Novela zákona o účetnictví od 1.1.2016

Vydáno: 21 minut čtení

V následujícím příspěvku vám přinášíme dokončení článku z časopisu Účetnictví v praxi č. 9/2015, s. 4, o zákoně č. 221/2015 Sb. , kterým se s účinností od 1.1.2016 mění zákon č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZU “), a některé další zákony, a kterým bude v českých účetních předpisech implementována Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013, o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS (dále „směrnice“). Směrnice je v podstatě přepracováním zrušených směrnic. Deklaruje jako svůj cíl snížit administrativní zátěž a zlepšit podnikatelské prostředí, zejména pro malé a střední obchodní korporace. Novela ZU v maximální možné míře přebírá možnosti zjednodušení či osvobození, které směrnice umožňuje. Další úpravy týkající se redukování informací vykazovaných v účetních závěrkách a podoby a obsahu účetních výkazů bude obsahovat prováděcí vyhláška k ZU (vyhláška č. 500/2002 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „VPU “).

Novela zákona o účetnictví od 1.1.2016
Ing.
Jiří
Koch
 
Rezervy
V souladu se směrnicí se i nadále dovoluje tvorba rezerv nejen k pokrytí závazků, ale i ke krytí nákladů, a to zejména s ohledem na používání kategorie závazek v účetních předpisech.
V § 26 odst. 3 se doplňuje, že
rezervy jsou určeny k pokrytí závazků nebo nákladů, jejichž povaha je jasně definována a u nichž je k rozvahovému dni buď pravděpodobné, že nastanou, nebo jisté, že nastanou, ale není jistá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku. K rozvahovému dni musí rezerva představovat nejlepší odhad nákladů, které pravděpodobně nastanou, nebo v případě závazků částku, která je zapotřebí k vypořádání. Rezervy nesmějí být použity k úpravám hodnot aktiv.
Rezervami se dále rozumí jiné rezervy podle zvláštních právních předpisů.
Z odst. 3 se vypouští příklady účelů, na které je vhodné vytvářet rezervy (rezerva na rizika a ztráty, rezerva na daň z příjmů, rezerva na důchody a podobné závazky, rezerva na restrukturalizaci); ty bude konkretizovat prováděcí vyhláška.
 
Oceňování reálnou hodnotou
Přeceňovat některé položky vykazované v účetní závěrce na reálnou hodnotu lze pouze v zákonem vyjmenovaných případech. V upřesněném § 27 odst. 1 jsou vymezeny
jednotlivé složky majetku a závazků, které se ke konci rozvahového dne oceňují reálnou hodnotou.
Stávající znění § 27 odst. 3 bylo vypuštěno a jeho část přesunuta do § 24 vzhledem k tomu, že bylo do této pasáže zákona začleněno neorganicky. Jedná se o ustanovení, které podrobněji rozvádí způsob ocenění uvedený v § 24 odst. 3 písm. a) bod 2 v případě přeměn obchodních korporací a zároveň navazuje na § 13 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních korporací a družstev, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přeměnách obchodních korporací a družstev“). To znamená, že jde o
jednorázové ocenění při nabytí obchodní
korporace
formou přeměny
a nikoli o pravidelné přeceňování finančních nástrojů reálnou hodnotou, které upravuje § 27. Dosavadní odst. 4 až 7 se označují jako odst. 3 až 6.
Odst. 3 byl novelizován v souladu se směrnicí a definuje
čtyři možné způsoby zjištění reálné hodnoty.
Návazně se upravuje § 24 odst. 5 tak, že
prováděcí právní předpis stanoví případy a okamžiky účtování o ocenění jmění vyžadovaném zákonem o přeměnách obchodních korporací a družstev.
Tento předpis dále stanoví
účetní metodu oceňování majetku podle odst. 3 a 4
včetně možností použití způsobu oceňování podle odst. 3 písm. a) bodu 1 v případě přeshraniční přeměny, vkladu nebo prodeji obchodního závodu, pobočky nebo jiné jeho části.
Vložený odst. 7 zcela jednoznačně
nepovoluje mikro účetním jednotkám oceňovat jednotlivé složky majetku a závazků reálnou hodnotou,
s výjimkou obchodníků s cennými papíry, poboček zahraničních obchodníků s cennými papíry, platebních institucí, poboček zahraničních platebních institucí, institucí elektronických peněz, poboček zahraničních institucí elektronických peněz, investičních společností a fondů podle zákona o investičních společnostech a investičních fondech (zákon č. 240/2013 Sb.) a fondů podle zákona upravujícího důchodové spoření (zákon č. 426/2011 Sb.) nebo doplňkové penzijní spoření (zákon č. 427/2011 Sb.).
Na novou úpravu oceňování u mikro účetních jednotek, na které se podle novely ZU nebude již vztahovat oceňování reálnou hodnotou, reaguje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). V § 24 odst. 2 se doplňuje písm. zy), podle kterého je daňově účinným nákladem nabývací cena cenného papíru při jeho prodeji poplatníkem daně z příjmů právnických osob, který je mikro účetní jednotkou, s výjimkou uvedenou v písmenech w) a ze). Z přechodného ustanovení vyplývá, že nové ustanovení se bude týkat pouze cenných papírů, které byly zařazeny do majetku ode dne nabytí účinnosti novely zákona.
 
