Novela zákona o účetnictví od 1.1.2016

S účinností od 1.1.2016 zákonem č. 221/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vyhlášeným v částce 92/2015 dne 10. září 2015, je v českých účetních předpisech implementována Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU z 26. června 2013, o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS, týkající se povinností v oblasti finančních informací (dále „směrnice“). Směrnice deklaruje jako svůj cíl snížit administrativní zátěž a zlepšit podnikatelské prostředí, zejména pro malé a střední obchodní a ukládá členským státům, aby uvedly v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 20.7.2015 s tím, že tyto předpisy se poprvé použijí na účetní závěrky sestavené za účetní období počínající dnem 1.1.2016 nebo v průběhu kalendářního roku 2016. Nová právní úprava přizpůsobuje zákon o účetnictví požadavkům, které vyplývají z výše uvedené směrnice.

Do celého textu směrnice byla zapracována řada změn, jež mají pojmosloví směrnice sladit s moderní účetní terminologií. K těmto změnám patří zejména náhrada pojmu „společnost“ pojmem „podnik“, změna „účetní závěrky“ na „finanční výkaz“ a náhrada „výroční zprávy“ za „zprávu vedení společnosti“. V případě, že by byly tyto nově používané pojmy zavedeny do stávajícího znění zákona o účetnictví, musela by tato terminologická změna proběhnout v celé řadě jiných právních předpisů, které uvedené pojmy používají, či se na ně odkazují. Z tohoto důvodu se v současné době nepovažuje za vhodné tyto terminologické úpravy do současného znění zákona o účetnictví přebírat, a proto zůstávají zachovány obecné pojmy v souladu s českým právním řádem.

Vedle terminologických úprav přináší směrnice i některé věcné úpravy, které je nutno v novele zákona o účetnictví promítnout. K hlavním patří především:

Směrnice stanovuje zpravidla povinnosti pro kategorii velkých účetních jednotek. V jednotlivých ustanoveních pak stanovuje určité povinnosti, které jednotlivé kategorie středních, malých a mikro účetních jednotek oproti velkým nemají anebo umožňuje, aby členský stát povolil zejména mikro a malým účetním jednotkám určitá zjednodušení či přímo osvobození z některých povinností, které se jinak bez výhrady týkají středních a velkých obchodních korporací a subjektů veřejného zájmu. Možnosti zjednodušení či osvobození se týká zejména uvádění údajů a informací v účetní závěrce a zveřejňování účetních závěrek, sestavování a zveřejňování výročních zpráv, ověřování účetních závěrek a výročních zpráv auditorem. Novela zákona o účetnictví v maximální možné míře přebírá možnosti zjednodušení či osvobození, zejména s ohledem na snižování administrativní zátěže mikro a malých obchodních korporací. Další úpravy týkající se redukování informací vykazovaných v účetních závěrkách mikropodniky, malými a středními podniky bude obsahovat prováděcí vyhláška k zákonu o účetnictví.

Limity pro kategorizaci podniků jsou ve směrnici nastaveny tak, že s ohledem na charakter ekonomiky ČR z celkového počtu cca 400 000 registrovaných subjektů bude drtivá většina českých obchodních korporací ve smyslu směrnice mikropodniky a malými podniky, malá část pak středními podniky. Velmi malý podíl připadá na velké podniky a tzv. subjekty veřejného zájmu. Z tohoto důvodu je kategorie malých účetních jednotek, resp. mikro účetních jednotek, pro účel poskytnutí osvobození od určitých povinností v novele zákona ještě dále rozčleněna do „podkategorií“, a to podle toho, zda dotčená účetní jednotka má povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem či nikoliv. Cílem tohoto „jemnějšího“ rozčlenění je v maximální míře využít zjednodušení či osvobození z povinností vykazovat určité informace v účetní závěrce či sestavovat a zveřejňovat výroční zprávu, konsolidovanou účetní závěrku, či konsolidovanou výroční zprávu. Přijatým principem je, aby osvobození byla poskytnuta těm účetním jednotkám, které nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditorem.

Kromě tohoto hlavního důvodu pro změnu zákona o účetnictví se také reaguje na existenci jiných právních předpisů, které mají přímý dopad do povinností ukládaných účetním jednotkám právě zákonem o účetnictví. Zejména se jedná o zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.

Poslední oblastí jsou dodatečné úpravy, které mají zajistit plný soulad zákona o účetnictví s novým občanským zákoníkem (NOZ) a zákonem o obchodních korporacích (ZoK).

V návaznosti na novelu zákona o účetnictví bude novelizována také vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, a to s účinností rovněž od 1.1.2016. Ve vazbě na směrnici a zákon o účetnictví budou doplněny nebo nově vymezeny účetní metody v souladu se zákonem o účetnictví. Dále budou přepracována ustanovení týkající se rozsahu a způsobu sestavování účetní závěrky, uspořádání, označování a obsahové vymezení položek účetní rozvahy a výsledovky a obsahového vymezení informací v příloze v účetní závěrce; obdobně budou upravena ustanovení o konsolidované účetní závěrce. Změny budou provedeny i v Českých účetních standardech pro podnikatele.

V souvislosti s transpozicí směrnice a se znovuzavedením jednoduchého účetnictví do zákona o účetnictví se provádí určité úpravy v zákoně č. 568/1992 Sb., o daních z příjmů, a v zákoně č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o rezervách navíc reaguje na rozdílnou praxi při účtování dílčích příspěvků na likvidaci solárních panelů, které podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, je provozovatel solární elektrárny povinen platit provozovateli kolektivního systému, a stanoví, že provozovatel solární elektrárny může tento příspěvek uplatnit jako daňově uznatelnou rezervu. Rezerva se bude vytvářet postupně po dobu daňového odpisování v režimu § 30b zákona o daních z příjmů. Přechodné ustanovení umožňuje uplatnění této rezervy již za zdaňovací období započaté v roce 2015.

Úpravy se týkají také zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, ve znění pozdějších předpisů. Oblast auditu upravuje evropská směrnice 2006/43/ES.

K jednotlivým oblastem podrobněji:

Nový § 1a definuje subjekt veřejného zájmu. Považuje se za něj účetní jednotka se sídlem v České republice, která je obchodní společnosti a má své akcie obchodovatelné na evropských burzách cenných papírů (§ 19a odst. 1), bankou nebo spořitelním a úvěrním družstvem, pojišťovnou nebo zajišťovnou, penzijní společností, nebo zdravotní pojišťovnou.

V § 1b a 1c jsou vymezeny kategorie účetních jednotek a skupin účetních jednotek (konsolidačních celků). Přepočet částek v EUR na Kč kritérií aktiv a čistého obratu byl proveden v souladu s Čl. 3 odst. 9 směrnice, tj. pomocí směnného kurzu zveřejněného v Ústředním věstníku EU ke dni platnosti směrnice.

