Peněžní zápůjčky přijímané společnostmi s ručením omezeným

Vydáno: 28 minut čtení

Tento článek se zaměřuje na některé problémy, které je nutno z pohledu zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), řešit u společnosti přijímající peněžní zápůjčky, a to jak úročené, tak bezúročné. Článek je zaměřen výhradně na zápůjčky peněžní a zabývá se i problematikou zdanění majetkového prospěchu z bezúročných zápůjček, která byla letos v únoru projednána na Koordinačním výboru k této problematice. Pro pochopení problematiky, ale i z praktického podnikatelského pohledu, je nejprve upozorněno na některá soukromoprávní pravidla smlouvy o zápůjčce.

Peněžní zápůjčky přijímané společnostmi s ručením omezeným
Ing.
Pavel
Běhounek
 
PRÁVNÍ ÚPRAVA SMLOUVY O ZÁPŮJČCE
Smluvní typ smlouvy o zápůjčce
upravuje od 1. 1. 2014 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) v § 2390 a násl. Smluvní strany NOZ označuje jako zapůjčitele a vydlužitele.
Současná
terminologie
není v praxi ještě zcela zažitá, běžné praxi je srozumitelnějším označením:
-
věřitel pro zapůjčitele (pro stranu poskytující peníze),
-
dlužník pro vydlužitele (pro stranu peníze přijímající, která má povinnost peníze vrátit).
Právní úprava smlouvy o zápůjčce v NOZ nahradila právní úpravu smlouvy o půjčce v § 657 a násl. předchozího občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. - dále jen „ObčZ“ - zrušen), která smluvní strany označovala jako věřitel a dlužník.
Smlouva o zápůjčce se vyznačuje
přenecháním peněz zapůjčitelem a povinností vydlužitele peníze vrátit. Charakteristika smlouvy o zápůjčce spočívající v přenechání peněz znamená, že k
uzavření smlouvy
nedochází dohodou smluvních stran, ale až vlastním přenecháním peněz. Z této charakteristiky dále např. plyne to, že dodatkem k původní smlouvě o zápůjčce nelze navyšovat jistinu -např. původní smlouvu s jistinou 100 000 Kč nelze dodatkem navýšit o 400 000 Kč na jistinu 500 000 Kč (jednalo by se o dvě smlouvy o zápůjčce, jedna s jistinou 100 000 Kč, druhá s jistinou 400 000 Kč).
Ekonomicky je peněžní zápůjčka (je-li ujednáno její úročení) velice blízká
smlouvě o úvěru
, která však nevzniká až poskytnutím peněžních prostředků, ale již uzavřením smlouvy. Rozlišujícím kritériem často bude právě uzavření smluvního vztahu a čerpání peněžních prostředků - úvěrovaný žádá o poskytnutí peněžních prostředků a úvěrující je povinen toto čerpání úvěru poskytnout.
Povinnost vydlužitele vrátit zápůjčku neznamená, že by smlouva musela předem stanovit konkrétní
termín splatnosti.
V praxi jsou běžně uzavírány smlouvy bez předem dohodnuté doby splatnosti - tato běžná situace může mít velice zajímavé daňové souvislosti, např. z hlediska ocenění majetkového prospěchu v případě bezúročné zápůjčky.
NOZ stanovuje pro případy
smluv o zápůjčce uzavíraných na dobu neurčitou
v § 2393 odst. 1 pravidlo, že splatnost je závislá na vypovězení smlouvy a neurčí-li smlouva jinak, výpovědní doba činí 6 týdnů. V případě bezúročné zápůjčky NOZ v § 2393 odst. 2 stanoví, že ji může vydlužitel vrátit i bez výpovědi. Řešení v NOZ je tedy odlišné od řešení v ObčZ, který takové pravidlo v právní úpravě smlouvy o půjčce výslovně neupravoval, a proto se vycházelo:
-
z obecných ustanovení závazkového práva ObčZ, konkrétně z § 563 ObčZ („
Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“
),
-
z obecných ustanovení pro obchodní závazkové vztahy v obchodním zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb. -dále jen „ObchZ“ - zrušen), pokud se příslušný smluvní vztah řídil ObchZ (i před 1. 1. 2014 mohla být mezi podnikateli uzavřena smlouva o půjčce řídící se právní úpravou smlouvy o půjčce v ObčZ a obecnou úpravou obchodních závazkových vztahů v ObchZ) -
konkrétně z § 340 odst. 2 ObchZ („Není-li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán.“
).
