Uplatňování DPH u dodání elektřiny nebo plynu obchodníkovi od 1. února 2016

Vydáno: 12 minut čtení

Nařízením vlády č. 11/2016 Sb. se mění nařízení vlády č. 361/2014 Sb. , o stanovení dodání zboží nebo poskytnutí služby pro použití přenesení daňové povinnosti, ve znění nařízení vlády č. 155/2015 Sb. S účinností od 1. února 2016 se mění § 2 odst. 1 .

Uplatňování DPH u dodání elektřiny nebo plynu obchodníkovi od 1. února 2016
Ing.
Zdeněk
Kuneš
působí na Ministerstvu financí
 
I. Kdy se režim přenesení daňové povinnosti použije
Podle nového znění nařízení vlády se režim přenesení daňové povinnosti použije při převodu povolenek na
emise
skleníkových plynů podle zákona upravujícího podmínky obchodování s povolenkami na
emise
skleníkových plynů, při dodání certifikátů elektřiny a při dodání elektřiny nebo plynu (zemní plyn) soustavami nebo sítěmi obchodníkovi vymezenému v § 7a odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty. Za obchodníka se pro účely režimu přenesení daňové povinnosti považuje také osoba, jejímž předmětem podnikání je přenos elektřiny, distribuce elektřiny, obchod s elektřinou, činnost operátora trhu, přeprava plynu, distribuce plynu, uskladňování plynu a obchod s plynem za podmínek stanovených zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“).
V režimu přenesení daňové povinnosti obecně platí, že při uskutečnění zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku není povinen přiznat daň z přidané hodnoty plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, jako u běžného režimu uplatnění daně z přidané hodnoty. Daň z přidané hodnoty je povinen přiznat plátce (příjemce plnění), pro kterého bylo zdanitelné plnění uskutečněno. Povinnost přiznat daň má příjemce zdanitelného plnění vždy ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.
K úplatám přijatým před uskutečněním zdanitelného plnění se nepřihlíží.
Pokud byla přijata úplata před uskutečněním zdanitelného plnění a zároveň před účinností režimu přenesení daňové povinnosti, použije se režim přenesení daňové povinnosti na hodnotu doplatku za výše zmíněné plnění po zavedení režimu přenesení daňové povinnosti.
Obchodníkem je osoba povinná k dani, která nakupuje elektřinu nebo plyn zejména za účelem jejich dalšího prodeje a jejíž vlastní spotřeba tohoto zboží je zanedbatelná.
Zanedbatelnou vlastní spotřebu je třeba chápat jako zanedbatelnou spotřebu v poměru k nakupovanému množství zboží, nikoli jako spotřebu vyjádřenou v absolutních číslech. Míru zanedbatelnosti spotřeby je nutné posuzovat individuálně při zohlednění celkové činnosti plátce.
Za obchodníka se považuje osoba, která je držitelem licence na obchod s elektřinou nebo plynem, udělené Energetickým regulačním úřadem na základě energetického zákona.
Za obchodníka s elektřinou nebo plynem se považují také subjekty, které se obchodování účastní jen za účelem zajištění samotného fungování trhu s elektřinou nebo plynem a jejichž činnost je ekonomicky a technicky s těmito trhy spojena. Jde o přenos elektřiny, distribuci elektřiny, činnost operátora trhu, přepravu plynu, distribuci plynu a uskladňování plynu. Samotný trh by totiž bez těchto činností nemohl existovat, proto je obvykle účtování těchto služeb součástí ceny elektřiny nebo plynu.
Mezi obchodníky, na které se také vztahuje režim přenesení daňové povinnosti, patří také společnosti, které mají od Energetického regulačního úřadu přidělenou licenci k podnikání v energetických odvětvích. Režim přenesení daňové povinnosti se použije, pokud plátce dodá těmto subjektům elektřinu nebo plyn. Jde například o společnosti OTE, a.s., ČEPS, a.s. a NET4GAS, s. r. o.