 Kategoriemi účetních jednotek jsou:
I----------I-----------------------------------I---------------I----------------I-------------I
I Účetní   I         Hraniční hodnoty          I Aktiva celkem I   Roční úhrn   I  Průměrný   I
I jednotka I       pro účetní jednotku,        I   (mil. Kč)   I čistého obratu I    počet    I
I          I      která k rozvahovému dni      I               I   (mil. Kč)    I zaměstnanců I
I----------I-----------------------------------I---------------I----------------I-------------I
I mikro    I  nepřekračuje alespoň dvě ze tří  I       9       I       18       I     10      I
I----------I-----------------------------------I---------------I----------------I-------------I
I malá     I    není mikro účetní jednotkou    I      100      I      200       I     50      I
I          I a nepřekračuje alespoň dvě ze tří I               I                I             I
I----------I-----------------------------------I---------------I----------------I-------------I
I střední  I    není mikro ani malou účetní    I      500      I     1 000      I     250     I
I          I jednotkou a nepřekračuje alespoň  I               I                I             I
I          I            dvě ze tří             I               I                I             I
I----------I-----------------------------------I---------------I----------------I-------------I
I velká    I   překračuje alespoň dvě ze tří   I      500      I     1 000      I     250     I
I----------I-----------------------------------I---------------I----------------I-------------I

Subjekty veřejného zájmu a vybrané účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 3 zákona, vzhledem k jejich speciálnímu postavení při shromažďování účetních záznamů pro potřeby státu, jsou vždy považovány za velkou účetní jednotku, tzn., že budou mít všechny povinnosti jako velké účetní jednotky, pokud nebude zákonem výslovně stanoveno, že tyto jednotky jsou od určité povinnosti osvobozeny.

Skupina účetních jednotek se sestává z konsolidující účetní jednotky a konsolidovaných účetních jednotek, jež mají být zahrnuty do . Pro účely osvobození účetních jednotek od povinnosti sestavit konsolidovanou účetní závěrku je v § 1c odst. 1 definována malá skupina účetních jednotek v souladu s čl. 3 odst. 5 směrnice, dále pak v odst. 2 a 3 střední a velká skupina v souladu s čl. 3 odst. 6 a 7 směrnice.

I----------I-----------------------------------I---------------I----------------I-------------I
I Skupina  I Hraniční hodnoty pro skupinu      I Aktiva celkem I   Roční úhrn   I  Průměrný   I
I účetních I účetních jednotek, která          I   (mil. Kč)   I čistého obratu I    počet    I
I jednotek I na konsolidovaném základě         I               I   (mil. Kč)    I zaměstnanců I
I          I k rozvahovému dni                 I               I                I             I
I----------I-----------------------------------I---------------I----------------I-------------I
I malá     I nepřekračuje alespoň dvě ze tří   I      100      I      200       I     50      I
I----------I-----------------------------------I---------------I----------------I-------------I
I střední  I není malou skupinou účetních      I      500      I     1 000      I     250     I
I          I jednotek a nepřekračuje alespoň   I               I                I             I
I          I dvě ze tří                        I               I                I             I
I----------I-----------------------------------I---------------I----------------I-------------I
I velká    I překračuje alespoň dvě ze tří     I      500      I     1 000      I     250     I
I----------I-----------------------------------I---------------I----------------I-------------I

V § 1d jsou definovány pojmy využívané při stanovení hraničních hodnot.

Aktivy celkem se pro účely tohoto zákona rozumí úhrn aktiv zjištěný z rozvahy. Budeme-li dovozovat z toho, že nové ustanovení již neobsahuje dovětek „v ocenění neupraveném o položky podle § 26 odst. 3“ a položky „AKTIVA CELKEM“ (netto) a „PASIVA CELKEM“ se musí rovnat, pak dospějeme k tomu, že hodnotu uvedeného kritéria je třeba zjišťovat z rozvahy sestavené v rámci řádné účetní závěrky ke konci rozvahového dne příslušného účetního období jako hodnotu položky rozvahy označené podle Přílohy č. 1 k vyhlášce č. 500/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako „AKTIVA CELKEM“, která vyjadřuje součet hodnot jednotlivých položek aktiv uvedených v rozvaze (tj. součet aktiv ve sloupci netto).

Ročním úhrnem čistého obratu se pro účely tohoto zákona rozumí výše výnosů snížená o prodejní slevy, dělená počtem započatých měsíců, po které trvalo účetní období, a vynásobená dvanácti. Průměrným počtem zaměstnanců se pro účely tohoto zákona rozumí průměrný přepočtený evidenční počet zaměstnanců podle metodiky Českého statistického úřadu.

V § 1e odst. 1 se vymezuje, že účetní jednotka při vzniku nebo zahájení činnosti stanoví příslušnou kategorii účetní jednotky a kategorii skupiny účetních jednotek podle předpokladu, že k rozvahovému dni prvního účetního období splní její podmínky.

V odst. 2 je uveden postup změny kategorie účetní jednotky nebo skupiny účetních jednotek v čase. Pokud ve dvou po sobě následujících rozvahových dnech řádných účetních závěrek účetní jednotka nebo skupina účetních jednotek překročí nebo přestane překračovat dvě hraniční hodnoty podle § 1b a 1c, změní od počátku bezprostředně následujícího účetních období kategorii účetní jednotky nebo skupinu účetní jednotky, podle které je stanoven rozsah a způsob sestavování účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky. Toto ustanovení se netýká „zatřídění“ účetní jednotky nebo skupiny účetních jednotek do příslušné kategorie v účetním období, které započalo v roce 2016, nýbrž případné změny kategorie v následujících účetních obdobích.

Ustanovení § 9 odst. 3 umožňuje některým účetním jednotkám vést účetnictví ve zjednodušeném rozsahu, které je vymezeno v § 13a. Po novele jsou jimi účetní jednotky, pokud:

V odstavci 4 se dále upřesňuje, které malé a mikro účetní jednotky, jež jsou právnickými osobami, mohou vést účetnictví ve zjednodušeném rozsahu. Jsou to ty, které jsou:

Stávající okruh účetních jednotek je rozšířen o sociální družstva. Sociální družstvo je nový institut zavedený ZoK. Předpokládá se, že může existovat sociální družstvo, které nebylo založeno ani zřízeno za účelem podnikání. Doplněným subjektem je i ústav podle § 402 a násl. NOZ a obecně prospěšná společnost podle § 3050 NOZ.

Z novely zákona vyplývá, že je na rozhodnutí dotčené účetní jednotky, která je právnickou osobou uvedenou v § 9 odst. 4 a nemá povinnost mít svoji účetní závěrku ověřenou auditorem, zda povede své účetnictví v plném či zjednodušeném rozsahu.

Pokud jde o účetní jednotky-fyzické osoby podle § 1 odst. 2 písm. d) až h) a další účetní jednotky podle písm. i) až l), např. svěřenské fondy, investiční fondy aj., ty mohou vést účetnictví ve zjednodušeném rozsahu, pokud jsou malými a mikro účetními jednotkami a nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditorem.

Je vhodné si připomenout, že pojem „vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu“ vymezené v § 13a, (označuje způsob účtování a použití účetních metod, vedení účetních knih atd.) je nutno odlišovat od pojmu „zkrácený rozsah účetní závěrky“ vymezený v § 18 (ten se týká sestavení účetní závěrky a její podoby a obsahu přílohy). Nelze také zaměňovat vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu se soustavou jednoduchého účetnictví podle nového § 13b nebo s daňovou evidencí, kterou pro fyzické osoby podnikatele vymezuje § 7b zákona o daních z příjmů.

