Neúčtující plátce musí přiznávat DPH již u záloh předem

Vydáno: 4 minuty čtení

Je možné, aby OSVČ - plátce, který vede daňovou evidenci, u přijatých zálohových plateb neuplatňoval DPH na výstupu, ale jednoduše ji přiznal jednorázově až při uskutečnění zdanitelného plnění (tj. při dodání)?

Neúčtující plátce musí přiznávat DPH již u záloh předem
Ing.
Martin
Děrgel
Možné to není, protože již s koncem roku 2012 definitivně skončila možnost neúčtujících plátců DPH přiznávat DPH na výstupu až ke dni uskutečnění zdanitelného plnění bez ohledu na dřívější platby (např. zálohy). Od roku 2013 také oni musejí přiznávat DPH na výstupu nejen ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, ale bez výjimky již i ke dni dřívějšího přijetí úplaty (zpravidla v podobě zálohy na budoucí kupní cenu, resp. na cenu díla nebo služby).
Oficiálním důvodem zrušení této výjimky zjednodušující do té doby život většině malých živnostníků bylo, že neodpovídala závazné evropské Směrnici 2006/112/ES, o společném systému DPH, ve znění p. p. Tuto změnu přinesla novela DPH zákonem č. 502/2012 Sb., kterým se mění zákon o DPH, a další související zákony.
Od 1.1.2013 musejí všichni plátci, včetně těch, kteří nevedou účetnictví, ale jen daňovou evidenci pro daň z příjmů podle § 7b zákona o daních z příjmů, nebo uplatňují pro daň z příjmů tzv. paušální výdaje, přiznávat DPH na výstupu již ke dni přijetí úplaty (například zálohy) před uskutečněním zdanitelného plnění. Stanoví tak § 21 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH, ve znění p. p., který již totiž pro neúčtující plátce nemá výjimku.
Nicméně systém DPH je natolik komplikovaný a plný všemožných výjimek a výjimek z těchto výjimek, že v něm najdeme také výjimky ze zdaňování záloh DPH. Omezíme-li se přitom pouze na tuzemská zdanitelná plnění, tak najdeme dvě situace, kdy plátce - ať už vede účetnictví nebo ne, nebude zdaňovat již zálohy (resp. obecně řečeno úplaty) přijaté před uskutečněním zdanitelného plnění, ale jednorázově přizná DPH na výstupu až při uskutečnění zdanitelného plnění v tuzemsku. Jde konkrétně o tyto dva typy plnění:
1. Zvláštní režim poskytnutí tzv. cestovní služby:
Poskytovatel cestovní služby je povinen přiznat daň ke dni uskutečnění cestovní služby. Cestovní služba se považuje za uskutečněnou dnem poskytnutí cestovní služby, tedy dnem poskytnutí poslední služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě. Viz § 89 odst. 5 zákona o DPH.
2. Režim tzv. přenesení daňové povinnosti v tuzemsku:
V režimu přenesení daňové povinnosti je plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněno jiným plátcem, povinen přiznat daň až ke dni uskutečnění zdanitelného plnění (§ 92a odst. 1 zákona o DPH). Jde zejména o poskytnutí stavebních nebo montážních prací, nebo o dodání vybraného druhu zboží za více než 100 000 Kč, které vymezuje nařízení vlády č. 361/2014 Sb. (např. vybrané obiloviny, kovy, mobilní telefony, tablety, videoherní konzole aj.).
Je nasnadě, že přiznávání DPH již ze záloh, resp. úplat před uskutečněním zdanitelného plnění, je pro plátce administrativní komplikací. Proto se snaží najít cestičky zjednodušující praxi. Snadné je to například při poskytování služeb, u nichž je možno podle § 21 odst. 4 písm. a) zákona o DPH považovat zdanitelné plnění za uskutečněné již vystavením daňového dokladu (nikoli pouze na zálohu placenou předem, ale na celkové plnění).
Pokud záloha i uskutečnění zdanitelného plnění nastanou v jednom kalendářním měsíci, lze vystavit odběrateli pouze jeden souhrnný daňový doklad shrnující obě tyto skutečnosti, jak stanoví § 31b zákona o DPH.
Proti tomu nelze obecně doporučit fintu, kterou zkoušejí někteří plátci spočívající v tom, že platbu předem označí jako kauci či jistinu. Tyto právní instrumenty sice nepodléhají DPH na výstupu, ale plátce musí být schopen správci daně hodnověrně prokázat, že skutečně nešlo o zálohu (úplatu) předem, což bývá obtížné.