Dodáním elektřiny nebo plynu soustavami nebo sítěmi se rozumí dodání elektřiny sítěmi a dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území EU, anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené. Jde také o dodání plynu, který se nachází v zásobnících pevně spojených s přepravní či distribuční soustavou. Předpokladem je, že daný zásobník je součástí této přepravní či distribuční soustavy.
Režim přenesení daňové povinnosti se použije také v případech, kdy obchodník nakupuje elektřinu nebo plyn pro vlastní spotřebu.
Stanovení základu daně:
V režimu přenesení daňové povinnosti se základ daně stanoví podle obecných principů zákona o DPH. Základem daně je tak vše, co plátce jako úplatu obdržel nebo má obdržet za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, bez daně za toto zdanitelné plnění. Základ daně dále zahrnuje i vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění, při jeho uskutečnění.
Za vedlejší výdaje se považují zejména náklady na přepravu, pojištění a provize. Dále se do základu daně zahrnují jiné daně, poplatky nebo jiná obdobná peněžitá plnění.
Z toho vyplývá, že pokud jsou vedlejším plněním k dodání elektřiny nebo plynu, zahrnují se do základu daně přepravní služby, distribuční služby, přenosové služby, podpůrné služby, náklady na zajištění regulační energie, náklady spojené s podporou elektřiny hrazené zákazníkem za množství jím spotřebované elektřiny.
Do základu daně se zahrnuje daň z elektřiny a také daň ze zemního plynu.
V případě, že plnění nejsou poskytnuta jako vedlejší plnění k plnění hlavnímu, ale jsou poskytnuta jako samostatné plnění, nepoužije se režim přenesení daňové povinnosti, ale použije se běžný režim uplatnění DPH.
Jde například o plnění, která byla sjednána odděleně od velkoobchodních dodávek elektřiny či plynu, jako jsou například přepravní služby, služby skladování plynu, dále distribuce, přenos, rezervovaný příkon, systémové služby. Vždy se musí jednat o plnění, poskytnutá za úplatu.
Režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije při dodání elektřiny nebo plynu:
-
obchodníkovi, který není plátcem,
-
osobě, která není obchodníkem (plátce, který nakupuje a prodává elektřinu nebo plyn v souvislosti s poskytnutím nájmu nemovitých věcí, centrální zadavatel).
V případě dodávek elektřiny nebo plynu centrálnímu zadavateli jde o dodávky, které jsou předmětem veřejných zakázek, které pořizuje centrální zadavatel, který provádí centralizované zadávání veřejných zakázek dle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, pro jiného zadavatele na trhu s elektřinou či plynem.
Režim přenesení daňové povinnosti se dále nepoužije:
-
při likvidaci elektřiny,
-
při poskytnutí plnění ve vazbě na mimotoleranční odchylku.
Mimotoleranční odchylka je odchylka nad povolenou toleranci daného subjektu zúčtování při dodání plynu. Subjekty zúčtování platí prostřednictvím mimotoleranční odchylky úplatu za plnění poskytované operátorem trhu - právo odebrat/ /dodat méně či více plynu, než je stanovené množství.
Uskutečnění zdanitelného plnění při dodání elektřiny a plynu:
V režimu přenesení daňové povinnosti je plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění uskutečněno, povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Při dodání elektřiny nebo plynu na velkoobchodním trhu se podle § 21 odst. 2 písm. a) zákona o DPH zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem dodání při prodeji podle kupní smlouvy. Při dodání elektřiny nebo plynu pro vlastní spotřebu obchodníka se podle § 21 odst. 5 písm. b) zákona o DPH zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem odečtu z měřícího zařízení, popřípadě dnem zjištění skutečné spotřeby.
