Evidence tržeb v České republice, 2. část

Vydáno: 23 minut čtení
Evidence tržeb v České republice (část 2.)
Ing. Mgr.
Stanislav
Kouba
Pokračování z čísla 4/2015 Finančního, daňového a účetního bulletinu.
2 Místo v právním řádu, vztah k jiným normám
1) Evidence tržeb je z teoretického pohledu určitý druh oznamovací povinnosti, na základě které se však daň přímo nestanovuje (na rozdíl od daňového přiznání).
Měl-li by se k evidenci tržeb hledat nejpodobnější institut, který dnes v právním řádu existuje, byla by jím pravděpodobně záznamní povinnost dle § 97 DŘ, dle které je poplatník již dnes obecně povinen evidovat veškeré hotovostní platby, které v rámci podnikání realizuje. Tuto evidenci nicméně provádí bez zasílání těchto údajů správci daně a ve formě, kterou si poplatník zvolí.
V tomto kontextu je vhodné zmínit, že v případě, že poplatník bude povinen evidovat tržby, nebude již povinen vést záznamní povinnost s těmito tržbami spojenou, a to na základě ustanovení § 97 odst. 1 DŘ.
Ve vztahu k ostatním předpisům je nejdůležitějším faktorem vydaná účtenka, která kromě toho, že bude plnit roli nositele informací pro zákazníka, může též být nosičem splnění povinností dle právních předpisů upravující ochranu spotřebitele, o dani z přidané hodnoty nebo může sloužit jako doklad o výdaji pro prokázání výdajů u daně z příjmů.
Evidence tržeb je součástí správy daní, přičemž obdobně jako oznamovací či konkrétněji záznamní povinnost bude řazena mezi procesní normy. Jako obecný procesní předpis se dle § 33 ZoET v tomto kontextu užije . Mimo jiné to například znamená, že evidence tržeb je součástí správy daní, a proto se na informace získané touto formou vztahuje daňová mlčenlivost.
3 Rozsah evidence tržeb
Po teoretické stránce lze na rozsah evidence tržeb nahlížet z několika rovin, a to z roviny osobní, věcné (formální i materiální) a časové. Pokud je u určité tržby náhled z každé roviny hodnocen tak, že daná tržba má být evidována (tj. jsou kumulativně naplněna všechny kritéria), pak se jedná o evidovanou tržbu pro účely zákona o evidenci tržeb.
3.1 Osobní rozsah (§ 3 ZoET)
Osobní rozsah udává, kdo je pro účely evidence samostatnou jednotkou, která má povinnost evidovat tržby. Vyjma případů explicitních vynětí obsažených v § 12 ZoET, neexistuje v zákoně žádné omezení vzhledem k subjektům evidence tržeb.
Osobní rozsah je odvozen od osobního rozsahu v zákoně o daních z příjmů (viz § 3 ZoET), a to tak, že subjekty evidence tržeb jsou poplatnici daně z příjmů (právnických nebo fyzických osob). Poplatníkem daně z příjmů fyzických osob pak může být kromě reálně existující fyzické osoby také za určitých okolností nebo i zemřelý poplatník, a to do doby než skončí jeho dědické řízení (§ 239a odst. 1 DŘ).
V oblasti poplatníků daně z příjmů právnických osob se kromě právnických osob dle civilních předpisů jedná také o další právní formy jmenované v § 17 odst. 1 ZDP (tedy též např. svěřenský fond, organizační složka státu atd.).
3.2 Formální rozsah (§ 5 ZoET)
Formálním rozsahem je určení formy plateb, na které se evidence tržeb vztahuje. Ta je primárně určena na tržby, které nejsou zpětně vysledovatelné, tj. nejsou vůči správci daně transparentní a je jen velmi obtížné je prokazovat.