Podstata vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu při srovnání s účetnictvím v plném rozsahu spočívá především v omezeném použití účetních metod a v užším rozsahu vykazování. Základní principy jeho vedení jsou stanoveny v "§ 13a zákona a podrobněji jsou rozvedeny v prováděcích vyhláškách závazných pro příslušné skupiny účetních jednotek. České účetní standardy se rovněž použijí v přiměřeném rozsahu.

Pro úplnost je třeba podotknout, že povinnost účetní jednotky doložit, že účetnictví je správné, průkazné a věrné a vyjadřuje skutečný stav jejího majetku a závazků, se vztahuje na všechny účetní jednotky bez ohledu na rozsah vedení účetnictví. Tyto skutečnosti se dokládají mimo jiné inventarizací majetku a závazků.

V upřesněném znění § 7 odst. 1 se vymezuje, že účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka byla sestavena na jeho základě srozumitelně a podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky tak, aby na jejím základě mohla osoba, která tyto informace využívá (dále jen „uživatel“), činit ekonomická rozhodnutí.

V odst. 6 se dále při zachování principu zákazu vzájemného zúčtování aktiv, pasiv, nákladů a výnosů upřesňuje, že účetní jednotky mohou provádět vzájemné zúčtování jen v případech upravených účetními metodami a jsou-li zúčtovávané částky, ve výši ocenění neupraveném o položky podle § 26 odst. 3, uvedeny v příloze v účetní závěrce. Případy povolených výjimek z pravidla zákazu budou uvedeny v prováděcí vyhlášce (viz § 58).

Z ustanovení § 18 odst. 1 písm. c) byla pro všechny kategorie účetní jednotek vypuštěna povinnost uvádět v příloze v účetní závěrce informace o výši splatných závazků pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, o nedoplatcích evidovaných v evidenci daní u orgánů Finanční správy ČR a orgánů Celní správy ČR, která byla do zákona zavedena v roce 2003.

Směrnice EU neumožňuje požadovat od účetních jednotek informace v příloze v účetní závěrce nad její rámec a tato informace ve směrnici není.

V novém odst. 2 bylo doplněno, že účetní závěrka obchodních společností zahrnuje i přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu (dosud to bylo jako možnost) s tím, že malé a mikro účetní jednotky nejsou povinny tyto přehledy sestavovat. Přehledy nemusejí sestavovat ani družstva, protože nejsou obchodními společnostmi. Přehled o peněžních tocích nesestavují také účetní jednotky uvedené v § 1a písm. b) až d), tj. banky, pojišťovny a penzijní společnosti. Vybrané účetní jednotky podle § 1 odst. 3 zákona sestavují přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu vždy, pokud k rozvahovému dni a za bezprostředně předcházející účetní období splní obě hodnoty uvedené v § 20 odst. 1 písm. c) bodech 1 a 2. Dosavadní odst. 2 a 3 se označují jako odst. 3 a 4.

Legislativně-technickou úpravou je nahrazení „místa podnikání“ „sídlem“, upřesnění „obchodní firmy nebo názvu“ resp. „jména“ v odst. 3 písm. a), doplnění informace o zápisu do veřejného rejstříku uváděnou na obchodních listinách v písm. b) (v souladu s § 435 NOZ) a doplnění případné informace o tom, že účetní jednotka je v likvidaci v písm. c), jako povinných náležitostí účetní závěrky.

Podle odst. 4 jsou účetní jednotky, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, povinny sestavovat rozvahu a výkaz zisku a ztrát v plném rozsahu. Těmito účetními jednotkami jsou velké a střední účetní jednotky, malé účetní jednotky a mikro účetní jednotky, kterým povinnost ověření účetní závěrky stanovuje zvláštní právní předpis a malé účetní jednotky, které splňují kritéria pro audit podle § 20. Ostatní účetní jednotky mohou sestavovat účetní závěrku ve zkráceném rozsahu. Stávající termín „zjednodušený“ (rozsah účetní závěrky) se nahrazuje termínem „zkrácený“ tak, aby se odlišil zkrácený rozsah sestavení účetní závěrky od zjednodušeného rozsahu vedení účetnictví podle § 13a. Současně je zrušena výjimka pro akciové společnosti, kdy i „neauditované“ akciové společnosti měly povinnost sestavovat účetní závěrku v plném rozsahu; v současné době není pro tuto výjimku opodstatnění.

Nové odst. 5 a 6 obsahují zmocnění stanovit prováděcím právním předpisem pro jednotlivé skupiny účetních jednotek podle jejich kategorií:

Podstatou úpravy je, aby všechny mikro a malé účetní jednotky (podnikatelské i nepodnikatelské), které nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, mohly sestavovat zkrácené účetní výkazy, nemusely uvádět některé informace v příloze a neměly povinnost vyhotovit výroční zprávu.

V § 19 odst. 5 a novém odst. 6 se zpřesňují ustanovení o významných událostech, o kterých se účetní jednotka dozvěděla až mezi rozvahovým dnem a okamžikem sestavení účetní závěrky tak, aby v souladu se směrnicí vhodněji definovalo podstatu řešené problematiky. Dosavadní odst. 6 až 10 se označují jako odst. 7 až 11.

V účetnictví běžného účetního období musí být k rozvahovému dni zohledněn dopad událostí, které nastaly do konce rozvahového dne, i když se informace o těchto událostech staly účetní jednotce známými až mezi rozvahovým dnem a okamžikem sestavení účetní závěrky.

V případě významných událostí, které nastaly mezi rozvahovým dnem a okamžikem sestavení účetní závěrky, jsou důsledky těchto událostí popsány a jejich ekonomické dopady kvantifikovány v příloze v účetní závěrce.

Je tedy možné rozlišovat dva typy těchto událostí:

Rozhodující je, že tyto informace jsou účetní jednotce známy ještě před tím, než sestaví účetní závěrku. Okamžik sestavení účetní závěrky je vymezen v § 18 odst. 2 zákona o účetnictví jako okamžik připojení podpisového záznamu k účetní závěrce; není jím tedy datum provedení uzávěrkových operací, vytištění výkazů apod.

Nezaúčtování podle odst. 5 či nezveřejnění podle odst. 6 těchto událostí z uvedeného „mezidobí“, které jsou důležité pro hodnocení účetní a finanční pozice účetní jednotky, by mohlo ovlivnit schopnost uživatelů účetní závěrky provádět správné úsudky a rozhodnutí. Účetní jednotka a je proto povinna zveřejnit pro každou z významných skupin událostí podstatu události a odhad hodnotového dopadu události nebo prohlášení o tom, že takový odhad není možno provést. Z hlediska zákona není přitom podstatné, zda tyto události vyznívají pro účetní jednotku pozitivně nebo negativně.

V § 19 odst. 7 se upřesňuje vymezení významnosti informace v souladu se směrnicí (obecná definice hladina významnosti). Informace se považuje za významnou, jestliže je o ní možné předpokládat, že by její neuvedení nebo chybné uvedení mohlo ovlivnit úsudek uživatele, přičemž významnost jednotlivých informací se posuzuje v souvislosti s jinými obdobnými informacemi.