Omezení vyplácení podílů na zisku
V souladu s požadavkem čl. 12 odst. 11 směrnice se v § 28 doplňuje nový odst. 7, který
zakazuje jakékoli vyplácení podílů na zisku, jsou-li náklady na vývoj vykazovány v aktivech rozvahy, ledaže disponibilní zdroje, z nichž lze jinak vyplácet podíly na zisku a nerozdělený zisk minulých období, jsou nejméně rovny neodepsané části nákladů na vývoj.
Toto ustanovení dále specifikuje obecný zákaz vyplatit zisk zakotvený v § 40 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“).
V praxi mohou být kapitalizované náklady na vývoj vykazovány v rozvaze v položkách dlouhodobého nehmotného majetku či jako komplexní náklady příštích období, někdy to mohou být i náklady příštích období. Některé účetní jednotky mohou zde účtovat i část výzkumu. Směrnice však jasně odkazuje pouze na vývoj.
 
Zpráva o platbách orgánům správy
Jde o zavedení
nové povinnosti
sestavovat a zveřejňovat zprávu o platbách odváděných ústředním, regionálním nebo místním orgánům správy členského státu EU nebo třetí země. Jedná se o účetní jednotky, které působí v těžebním průmyslu nebo v odvětví těžby dřeva v původních lesích. V této samostatné zprávě se budou vykazovat významné platby, které za to dotčené účetní jednotky odvádějí dotčeným orgánům zemí, ve kterých působí. Mezi platby, které budou společnosti povinny zveřejnit, patří výrobní nároky, některé daně, licenční poplatky, podíly na zisku, prémie a platby za zlepšení infrastruktury. Hlavním cílem této zprávy je zvýšit transparentnost o probíhajících platbách a poskytnout
relevantní
informace veřejnosti.
Celá
nová část sedmá novely zákona
je přímou transpozicí čl. 41 až 46 směrnice. Přímá transpozice směrnice EU vyžaduje použití pojmu „vláda“, avšak tento pojem se v České republice užívá pro ústřední orgán, a to Vládu ČR. Proto je pro účely zákona vláda definována jako jakýkoli ústřední, regionální či místní orgán správy členského státu nebo třetí země; zahrnuje rovněž jakýkoli útvar bez právní osobnosti, agenturu nebo osobu, ve které tento orgán správy uplatňuje rozhodující vliv.
V nové části sedmé zákona jsou vložené § 32a až 32e, které obsahují pravidla vymezující novou povinnost
pro velké podniky a subjekty veřejného zájmu, které jsou těžebními podniky,
sestavovat a zveřejňovat
zprávu o platbách odváděných orgánům správy
zemí, ve kterých provozují svoji činnost, tzn. včetně tuzemska (dále jen „zpráva o platbách“).
Ustanovení § 32a vymezuje
rozsah působnosti
dotčené povinnosti. V odst. 1 a 2 se uvádí, že zprávu o platbách
sestavuje k rozvahovému dni velká účetní jednotka včetně subjektu veřejného zájmu činná v těžebním průmyslu,
která vykonává jakoukoli činnost související s průzkumem, vyhledáváním, objevováním, rozvojem a těžbou ložisek nerostů, ropy, zásob zemního plynu či jiných látek v souladu s příslušným nařízením EU, a dále činná v odvětví těžby dřeva v původních lesích, která vyvíjí činnosti uvedené v příslušném nařízení EU. Zprávu o platbách nesestavují vybrané účetní jednotky. Definice původních lesů byla převzata od Organizace pro výživu a zemědělství (FAO). O původní les se jedná tehdy, jestliže je les relativně nepoškozený a který zůstal beze změn zapříčiněných lidskou aktivitou v posledních 60 až 80 letech. Tato zpráva se sestavuje v českém jazyce a hodnotové údaje ve zprávě o platbách se uvádějí v jednotkách české měny. V odst. 3 se uvádí, na koho se povinnost sestavování zprávy o platbách nevztahuje. V odst. 4 až 6 jsou uvedeny definice nezbytné pro zajištění právní jistoty dotčených účetních jednotek (tj. co se rozumí orgánem správy, projektem, platbou).
Ustanovení § 32b je věnováno
obsahu zprávy.
V odst. 1 se uvádí, jaké informace jsou předmětem zprávy a požadavek na jejich geografické členění, příp. jejich členění i na úrovni projektu, tj. za každý pronájem či získanou licenci k přístupu k surovinovým zdrojům. Podle odst. 2 ve zprávě není nutné zohledňovat jakoukoli platbu, ať už byla provedena najednou nebo jako řada souvisejících plateb, pokud její výše nepřesahuje za účetní období částku 100 000 EUR (je uvedena přepočtená částka 2 600 000 Kč). V odst. 3 se uvádí, v souladu s písm. c) odst. 1 případ, kdy jsou informace o platbách uloženy na úrovni nejnižšího vnitřního útvaru účetní jednotky. V odst. 4 se ukládá, aby v případě, kdy se
platby odvádějí v nepeněžním plnění,
se uvedla jejich hodnota, příp. i objem nepeněžního plnění s tím, že podrobnosti se popíší v komentáři k této zprávě. V odst. 5 se uplatňuje zásada převahy obsahu nad formou plateb a zároveň se zakazuje účetním jednotkám platby a činnosti uměle rozdělovat nebo slučovat s cílem vyhnout se povinnosti zprávu o platbách sestavit.
Z § 32c odst. 1 a 2 vyplývá povinnost účetní jednotky sestavovat
konsolidovanou zprávu o platbách,
sestavuje-li konsolidovanou účetní závěrku. Tato povinnost se ukládá i takové konsolidující účetní jednotce, kdy pouze některá z jejích konsolidovaných účetních jednotek je činná v oblasti těžebního průmyslu nebo v oblasti těžby dřeva v původních lesích. V odst. 3 se uvádí, co je obsahem konsolidované zprávy. V odst. 4 až 6 je uvedeno, v jakých případech není třeba konsolidovanou zprávu o platbách sestavovat a za jakých okolností nemusejí být účetní jednotky do konsolidované zprávy o platbách zahrnuty.
V § 32d se ukládá účetním jednotkám
zprávu o platbách zveřejňovat
stejným způsobem, jako se zveřejňují účetní závěrky, a zároveň se statutárním orgánům dotčených účetních jednotek ukládá povinnost doplnit zveřejňovanou zprávu o platbách o prohlášení, že tato zpráva byla podle jejich nejlepšího vědomí a schopností sestavena a zveřejněna v souladu se zákonem. Za nezveřejnění zprávy se účetní jednotce, která tuto povinnost nesplní, uloží pokuta až do výše 3% hodnoty aktiv celkem z účetní závěrky za účetní období, ve kterém k porušení právní povinnosti došlo.
Cílem úpravy v 32e je zvýšit právní jistotu pro případy, kdy účetní jednotka
sestaví zprávu o platbách v souladu s požadavky státu, který není členem EU,
jež byly Evropskou komisí vyhodnoceny jako rovnocenné požadavkům uvedeným ve směrnici. Takové účetní jednotky jsou osvobozeny od sestavení zprávy o platbách podle směrnice, s výjimkou povinnosti jejího zveřejnění. Evropská komise je oprávněna přijímat prováděcí akty, které určí ty požadavky třetích zemí na podávání zpráv, jež považuje pro uplatnění kritérií rovnocennosti za rovnoprávné požadavky na sestavování zprávy o platbách.
Do § 4 odst. 8 písm. a) se doplňuje
zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu,
který upraví rozsah a způsob sestavování zprávy o platbách a konsolidované zprávy o platbách.
Dosavadní část sedmá zákona se označuje jako osmá.
 