Dominantní roli v těchto typech plateb zaujímá hotovost. Ta může být pochopitelně v jakékoliv měně, jak tuzemské, tak zahraniční. Ostatní formy plateb jsou pak v zásadě nějakou formou ekvivalentu k hotovosti.
Druhým typem je takový bezhotovostní převod platebních prostředků, k němuž dává příkaz plátce (zákazník) prostřednictvím jejího příjemce (poplatník – prodejce). Tato obecná formulace, která je převzata ze zákona o platebním styku [srov. § 3 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o platebním styku] míří především na platební karty, nicméně je právě díky obecné formulaci vztáhnutelná i na obdobné formy plateb uvažovaných do budoucna, např. platební čipy. Na druhou stranu nebude splňovat formální náležitosti pro evidovanou tržbu platba provedená prostým převodem z účtu na účet.
Dalším typem plateb jsou platby provedené směnkou nebo šekem, tj. vydáním tohoto cenného papíru věřiteli. Zde stojí zato poznamenat, že při případném splacení dluhu z této směnky nebo šeku se již druhotně evidovat nebude.
Čtvrtým typem je pak jakákoliv platba, která by byla svým charakterem obdobná výše uvedenému, přičemž může jít o využití žetonů, kuponů, či dokonce, které se používá namísto peněz jako platidlo. Platba stravenkou či dárkovým poukazem tedy také splňuje formální náležitost pro evidovanou tržbu.
Poslední pomyslnou skupinou je pak možnost evidovat započtení, a to v případech, započítává-li se pohledávka oproti složené jistotě či kauci. Příkladem může být složená záloha při nájmu určité věci, vůči které se započte neuhrazená část nájemného. Opět bude platit, že byla-li by složená jistota či
kauce
příjmem (což by však v zásadě platit nemělo), nebude docházet k duplicitní evidenci dané tržby.
3.3 Materiální rozsah – rozhodný příjem § 6 ZoET
Materiální rozsah je pro účely ZoET reflektován tzv. rozhodným příjmem. Ten je odvozen od příjmu v ZDP, přičemž toto pojetí je korigováno dalšími aspekty.
Odvození z příjmů dle ZDP
Jak bylo výše uvedeno, je základním materiálním kritériem otázka, zda při dané transakci vznikl příjem podle ZDP. Byť explicitní definice v ZDP není obsažena, tak je dána výkladově, judikatorně i doktrinálně. Pro účely ZoET toto znamená, že jsou například z evidence tržeb vyloučeny takové transakce jako poskytnutí jistiny půjčky, splátky této jistiny, vklady apod.
U účtujících jednotek, u kterých se pro určení příjmu standardně uplatňuje ustanovení § 21f ZDP, tj. příjmem jsou výnosy dle účetnictví, existuje v § 6 odst. 2 ZoET speciální ustanovení, které účetní aspekt z problematiky vylučuje a se všemi poplatníky tak zachází, jako by se jednalo o poplatníky, pro které se pro účely zákona o daních z příjmů vychází z „cash“ operací.
Tento přístup vyplývá z faktu, že evidence tržeb míří nikoliv na vznik určitých závazků (tj. pohledávek a dluhů), které jsou zásadní pro akruální účetní evidenci, ale na převody hotovosti a jejich ekvivalentů, což je okamžik, kdy se v zásadě aplikuje „cashový“ přístup k příjmu pro účely daně z příjmů.
3.3.1 Podnikání
Evidovaná tržba dále musí být příjmem z podnikání. Pojem podnikání vychází z obecného pojetí podnikání podle § 420 občanského zákoníku. Jde především tedy o soustavnost, vykonávání výdělečné činnosti vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku a konání této činnost živnostenským způsobem. Obecně lze tedy při potřebách výkladového upřesnění odkázat na výklady civilního práva.
