Změny daňových a souvisejících zákonů od roku 2016, 1. část

Začněme zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).

Nejdříve zrekapitulujme, že v roce 2015 byly přijaty následující novely ZDP:

Dále v průběhu roku 2015 nabyl účinnosti zákon č. 332/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Nyní blíže k jednotlivým novelám.

nabyl účinnosti k 1.5.2015 a novelizuje pouze ustanovení týkající se investičních pobídek, tedy § 35a a § 35b ZDP. Lze tak konstatovat, že veřejně prospěšných poplatníků se tyto změny netýkají.

, nabývá účinnosti k 1.1.2016. Jak vyplývá z důvodové zprávy, touto novelou se mění ustanovení zákona č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 247/2014 Sb.“) tak, že evidence poskytovatelů služeb se stává evidencí dobrovolnou. Podmínky zákona tak budou muset splňovat pouze ti poskytovatelé, kteří se evidují u Ministerstva práce a sociálních věcí. Pouze tito poskytovatelé ale budou zároveň moci čerpat daňových úlev vyplývajících ze ZDP. Zůstává tak zachována motivace pro zřizování dětských skupin zaměstnavatel, vysokými školami a dalšími subjekty, což byl hlavní účel zákona, přitom však nejsou postiženi provozovatelé činností, které jsou dětským skupinám blízké, ale nemohou se ustanovením zákona podřídit. Tím zůstane zachováno existující široké spektrum zařízení pečujících o předškolní děti, která již úspěšně řadu let fungují s pozitivními dopady na zaměstnanost a pracovní uplatnění i mimopracovní život osob, jejichž uplatnění by z důvodu péče o dítě bylo vyloučeno.

Z nové úpravy zákona č. 247/2014 Sb. vyplývá, že službou péče o dítě v dětské skupině se pro účely tohoto zákona rozumí činnost provozovaná poskytovatelem služby péče o dítě v dětské skupině zapsaným do evidence poskytovatelů, spočívající v pravidelné péči o dítě od jednoho roku věku do zahájení povinné školní docházky a umožňující docházku v rozsahu nejméně 6 hodin denně, která je poskytována mimo domácnost dítěte v kolektivu dětí a která je zaměřena na zajištění potřeb dítěte, na výchovu, rozvoj schopností, kulturních a hygienických návyků dítěte.

V souladu s výše uvedeným se upřesňuje sleva na dani za umístění dítěte v předškolním zařízení.

Pro účely daní z příjmů se nově předškolním zařízením rozumí:

Toto nové vymezení je obsaženo v § 35bb odst. 6 ZDP, odpovídajícím způsobem jsou upravena i další související ustanovení.

Lze tak konstatovat, že dochází k úpravě podmínek pro poskytování slevy na dani za umístění dítěte předškolního věku v zákonem vyjmenovaných zařízeních. Do konce roku 2015 zákon definici zařízení neobsahoval a slevu na dani za rok 2015 tedy lze uplatnit na jakékoliv zařízení pečující o děti předškolního věku, které svým charakterem poskytuje péči obdobnou mateřským školám (včetně mateřské školy samotné). Jedná se o úpravu, která bude neziskové subjekty zajímat v pozici zaměstnavatele.

nabývá účinnosti také k 1.1.2016. Obsahuje pouze 7 bodů změn a 3 body přechodných ustanovení, ale změny přináší poměrně podstatné. Současně také totiž novelizuje zákon o č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoR“), a přináší nová pravidla v souvislosti s tvorbou a rušením rezervy na nakládání s elektroodpadem. A to bude právě oblast, která se zřejmě nejvíc může týkat veřejně prospěšných poplatníků.

Tato úprava představuje návaznou úpravu na § 37p zákona č. 185/2001 Sb, o odpadech, ve znění pozdějších předpisů), který od 1.1.2013 stanoví, že

Bližší podmínky financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů uvedených na trh do 1.1.2013 vymezuje vyhláška č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi, ve znění pozdějších předpisů.