Zřizovací výdaje
Nová úprava související s rekodifikací se týká ZDP; v účetních předpisech bude obsažena až v novele prováděcí vyhlášky.
Zřizovací výdaje u podnikatelů nově nebudou považovány za dlouhodobý nehmotný majetek;
položka aktiv „B. I.1. Zřizovací výdaje“ bude zrušena. Zřizovací výdaje jsou spojené se vznikem nových účetních jednotek -poplatníků a jejich výše zpravidla nedosahuje, pokud jsou vůbec účtovány, významných hodnot.
Stejně tak v ZDP nebudou zřizovací výdaje považovány za nehmotný majetek, který se odpisuje. Z přechodného ustanovení vyplývá, že zřizovací výdaje evidované v majetku poplatníka jako nehmotný majetek budou doodepsány ve standardním režimu, který pro tuto kategorii nehmotného majetku stanoví dobu odpisování rovnoměrně bez přerušení po dobu 60 měsíců.
 
Ostatní legislativně technické změny
Zákonným opatřením Senátu č. 344/2013 Sb. byly provedeny základní úpravy ZU v souvislosti s rekodifikací. V novele ZU se provádějí další podrobnější úpravy tak, aby ZU byl již v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) i ZOK. Jedná se zejména o výslovnou úpravu
názvů neziskových právnických osob,
dále například o terminologické úpravy pojmů jako
obchodní závod, pobočka nebo jeho jiná část, organizační složka, pacht obchodního závodu, investiční cenné papíry, cenné papíry jako movité věci, investiční nástroje, veřejné zdravotní pojištění
aj. V zákoně se ale
nezaměňuje pojem dluh za pojem závazek,
protože pojem závazek vymezuje v účetních předpisech účetní kategorii, která není totožná s civilně právním obsahem tohoto pojmu. Účetní kategorie závazku obsahuje z největší části dluhy, o kterých je účtováno k datu uskutečnění účetního případu, zpravidla později než v okamžiku vzniku jejich právního vztahu. Pod účetní pojem „závazek“ se rovněž zahrnuje specifický účetní závazek typu odložené daně, přijaté zálohy apod. Jedná se o po mnoho let užívaný pojem a předpokládá se jeho použití v účetních výkazech i nadále.
Dále byl doplněn a upraven § 1 odst. 1, ve kterém je
definován předmět zákona
s odvolávkou na předpisy EU.
Legislativně technické úpravy byly také provedeny v § 37 a 37a týkajících se
sankcí za správní delikty
v souvislosti s vložením nových ustanovení či zrušením stávajících. Ve vazbě na opětovné začlenění jednoduchého účetnictví do právního řádu ČR byly také vymezeny správní delikty, kterých se mohou dopustit účetní jednotky, které vedou jednoduché účetnictví vymezené v § 1f novely zákona. Rozsah správních deliktů je oproti účetnictví užší, protože některé povinnosti vyplývající z vedení účetnictví podle zákona se na jednoduché účetnictví nemohou vztahovat.
 