3.3.2 Neojedinělost
Pojem evidovaná tržba je dále zužován tím, že se nesmí jednat o neojedinělý příjem [§ 6 odst. 1 písm. a) bod 2 a písm. b) bod 2 ZoET]. Pojem „ojedinělý“ není podrobněji definován, nicméně toto vynětí z evidence tržeb je třeba vykládat dle jeho účelu, kterým je vyjmou pro daný subjekt nestandardní a často jednorázovou transakci. Jako příklad může sloužit podnikatel, který prodává své zboží výhradně prostřednictvím převodů z bankovních účtů a který by jednorázově půjčil za drobnou hotovostní úplatu svému zaměstnanci např. dodávku na stěhování.
3.3.3 V předmětu daně z příjmů
Další zúžení je prostřednictvím předmětu daně z příjmů. Evidovanou tržbou není dle tohoto kritéria tržba spojená s příjmem, který není předmětem daně. Jsou tedy vyloučeny transakce obsažené především v § 3 odst. 4 a § 18, 18a a 18b ZDP. Možné otázky by mohlo způsobovat vyloučení tržeb dle § 18a odst. 1 písm. a), tj. vyloučení příjmů veřejně prospěšného poplatníka s úzkým základem daně, které však poplatník zjistí až na konci zdaňovacího období, nicméně řešením je odkaz na to, že jsou vždy vyloučeny příjmy, které nejsou podnikáním, tj. aplikaci § 18a odst. 1 písm. a) není třeba vůbec uvažovat.
Na základě vyloučení z předmětu daně jsou pak též vyloučeny příjmy daňového nerezidenta ze zdrojů v zahraničí, a to dle § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 ZDP.
3.3.4 Nepodléhá dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně
Tato podmínka je obsažena v § 6 odst. 1 písm. a) bod 3 a písm. b) bod 3 a je logickým prvkem evidence tržeb. Daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně je totiž daní, kde je administrace daňové povinnost přesouvána z různých důvodů na plátce tohoto příjmu. Bylo by tak nelogické, aby evidence tržeb byla v tomto směru výjimkou a zatěžovala administrativou příjemce daného příjmu.
Vynětí se tedy bude aplikovat celou škálu příjmů dle § 36 odst. 1 a 2 ZDP.
3.3.5 Příjem dle § 7 ZDP
U poplatníků daně z příjmů fyzických osob je pak další omezení, a to pouze na platby, při kterých vzniká příjem dle § 7 ZDP (příjem ze samostatné činnosti). Toto omezující kritérium se uplatní zejména vůči § 10 a 8 ZDP (ostatní dílčí základy jsou v zásadě vyřazeny už tím, že příjmy z nich plynoucí neplynou z podnikání). Od těchto dílčích základů se základ daně dle § 7 ZDP odlišuje tím, že k výkonu činnosti, která pod tento dílčí základ daně spadá, je třeba podnikatelského oprávnění (bez ohledu na to, zda ho daná osoba vlastní či nikoliv).
3.3.6 Konkrétní vynětí dle § 12 ZoET
Věcný rozsah je dále omeze prostřednictvím explicitních vynětí uvedených v § 12 ZoET. Tato vynětí z evidence tržeb se dají rozřadit do 3 kategorií, a to osobní vynětí (tj. vynětí celého poplatníka), věcná vynětí (tj. vynětí tržeb z určité specifické činnosti) a ostatní.
Osobní vynětí je uvedeno v § 12 odst. 1 ZoET a týká se státu, územních samosprávných celků (tj. obcí a krajů), příspěvkových organizací (státních i těch, které jsou vytvořeny územním samosprávným celkem), České národní banky a České pošty. Dle textace zákona nejsou vyloučeni z evidence tito poplatníci, ale všechny tržby těchto poplatníků, tj. tržby, jejichž skutečným příjemce je tento poplatník, se nemusí evidovat. Tito poplatníci však mohou zastupovat jiného poplatníka, tj. tím být např. dle § 9 ZoET taktéž povinnými osobami z tohoto zákona.
