Vydáno: 25. 2. 2016
Prošlo odborným dohledem
Soudní výklad některých podmínek pro uplatnění odpočtu DPH Mgr. Hana Erbsová, PwC Legal Nárok na odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) uhrazené plátcem daně v ceně přijatých zdanitelných plnění od daně, kterou je povinen odvést, je nedílnou součástí mechanismu DPH a principu neutrality této daně. Cílem systému odpočtu zavedeného směrnicí Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Směrnice“),1) je totiž zcela zbavit podnikatele zatížení DPH, která je splatná nebo byla odvedena v rámci jeho ekonomických (hospodářských) činností.2) Zjednodušeně řečeno se princip neutrality DPH projevuje tak, že plátci daně v řetězci ekonomických transakcí mezi prvotním výrobcem a konečným zákazníkem (neplátcem), odvádějí DPH pouze z rozdílu (přidané hodnoty) mezi cenou, za kterou zboží či služby (vstupy pro svou ekonomickou činnost) nakoupili, a cenou, za kterou je dále zpeněžili. Pokud převýší DPH na vstupu (nákup) výši daně na výstupu (prodej), nebude plátce platit za takovéto zdaňovací období žádnou DPH, ale naopak od státu obdrží příslušný rozdíl zpátky, coby tzv. nadměrný odpočet.3) Podmínky vzniku a uplatnění nároku na odpočet daně jsou upraveny v § 72–79c zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), a také v čl. 167–192 Směrnice. Nezbytným předpokladem pro vznik nároku a pro uplatnění odpočtu DPH na vstupu je (alespoň částečné) použití přijatých zdanitelných plnění v rámci ekonomických činností plátce daně, který odpočet uplatňuje, a to pro zákonem stanovený účel (§ 72 odst. 1 a 6 ZDPH), a daňový doklad se všemi předepsanými náležitostmi nebo jiný důkaz o přijetí příslušného zdanitelného plnění (§ 73 ZDPH).4)
Zdroj: Daně a právo v praxi, 3/2016.