Touto úpravou tak vznikla povinnost pro provozovatele solárních elektráren od 1.1.2014 hradit příspěvky do společného systému pro likvidaci solárních panelů uvedených na trh do 1.1.2013. Jak vyplývá z důvodové zprávy, tato povinnost se ukládá provozovatelům solárních elektráren, kteří jsou jediní plně identifikovatelní (registrovaní u Energetického regulačního úřadu), a kteří provozováním těchto zařízení se státem garantovanými výkupními cenami elektřiny vytváří pro sebe, popřípadě pro vlastníky slunečních elektráren, zisk. Pokud by se systémově nezajistil dostatečný objem finančních zdrojů na likvidaci tohoto nebezpečného odpadu, zůstala by tu v budoucnu neřešená ekologická zátěž s výší nákladů v řádu miliard Kč, kterou by musel financovat stát. Termín vzniku povinnosti a jejího nejzazšího splnění je stanoven tak, aby bylo možné optimálně finanční plnění rozložit v čase.

Na tuto změnu ovšem nereagoval ZDP a v § 19 odst. 1 písm. zc) ZDP zůstaly osvobozeny pouze příjmy z příspěvků od výrobců, nikoliv však od provozovatelů solárních elektráren. Na uvedený problém upozornila Komora daňových poradců v rámci Koordinačního výboru v příspěvku č. 420/30.01.14 Uplatnění osvobození příjmů dle § 19 odst. 1 písm. zc) ZDP po novele zákona o odpadech, ovšem se závěrem GFŘ, že osvobození nelze aplikovat na příjmy v podobě příspěvků provozovatelů solárních elektráren, protože ZDP nemá pro tento závěr legislativní oporu.

Na výše uvedené závěry reagoval až zákon č. 267/2014 Sb., kterým se mění ZDP a některé další související zákony. Z novelizovaného ustanovení § 19 odst. 1 písm. zc) ZDP tak vyplývá, že osvobození se vztahuje jak na příspěvky od výrobců, tak i na příspěvky od provozovatelů solárních elektráren. Na základě přechodných ustanovení je toto osvobození možné aplikovat již pro zdaňovací období, které započalo v roce 2014.

Následně vznikly nejasnosti ohledně účtování tohoto poplatku na straně provozovatele solárních elektráren, protože někteří provozovatelé kolektivních systémů tyto poplatky považovali za zálohu a v tomto smyslu informovaly provozovatele solárních elektráren, a někteří za jednorázový poplatek. Protože zálohu nelze z hlediska účetního zachycení považovat za náklad, vznikla otázka daňové uznatelnosti těchto příspěvků na straně provozovatelů solárních elektráren v roce 2014. Účetní předpisy ani ZDP tuto oblast neřešilo, GFŘ proto vydalo dne 19.5.2015 materiál „Informace k uplatňování dílčích plateb příspěvků na financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů uvedených na trh do 1. ledna 2013 v základu daně z příjmů u osob, které vedou účetnictví“. Z této informace vyplývá, že v podmínkách roku 2014 nelze uplatnit daňově dílčích platby těchto příspěvků, které byly zaúčtovány rozvahově nebo jako účetní rezerva. Jako daňově uznatelný bude respektován pouze příspěvek, který bude zahrnut do základu daně jako poměrná část ve věcné a časové souvislosti. Důležité je, právě s dopadem na novou úpravu, že tento materiál předpokládá novelizaci ZDP a ZoR s tím, že bude současně navržena možnost zahrnout do základu daně z příjmů také poměrnou částku hrazeného příspěvku po 1. lednu 2014, která dosud nebyla v žádné formě uplatněna v základu daně. Uvedený materiál GFŘ je zveřejněn na stránkách Finanční správy ČR pod odkazem http://www.financnisprava.cz/assets/cs/prilohy/dseznamdani/informace-k-uplatnovani-dilcich-plateb-na-financovani-nakladani-s-elektroodpadem-ze-solarnichpanelu.pdf.

Navazující změny byly provedeny právě zákonem č. 221/2015 Sb. Situace je řešena úpravou nové rezervy na nakládání s elektroodpadem. Z daňového hlediska potom platí, že ze solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013 je nově upravena v § 11a až § 11c ZoR. Tvorba této rezervy je ale nedaňovým nákladem, tato skutečnost vyplývá z doplnění úpravy § 24 odst. 2 písm. i) ZDP, daňovým nákladem není ani dílčí platba příspěvku na zajištění financování zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013 prováděné provozovatelem kolektivního systému, jak vyplývá z nového § 25 odst. 1 písm. zr) ZDP. Snížení základu daně o sníženou rezervu bude provedeno na základě § 23 odst. 3 písm. c) bod 10 ZDP (řádek č. 112 daňového přiznání) a při rozpuštění rezervy se základ daně zvýší v souladu s § 23 odst. 3 písm. a) bod 20 ZDP (řádek č. 30 daňového přiznání).