Druhou množinou jsou výjimky věcné, které jsou uvedeny v § 12 odst. 2 ZoET, přičemž okruh těchto věcných výjimek se omezuje na taková odvětví, která podléhají silnému dohledu dle jiného právního předpisu a ve kterých je riziko toho, že by se krátili tržby z hotovostních transakcí, malé. Tato množina obsahuje především poskytování finančních služeb, a dále podnikání v energetických odvětvích a ve vodárenství.
Třetí množina uvedená v § 12 odst. 3 ZoET je nejrozmanitější. Kromě technických výjimek jsou zde i výjimky „pro změkčení“ evidence u specifických poplatníků.
První technickou výjimkou je neevidování tržeb do okamžiku přidělení daňového identifikačního čísla. Tato výjimka souvisí s technickým řešením na straně správce daně, které spočívá v tom, že je systém odvislý právě od daňového identifikačního čísla. Většina stávajících poplatníků, kterých se evidence tržeb bude týkat, daňové identifikační číslo má, tj. režim této výjimky je stěžejní pro ty poplatníky, které ho dosud neobdrželi. Ti daňové identifikační číslo získají registrací k dani (§ 130 DŘ), a to lhostejno ke které (typicky však půjde o daň z příjmů či DPH). Povinnost registrace je popsána v příslušných předpisech.
Jestliže poplatník registrační povinnosti nesplní, není tedy povinen tržby evidovat. Nicméně sankce za porušení registrační povinnosti je dle § 247a odst. 1 písm. a) DŘ ve stejné výši, jako pokuta za neevidování tržeb (tj. až do 500 000 Kč), tj. vyhýbání evidenci tržeb tímto způsobem nelze doporučit.
Vzhledem k tomu, že po obdržení daňového identifikačního čísla musí poplatník provést další úkony spojené s přípravou na evidenci tržeb, je povinen evidovat tržby až od jedenáctého dne následujícího po obdržení daňového identifikačního čísla.
Další výjimkou technického charakteru je jízdné placené přímo v dopravních prostředcích. Zde je vynětí navrženo zejména z důvodu nenarušení plynulosti odbavování cestujících. Spolu s jízdným by mělo být, pokud bude přijat pozměňovací návrh Rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny České republiky, vyňato též přepravné, tj. platby za s cestujícím přepravovaná zavazadla.
V oblasti dopravy jsou rovněž vyňaty tržby realizované na palubě letadel a veškeré tržby z osobní drážní dopravy (u ní však již není limitace ve vztahu k místu, kde jsou realizovány, tj. osvobozeny jsou též tržby, které byly realizovány např. na pokladnách na nádražích).
K technické výjimce pak lze též řadit tržby realizované prostřednictvím prodejních automatů.
Z ostatních vynětí pak stojí za to podrobněji vysvětlit vynětí uvedené v § 12 odst. 3 písm. c) ZoET, které míří zejména na transakce mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem z titulu těchto vztahů. Evidenci tržeb tak nebudou podléhat transakce z titulu nákupu stravenek, platby za užití rekreačního objektu zaměstnavatele pro zaměstnance, platby za využití závodního stravování aj.
Určité nejasnosti může vzbuzovat ustanovení § 12 odst. 3 písm. h) ZoET, které obsahuje vynětí drobné podnikatelské činnosti veřejně prospěšných poplatníků. Veřejně prospěšným poplatníkem je poplatník dle § 17a ZDP. Pojem „drobná“ není nikde blíže specifikován. Při jeho výkladu tak je třeba vycházet ze smyslu tohoto vynětí, kterým je nezatěžovat evidencí případy, kdy v rámci určité významné události v rámci své neziskové činnosti veřejně prospěšný poplatník zařizuje též např. drobné občerstvení apod.