Například opomenutí nebo chybné uvedení položek v účetní závěrce jsou významná, pokud by mohla jednotlivě nebo společně ovlivnit ekonomická rozhodnutí uživatelů; je také nutno vzít v úvahu charakter těchto uživatelů. Významnost závisí na velikosti a povaze opomenutí nebo chybného uvedení s ohledem na dané okolnosti. Rozhodujícím faktorem může být velikost nebo povaha položky nebo jejich kombinace. Aplikace principu významnosti se dotýká i informací, které mají být uváděny v příloze v účetní závěrce. Účetní jednotka může uplatnit v rámci vnitřních předpisů stanovení hladiny významnosti pro zohledňování závažných událostí.

Ustanovení § 20 odst. 1 bylo přeformulováno a navazuje na kategorizaci účetních jednotek stanovenou v § 1b. Kritéria pro povinnost auditu a jejich hraniční hodnoty se nezměnily; připomeňme však změnu obsahu kritéria „aktiva celkem“, která se testují na netto hodnotu (viz § 1d), tj. ocenění aktiv snížené o opravné položky a oprávky k majetku. Opět je rozhodující informace z účetní závěrky ke konci rozvahového dne aktuálního účetního období a účetního období, které mu předcházelo.

Řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku jsou povinny mít ověřenu auditorem, kterého účetní jednotka určí způsobem stanoveným v zákoně upravujícím činnost statutárních auditorů, účetní jednotky, kterým tuto povinnost stanoví zvláštní právní předpis, a dále:

Výjimky z povinnosti auditu podle odst. 2 se nemění.

Z novelizovaného znění lze dovodit, že:

Nová účetní směrnice nahrazuje výroční zprávu pojmem „management report“, v překladu „zpráva vedení podniku“. Tento pojem český právní řád nezná; obsahově mu odpovídá výroční zpráva. Důvodem pro ponechání pojmu „výroční zpráva“ je rovněž zamezit případné záměně s jinými dokumenty, např. zprávou o podnikatelské činnosti a o stavu jejího majetku dle § 436 ZoK či zprávou o vztazích podle § 82 ZoK.

V novelizovaném § 21 odst. 1 se zpřesňuje, že účetní jednotky, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditorem, jsou povinny vyhotovit výroční zprávu. Účelem výroční zprávy je uceleně, vyváženě a komplexně informovat o vývoji výkonnosti účetní jednotky, činnosti a stávajícím hospodářském postavení. Výroční zpráva se nevyhotovuje v případech uvedených v § 20 odst. 2.

Obsah výroční zprávy vymezuje novelizovaný odst. 2. Výroční zpráva musí kromě informací nezbytných pro naplnění účelu výroční zprávy dále obsahovat nejméně finanční a nefinanční informace:

Odstavec 3 obsahuje osvobození pro střední, malé a mikro účetní jednotky, které neuvádějí ve výroční zprávě nefinanční informace podle odstavce 2 písm. a) až f). To znamená, že z úlevy je vyjmuto uveřejnění informací požadovaných podle jiných právních předpisů. Jedná se např. o povinnost uveřejnit ve výroční zprávě některé informace, např. pro obchodníka s cennými papíry § 16a odst. 7 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, pro fondy kolektivního investování § 234 zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, pro účastnické fondy § 59 zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření.

Odstavce 4 až 7 obsahují pouze legislativně-technické úpravy.

V novém odst. 8 se doplňuje způsob zveřejnění přehledu o majetku a závazcích a dokumentu obdobného výroční zprávě při vedení jednoduchého účetnictví.

Okruh nefinančních informací uváděných ve výroční zprávě a konsolidované výroční zprávě se významně rozšíří od 1.1.2017. Nová povinnost podle Směrnice Evropského parlamentu a rady 2014/95/EU ze dne 22. října 2014 se vztahuje na velké podniky, které jsou subjekty veřejného zájmu, a na subjekty veřejného zájmu, které jsou mateřským podnikem velké skupiny. Malé a střední podniky jsou od této povinnosti osvobozeny. Uvedená směrnice týkající se obsahu výroční zprávy bude do českých účetních předpisů implementována v roce 2016.

Kromě transpozice směrnice ve smyslu okruhu účetních jednotek, kterých se zveřejňování týká, novelizované ustanovení § 21a a reaguje na i zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Podle tohoto zákona se považuje obchodní rejstřík za veřejný rejstřík.

Do obchodního rejstříku se zapisují (viz § 42):

Z obsahu zákona o veřejných rejstřících je zřejmé, že sbírka listin podle zákona o veřejných rejstřících již není vázána pouze na obchodní rejstřík. Do obchodního rejstříku se nezapisují ty účetní jednotky, které se zapisují do spolkového rejstříku, nadačního rejstříku, rejstříku ústavů, rejstříku společenství vlastníků jednotek a rejstříku obecně prospěšných společností. Z tohoto důvodu se v novele pojem „obchodní rejstřík“ nahrazuje pojem „veřejný rejstřík“ a současně dochází i ke změně okruhu účetních jednotek, kterých se zveřejnění týká –jedná se o rozšíření povinností zveřejňování i na další účetní jednotky, například spolky nebo ústavy.

Ze současného znění ustanovení § 21a odst. 4 zákona o účetnictví vyplývá, že účetní jednotky, které se zapisují do obchodního rejstříku, zveřejňují účetní závěrku a výroční zprávu jejich uložením do sbírky listin obchodního rejstříku, přitom účetní závěrka může být uložena jako součást výroční zprávy. Dalším důvodem pro změnu § 21a je, že v § 66 písm. c) zákona o veřejných rejstřících se uvádí, které listiny z oblasti účetnictví sbírka listin obsahuje: „c) výroční zprávy, řádné, mimořádné a konsolidované účetní závěrky, nejsou-li součástí výroční zprávy, stanoví-li povinnost jejich uložení do sbírky listin zákon upravující účetnictví osob a vyžaduje-li jejich vyhotovení jiný zákon, návrh rozdělení zisku nebo vypořádání ztráty a jejich konečnou podobu, nejsou-li součástí účetní závěrky, a zprávu auditora o ověření účetní závěrky,“. Tím je jednoznačně vymezeno, že zákon o účetnictví musí povinnost uložení do sbírky stanovit, neboť předchozí právní úprava [§ 38i písm. c) obchodního zákoníku] takové ustanovení neobsahovala.

V odst. 1 se uvádí, že z účetních jednotek podle § 1 odst. 2 jsou povinny účetní závěrku nebo přehled o majetku a závazcích a výroční zprávu, vyžaduje-li jejich vyhotovení tento zákon nebo zvláštní právní předpis, zveřejnit ty, které se zapisují do rejstříku, nebo ty, kterým tuto povinnost stanoví zvláštní právní předpis. Účetní jednotky zveřejňují účetní závěrku v rozsahu, v jakém jimi byla sestavena (§ 18 odst. 4) a v případě účetních jednotek, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditorem, v rozsahu a znění, ve kterém byla ověřena auditorem. Povinnosti účetních jednotek ke zveřejnění či uveřejnění jiných informací stanovené ve zvláštních právních předpisech nejsou dotčeny.

Podle odst. 2 účetní jednotky, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditorem, zveřejní účetní závěrku i výroční zprávu po jejich ověření auditorem a po schválení k tomu příslušným orgánem podle zvláštních právních předpisů do 30 dnů od splnění obou uvedených podmínek, pokud zvláštní právní předpisy nestanoví jinak, nejpozději však do 12 měsíců od rozvahového dne zveřejňované účetní závěrky (tj. nejzazší časový úsek ve shodně s čl. 30 odst. 1 směrnice) bez ohledu na to, zda byly tyto účetní záznamy uvedeným způsobem schváleny.