Právní úprava v § 2393 odst. 1 NOZ pro smlouvy uzavírané na dobu neurčitou představuje oproti úpravě v ObčZ, resp. ObchZ, věcnou změnu v případech, kdy si smluvní strany nesjednají odlišnou výpovědní lhůtu - šestitýdenní výpovědní lhůta je nepochybně zásadně odlišná od povinnosti vrátit peníze druhý den po výzvě, resp. bez zbytečného odkladu po této výzvě. Pokud by šestitýdenní výpovědní lhůta smluvním stranám nevyhovovala, nic jim nebrání sjednat si výpovědní lhůtu odlišnou (šestitýdenní výpovědní lhůta dle § 2393 odst. 1 NOZ se uplatní jen tehdy, pokud si smluvní strany nesjednají lhůtu odlišnou).
Smlouvy o zápůjčce jsou často uzavírány jako dlouhodobé a v případě smlouvy uzavřené na dobu neurčitou je otázkou, zda je zapůjčitel časově omezen s výpovědí smlouvy. K promlčení nároku věřitele ze smlouvy o půjčce uzavřené podle ObčZ na dobu neurčitou totiž Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 24. 07. 2008 sp. zn. 33 Odo 846/2006 judikoval, že počátek běhu promlčecí lhůty v tomto případě není dán splatností půjčky, ale jejím uzavřením. V případě smlouvy o zápůjčce uzavírané podle NOZ by se toto pravidlo uplatnit nemělo. Nejvyšší soud totiž uvedený rozsudek vystavěl na tom, že:
„smyslem institutu promlčení v občanskoprávních vztazích je pobízet oprávněný subjekt (věřitele) pod určitou sankcí k tomu, aby vykonal svá práva včas, tj. v přiměřených -promlčecích - dobách, u soudu a tak, aby donekonečna (a tedy neúnosně) nemohl oddalovat požadavek splnění od povinného subjektu (dlužníka)“
.
NOZ právní úpravu smlouvy o zápůjčce oproti právní úpravě smlouvy o půjčce v ObčZ doplnil o řešení ukončení smlouvy uzavřené na dobu neurčitou a toto řešení není postaveno na výzvě věřitele k plnění dluhu dlužníkem, ale je postaveno na výpovědi. Smlouvu tedy mohou vypovědět obě strany a zapůjčitel nemůže vydlužitele proti jeho vůli donekonečna držet ve smluvním vztahu. Jednoznačné potvrzení nepoužitelnosti výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 846/2006 na smlouvy o zápůjčce uzavírané podle NOZ může přinést teprve nová
judikatura
, což může být záležitost daleké budoucnosti. Právní jistotě mohou přispět účastníci smlouvy, když si ve smlouvě sami sjednají určité časové omezení trvání smluvního vztahu - např. ujednáním typu:
Smlouva je uzavřena na dobu neurčitou. Předmět zápůjčky bude vrácen ve lhůtě šesti týdnů (nebo v jiné lhůtě, na které se smluvní stany shodnou) od vypovězení smlouvy některou ze smluvních stran. Nebude-li smlouva vypovězena do 31. 12. 2021
(nebo jiný termín, na kterém se smluvní strany shodnou),
vrátí vydlužitel předmět zápůjčky do 31. 1. 2022
(nebo jiný termín vyhovující oběma smluvním stranám).
Předmětem smlouvy o zápůjčce nemusí být peníze
, ale jakékoli zastupitelné věci. Tento příspěvek je zaměřen výhradně na peněžní zápůjčky a z hlediska vymezení věcí v ObčZ bylo otázkou, zda bylo možno peněžní půjčku poskytnout
bezhotovostně
.
Judikatura
potvrzovala, že i podle ObčZ bylo možné poskytnout peněžní půjčku bezhotovostně. S ohledem na vymezení věcí v NOZ by měla být možnost bezhotovostního poskytnutí peněžní zápůjčky zcela jednoznačná.
Úročení
není (na rozdíl od smluvního typu úvěru) nutnou součástí ujednání smlouvy o zápůjčce. Právní úprava smlouvy o zápůjčce v NOZ ovšem umožňuje (stejně jako to před 1. 1. 2014 umožňoval ObčZ) sjednat v případě peněžní zápůjčky její úročení. Jinak řečeno - aby byla smlouva o zápůjčce úročená, musí si to smluvní strany sjednat; jinak je smlouva bezúročná. Když ohledně úročení není ujednáno nic, je zápůjčka automaticky bezúročná - to by mohlo být důležité z hlediska daňového posuzování bezúročných zápůjček (podle Nejvyššího správního soudu právě z tohoto důvodu z bezúročné půjčky nevznikal majetkový prospěch podléhající dani darovací).