Obdobně jako v případě zjednodušeného režimu může vláda nařízením stanovit okruh tržeb, které jsou vyňaty z evidence tržeb. Přitom musí být naplněna stejná podmínka jako v případě zjednodušeného režimu (tj. ztížení nebo znemožnění podnikání) a zároveň tento nedostatek nelze vyřešit tím, že dané tržby budou evidovány ve zjednodušeném režimu.
3.3.7 Zamezení dvojí evidenci tržeb
Evidence tržeb reflektuje situaci, že může dojít ke střetu s jinou obdobnou povinností, kterou jsou poplatníci povinni realizovat dle zahraničního práva – např. bude-li český daňový rezident realizovat tržby v Chorvatsku či na Slovensku, bude bez dalšího spadat pod evidenční povinnost jak v rámci české evidence tržeb, tak v rámci té chorvatské.
Z těchto důvodů je do ZoET vložen § 36, který potencialitu této dvojí evidence odstraňuje. Toto ustanovení je českým jednostranným opatřením, tj. jediným způsobem je zproštění povinnosti vést evidenci tržeb dle českých předpisů. Vychází se přitom z toho, že případná potřeba údajů z takových transakcí bude řešena prostřednictvím jejich výměny ze zahraničním správcem daně.
3.4 Časový rozsah
Časový aspekt reflektuje přechodná ustanovení a postupný náběh zákona. Tento aspekt bude upřesněn v následujícím čísle (s ohledem na fakt, že toto téma je předmětem většího množství pozměňovacích návrhů v Poslanecké sněmovně).
3.5 Identifikace zda má tržba být evidována (§ 32 ZoET)
Povinnost evidovat určitou tržbu vzniká, pouze pokud jsou naplněny všechny výše uvedené aspekty. V případě nejistoty obecně platí, že k porušení ani žádnému negativnímu důsledku nedojde, pokud bude zaevidována taková tržba, která evidována být nemusí. V případě nejistoty lze v takových případech doporučit právě tuto variantu.
Poplatník může též ve sporných případech požádat o tzv. závazné posouzení, o tom, zda je daná tržba evidovanou tržbou či nikoliv. Na rozdíl od ostatních závazných posouzení je pro toto závazné posouzení snížená sazba správního poplatku, a to na výši 1 000 Kč (u ostatních závazných posouzení je poplatek 10 000 Kč).
4 Evidence ve zvláštních případech
Pro případ, že dojde k chybě při odesílání evidované tržby nebo dojde k následnému vrácení zboží (např. v důsledku reklamace), existuje dle § 7 ZoET povinnost provést vynegování evidované tržby prostřednictvím zaevidování mínusové položky ve výši, ve které byla původní evidovaná tržba.
Speciální situací je rovně případ nepřímého zastoupení (nejtypičtěji komisionářská smlouva). V této situaci jedná zákazník s poplatníkem, který není konečným vlastníkem příjmů. Pro účely evidence tržeb má však dle § 8 ZoET evidenční povinnost ten poplatník, který nepřímo zastupuje.
V rámci evidování tržeb existuje možnost pověřit evidováním jiného poplatníka. V takovém případě pak svým jménem danou tržbu zaeviduje někdo jiný než poplatník, který v dané transakci vystupuje jako ten, komu tržba plyne. Tímto jednáním se však poplatník nijak nezbavuje zodpovědnosti za případné porušení povinností, nicméně je v zásadě možné negativní důsledky porušení povinností kompenzovat regresem vůči tomu, kdo byl pověřen.
Obdobný režim se uplatní pro případy, pokud plyne jedna evidovaná tržeb více osobám (např. tržba plyne společnosti dle § 2716 OZ). V těchto případech mohou pověřit jednoho, který danou tržbu bude evidovat. Opět tím nedojde ke ztrátě zodpovědnosti za případné nezaevidování.
5 Povinnosti před začátkem evidence (§ 13 až 16 ZoET)
Před začátkem evidence tržeb je nutné se na ni odpovídajícím způsobem připravit. Kromě zajištění potřebného hardwaru a softwaru, je nutné především získat certifikát evidence tržeb, který slouží k identifikaci poplatníka při vlastní evidenci tržeb.