Rezervu na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů může vytvářet provozovatel solární elektrárny, který je povinen podle zákona upravujícího odpady zajistit financování zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů. Je potřeba ještě jednou zdůraznit, že tato úprava se týká pouze solárních panelů, které byly dodány na trh do 1.1.2013.

Rezerva na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů se tvoří nezávisle na účelově shodné rezervě vytvářené podle účetních předpisů a její tvorba není podmíněna jejím zaúčtováním. Poplatník tedy vždy vyloučí ze základu daně celou účetní rezervu a základ daně tak ovlivní jenom částky rezervy stanovené podle ZoR.

Rezerva na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů se tvoří od prvního měsíce toho zdaňovacího období, ve kterém vznikla provozovateli solární elektrárny povinnost úhrady první platby příspěvku na zajištění financování zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů prováděné provozovatelem kolektivního systému, do okamžiku, kdy by bylo ukončeno odpisování hmotného majetku, jehož je solární panel součástí, pokud by jej odpisoval jeho první vlastník podle § 30b ZDP. Při technickém zhodnocení předmětného hmotného majetku se období tvorby rezervy neprodlužuje.

Z pohledu tvorby této rezervy je důležitá i výjimka z obecně platných pravidel vytváření rezerv, která je vymezena v § 11a odst. 4 ZoR a podle které pacht, likvidace a insolvenční řízení nezakládají povinnost zrušit již vytvořenou rezervu na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů a lze ji tvořit i v průběhu likvidace a v průběhu insolvenčního řízení v době trvání účinků prohlášení konkursu.

Celková výše rezervy na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů je úhrnná částka financování, kterou je podle právních předpisů upravujících odpady povinen provozovatel solární elektrárny zajistit ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů prováděnému provozovatelem kolektivního systému. Do celkové výše rezervy se nezahrnují částky, o které byl snížen základ daně z příjmů, jedná se tedy o případy, kdy provozovatel solární elektrárny již zaúčtoval v souladu s účetním předpisy část příspěvku do nákladů, a vzhledem k pravidlu, že žádný výdaj nemůže být uplatněn daňově dvakrát, je nutné tyto uplatněné náklady z celkové výše rezervy vyloučit.

Měsíční rezerva je rovna podílu celkové výše rezervy a počtu měsíců, které uplynou od prvního dne zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost úhrady první platby příspěvku, do ukončení doby odpisování hmotného majetku, jehož je solární panel součástí.

Tvorba rezervy za zdaňovací období je součinem částky měsíční rezervy a počtu měsíců v tomto zdaňovacím období, ve kterých jsou splněny podmínky pro tvorbu rezervy.

Pokud poplatník zjistí skutečnost odůvodňující změnu výše rezervy, musí provést úpravu její výše počínaje zdaňovacím obdobím, v němž tuto skutečnost zjistí.

Pokud dojde k likvidaci solárního panelu, zruší se část rezervy týkající se likvidovaného panelu ve zdaňovacím období, kdy provozovatel kolektivního systému předloží finanční vypořádání provozovateli solární elektrárny, ve kterém toto vyřazení zohledňuje. Jedná se o reakci na § 14b zmiňované vyhlášky č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi, ve znění pozdějších předpisů.

K úplnému zrušení vytvořené daňové rezervy dojde po zlikvidování všech solárních panelů, kdy provozovatel kolektivního systému předloží závěrečné finanční vypořádání. Pokud by byla skutečná doba životnosti solárních panelů delší, může nastat situace, že k použití rezervy dojde později, než je stanovená doba odpisování dle ZDP.

V souladu s přechodnými ustanoveními lze změny aplikovat již ve zdaňovacím období započatém v roce 2015. Důležité je, že do tvorby této rezervy za zdaňovací období započaté v roce 2015 nebo 2016 lze zahrnout i částku rezervy připadající na měsíce zdaňovacího období započatého v roce 2014 nebo 2015, ve kterých jsou splněny podmínky pro tvorbu rezervy podle ZoR, ve znění ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Závěrem je důležité upozornit, že povinnost tvorby této rezervy se nevztahuje na fyzické osoby, které vedou daňovou evidenci, zaplacené příspěvky budou daňovými při jejich platbě.