Zapůjčitel nepotřebuje k poskytnutí úročené zápůjčky (stejně jako k poskytnutí úvěru)
bankovní licenci
- ta je nutná v případech, kdy jsou přijímány vklady od veřejnosti. Jestliže zapůjčitel nepřijímá vklady od veřejnosti,
kolize
se zákonem o bankách (zákon č. 21/1992 Sb.) se v případě poskytnutí úročené půjčky (obdobně i úvěru) obávat nemusí.
omezoval uzavírání smluv o úvěru či půjčce s jednateli a osobami ve vztahu k jednatelům blízkými, např. dodržením podmínek obvyklých v obchodním styku. Takovéto omezení zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), již od 1. 1. 2014 neobsahuje - jediným přímým limitem je úprava finanční asistence v § 41 ZOK, která zakazuje obchodní korporaci poskytnout úvěr či půjčku (správně zápůjčku) na nabytí podílu v této korporaci, pokud by si tím přivodila úpadek. Vypuštěním § 196a ObchZ z českého právního řádu se odstranily výkladové problémy s bezúročnými půjčkami.
Pokud by poskytování úročených zápůjček naplňovalo znaky
živnosti
, byla by tato činnost v režimu zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“). Pokud by se o živnost nejednalo, žádné oprávnění není třeba. Stejné závěry platí i pro poskytování smlouvy o úvěru. Definice živnosti jako „
soustavné činnosti provozované samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem
“ je sice známá, ale její konkrétní naplnění je v řadě případů nejasné - to platí i pro poskytování úročených zápůjček či úvěrů. Pokud lze poskytování úročených zápůjček podřadit pod správu vlastního majetku, není tato činnost v režimu živnostenského zákona (nicméně i tato činnost bude službou ve smyslu zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů). Znakem, kdy by bylo potřeba živnostenského oprávnění, by bylo např. aktivní nabízení zápůjček.
Podle nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, je obsahem živnosti volné č. 70. Služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy např.:
Služby organizačně hospodářské povahy, zejména poskytování úvěrů a půjček nebankovními subjekty z vlastních zdrojů (například pro podnikatelské účely)
Samostatnou kapitolou je poskytování spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který podléhá zvláštní regulaci (živnost vázaná „Poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“). V současné době je přitom projednáván nový zákon o spotřebitelském úvěru a spolu s jeho přijetím poskytování spotřebitelských úvěrů přejde do režimu dohledu ČNB.
Z hlediska
účetního zachycení
přijaté či poskytnuté zápůjčky jako dlouhodobého závazku (účtová skupina 47) či dlouhodobé pohledávky (v rámci účtové skupiny 31) je rozhodující splatnost k rozvahovému dni (§ 10, resp. § 17, vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů).
 
ÚROČENÉ ZÁPŮJČKY
V případě přijetí úročené zápůjčky je třeba z hlediska snížení základu daně z příjmů právnických osob o sjednané úroky vyřešit tyto základní problémy:
-
zaúčtování úroku v účetnictví s. r. o. (např. základ daně by nemohl přímo snížit úrok, který by účetní jednotka účtovala jako součást ocenění dlouhodobého majetku),
-
obecná daňová uznatelnost úroku (tzn. použití přijatých peněžních prostředků na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP),
-
ověření, zda úroky nebo jejich část nejsou z daňových nákladů vyloučeny ustanovením § 25 odst. 1 písm. w) ZDP z důvodu tzv. nízké kapitalizace (příliš nízký poměr výše vlastního kapitálu k výši úvěrových finančních nástrojů přijatých od spojených osob) - viz např. komentář k § 25 odst. 1 ZDP v metodickém pokynu GFŘ D-22, bod 6 a násl.,
-
případná závislost přijatého úvěru či zápůjčky na zisku společnosti ve smyslu § 25 odst. 1 písm. zl) ZDP (viz též bod 16 výkladu k § 25 odst. 1 ZDP v metodickém pokynu GFŘ D-22),
-
podmínka zaplacení úroku v příslušném zdaňovacím období, pokud věřitel (zapůjčitel) nevede účetnictví, zakotvená v § 24 odst. 2 písm. zi) ZDP. Aby byl úrok v tomto případě daňově uznatelný, nepostačuje, že jde o účetní náklad společnosti, ale musí být v daném období také uhrazen. Pokud by byl účetním nákladem jednoho období a uhrazen by byl až v následujícím zdaňovacím období, snižoval by základ daně následujícího zdaňovacího období prostřednictvím úpravy základu daně podle § 23 odst. 3 písm. b) bod 3 ZDP,
-
případný vztah přijatého úvěru či zápůjčky k nabytí podílu ve smyslu § 25 odst. 1 písm. zk) ZDP (týká se jen společností, které mají majetkovou účast na jiné obchodní společnosti či družstvu),
-
úprava základu daně ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP o případný rozdíl mezi sjednaným a obvyklým úrokem, pokud se jedná o vztah mezi propojenými osobami.