Přidělení certifikátu však předchází získání autentizačních údajů. Ty bude moci poplatník získat dvěma způsoby. Prvním je zažádání prostřednictvím elektronické aplikace správce daně, kde se přihlásí svými údaji, kterými se přihlašuje do datové schránky. V takovém případě jsou autentizační údaje zaslány poplatníkovi do jeho datové schránky.
Druhou možnou cestou je osobní vyřízení přímo u Finančního úřadu. V takové situaci obdrží poplatník autentizační údaje oproti předložení svého dokladu.
Tyto autentizační údaje pak umožní poplatníkovi přístup do prostředí, ve kterém spravuje svůj „účet“ evidence tržeb. Především zde vyplňuje informace, které jsou potřebné pro správu evidence tržeb (vybrané údaje o provozovnách) a může zde získat certifikáty pro účely evidence tržeb.
Před vlastní možnosti získat certifikát bude muset poplatník dle § 17 ZoET vyplnit údaje o provozovnách (tj. zejména umístění dané provozovny). Tyto údaje je povinen dle § 17 odst. 2 ZoET aktualizovat do 15. dne ode dne, kdy změna těchto údajů nastala [případné nesplnění této povinnosti je sankcionovatelné dle § 247a odst. 1 písm. a) DŘ].
Certifikát nemusí mít poplatník pouze jeden, ale může jich být více, přičemž počet závisí na vůli poplatníka, která je však usměrňována prostřednictvím § 16 ZoET, který ho zavazuje k tomu, aby certifikát chránil proti zneužití, což např. může znamenat, že např. každému zaměstnanci nebo každému zařízení poplatníka může být udělen zvláštní certifikát.
Výše uvedené přípravné úkony je poplatník povinen realizovat do okamžiku, než má povinnost zaevidovat svou první evidovanou tržbu. Za nesplnění povinnosti přípravné úkony provést není přímo stanovena sankce, nicméně potrestání vyplývá z toho, že pokud nebudou výše uvedené kroky naplněny, nebude moci být tržba řádně zaevidována, přičemž za řádně nezaevidovanou tržbu již sankce v úvahu samozřejmě přicházejí.
6 Informování zákazníků o evidenci tržeb
Tato informační povinnost má de lege obdobný charakter jako oznamovací povinnosti prostřednictvím oznámení, že mladším 18 let nemohou být podávány alkoholické nápoje. Oproti těmto oznámením (kdy se toliko říkají zákazy obecně známé), informuje se prostřednictvím oznámení zákazník o skutečnosti, která na první pohled nemusí zřejmá být (zákazník neví, zda např. poplatník neeviduje tržby z důvodu, že mu dosud nebylo přiděleno daňové identifikační číslo). Pro tyto účely je stanoven explicitní text oznámení v § 25 odst. 2 ZoET.
Daná informační povinnost není nijak rozměrově stanovena. Jediným implicitním požadavkem v této oblasti je tak čitelnost (ať už ve vztahu k velikosti nebo barevnému provedení).
V případě prodeje na internetových stránkách se výše uvedené použije obdobným způsobem, tj. informace musí být umístěna dostatečně čitelně tak, aby zákazník byl o dané skutečnosti informován.
Za případné porušení této povinnosti hrozí pokuta až do 50 000 Kč.
7 Sankce (§ 28 až 30 ZoET)
Na rozdíl od zbylých částí zákona se sankce řídí standardním předpisem pro přestupky a správní delikty, a to správním řádem (viz § 33 ZoET). Sankce jsou koncipovány v zásadě pouze pro poplatníky, kteří mají evidenční povinnost. Jedinou výjimkou je obecný přestupek či správní delikt, který míří na osoby, které by závažných způsobem chtěli zmařit evidenci tržeb (např. vytvoření programu či zařízení mající za cíl její obcházení). V těchto případech lze udělit pokutu až do výše 500 000 Kč.