Dále bych se věnoval změnám , dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“). Naprosto zásadní změnou je počínaje rokem 2016 . Tato povinnost byla zavedena novelou ZDPH provedenou zákonem č. 360/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, právní úprava je obsažena v § 101c až § 101i ZDPH. V plné míře se týká také neziskových subjektů, pokud jsou plátci DPH.

Jak vyplývá z oficiálních vyjádření Finanční správy ČR, kontrolní hlášení je zaváděno jako efektivní prostředek k odhalení daňových úniků a podvodů. Jeho cílem a smyslem je umožnit správci daně získat informace o vybraných transakcích realizovaných plátci a ve spojení s dalšími údaji identifikovat riziková sdružení osob (řetězce, karusely) odčerpávající neoprávněně finanční prostředky z veřejného rozpočtu. Po provedené analýze se na tato spojení bude zaměřovat kontrolní činnost správce daně, tak aby k odčerpávání finančních prostředků nedocházelo.

Je potřeba zdůraznit, že kontrolní hlášení v žádném případě nenahrazuje daňové přiznání. Kontrolní hlášení vychází z evidence pro účely DPH, kterou jsou plátci daně již v současnosti povinni vést podle § 100 ZDPH. Vzhledem k tomu, že údaje uváděné v kontrolním hlášení odpovídají údajům dosud vykazovaným ve , je povinnost podání tohoto výpisu zrušena společně se zavedením kontrolního hlášení.

Nejdříve je nutné vymezit, koho se týká povinnost podávat kontrolní hlášení. Kontrolní hlášení obecně podávají osoby registrované k DPH v tuzemsku jako plátci daně, přičemž není rozhodné, zda se jedná o tuzemský nebo zahraniční subjekt. Tato povinnost se tedy vztahuje jak na plátce se sídlem v tuzemsku, tak i na plátce se sídlem v jiném členském státě či ve třetí zemi.

, musí dojít v příslušném období ke vzniku některé z níže uvedených skutečností:

Z uvedeného tak vyplývá, že :

Správce daně ale může plátce daně vyzvat k podání kontrolního hlášení, pokud se správce daně domnívá, že jej plátce ve stanovené lhůtě nepodal a podat měl. Pokud je i tak plátce daně přesvědčen, že mu tato povinnost nevznikla, podá jako reakci na tuto výzvu kontrolní hlášení, kde bude vyplněné pouze záhlaví tiskopisu se základními údaji k identifikaci plátce daně.

Jak vyplývá z § 101d odst. 1 ZDPH, v kontrolním hlášení je plátce povinen uvést předepsané údaje potřebné pro správu daně. Tato úprava je tedy velmi obecná, předepsané údaje, které se budou v kontrolním hlášení vykazovat, vyplývají ze vzoru tiskopisu kontrolního hlášení (http://www.financnisprava.cz/assets/cs/prilohy/dseznamdani/Vzorovy-formular-kontrolniho-hlaseniDPH.pdf).

Kontrolní hlášení je tvořeno záhlavím s uvedením základních údajů o plátci, údaje jsou obdobné jako v daňovém přiznání k DPH, a dále třemi oddíly A, B a C. V oddíle A budou vykazovány údaje o plněních, u kterých je plátce povinen přiznat daň a uskutečněná plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, v oddíle B potom přijatá zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku a v oddíle C jsou vymezeny kontrolní řádky v návaznosti na přiznání k DPH.

V oddíle A je celkem 5 částí.

V části se uvádějí údaje za každé jednotlivé zdanitelné plnění uskutečněné v režimu přenesení daňové povinnosti podle § 92a ZDPH.

V části se uvádějí údaje o jednotlivých přijatých zdanitelných plnění, u kterých je plátce povinen přiznat daň jako jejich příjemce podle § 108 odst. 1 písm. b) a c) ZDPH, tedy pořízení zboží z jiného členského státu, včetně pořízení nového dopravního prostředku, a dále údaje o přijatých službách a dalších zdanitelných plněních od osob neusazených v tuzemsku.

V části se uvádí jednotlivě údaje o uskutečněných plněních ve zvláštním režimu pro investiční zlato.