Text odst. 3, 5 a 7 se nemění, v odst. 4 je pojem „obchodní rejstřík“ nahrazen pojmem „veřejný rejstřík“. Pro účetní jednotky zapsané do veřejného rejstříku platí doba zveřejnění účetní závěrky a výroční zprávy uvedená v odst. 2, tj. nejpozději do 12 měsíců od rozvahového dne zveřejňované účetní závěrky.

V odst. 6 je pro zvýšení právní jistoty odkaz na § 20 nahrazen slovy „mít účetní závěrku ověřenou auditorem“. To znamená, že účetní jednotky nesmí zveřejnit informace, které předtím nebyly ověřeny auditorem, způsobem, který by mohl uživatele uvést v omyl, že auditorem ověřeny byly.

V odst. 8 je vymezeno, že ustanovení odstavců 1 až 7 platí pro konsolidovanou účetní závěrku a výroční zprávu obdobně, stejně tak platí i pro zprávu o platbách vládám a konsolidovanou zprávu o platbách vládám.

Vložený odst. 9 osvobozuje všechny malé a mikro účetní jednotky (podnikatelské i nepodnikatelské), které nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditorem, od povinnosti zveřejňovat výkaz zisku a ztráty, pokud jim tuto povinnost nestanoví zvláštní právní předpis. Týká se pouze těch, které nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditorem, protože zjednodušení by snížilo vypovídající schopnost účetní závěrky těch účetních jednotek, jejichž účetní závěrky jsou ověřovány auditorem. Zjednodušení ve smyslu nezveřejňovat (nikoliv nesestavovat) část účetní závěrky pro neauditované mikro a malé účetní jednotky vyplývá z čl. 31 a čl. 36 odst. 6 směrnice.

Doplněný odst. 10 je transpozicí čl. 32 odst. 2 směrnice. Uvádí, že jestliže účetní jednotka prezentuje vybrané údaje ze své účetní závěrky, uvede, že se jedná pouze o vybrané údaje z účetní závěrky a kde je uložena plná verze této účetní závěrky. K těmto vybraným údajům se nepřikládá zpráva auditora o ověření účetní závěrky. Místo této zprávy uvede účetní jednotka druh výroku auditora k účetní závěrce a odkaz na jakékoliv záležitosti, na něž zvláštním způsobem upozornil.

Ustanovení § 22 a násl. se týkají konsolidační skupiny a konsolidované účetní závěrky sestavované obchodními společnostmi.

Doplňuje se nadpis § 22, který zní „konsolidovaná účetní závěrka“.

V § 22, který ukládá povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku, vyjadřuje její podstatu a vymezuje konsolidační celek, jsou provedeny pouze legislativnětechnické změny:

Povinnost ověřování konsolidované účetní závěrky auditorem stanovená v odst. 1 je zachována.

Přeformulovaný § 22a a doplněný § 22aa uvádí podmínky, za kterých není povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku.

Podle § 22a odst. 1 malá skupina účetních jednotek nemá povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku s výjimkou případů, kdy je některá účetní jednotka ve skupině subjektem veřejného zájmu.

V odst. 2 jsou uvedeny podmínky možného vyloučení účetní jednotky z . Účetní jednotka, včetně subjektu veřejného zájmu, nemusí být zahrnuta do konsolidačního celku, pokud je splněna alespoň jedna z následujících podmínek:

Podle odst. 3 konsolidující účetní jednotka nemá povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku, pokud konsolidující účetní jednotka ovládá pouze konsolidované účetní jednotky, jež jsou jednotlivě i v úhrnu nevýznamné, nebo její konsolidované účetní jednotky mohou být vyloučeny z podle odstavce 2.

Do odst. 4 a 5 se přesunují ustanovení týkající se osvobození účetní jednotek pod společným vlivem a účetních jednotek přidružených z prováděcích právních předpisů do zákona. Pro zahrnutí účetních jednotek pod společným vlivem do položek konsolidované účetní závěrky se přiměřeně použijí ustanovení odstavce 2 a 3. Účetní jednotky přidružené nemusejí být vykázány v položkách konsolidované účetní závěrky, je-li podíl konsolidující účetní jednotky na vlastním kapitálu účetní jednotky přidružené nevýznamný.

Do nového § 22aa se přesunuje možné osvobození od povinnosti sestavení konsolidované účetní závěrky z prováděcích právních předpisů (stávající § 62 vyhlášky).

Podle odst. 1 konsolidující účetní jednotka je osvobozena od povinnosti sestavit konsolidovanou účetní závěrku, pokud je současně konsolidovanou účetní jednotkou zahrnutou do konsolidačního celku jiné konsolidující osoby, která je konsolidující účetní jednotkou nebo konsolidující zahraniční osobou řídící se právem členského státu Evropské unie (dále jen „jiná konsolidující účetní jednotka“), za předpokladu, že tato jiná konsolidující účetní jednotka:

Podle odstavce 1 se postupuje, pokud jsou současně splněny podmínky vymezené v odst. 2:

V odst. 3 se uvádí, že požaduje-li se sestavení konsolidované účetní závěrky a konsolidované výroční zprávy pro účely informování zaměstnanců nebo jejich zástupců podle zvláštního právního předpisu anebo na žádost správních orgánů nebo soudu pro jejich potřeby, postup podle odstavců 1 a 2 se nepoužije.

V odst. 4 je stanoveno, že účetní jednotky, které pro vedení účetnictví používají mezinárodní účetní standardy, odstavce 1 až 3 nepoužijí.

Ustanovení § 22b, které obsahuje další podmínky pro sestavování konsolidované účetní závěrky, se nemění; pouze v odst. 2 dochází k legislativně-technické změně, neboť předmět ověření účetní závěrky auditorem je vymezen v zákoně upravujícím činnost auditorů.

V § 23 odst. 3 se zpřesňuje ustanovení, předchází-li rozvahový den poslední účetní závěrky některé z konsolidovaných účetních jednotek a účetních jednotek pod společným vlivem o více jak 3 měsíce rozvahový den podle odst. 2, jsou pro sestavení konsolidované účetní závěrky použity jimi sestavené účetní závěrky podle § 19 odst. 3 ke konci rozvahového den konsolidující účetní jednotky.

V § 24 odst. 1 se upřesňuje, že stanovené oceňování majetku se použije i na jeho části (tj. např. na pozemek a stavbu).

Odst. 5 obsahuje zmocnění stanovit prováděcím právním předpisem případy a okamžik účtování o ocenění jmění podle zákona o přeměnách, účetní metodu oceňování majetku podle odst. 3 a 4 včetně možností použití způsobu oceňování v případě přeshraniční přeměny, vkladu nebo prodeji obchodního závodu, pobočky nebo jiné jeho části.

Další úpravy byly provedeny v § 25 souladu s novou směrnicí.

V § 25 odst. 3 bylo doplněno, že účetní jednotky při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly k rozvahovému dni dosaženy a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta.

