Daňové přiznání po změnách v dani z nemovitých věcí do 31.1.2016

Toto ustanovení vyjímá z předmětu daně z pozemků pozemky, které jsou zapsány v katastru nemovitostí na shodném listu vlastnictví jako budova bytového domu, a také pozemky, které byly dokupovány a jsou v katastru nemovitostí na dalším listu vlastnictví. Může se jednat o pozemky, které jsou pod budovou, okolo budovy, anebo tvoří funkční celek s jednotkou nacházející se v budově bytového domu. Podstata změny tohoto ustanovení spočívá v tom, že dokupované pozemky („jiné pozemky“) již nemusí být ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek nacházejících se v budově bytového domu. Tyto pozemky taktéž nejsou předmětem daně z pozemků. Skutečnost, že ke zdanitelné jednotce nacházející se v budově bytového domu patří spoluvlastnický podíl na pozemku, je zohledněna koeficientem, kterým se násobí upravená podlahová plocha zdanitelné jednotky, podle ust. § 10 odst. 3 zákona. Ustanovení se nevztahuje na pozemky související se zdanitelnými jednotkami nacházejícími se v jiných než bytových domech, např. víceúčelový dům.

Druhá část původního ustanovení byla v souvislosti s pozemkovými úpravami vyjmuta. V případě náhradních pozemků to jsou pozemky, jejichž hranice v terénu reálně vznikly a byly předány jako náhradní pozemky za původní pozemky sloučené, poplatníkem daně je již jejich vlastník. Do konce roku 2015 byl u náhradních pozemků poplatníkem daně jejich uživatel. U staveb a jednotek uživatel jako poplatník daně neexistuje.

Je to nový druh nároku na osvobození od daně, jako další forma investiční pobídky v průmyslových zónách. Uplatnit osvobození podle nového ustanovení je možné za splnění několika podmínek:

Zrekonstruované ustanovení vylučuje pochybnosti o tom, kdy se budova či inženýrská stavba stává zdanitelnou stavbou. Doplněním o charakteristiku, že se musí jednat o dokončenou nebo užívanou stavbu, ustanovení zdůrazňuje, že předmětem daně ze staveb a jednotek nemůže být rozestavěná stavba, která se nedá užívat. V takovém případě je předmětem daně pouze pozemek, který se po dobu výstavby zdaňuje podle ust. § 6 odst. 3 zákona o dani z nemovitých věcí jako „stavební pozemek“.

Předmětem daně ze staveb a jednotek je taková stavba, která je podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, dokončenou stavbou. Podle § 119 stavebního zákona stavbu, na kterou bylo vydáno stavební povolení, byla stavebnímu úřadu ohlašována, nebo byla prováděna na základě veřejnoprávní smlouvy anebo podle certifikátu autorizovaného inspektora, lze užívat na základě kolaudačního souhlasu nebo oznámení stavebnímu úřadu, tedy po dokončení.

Dokončená stavba je předmětem daně ze staveb a jednotek i v případě, že není užívána. Podle § 123 stavebního zákona lze nedokončenou stavbu užívat na základě povolení k předčasnému užívání, nebo povolení ke zkušebnímu provozu podle § 124 stavebního zákona. Takové stavby jsou předmětem daně ze staveb a jednotek, protože jsou užívány. Zdanitelné stavby, které nevyžadují souhlas stavebního úřadu k užívání nebo oznámení stavebnímu úřadu, jsou předmětem daně ze staveb a jednotek v případě, že jsou užívány. Předmětem daně ze staveb a jednotek nadále jsou zdanitelné stavby dokončené podle dřívějších stavebních předpisů.

Novela také upřesňuje druhý předmět daně ze staveb a jednotek. Jednotka je předmětem daně, pokud je zdanitelnou. Zdanitelnou se rozumí jednotka dokončená nebo užívána. Rozestavěná, nedokončená jednotka, není zdanitelnou jednotkou.

Nové ustanovení, podle něhož jsou zdaňovány také budovy, inženýrské stavby a jednotky, které jsou předmětem daně podle ust. § 7 odst. 1 tohoto zákona a jsou dokončené nebo užívané pouze v části zdanitelné stavby nebo v části jednotky, umožňuje zdaňovat nemovitosti, které přestože jsou ve výstavbě, jsou již částečně využívané ke svému účelu. Úprava vychází z § 119 stavebního zákona, podle kterého lze užívat i část stavby, pokud je schopná samostatného užívání.