Jednoduché účetnictví
Jednoduché účetnictví bylo vyřazeno ze ZU zákonem č. 437/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s účinností od 1. ledna 2004. Účetní praxe však stále využívá možnosti podle § 38a zákona vést jednoduché účetnictví podle zrušeného prováděcího právního předpisu (vyhláška č. 507/2002 Sb.). Vzhledem k existenci společenské poptávky se znovuzavedením ustanovení týkajících se vedení jednoduchého účetnictví do novely zákona tento neuspokojivý stav upravuje. „Renesance“ jednoduchého účetnictví a
možnost jeho použití stanovenými účetními jednotkami při splnění určitých podmínek se však i nadále týká pouze účetních jednotek, které jsou právnickými osobami a nebyly zpravidla založeny za účelem podnikání.
Lze poznamenat, že tato účetní soustava má řadu nevýhod, zejména není schopna postihnout řadu kontrolních vazeb, není použitelná pro kalkulace, vyžaduje vedení řady vedlejších evidencí atd.
Ustanovení § 38a se zrušuje. Novým § 1f se
umožňuje určitým účetním jednotkám podle § 1 odst. 2 písm. a) a b) ZU vést jednoduché účetnictví založené na příjmech a výdajích.
Všechna čtyři kritéria, za jakých lze jednoduché účetnictví vést, musí být splněna současně (kumulativně). Jsou jimi:
a)
účetní jednotka není plátcem DPH,
b)
její celkové příjmy za poslední uzavřené účetní období nepřesáhnou 3 000 000 Kč,
c)
hodnota jejího majetku nepřesáhne výši 3 000 000 Kč,
d)
jedná se pouze o ty účetní jednotky, které jsou:
1.
spolky a pobočnými spolky,
2.
odborovými organizacemi, pobočnými odborovými organizacemi, mezinárodními odborovými organizacemi a pobočnými mezinárodními odborovými organizacemi,
3.
organizacemi zaměstnavatelů, pobočnými organizacemi zaměstnavatelů, mezinárodními organizacemi zaměstnavatelů a pobočnými mezinárodními organizacemi zaměstnavatelů,
4.
církvemi a náboženskými společnostmi nebo církevními institucemi, které jsou právnickou osobou registrovanou podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností, nebo
5.
honebními společenstvy.
Účetní jednotky vyjmenované v odst. 1 jsou shodné jako ve zrušeném § 38a a navíc jsou doplněny o odborové organizace a organizace zaměstnavatelů. „Občanská sdružení“ byla nahrazena „spolky a pobočnými spolky“ v souladu s NOZ.
Hraniční hodnoty omezují vedení jednoduchého účetnictví na velmi malé účetní jednotky, které nebyly založeny za účelem dosahování zisku (např. malé spolky) a pro něž by vedení podvojného účetnictví bylo administrativně a finančně náročné. Pokud však tyto účetní jednotky vedou či se rozhodnou vést účetnictví podvojné, nic jim v tom nebrání.
Odst. 2 upravuje situaci, kdy se jedná o
nově vzniklé
vyjmenované účetní jednotky.
Odst. 3 ukládá účetním jednotkám, které
přestaly splňovat podmínky
pro vedení jednoduchého účetnictví, vést „podvojné účetnictví“ (tzn. účetnictví v plném rozsahu nebo ve zjednodušeném rozsahu) minimálně po dobu pěti let, aby nedocházelo k častým přechodům mezi jednoduchým účetnictvím a účetnictvím v plném nebo zjednodušeném rozsahu v rámci krátkého časového období, tzn. že se zakotvuje princip stálosti metod.
Z výše uvedeného vyplývá, že v nové právní úpravě se vedle celkových příjmů
doplňují další nové podmínky. Současně se nepřipouští
retroaktivita
,
a to ani ve věci nově stanové lhůty pěti let, po které se dotčená účetní jednotka může z podvojného účetnictví opět vrátit do jednoduchého účetnictví, pokud splňuje stanovené podmínky pro jednoduché účetnictví. To znamená, že:
1.
ty stávající účetní jednotky, které vedou podvojné účetnictví, nemohou přejít na vedení jednoduchého účetnictví hned od účetního období, které započalo v roce 2016,