Podle upřesněného znění odst. odst. 5 písm. c) se pro účely zákona se rozumí vlastními náklady u zásob vytvořených vlastní činností přímé náklady vynaložené na výrobu nebo jinou činnost, popřípadě i přiřaditelné nepřímé náklady, které se vztahují k výrobě nebo k jiné činnosti; do přímých nákladů se zahrnuje pořizovací cena materiálu a jiných spotřebovaných výkonů a další náklady, které vzniknou v přímé souvislosti s danou výrobou nebo jinou činností.

Obdobně je v písm. d) definováno, co se rozumí vlastními náklady u hmotného majetku kromě zásob a u nehmotného majetku kromě pohledávek vytvořeného vlastní činností.

Účetní metody oceňování vymezí novela prováděcí vyhlášky. Ve stávajícím znění § 49 odst. 5 vyhlášky se u zásob jedná o možnost ocenit produkty vlastní výroby i nižším počtem položek kalkulačního vzorce v závislosti na typu výroby a délce výrobního cyklu.

V souladu se směrnicí se i nadále dovoluje tvorba rezerv nejen k pokrytí závazků, ale i ke krytí nákladů, a to zejména s ohledem na používání kategorie závazek v účetních předpisech.

V § 26 odst. 3 doplňuje, že rezervy jsou určeny k pokrytí závazků nebo nákladů, jejichž povaha je jasně definována a u nichž je k rozvahovému dni buď pravděpodobné, že nastanou, nebo jisté, že nastanou, ale není jistá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku. K rozvahovému dni musí rezerva představovat nejlepší odhad nákladů, které pravděpodobně nastanou, nebo v případě závazků částku, která je zapotřebí k vypořádání. Rezervy nesmějí být použity k úpravám hodnot aktiv. Rezervami se dále rozumí jiné rezervy podle zvláštních právních předpisů.

Z odstavce 3 se vypouští příklady účelů, na které je vhodné vytvářet rezervy (rezerva na rizika a ztráty, rezerva na daň z příjmů, rezerva na důchody a podobné závazky, rezerva na restrukturalizaci); ty bude konkretizovat prováděcí vyhláška.

Přeceňovat některé položky vykazované v účetní závěrce na reálnou hodnotu lze pouze v zákonem vyjmenovaných případech. V upřesněném § 27 odst. 1 jsou vymezeny jednotlivé složky majetku a závazků, které se ke konci rozvahového dne oceňují reálnou hodnotou.

Stávající znění § 27 odst. 3 bylo vypuštěno a jeho část přesunuta do § 24 vzhledem k tomu, že bylo do této pasáže zákona začleněno neorganicky. Jedná o ustanovení, které podrobněji rozvádí způsob ocenění uvedený v § 24 odstavec 3 písmeno a) bod 2 v případě přeměn obchodních korporací a zároveň navazuje na § 13 zákona o přeměnách obchodních společností a družstev. To znamená, že jde o jednorázové ocenění při nabytí obchodní formou přeměny a nikoli o pravidelné přeceňování finančních nástrojů reálnou hodnotou, které upravuje § 27. Dosavadní odstavce 4 až 7 se označují jako odstavce 3 až 6.

Odstavec 3 byl novelizován souladu se směrnicí a definuje čtyři možné způsoby zjištění reálné hodnoty.

Návazně se upravuje § 24 odst. 5 tak, že prováděcí právní předpis stanoví případy a okamžiky účtování o ocenění jmění vyžadovaném zákonem o přeměnách obchodních společností a družstev. Tento předpis dále stanoví účetní metodu oceňování majetku podle odst. 3 a 4 včetně možností použití způsobu oceňování podle odst. 3 písm. a) bodu 1 v případě přeshraniční přeměny, vkladu nebo prodeji obchodního závodu, pobočky nebo jiné jeho části.

Vložený odst. 7 zcela jednoznačně nepovoluje mikro účetním jednotkám oceňovat jednotlivé složky majetku a závazků reálnou hodnotou, s výjimkou obchodníků s cennými papíry, poboček zahraničních obchodníků s cennými papíry, platebních institucí, poboček zahraničních platebních institucí, institucí elektronických peněz, poboček zahraničních institucí elektronických peněz, investičních společností a fondů podle zákona o investičních společnostech a investičních fondech a fondů podle zákona upravujícího důchodové spoření nebo doplňkové penzijní spoření.

Na novou úpravu oceňování u mikro účetních jednotek, na které se podle novely zákona o účetnictví nebude již vztahovat oceňování reálnou hodnotou, reaguje zákon o daních z příjmů. V § 24 odst. 2 se doplňuje písm. zy), podle kterého je daňově účinným nákladem nabývací cena cenného papíru při jeho prodeji poplatníkem daně z příjmů právnických osob, který je mikro účetní jednotkou s výjimkou uvedenou v písmenech w) a ze). Z přechodného ustanovení vyplývá, že nové ustanovení se bude týkat pouze cenných papírů, které byly zařazeny do majetku ode dne nabytí účinnosti novely zákona.

V souladu s požadavkem čl. 12 odst. 11 směrnice se v § 28 se doplňuje nový odst. 7, který zakazuje jakékoli vyplácení podílů na zisku, jsou-li náklady na vývoj vykazovány v aktivech rozvahy, ledaže disponibilní zdroje, z nichž lze jinak vyplácet podíly na zisku a nerozdělený zisk minulých období, jsou nejméně rovny neodepsané části nákladů na vývoj. Toto ustanovení dále specifikuje obecný zákaz vyplatit zisk zakotvený v § 40 ZoK.

V praxi mohou být kapitalizované náklady na vývoj vykazovány v rozvaze v položkách dlouhodobého nehmotného majetku či jako komplexní náklady příštích období, někdy to mohou být i náklady příštích období. Některé účetní jednotky mohou zde účtovat i část výzkumu. Směrnice však jasně odkazuje pouze na vývoj.

Jde o zavedení nové povinnosti sestavovat a zveřejňovat zprávu o platbách orgánům správy (ve směrnici se používá pojem „platby vládám“). Celá nová část sedmá novely zákona je přímou transpozicí čl. 41 až 46 směrnice. Přímá transpozice směrnice EU vyžaduje použití pojmu „vláda“, avšak tento pojem se v České republice užívá pro ústřední orgán, a to Vládu ČR. Proto je pro účely zákona vláda definována jako jakýkoli ústřední, regionální či místní orgán správy členského státu nebo třetí země; zahrnuje rovněž jakýkoli útvar bez právní osobnosti, agenturu nebo osobu, ve které tento orgán správy uplatňuje rozhodující vliv.

V nové části sedmé zákona vložené § 32a až 32e obsahují pravidla vymezující novou povinnost pro velké podniky a subjekty veřejného zájmu, které jsou těžebními podniky, sestavovat a zveřejňovat zprávu o platbách odváděných orgánům správy zemí, ve kterých provozují svoji činnost, tzn. včetně tuzemska (dále jen „zpráva o platbách“).