Pokud je
úročená zápůjčka přijata od spojené osoby
, může ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP snížit pouze obvyklý úrok. Pokud by byl úrok sjednán vyšší než obvyklý, bylo by nutné u dlužníka (vydlužitele) o příslušný rozdíl zvýšit základ daně.
Pokud by byl
úrok sjednán nižší než úrok obvyklý
, u dlužníka (vydlužitele) by se úprava základu daně neprováděla. Mohlo by však dojít ke zvýšení základu daně u věřitele (zapůjčitele), výjimkou jsou situace, kdy věřitelem (zapůjčitelem) je:
-
daňový nerezident,
-
člen obchodní
korporace
(např. společník s. r. o.), který je daňovým rezidentem České republiky - není přitom podstatné, zda je členem obchodní
korporace
fyzická nebo právnická osoba,
-
nebo poplatník daně z příjmů fyzických osob.
PŘÍKLAD
Společnost s ručením omezeným přijala od spojené osoby úročenou zápůjčku, úrok je sjednán nižší než obvyklý. Jaké jsou daňové dopady, jestliže věřitelem (zapůjčitelem) je daňový rezident ČR a
:
a)
společník fyzická osoba,
b)
společník právnická osoba (zápůjčka je poskytnuta mateřskou společností),
c)
právnická osoba, která není společníkem (např. sesterská společnost),
d)
otec jednatele?
Společnost (dlužník, vydlužitel) zaúčtuje do svých účetních nákladů sjednaný úrok a základ daně ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP nijak neupravuje v žádném z uvedených případů. Na věřitele (zapůjčitele) dopadá § 23 odst. 7 ZDP následovně:
a)
základ daně neupravuje, protože jde o společníka. Důvodem k nepoužití § 23 odst. 7 ZDP je navíc i to, že jde o fyzickou osobu [viz bod d)],
b)
základ daně neupravuje, protože jde o společníka,
c)
základ daně se zvýší o rozdíl mezi obvyklým a sjednaným úrokem,
d)
základ daně neupravuje, protože jde o fyzickou osobu.
Z hlediska použití § 23 odst. 7 ZDP je u zápůjček mezi spojenými osobami důležité
stanovení obvyklého úroku
. Žádný vzoreček pro jednoduché určení tohoto úroku neexistuje. ČNB na svých webových stránkách k obvyklému úroku uvádí (http://www.cnb.cz/cs/faq/faq-list.jsp, ČNB > Často kladené dotazy > Co je to obvyklý úrok?):
Co je to obvyklý úrok?
Řada právních předpisů používá pojem „obvyklý úrok“. Definice tohoto pojmu je v různých předpisech různá, pro zjištění obvyklého úroku je v některých případech potřebné znát skutečné úroky účtované v daném čase (a místě) bankami.
Jak je možné zjistit skutečnou výši debetních či kreditních úroků účtovaných bankami v ČR v určitém období?
Česká národní banka neeviduje „obvyklý úrok“ ve smyslu definic uváděných v obecně závazných právních předpisech. Výše „obvyklého úroku“ je na posouzení soudu v konkrétní věci.
Na svých webových stránkách, v části věnované statistickým údajům, ale ČNB uvádí mimo jiné data o úrokových sazbách korunových vkladů a úvěrů účtovaných bankami a pobočkami zahraničních bank domácnostem, neziskovým institucím sloužícím domácnostem a nefinančním podnikům v ČR. Tato data jsou dostupná na adrese www.cnb.cz >> Hlavní menu >> Statistika >> ARAD-systém časových řad >> Výběr dat >> Měnová a finanční statistika >> Měnová statistika >> B. Úrokové sazby MFI >> Úrokové sazby.
