Přechod na pomůcky u nepodání řádného daňového tvrzení

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.8.2015, sp. zn. 5 Afs 187/2014,

www.nssoud.cz

K předpisům:

Připouštěl-li § 44 odst. 1 zákona o správě daní (nyní § 145 odst. 1 daňového řádu) stanovení daně podle pomůcek, tedy v podstatě bez součinnosti daňového subjektu, nepochybně tak bylo možno učinit pouze v případech, kdy daňový subjekt se správcem daně nekomunikuje a neposkytuje potřebnou součinnost (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.6.2005, č. j. 5 Afs 160/2004-81). Tak tomu ovšem v projednávané věci nebylo. Stěžovatel totiž nebyl zcela nečinný, proti výzvě správce daně k podání daňového přiznání za předmětné zdaňovací období brojil, přitom z obsahu jeho sdělení bylo možno v kontextu s dosavadními zjištěními správce daně dovodit, že stěžovatel považuje své příjmy podléhající zdanění za zdaňovací období roku 2007 za řádně zdaněné, resp. předmětné příjmy z prodeje akcií považuje za osvobozené. Bylo tak na místě sdělení stěžovatele vyhodnotit jakožto nulové daňové přiznání, nikoli, jak učinil správce daně, vyřídit je bez dalšího jakožto stížnost na postup správce daně. V projednávané věci tedy již z tohoto důvodu nebyly splněny podmínky pro přechod na pomůcky podle § 44 odst. 1 zákona o správě daní pro nepodání daňového přiznání.

Ustanovení § 145 odst. 1 DŘ na výzvu správce daně požaduje, aby daňový subjekt podal řádné daňové tvrzení. V situaci, kdy však má daňový subjekt za to, že u něj ke vzniku zdanitelných příjmů nedošlo, je oprávněn dát tuto informaci správci daně na vědomí, aniž by riskoval stanovení daně pomůckami. Setrvá-li tak daňový subjekt na svých tvrzeních, byť pro tento účel nevyužije formu daňového tvrzení (formulář), nemění to nic na tom, že na pomůcky za těchto okolností nelze přejít.