato pravomoc přechází na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci a Státní veterinární správu České republiky.

V úpravě, kterou vyžadovala aplikační praxe, se změny dotkly zejména tzv. volební reklamy, která je nově definována v § 1 odst. 8, jakožto sdělení či jiná prezentace šířené komunikačními médii, neobsahuje-li údaj o osobě, která šíření sdělení či jiné prezentace objednala. Takovéto anonymní sdělení je nově vynutitelné a lze za něj uložit pokutu v rámci správního řízení.

V části, ve které novela zasahuje do zákona o pohřebnictví, zmírňuje omezení, které bylo doposud pro reklamu v pohřebnictví stanoveno velice široce a připouštělo různý výklad. Omezení taxativně stanovovala množství informací, které mohly být uvedeny v reklamě a dále se týkalo i míst a způsobu šíření této reklamy. Díky uvolnění regulace by měly subjekty podnikající v dané oblasti příznivější podmínky pro propagaci své činnosti.

Dalším problémem v oblasti reklamy se ukázala být neefektivita kontrolní činnosti a vedení správního řízení, kdy se nedařilo zjistit osobu, která byla za porušení právního předpisu odpovědná, popř. získat podklady pro to, zda k porušení vůbec došlo. Dozorčí orgány si tak stěžovaly na nemožnost postihnutí reklamy, která odporuje zákonu.

Doposud zákon stanovoval různé povinnosti jednotlivým subjektům: zadavateli, zpracovateli nebo šiřiteli reklamy. V praxi je ve většině případů zpracovatel toutéž osobou jako zadavatel, tedy, že vytváří reklamu pro vlastní potřebu, má tedy povinnosti, jak zadavatele, tak zpracovatele. Dle § 7a odst. 2 zákona o regulaci reklamy byl zadavatel reklamy povinen sdělit orgánu dozoru určité údaje a poskytnout materiály vztahující se k reklamě a k jejímu zpracovateli a šiřiteli, neměl vsak povinnost tyto informace uchovávat. To se však s novelou mění, a zadavatel musí dané informace a materiály uchovávat, a to 5 let. Šiřitel je navíc nově povinen znát osobu zadavatele a zpracovatele.

Nakonec, v souvislosti s vynucováním a ukládáním pokut zaznamenala změnu i reklama na nepovolené loterie (takové, která jsou zakázané z hlediska obsahu), jelikož se v takovém případě jedná o reklamu na provozování loterií a jiných podobných her, jež jsou v ČR zakázané. Doposud za takovouto reklamu na nepovolené loterie nebyl odpovědný její šiřitel, což novela mění v jeho neprospěch a nově bude trestné zadání, zpracování, ale i šíření propagace na nepovolené loterie.