V části se uvádí jednotlivě údaje o uskutečněných zdanitelných plnění s povinností přiznat daň podle § 108 odst. 1 písm. a) ZDPH s hodnotou nad 10 000 Kč včetně daně, tedy dodání zboží a poskytování služeb s místem plnění v tuzemsku, a to plátcům daně, osobám povinným k dani a právnickým osobám nepovinným k dani. Nevykazují se tedy údaje o zdanitelných plnění pro fyzické osoby nepovinné k dani. Kromě výše uvedeného se v této části také vykazují všechny provedené opravy podle § 44 ZDPH, a to bez ohledu na limit.

V části se jedná o jediný případ, kdy se údaje uvádějí kumulativně, jedná se o případy zdanitelných plnění jako v části A4, ale s hodnotou do 10 000 Kč včetně daně nebo plnění, u nichž nevznikla povinnost vystavit daňový doklad. Do této části budou také zahrnuty zdanitelná pnění uskutečněná pro fyzické osoby nepovinné k dani, i když bude překročen limit 10 000 Kč včetně daně.

Oddíl B má celkem tři části.

V části se uvádí jednotlivě údaje o přijatých zdanitelných plnění v režimu přenesení daňové povinnosti podle § 92a ZDPH, u kterých je plátce povinen přiznat daň jako jejich příjemce.

V části se uvádí jednotlivě údaje o přijatých zdanitelných plnění, u kterých plátce jako jejich příjemce uplatňuje nárok na odpočet daně podle § 73 odst. 1 písm. a) ZDPH s hodnotou nad 10 000 Kč včetně daně, jedná se tedy o dodání zboží a poskytnutí služeb od plátců daně, ze kterých je uplatňován nárok na odpočet daně na řádcích č. 40 a 41 daňového přiznání. Současně se v této části vykazují všechny provedené opravy podle § 44 ZDPH bez ohledu na limit.

V části se potom uvádějí údaje o přijatých zdanitelných plnění, u kterých plátce jako jejich příjemce uplatňuje nárok na odpočet daně podle § 73 odst. 1 písm. a) ZDPH, ovšem s hodnotou do 10 000 Kč včetně daně, tyto údaje se stejně jako v části A5 uvádějí kumulativně na jednou řádku.

Poslední oddíl slouží pro orientační kontrolu souhrnu dat pro příslušné části daňového přiznání, přesněji na konkrétní řádky daňového přiznání. Součty budou probíhat automaticky a budou se porovnávat s údaji vykazovanými v daňovém přiznání.

Další důležitou úpravou jsou . Sledovaným obdobím je v případě právnických osob kalendářní měsíc. V případě fyzických osob se sledované období řídí podle zdaňovacího období pro účely podání daňového přiznání k DPH.

Fyzická osoba podává kontrolní hlášení ve lhůtě pro podání daňového přiznání (tzn. měsíčně nebo čtvrtletně - podání kontrolního hlášení ve lhůtě do 25 dnů po skončení zdaňovacího období spolu s daňovým přiznáním k DPH).

Je potřeba zdůraznit, že tyto lhůty nelze prodloužit, nijak tedy nelze aplikovat postup podle § 36 nebo § 37 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“).

Kontrolní hlášení může být nebo (nahrazuje-li řádné kontrolní hlášení a je podáno ve lhůtě pro podání řádného kontrolního hlášení), popřípadě následné, které se podává v případech opravy původně uvedených údajů po uplynutí lhůty pro řádné kontrolní hlášení. Následné kontrolní hlášení je nutné podat do 5 pracovních dnů ode dne zjištění nesprávných nebo neúplných údajů uvedených v již podaném kontrolním hlášení.

Počáteční období, za které se podává kontrolní hlášení, je leden 2016 nebo 1. čtvrtletí 2016.

Kontrolní hlášení lze podat pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny správce daně. Údaje v kontrolním hlášení bude plátce daně uvádět ve zveřejněné správcem daně způsobem umožňujícím dálkový přístup. Informace o příslušném formátu a struktuře kontrolního hlášení (. XML) a odpovídajícím XSD schématu je zveřejněna na Daňovém portále Finanční správy.