2.
od 1. ledna 2016 budou moci pokračovat ve vedení jednoduché účetnictví jen ty stávající účetní jednotky, které splní k 1. lednu 2016 všechny čtyři stanovené podmínky.
V odst. 4 a 5 se stanoví, co jsou
celkové příjmy a hodnota majetku
v jednoduchém účetnictví. Do kritéria celkových příjmů se nezapočítávají průběžné položky, příjmy z mimořádných a zpravidla neopakovatelných operací vzhledem k běžné činnosti dotčeného subjektu a rovněž příjmy nahodile se vyskytující (jednorázový prodej majetku, náhrady, přebytky, plnění ze škod apod.). Do hodnoty majetku se nezapočítávají pohledávky z prodeje dlouhodobého majetku a jejich úhrady a pohledávky nahodilé a mimořádné a jejich úhrady.
Odst. 6 obsahuje
zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu,
který upraví i podrobnosti přechodu z účetnictví vedeného v plném rozsahu nebo v jednoduchém rozsahu do jednoduchého účetnictví a naopak.
V § 2, který
vymezuje předmět účetnictví,
se v odst. 1 upřesňuje, že účetní jednotky, které vedou účetnictví v plném rozsahu nebo ve zjednodušeném rozsahu, účtují podvojnými zápisy o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků včetně dluhů a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. Charakteristickým rysem jednoduchého účetnictví je účtování o výdajích a příjmech. Proto se v doplněném odst. 2 definuje
předmět jednoduchého účetnictví
jako výdaje a příjmy, majetek a závazky.
Zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu upravujícího
metody přechodu mezi oběma systémy, obsahové vymezení účetních knih, uspořádání, označení a obsahové vymezení položek přehledů a metody
v jednoduchém účetnictví se doplňuje do § 4 odst. 8 písm. h) a nového § 13b odst. 6.
Vedení jednoduchého účetnictví
vymezuje nový § 13b. V něm se vymezují zejména:
-
účetní knihy pro vedení jednoduchého účetnictví a základní obsah peněžního deníku;
-
výstupy z jednoduchého účetnictví, kterými jsou přehled o majetku a závazcích a přehled o příjmech a výdajích. Účetní jednotka je sestaví nejpozději do šesti měsíců po skončení účetního období;
-
ustanovení, která účetní jednotky vedoucí jednoduché účetnictví, nepoužijí. Jedná se o odpisy, opravné položky, rezervy, reálnou hodnotu, ocenění kursem ČNB k rozvahovému dni u pohledávek, závazků a cenných papírů v cizí měně, dále o hospodářský rok, a logicky celou strukturu účetní závěrky podvojně účtujících účetních jednotek, protože v jednoduchém účetnictví se neúčtuje o nákladech a výnosech a výsledku hospodaření; na druhé straně se výslovně nezakazuje možnost mít při vzniku nebo zániku účetní jednotky účetní období o tři měsíce delší nebo kratší;
-
ustanovení, která jsou určena pro účetní jednotky, které mají právní formu obchodních společností, kterou nemohou mít účetní jednotky účtující v jednoduchém účetnictví, zejména ustanovení upravující povinnosti obchodních společností při vedení mezinárodních účetních standardů,
konsolidace
obchodních společností, audit apod.;
-
zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu ke stanovení obsahového vymezení účetních knih, uspořádání, členění, označení a obsahové vymezení položek přehledů a metody v rámci jednoduchého účetnictví.
V návaznosti na znovuzavedení jednoduchého účetnictví se provádí úpravy v zákoně č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmu, ve znění pozdějších předpisů. Do § 3 se vkládá nový odst. 4, podle kterého
tvorbu rezerv může jako daňový výdaj (náklad) uplatnit také poplatník, který vede jednoduché účetnictví, pokud vede prokazatelnou evidenci těchto rezerv,
a to maximálně ve výši stanovené touto evidencí.
 