Ostatní sankce míří tedy na poplatníky, kteří jsou povinni tržby evidovat. Hlavní a nejvyšší sankce (až do výše 500 000 Kč) míří na porušení základních pravidel evidence tržeb, tj. nezaevidování tržby nebo nevydání účtenky.
Za vydání účtenky je zodpovědný poplatník povinný k evidenci tržeb. Případná nesoučinnost zákazníka (např. pokud ji nepřevezme) mu však není přidávána k tíži. Povinností dle § 18 odst. 1 písm. b) ZoET je její vystavení (tj. musí být reálně vystavena) a dání možnosti k jejímu převzetí. Jestliže zákazník neprojeví součinnost k jejímu převzetí (např. ji nechá ležet na pultu) je i tak povinnost poplatníka splněna a dané jednání není sankcionovatelné.
Další možnosti vyvinění plynou ze zásad ukládání sankcí obecně. První možností je netrestání při pouze banálním provinění. V těchto případech totiž není naplněna dostatečná dávka nebezpečnosti daného jednání, tj. sankční mechanismy se neaktivují.
Druhou možností je využití tzv. liberace. Tato možnost nastane v případech, kdy sice došlo k objektivnímu porušení právní normy, nicméně subjekt vynaložil veškeré úsilí k tomu, aby toto porušení odvrátil. Příkladem může být výpadek proudu, díky kterému nebudou funkční zařízení poplatníka, která mají evidenci provádět.
Za zmínku stojí též fakt, že kromě orgánů Finanční správy České republiky mohou kontrolu plnění povinností podle ZoET, včetně ukládání sankcí, též vykonávat orgány Celní správy České republiky (viz § 2 odst. 2 ZoET).
8 Opatření k vynucení nápravy (§ 31 ZoET)
Účelem opatření k vynucení nápravy není primárně trestání, ale zamezení pokračování určité činnosti závažného porušování evidenční povinnosti. Tímto porušování evidenční povinnosti může být například situace, kdy poplatník na evidenci není vůbec připraven, tj. nemá potřebné zařízení či ani nevlastní autentizační údaje a certifikát.
V takových případech pak kromě skutečné sankce (pokuty) může být uzavřena provozovna, ve které se toto porušení událo nebo dokonce pozastaven výkon činnosti celého poplatníka.
Jak bylo uvedeno výše, účelem opatření k vynucení nápravy není trestání, čemuž také odpovídá charakter tohoto opatření a jeho trvání, které je závislé především na součinnosti poplatníka. Ke konci trvání opatření k vynucení nápravy totiž dochází bez zbytečného odkladu poté, co poplatník prokáže, že důvod jeho vydání pominul, tj. ve výše uvedeném případě například dojde k získání autentizačních údajů a certifikátů a vybavení se potřebným zařízením.
9 Účtenková loterie (§ 35 ZoET)
Evidence tržeb je založena též na participaci jednotlivých zákazníků. Zde je kladen zejména morální akcent na to, aby přijímali od prodejců účtenky, přičemž tato snaha se chce podpořit určitým „benefitem“ v podobě možnosti zúčastnit se účtenkové loterie. Té se bude moci zákazník zúčastnit, na základě údajů obdržených na účtence, tj. k účasti na účtenkové loterii musí zákazník tuto účtenku skutečně převzít.
Konkrétní podobu loterie stanoví až její vyhlašovatel, tj. v zákoně jsou toliko ustanovení, které mají tuto loterii umožnit vzhledem k jiným normám veřejného práva.
1 Tento text byl zpracován s finanční podporou a v rámci projektu „Perspektivy vývoje finančního práva v České republice a Evropské unii“, SVV č. 260 136/2015, realizovaného na Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze v roce 2015.