Zákon vyjímá možnost uplatnit nárok na osvobození od daně v případě změny způsobu vytápění z pevných paliv na způsob vytápění, kdy je biomasa spalována přímo, tedy bez předchozího zplynování. Osvobození lze uplatnit pouze tehdy, když ke změně vytápění z pevných paliv dojde, mimo uvedené obnovitelné energie, na systém využívající biomasu nepřímým spalováním ve zplynovacím kotli. Nepřímým spalováním biomasy dochází vyšší účinností k nižším emisím. K tomuto ustanovení přísluší v Čl. ll. bod. 2 zákona přechodného ustanovení, podle kterého u změn systému vytápění provedených do konce roku 2015 se použije znění ust. § 9 odst. 1 písm. r) zákona o dani z nemovitých věcí platného do konce roku 2015.

Tento nový nárok na osvobození přinesla novela zákona o dani z nemovitých věcí provedená zákonem č. 84/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů. Osvobození má charakter, o kterém rozhoduje příslušná obec. Jedná se o osvobození daně ze staveb a jednotek, které je třeba uplatnit podáním nového daňového přiznání k dani z nemovitých věcí.

Uplatnit osvobození podle nových ustanovení je možné za splnění několika podmínek:

V případě nedodržení podmínek a povinností stanovených zákonem o investičních pobídkách osvobození od daně z nemovitých věcí podle ust. § 14 zákona zaniká a poplatník je povinen podat dodatečná daňová přiznání na všechna zdaňovací období, ve kterých bylo toto osvobození uplatněno. Ust. § 148 daňového řádu, podle něhož daň nelze stanovit po uplynutí lhůty, se v daném případě neuplatňuje.

Jednotka podle občanského zákoníku zahrnuje byt nebo nebytový prostor a spoluvlastnický podíl na společných částech nemovité věci, včetně pozemku, na němž byl dům zřízen. Obdobně to platí pro soubor bytů nebo nebytových prostor. Pokud je pozemek součástí jednotky, potom předmětem daně ze staveb a jednotek je zdanitelná jednotka, včetně podílu na společných částech v domě, a také odvozený spoluvlastnický podíl na pozemku. Základem daně u jednotky (byt, nebytový prostor, soubor jednotek) je vždy upravená plocha jednotky, což je podlahová plocha vynásobená koeficientem 1,22 anebo 1,20.

Koeficient 1,22 lze použít za podmínek, že jednotka se nachází v bytovém domě a váže se k ní podíl na pozemku, a to buď pod stavbou bytového domu, nebo podíl na dalším pozemku, který je užíván spolu s touto zdanitelnou jednotkou. Podíl na pozemku není předmětem daně podle ust. § 2 odst. 2 písm. e) zákona. Bytovým domem se rozumí budova vedená v katastru nemovitostí s využitím stavby jako bytový dům nebo objekt k bydlení, pokud se v tomto objektu nachází čtyři a více bytů. Pojem bytový dům je vymezen vyhláškou č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí. Objekt k bydlení s byty tři a méně se v dani z nemovitých věcí považuje za objekt s charakterem rodinného domu.

Koeficient 1,20 se použije při zjišťování upravené podlahové plochy u zdanitelné jednotky nacházející se v budově s využitím jako bytový dům nebo objekt k bydlení se čtyřmi a více byty, pokud se k ní neváže podíl na pozemku.

Koeficient 1,20 se použije u jednotky, která se nachází v jiných stavbách než ve stavbách s využitím bytový dům nebo s využitím objekt k bydlení se čtyřmi a více byty, a to bez ohledu skutečnost, zda se k ní váže podíl na pozemku. U „jiných staveb“ než bytový dům nebo objekt k bydlení je podíl na pozemku vztahující se k jednotce předmětem daně z pozemků a v daňovém přiznání se přiznává na samostatném listě. Koeficient 1, 20 se použije také u zdanitelných jednotek nacházejících se v rodinném domě.

Ustanovení je platné pouze pro daň z nemovitých věcí, a to ještě za určitých omezujících podmínek:

V ostatních případech na situaci za nepodání daňového nebo dodatečného daňového přiznání k dani z nemovitých věcí se vztahuje právní úprava pokuty uvedená v ust. § 250 daňového řádu.