Souběh odpočtu na podporu výzkumu a vývoje se slevou za zaměstnance

Vydáno: 4 minuty čtení

Zaměstnavatel hodlá využít jednak daňového odpočtu na podporu výzkumu a vývoje, a jednak slevu na dani za zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Základ daně z příjmů z podnikatelské činnosti ale zřejmě nebude tak velký, aby bylo možno využít obou daňových výhod současně. Je možné odložení na další rok?

Souběh odpočtu na podporu výzkumu a vývoje se slevou za zaměstnance
Ing.
Martin
Děrgel
Dne 1.1.2014 nabylo účinnosti zákonné opatření Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů, kterým byla provedena mj. změna zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, spočívající v zavedení nového odpočtu od základu daně z příjmů na podporu odborného vzdělávání a rovněž byl inovován odpočet na podporu výzkumu a vývoje. Přičemž tazateli jde zejména o rozbor ustanovení § 34 odst. 5 ZDP, začněme tedy jeho citací:
-
„Pokud není možné odpočet na podporu výzkumu a vývoje nebo odpočet na podporu odborného vzdělávání odečíst z důvodu nízkého základu daně nebo daňové ztráty, lze je odečíst nejpozději ve třetím období následujícím po období, ve kterém vznikly.“
Prakticky se zde stanovují dvě omezení uplatnění odpočtu na podporu výzkumu a vývoje: nápadné a nenápadné. Zaprvé jde o nejviditelnější a nejznámější časové omezení třemi obdobími. Tento daňový odpočet od základu daně lze uplatnit nejen v období (což znamená nejen ve zdaňovacím období, ale také v jiném období, za které se podává daňové přiznání), ve kterém vznikl, ale také ve třech následujících obdobích. Praktické je, že zákon nestanoví podmínku uplatnění odpočtu - v nejbližším období, kdy je vykázán základ daně, takže záleží na volbě poplatníka.
Například nárok na odpočet vznikl v roce 2014, kdy měl ale poplatník daňovou ztrátu, a proto odpočet uplatnit nemůže. Tento odpočet může podle své vlastní volby uplatnit v letech 2015, nebo 2016, anebo 2017, případně v různé směsici těchto tří období. I kdyby nakrásně poplatník vykázal dostatečně velký základu daně již za rok 2015, nemusel by jej snížit ani zčásti o zmíněný odpočet z roku 2014, případně jen zčásti (například právě proto, aby si v roce 2015 uplatnil slevu na dani z titulu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, jejíž daňové využití nelze přenést do dalších období!). Klidně může počkat na rok 2016 nebo 2017, pak ale riskuje, že v případě daňové ztráty v těchto letech nenávratně přijde o možnost odpočtu z roku 2014.
Druhé omezení je méně nápadné a v praxi na něj poplatníci skutečně zapomínají. Pokud poplatník v období, kdy vznikl nárok na odpočet, tj. v období, kdy vynaložil příslušné výdaje na podporovaný výzkum a vývoj, vykáže základ daně dostatečně vysoký pro plné uplatnění tohoto odpočtu, ale neuplatní jej nebo ho neuplatní v celkové možné výši, nemůže si tento odpočet ani jeho část přenášet do dalších období. Tím se stává bezpředmětné první časové omezení podle předešlého odstavce.
Jestliže čteme text citovaného ustanovení zákona pozorně: „Pokud není možné odpočet ... odečíst z důvodu nízkého základu daně nebo daňové ztráty, lze je odečíst ... (později)“, současně to ale rovněž znamená, že... „... pokud je možné odpočet ... odečíst z důvodu dostatečně vysokého základu daně, ale poplatník tak neučiní, pak už není možné tento odpočet uplatnit nikdy později“. Pochopitelně možnosti dalších daňových úlev, tentokrát ve formě slevy na dani (není podstatné, zda za zdravotně postižené zaměstnance podle § 35 ZDP nebo osobní slevy u fyzických osob podle § 35ba ZDP), se dostávají ke slovu až poté, co je vyčíslen základ daně snížený o nárokované odpočty. Ze sníženého a zaokrouhleného základu daně se vypočte daň poplatníka a teprve pak lze začít uplatňovat slevy na dani. Jestliže proto bude díky odpočtu na podporu výzkumu a vývoje (nebo jeho části) základ daně poplatníka již nulový, bude samozřejmě nulová i z něj vypočtená daň z příjmů, tudíž zákonitě padá možnost uplatnění slevy na dani.