Dodání certifikátů elektřiny:
S účinností od 1. února 2016 se režim přenesení daňové povinnosti použije také při dodání certifikátů elektřiny. Certifikát elektřiny je určen k prokázání určitého množství či podílu elektřiny vyrobeného z obnovitelných zdrojů energie nebo k potvrzení nároků účastníků trhu s elektřinou na úspory energie v důsledku opatření ke zvýšení energetické účinnosti.
Dodáním certifikátů elektřiny se v současných podmínkách na trhu s elektřinou v ČR rozumí převod záruk původu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie nebo záruk původu elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla podle zákona o podporovaných zdrojích energie.
Záruka původu slouží k prokázání původu elektřiny vyrobené buď z obnovitelných zdrojů energie, nebo z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla. Hodnota záruky původu odpovídá množství takto vyrobené elektřiny (nejméně v hodnotě 1 MWh a jejích celých násobcích), které bylo dodáno do elektrizační soustavy České republiky za období jednoho, dvou, tří, šesti nebo dvanácti kalendářních měsíců. Převod záruky původu je poskytnutím služby.
Na základě žádosti výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo výrobce elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla je záruka původu vydávána v elektronické podobě operátorem trhu na účet výrobce vedený v evidenci záruk původu.
O vydání záruky původu lze požádat nejpozději do 12 kalendářních měsíců od uskutečnění výroby a dodávky elektřiny. Záruka původu může být vedena v evidenci záruk původu na účtu výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů, výrobce elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla nebo obchodníka s elektřinou (dále jen „držitel účtu“).
Evidence záruk původu provozovaná operátorem trhu umožňuje elektronickým způsobem převod záruky původu vedené na účtu držitele záruk původu mezi výrobci elektřiny nebo obchodníky s elektřinou v rámci České republiky. Záruka původu tedy určuje nárok držitele převodního účtu, na kterém je certifikát uložen, na prokázání zdroje primární energie k množství vyrobené a dodané elektřiny, kterého se příslušná záruka původu týká.
Evidence záruk původu také umožňuje elektronickým způsobem uplatnění záruky původu z obnovitelných zdrojů pro prokázání původu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů a dodané zákazníkovi v České republice.
Uskutečnění zdanitelného plnění u dodání certifikátů elektřiny:
Vzhledem k tomu, že jde o poskytnutí služby, považuje se podle § 21 odst. 4 zákona o DPH zdanitelné plnění za uskutečněné dnem poskytnutí této služby nebo dnem vystavení daňového dokladu, s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve.
II.
Právní fikce
, že dané plnění režimu přenesení daňové povinnosti podléhá:
Ve zmíněném nařízení vlády se také s účinností od 1. února 2016 doplňuje v § 2 odst. 5.
Tento odstavec doplňuje možnost použití
právní fikce
podle § 92f odst. 2 zákona o DPH, ze které vyplývá, že mají-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, a plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění uskutečněno, důvodně za to, že toto zdanitelné plnění podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, a tento režim k tomuto plnění použijí, považuje se toto plnění za zdanitelné plnění podléhající režimu přenesení daňové povinnosti.
Tuto právní fikci mohli plátci využít v případě, kdy si nebyli jisti, zda uskutečněné zdanitelné plnění podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, ale pouze za předpokladu, že jde o dodání vybraného zboží, pokud celková částka základu daně veškerého vybraného zboží překračuje stanovený limit 100 000 Kč. Novela nařízení vlády umožňuje použití režimu přenesení daňové povinnosti i v případě, že celková částka základu daně v případě dodání vybraného zboží nepřekračuje tento stanovený limit.
Důvodem je, že v některých případech je problematické stanovit, zda již je či není u zdanitelného plnění limit pro uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti dosažen. Obdobně mají plátci problémy se stanovením limitu v případě postupných dodávek zboží na základě jedné objednávky či smlouvy.
Podmínkou pro použití režimu přenesení daňové povinnosti je, že se plátce dodavatel musí na použití režimu přenesení daňové povinnosti pod stanoveným limitem s plátcem odběratelem písemně dohodnout.