Přechodná ustanovení novely ZU
Podle bodu 1 přechodných ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
se použijí poprvé v účetním období, které započalo v roce 2016
nebo později, pokud není v bodech 2 až 6 stanoveno jinak. Účetní jednotky při sestavování účetní závěrky za účetní období počínající dnem 1. ledna 2016 nebo později a při vedení účetnictví tedy budou postupovat již podle nových pravidel.
Podle bodů 2 a 3 účetní jednotky, které se zapisují do veřejného rejstříku a nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem,
zveřejňují účetní závěrku a výroční zprávu za účetní období, které započalo v roce 2014,
jejich uložením do Sbírky listin
nejpozději do 31. března 2016
a
za účetní období, které započalo v roce 2015,
jejich uložením do Sbírky listin
nejpozději do 30. listopadu 2017.
V bodu 4 se stanovuje,
jakým způsobem budou ve startovacím účetním období 2016 účetní jednotky rozlišeny.
Pro účetní období, které započalo v roce 2016, budou rozhodujícími hodnotami, podle kterých se stanovuje kategorie účetní jednotky nebo kategorie skupiny účetních jednotek, ty hodnoty, kterých dosáhly k rozvahovému dni předcházejícího účetního období, tj. zpravidla k 31.12.2015.
Bod 5 umožňuje mikro účetním jednotkám, které přede dnem nabytí účinnosti novely zákona používaly oceňování majetku reálnou hodnotou podle § 27 zákona před novelou,
pokračovat v účtování a vykazování majetku oceňovaného reálnou hodnotou až do vyřazení tohoto majetku
podle původního znění zákona (s výjimkou obchodníků s cennými papíry, poboček zahraničních obchodníků s cennými papíry, platebních institucí, poboček zahraničních platebních institucí, institucí elektronických peněz, poboček zahraničních institucí elektronických peněz, společností a fondů podle zákona o investičních společnostech a investičních fondech a fondů podle zákona upravujícího důchodové spoření nebo doplňkové penzijní spoření).
Bod 6 se týká
řízení o uložení pokuty
zahájených přede dnem nabytí účinnosti novely.