Ustanovení § 32a vymezuje rozsah působnosti dotčené povinnosti. V odst. 1 a 2 se uvádí, že zprávu o platbách sestavuje k rozvahovému dni velká účetní jednotka, včetně subjektu veřejného zájmu činná v těžebním průmyslu, která vykonává jakoukoli činnost související s průzkumem, vyhledáváním, objevováním, rozvojem a těžbou ložisek nerostů, ropy, zásob zemního plynu či jiných látek v souladu s příslušným nařízení Evropské unie, a dále činná v odvětví těžby dřeva v původních lesích, který vyvíjí činnosti uvedené v příslušném nařízení Evropské unie. Zprávu o platbách nesestavují vybrané účetní jednotky. Definice původních lesů byla převzata od Organizace pro výživu a zemědělství (FAO). O původní les se jedná tehdy, jestliže je les relativně nepoškozený a který zůstal beze změn zapříčiněných lidskou aktivitou v posledních 60 až 80 letech. Tato zpráva se sestavuje v českém jazyce a hodnotové údaje ve zprávě o platbách se uvádějí v jednotkách české měny. V odst. 3 se uvádí, na koho se povinnost sestavování zprávy o platbách nevztahuje. V odst. 4 až 6 jsou uvedeny definice nezbytné pro zajištění právní jistoty dotčených účetních jednotek (tj. co se rozumí orgánem správy, projektem, platbou).

Ustanovení § 32b je věnováno obsahu zprávy. V odst. 1 se uvádí, jaké informace jsou předmětem zprávy a požadavek na jejich geografické členění, příp. jejich členění i na úrovni projektu, tj. za každý pronájem či získanou licenci k přístupu k surovinovým zdrojům. Podle odst. 2 ve zprávě není nutné zohledňovat jakoukoli platbu, ať už byla provedena najednou nebo jako řada souvisejících plateb, pokud její výše nepřesahuje za účetní období částku 100 000 EUR (je uvedena přepočtená částka 2 600 000 Kč). V odst. 3 se uvádí, v souladu s písmenem c) odst. 1 případ, kdy jsou informace o platbách uloženy na úrovni nejnižšího vnitřního útvaru účetní jednotky. V odst. 4 se ukládá, aby v případě, kdy se platby odvádějí v nepeněžním plnění, se uvedla jejich hodnota, příp. i objem nepeněžního plnění s tím, že podrobnosti se popíší v komentáři k této zprávě. V odst. 5 se uplatňuje zásada převahy obsahu nad formou plateb a zároveň se zakazuje účetním jednotkám platby a činnosti uměle rozdělovat nebo slučovat s cílem vyhnout se povinnosti zprávu o platbách sestavit.

Z ustanovení § 32c odst. 1 a 2 vyplývá povinnost účetní jednotky sestavovat konsolidovanou zprávu o platbách, sestavuje-li konsolidovanou účetní závěrku. Tato povinnost se ukládá i takové konsolidující účetní jednotce, kdy pouze některá z jejích konsolidovaných účetních jednotek je činná v oblasti těžebního průmyslu nebo v oblasti těžby dřeva v původních lesích. V odst. 3 se uvádí, co je obsahem konsolidované zprávy. V odst. 4 až 6 je uvedeno, v jakých případech není třeba konsolidovanou zprávu o platbách sestavovat a za jakých okolností nemusejí být účetní jednotky do konsolidované zprávy o platbách zahrnuty.

V § 32d se ukládá účetním jednotkám zprávu o platbách zveřejňovat stejným způsobem, jako se zveřejňují účetní závěrky a zároveň se statutárním orgánům dotčených účetních jednotek ukládá povinnost doplnit zveřejňovanou zprávu o platbách o prohlášení, že tato zpráva byla podle jejich nejlepšího vědomí a schopností sestavena a zveřejněna v souladu se zákonem. Za nezveřejnění zprávy se účetní jednotce, která tuto povinnost nesplní, uloží pokuta až do výše 3% hodnoty aktiv celkem z účetní závěrky za účetní období, ve kterém k porušení právní povinnosti došlo.

Cílem úpravy v § 32e je zvýšit právní jistotu pro případy, kdy účetní jednotka sestaví zprávu o platbách v souladu s požadavky státu, který není členem EU, jež byly Evropskou komisí vyhodnoceny jako rovnocenné požadavkům uvedeným ve směrnici. Takové účetní jednotky jsou osvobozeny od sestavení zprávy o platbách podle směrnice, s výjimkou povinnosti jejího zveřejnění. Evropská komise je oprávněna přijímat prováděcí akty, které určí ty požadavky třetích zemí na podávání zpráv, jež považuje pro uplatnění kritérií rovnocennosti za rovnoprávné požadavkům na sestavování zprávy o platbách.

Do § 4 odst. 8 písm. a) se doplňuje zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu, který upraví rozsah a způsob sestavování zprávy o platbách a konsolidované zprávy o platbách.

Dosavadní část sedmá zákona se označuje jako osmá.

Nová úprava související s rekodifikací se týká se zákona o daních z příjmů; v účetních předpisech bude obsažena až v novele prováděcí vyhlášky. Zřizovací výdaje u podnikatelů nově nebudou považovány za dlouhodobý nehmotný majetek; položka aktiv „B.I.1. Zřizovací výdaje“ bude zrušena. Zřizovací výdaje jsou spojené se vznikem nových účetních jednotek-poplatníků a jejich výše zpravidla nedosahuje, pokud jsou vůbec účtovány, významných hodnot.

Stejně tak v zákoně o daních z příjmů nebudou zřizovací výdaje považovány za nehmotný majetek, který se odpisuje. Z přechodného ustanovení vyplývá, že zřizovací výdaje evidované v majetku poplatníka jako nehmotný majetek budou doodepsány ve standardním režimu, který pro tuto kategorii nehmotného majetku stanoví dobu odpisování rovnoměrně bez přerušení po dobu 60 měsíců.

Zákonným opatřením Senátu č. 344/2013 Sb., byly provedeny základní úpravy zákona o účetnictví v souvislosti s rekodifikací. V novele zákona o účetnictví se provádějí další podrobnější úpravy tak, aby zákon o účetnictví byl již v souladu s občanským zákoníkem i zákonem o obchodních korporacích. Jedná se zejména o výslovnou úpravu názvů neziskových právnických osob, dále například o terminologické úpravy pojmů jako obchodní závod, pobočka nebo jeho jiná část, organizační složka, pacht obchodního závodu, investiční cenné papíry, cenné papíry jako movité věci, investiční nástroje, veřejné zdravotní pojištění aj. V zákoně se ale nezaměňuje pojem dluh za pojem závazek, protože pojem závazek vymezuje v účetních předpisech účetní kategorii, která není totožná s civilně právním obsahem tohoto pojmu. Účetní kategorie závazku obsahuje z největší části dluhy, o kterých je účtováno k datu uskutečnění účetního případu, zpravidla později než v okamžiku vzniku jejich právního vztahu. Pod účetní pojem „závazek“ se rovněž zahrnuje specifický účetní závazek typu odložené daně, přijaté zálohy apod. Jedná se po mnoho let užívaný pojem a předpokládá se jeho použití i nadále v účetních výkazech.

Dále byl doplněn a upraven § 1 odst. 1, ve kterém je definován předmět zákona s odvolávkou na předpisy Evropské unie.

Legislativně technické úpravy byly také provedeny v § 37 a 37a týkajících se sankcí za správní delikty v souvislosti s vložením nových ustanovení či zrušením stávajících. Ve vazbě na opětovné začlenění jednoduchého účetnictví do právního řádu ČR byly také vymezeny správní delikty, kterých se mohou dopustit účetní jednotky, které vedou jednoduché účetnictví vymezené v § 1f novely zákona. Rozsah správních deliktů je oproti účetnictví užší, protože některé povinnosti vyplývající z vedení účetnictví podle zákona se na jednoduché účetnictví nemohou vztahovat.