Důležitá a speciální úprava je obsažena v § 101d odst. 3 ZDPH, podle které platí, že pokud je kontrolní hlášení podáno prostřednictvím datové zprávy vyžadující dodatečné potvrzení, musí být potvrzeno za podmínek uvedených v daňovém řádu ve lhůtě pro podání kontrolního hlášení. Dodatečné potvrzení je tedy možné, tedy využít režim podle § 71 odst. 3 daňového řádu, ale nikoliv v dodatečné lhůtě 5 dnů, ale pouze ve lhůtě pro podání kontrolního hlášení. Pokud plátce nestihne potvrdit toto nekvalifikované elektronické podání ve lhůtě pro podání kontrolního hlášení, bude se na něj hledět, jako by kontrolní hlášení nepodal.

Pokud kontrolní hlášení nebude podáno ve stanovené lhůtě, vyzve správce daně plátce k jeho podání v náhradní lhůtě do 5 dnů od oznámení této výzvy. ZDPH explicitně stanoví délku náhradní lhůty pro podání, která tedy činí 5 dní. Jde tak o lhůtu zákonnou, což má mimo jiné důsledek z hlediska nemožnosti požadovat její prodloužení. To samozřejmě souvisí s deklarovanou potřebou získat informace z kontrolního hlášení neprodleně.

V případě, že vyvstanou ze strany správce daně pochybnosti o správnosti nebo úplnosti údajů uvedených v kontrolním hlášení (nebo následném kontrolním hlášení), může správce daně vyzvat plátce, aby tyto nedostatky napravil. Plátce je povinen do 5 dnů od oznámení této výzvy nesprávné nebo neúplné údaje změnit nebo doplnit, popřípadě původní údaje potvrdit, a to prostřednictvím následného kontrolního hlášení. Pokud se plátce domnívá, že uvedené údaje jsou správné, potom je formou následného hlášení pouze potvrdí, v takovém případě je pravděpodobné, že problém bude na straně druhého plátce uvedeného plnění. Pokud plátce zjistí, že údaje uvedl chybné, údaje ve stanovené lhůtě změní nebo doplní.

Po marném uplynutí této lhůty 5 dní správce daně plátce znovu nevyzývá k podání následného kontrolního hlášení, ale rovnou lze případně uplatnit sankce uvedené v ustanovení § 101h odst. 1 písm. c) ZDPH, tedy ve výši 30 000 Kč, jak je uvedeno dále.

Uvedená výzva bude doručována výhradně elektronicky. Správce daně v případě, že bude chtít doručovat výzvu danému plátci, si nejprve ověří, zda má tento plátce zpřístupněnu datovou schránkou. Pokud ano, písemnost doručí touto cestou. Pakliže tomu tak není, výzva se doručí prostřednictvím e-mailové adresy, kterou bude plátce povinně uvádět. Výzva, která se doručuje prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu, se považuje za doručenou okamžikem odeslání správcem daně.

V případě, že by nastala situace, kdy plátce nemá zpřístupněnou datovou schránku a zároveň zatím nesdělil správci daně svou emailovou adresu, správce daně bude využívat klasické instituty doručování dle daňového řádu a doručování výzev dle výše uvedeného postupu se neuplatní. Tento stav je však považován za nežádoucí, proto by měl správce daně dbát na to, aby od všech plátců povinných podávat kontrolní hlášení obdržel emailovou adresu co nejdříve a plátce by měl poskytnout potřebnou součinnost a tuto adresu správci daně sdělit. Toto ustanovení by se mělo vztahovat pouze na výjimečné případy do doby, než se podaří zjednat nápravu, a standardně by měly být výzvy doručovány prostřednictvím datových schránek nebo emailové komunikace.

Vzhledem k výše uvedenému a zejména k účelu, který má kontrolní hlášení plnit, jsou zásadní úpravou , které jsou vymezeny v § 101h ZDPH. Pokud plátce nepodá kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vzniká mu zákonná povinnost uhradit pokutu ve výši:

Správce daně má zákonnou povinnost (nad rámec výše uvedeného) uložit pokutu až do 50 000 Kč tomu, kdo na základě výzvy správce daně k odstranění pochybností nezmění nebo nedoplní nesprávné nebo neúplné údaje prostřednictvím následného kontrolního hlášení.

Správce daně má zákonnou povinnost (nad rámec výše uvedeného) uložit pokutu až do 500 000 Kč tomu, kdo závažně ztěžuje nebo maří správu daní nepodáním kontrolního hlášení.