Jednoduché účetnictví bylo vyřazeno ze zákona o účetnictví zákonem č. 437/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s účinností od 1.1.2004. Účetní praxe však stále – spíše zvykově – využívá možnosti podle § 38a zákona vést jednoduché účetnictví podle zrušeného prováděcího právního předpisu (vyhláška č. 507/2002 Sb.). Vzhledem k existenci společenské poptávky se znovuzavedením ustanovení týkajících se vedení jednoduchého účetnictví do novely zákona tento neuspokojivý stav upravuje. „Renesance“ jednoduchého účetnictví a možnost jeho použití stanovenými účetními jednotkami při splnění určitých podmínek se však i nadále týká pouze účetních jednotek, které jsou právnickými osobami a nebyly zpravidla založeny za účelem podnikání.

Lze poznamenat, že tato účetní soustava má řadu nevýhod, zejména není schopna postihnout řadu kontrolních vazeb, není použitelná pro kalkulace, vyžaduje vedení řady vedlejších evidencí atd.

Ustanovení § 38a se zrušuje. Novým § 1f se umožňuje určitým účetním jednotkám podle § 1 odst. 2 písm. a) a b) zákona o účetnictví vést jednoduché účetnictví založené na příjmech a výdajích. Všechna čtyři kritéria, za jakých lze jednoduché účetnictví vést, musí být splněna současně (kumulativně). Jsou jimi:

Účetní jednotky vyjmenované v odst. 1 jsou shodné jako ve zrušeném § 38a a navíc jsou doplněny o odborové organizace a organizace zaměstnavatelů. „Občanská sdružení“ byla nahrazena „spolky a pobočnými spolky“ v souladu s NOZ.

Hraniční hodnoty omezují vedení jednoduchého účetnictví na velmi malé účetní jednotky, které nebyly založeny za účelem dosahování zisku (např. malé spolky) a pro něž by vedení podvojného účetnictví bylo administrativně a finančně náročné. Pokud však tyto účetní jednotky vedou či se rozhodnou vést účetnictví podvojné, nic jim v tom nebrání.

Odst. 2 upravuje situaci, kdy se jedná o nově vzniklé vyjmenované účetní jednotky.

Odst. 3 ukládá účetním jednotkám, které přestaly splňovat podmínky pro vedení jednoduchého účetnictví, vést „podvojné účetnictví“ (tzn. účetnictví v plném rozsahu nebo ve zjednodušeném rozsahu) minimálně po dobu pěti let, aby nedocházelo k častým přechodům mezi jednoduchým účetnictvím a účetnictvím v plném nebo zjednodušeném rozsahu v rámci krátkého časového období, tzn., že zakotvuje se princip stálosti metod.

Z výše uvedeného vyplývá, že v nové právní úpravě se vedle celkových příjmů doplňují další nové podmínky. Současně se nepřipouští se , a to ani ve věci nově stanové lhůty pěti let, po které se dotčená účetní jednotka může z podvojného účetnictví opět vrátit do jednoduchého účetnictví, pokud splňuje stanovené podmínky pro jednoduché účetnictví. To znamená, že:

V odst. 4 a 5 se stanoví, co jsou celkové příjmy a hodnota majetku v jednoduchém účetnictví. Do kritéria celkových příjmů se nezapočítávají průběžné položky, příjmy z mimořádných a zpravidla neopakovatelných operací vzhledem k běžné činnosti dotčeného subjektu a rovněž příjmy nahodile se vyskytující (jednorázový prodej majetku, náhrady, přebytky, plnění ze škod apod.). Do hodnoty majetku se nezapočítávají pohledávky prodeje dlouhodobého majetku a jejich úhrady a pohledávky nahodilé a mimořádné a jejich úhrady.

Odst. 6 obsahuje zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu, který upraví i podrobnosti přechodu z účetnictví vedeného v plném rozsahu nebo v jednoduchém rozsahu do jednoduchého účetnictví a naopak.

V § 2, který vymezuje předmět účetnictví, se v odst. 1 upřesňuje, že účetní jednotky, které vedou účetnictví v plném rozsahu nebo ve zjednodušeném rozsahu, účtují podvojnými zápisy o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků včetně dluhů a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. Charakteristickým rysem jednoduchého účetnictví je účtování o výdajích a příjmech. Proto se v doplněném odst. 2 definuje předmět jednoduchého účetnictví jako výdaje a příjmy, majetek a závazky.

Zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu upravujícího metody přechodu mezi oběma systémy, obsahové vymezení účetních knih, uspořádání, označení a obsahové vymezení položek přehledů a metody v jednoduchém účetnictví se doplňuje do § 4 odst. 8 písm. h) a nového § 13b odst. 6.

Vedení jednoduchého účetnictví vymezuje nový § 13b. V něm se vymezují zejména:

V návaznosti na znovu zavedení jednoduchého účetnictví se provádí úpravy v zákoně č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmu, ve znění pozdějších předpisů. Do § 3 se vkládá nový odst. 4, podle kterého tvorbu rezerv může jako daňový výdaj (náklad) uplatnit také poplatník, který vede jednoduché účetnictví, pokud vede prokazatelnou evidenci těchto rezerv, a to maximálně ve výši stanovené touto evidencí.

Podle bodu 1 Přechodných ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí poprvé v účetním období, které započalo v roce 2016 nebo později, pokud není v bodech 2 až 6 stanoveno jinak. Účetní jednotky při sestavování účetní závěrky za účetní období počínající dnem 1.1.2016 nebo později a při vedení účetnictví tedy budou postupovat již podle nových pravidel.

Podle bodů 2 a 3 účetní jednotky, které se zapisují do veřejného rejstříku a nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditorem, zveřejňují účetní závěrku a výroční zprávu za účetní období, které započalo v roce 2014, jejich uložením do sbírky listin nejpozději do 31.3.2016 a za účetní období, které započalo v roce 2015, jejich uložením do sbírky listin nejpozději do 30.11.2017.

V bodu 4 se stanovuje, jakým způsobem budou ve startovacím účetním období 2016 účetní jednotky rozlišeny. Pro účetní období, které započalo v roce 2016, budou rozhodujícími hodnotami, podle kterých se stanovuje kategorii účetní jednotky nebo kategorie skupiny účetních jednotek, ty hodnoty, kterých dosáhly k rozvahovému dni předcházejícího účetního období, tj. zpravidla k 31.12.2015.

Bod 5 umožňuje mikro účetním jednotkám, které přede dnem nabytí účinnosti novely zákona používaly oceňování majetku reálnou hodnotou podle § 27 zákona před novelou, pokračovat v účtování a vykazování majetku oceňovaného reálnou hodnotou až do vyřazení tohoto majetku podle původního znění zákona (s výjimkou obchodníků s cennými papíry, poboček zahraničních obchodníků s cennými papíry, platebních institucí, poboček zahraničních platebních institucí, institucí elektronických peněz, poboček zahraničních institucí elektronických peněz, společností a fondů podle zákona o investičních společnostech a investičních fondech a fondů podle zákona upravujícího důchodové spoření nebo doplňkové penzijní spoření).

Bod 6 se týká řízení o uložení pokuty zahájených přede dnem nabytí účinnosti novely.