Výše uvedené pokuty jsou koncipovány jako sankce vznikající ze zákona, správce daně tak nemá žádný prostor pro správní uvážení ohledně její výše či možného neuložení. Je evidentní, že tyto sankce jsou velmi citelné a je tedy nutné ke zpracování kontrolního hlášení přistupovat velmi zodpovědně. Pro neziskový subjekt by mohly být v některých případech i likvidační.

Od roku 2016 také začínají platit , která jsou upravena v § 56 ZDPH. Co se týká pozemků, od daně bude osvobozeno dodání pozemku, který netvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí a není stavebním pozemkem.

pevně spojenou se zemí tvoří pozemek, na kterém je zřízena stavba pevně spojená se zemí, a tento pozemek slouží k provozu této stavby, plnění její funkce, nebo je s ní využíván. Jedná se o zastavěný pozemek.

je potom pro účely ZDPH speciálně vymezen v § 56 odst. 2 ZDPH. Jedná se o takový pozemek, na kterém jsou provedeny přípravné práce k výstavbě stavby pevně spojené se zemí. Za tento pozemek je považován již pozemek, na kterém, nebo v jehož okolí, jsou nebo již byly provedeny stavební práce. Jedná se pouze o stavební práce provedené za účelem výstavby té určité stavby. Za stavební pozemek se považuje také pozemek, který je nebo byl předmětem správních úkonů. Jedná se o správní úkony, provedené za účelem výstavby této stavby (například podání návrhu na změnu územního plánu).

Stavebním pozemkem je také pozemek, na kterém může být podle stavebního povolení, uděleného podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, nebo podle udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby podle stavebního zákona zhotovena stavba pevně spojená se zemí. Toto vymezení se oproti úpravě roku 2015 nijak nemění.

Pokud dodání pozemku není osvobozeno od daně, jedná se o zdanitelné plnění s povinností uplatnit daň na výstupu. I v případě osvobození se může plátce rozhodnout, že uplatní daň na výstupu, ovšem pokud je příjemce plnění plátcem, lze tak učinit pouze po jeho předchozím souhlasu. Je tomu tak proto, že od 1.1.2016 se při dodání nemovité věci plátci použije režim přenesení daňové povinnosti, pokud se uplatňuje daň podle § 56 odst. 5 ZDPH, tedy právě v případě dobrovolného zdanění pozemků nebo vybraných nemovitých věcí.

V případě dodání vybraných nemovitých věcí je uplatněno osvobození po uplynutí časového testu 5 let, bližší úprava počátku běhu této lhůty je vymezena v § 56 odst. 3 ZDPH. Dodání vybrané nemovité věci v pětileté lhůtě je tak zdanitelným plněním, po uplynutí pětileté lhůty je plněním osvobozeným od daně bez nároku na odpočet daně. I v tomto případě se plátce při splnění podmínek osvobození může rozhodnout pro dobrovolné zdanění s tím, že se uplatní režim přenesení daňové povinnosti v souladu s § 92d ZDPH.

Vybranou nemovitou věcí se rozumí

Od roku 2016 se mění také ustanovení § 56a ZDPH, které vymezuje jako plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně. Upravuje se definice krátkodobého nájmu, který není osvobozen od daně, a to tak, aby bylo jasné, že se vztahuje na nájem pozemku, jehož součástí je stavba, nájem stavby, která je samostatnou nemovitou věcí, nájem stavby, která je součástí práva stavby, nájem podzemní stavby se samostatným účelovým určením a nájem jednotky.

Krátkodobý nájem se nepoužije u nájmu pozemku, na kterém není zřízena stavba spojená se zemí, pozemku, kde je jiný vlastník stavby a pozemku, u práva stavby, jehož součástí není stavba, a u nájmu inženýrské sítě.

Pro úplnost je vhodné doplnit, že od 1.1.2016 se , která umožňovala podávat daňová přiznání a další podání i . Je důležité si uvědomit, že tato výjimka obsažená v § 101a odst. 3 ZDPH se ruší od 1.1.2016, to znamená, že daňové přiznání za poslední zdaňovací období roku 2015 je již nutné v těchto případech podat elektronicky.

V roce 2015 byl ZDPH ještě novelizován zákonem č. 377/2015 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ukončení důchodového spoření, jedná se o změny v § 54a ZDPH v návaznosti na ukončení systému důchodového spoření. Účinnost těchto změn ale nastává až k 1.1.2017 a k neziskovým subjektům nebude mít žádný přímý vztah.