Při práci s výše uvedenými statistickými daty je potřebné vždy věnovat pozornost také metodice sběru a zpracování dat, tj. od jakého typu subjektů jsou data sbírána, jaké typy obchodů (vkladů, úvěrů) jsou zahrnuty, jak je konstruován výpočet průměrných sazeb apod. Tyto informace jsou obsahem metodických listů uváděných u příslušných okruhů dat.
Jedním ze zdrojů pro obhajobu obvyklé výše úroku tedy může být např. statistika ČNB o nově uzavíraných úvěrových obchodech v příslušném časovém období. Pokud společnost čerpá úvěr od banky, bude při stanovení obvyklého úroku vycházet z podmínek sjednaných úvěrových smluv.
 
BEZÚROČNÉ ZÁPŮJČKY
Problematika bezúročných zápůjček se značně zkomplikovala změnami ZDP k 1. 1. 2015, které zůstávají v platnosti i pro rok 2016 (novela ZDP pro rok 2016 z dubna letošního roku přinesla jen nevýznamnou změnu) a pravděpodobně nebudou nijak zásadně překonány ani chystanou novelou ZDP pro rok 2017.
Za zdaňovací období roku 2014 byly z předmětu daně z příjmů fyzických i právnických osob vyloučeny majetkové prospěchy z bezúročných zápůjček a nebylo tedy nutné řešit otázku, zda sjednáním bezúročné zápůjčky dochází u dlužníka (zadlužitele) k majetkovému prospěchu.
Od zdaňovacího období roku 2015
však bylo vyloučení majetkového prospěchu z bezúročných zápůjček nahrazeno osvobozením od daně, pro právnické osoby jde o
osvobození dle § 19b odst. 1 písm. d):
„příjem v podobě majetkového prospěchu, pokud v úhrnu příjmy z tohoto majetkového prospěchu od téže osoby nepřesáhnou ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, částku 100 000 Kč u
1.
vydlužitele při bezúročné zápůjčce,
2.
vypůjčitele při výpůjčce a
3.
výprosníka při výprose“.
Vzhledem k judikatuře Nejvyššího správního soudu k dopadu bezúročné půjčky do předmětu daně darovací jsem názoru, že je sporné, zda sjednáním bezúročné zápůjčky v obecné rovině může dojít k majetkovému prospěchu. Jedná se o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s
p. zn. 1 Afs 106/2004-57
ze dne 28. 04. 2005, které se sice týkalo předmětu daně darovací (navíc k úpravě před 1. 1. 2008), ale v tomto rozhodnutí je
rozbor majetkového prospěchu
, který by dle mého názoru mohl být použitelný i na majetkový prospěch ve smyslu daní z příjmů:
„Předmět daně darovací je tak charakterizován tím, že na základě právního úkonu daňový subjekt bezúplatně získal majetkový prospěch, tedy
určitou majetkovou výhodu, která může spočívat jednak v tom, že se majetek daňového subjektu zvýší či rozmnoží, nebo naopak v tom, že se jeho majetek nezmění a určité majetkové hodnoty ušetří, ač by je jinak měl či musel vynaložit.
Občanský zákoník upravuje smlouvu o půjčce tedy tak, že nespojuje s vrácením věci plnění nad rámec hodnoty věci půjčené. Věřiteli se má dostat po dohodnuté době vrácení věcí stejného druhu a množství, jaké byly dlužníkovi půjčeny a
žádná ze stran smlouvy tak nemá ze smluvního vztahu získat majetkovou výhodu či na něm tratit; jen jestliže v rámci dovolené smluvní volnosti strany sjednají úplatu, má věřitel právo na majetkovou výhodu z tohoto právního úkonu v podobě úroku či většího množství nebo kvality vrácené věci.
Jestliže tedy strany smlouvy sjednají smlouvu o půjčce, aniž by současně dohodly úplatu, nezakládá takový právní úkon dlužníkovi majetkový prospěch, neboť do obsahu smlouvy vtělily zákonem předvídaný stav, který, bez
modifikace
formou dovolené úplaty, nepředpokládá protiplnění, ale ani majetkový prospěch žádné ze stran smlouvy
. Věřitel není na svém majetku zkrácen a ani se nevzdává něčeho, čím by měl svůj majetek zmnožit,
dlužníkův majetek (při splnění závazku) se nezvětší a nedostal ani nic, za co by měl úplatu poskytnout. Skutečnost, že zákon dovoluje úplatu sjednat (a dovoluje tak věřiteli získat ze smlouvy o půjčce majetkový prospěch), nečiní ze smlouvy o půjčce smlouvu, která by, při absenci takového ujednání, zakládala, a to bezúplatně, majetkový prospěch dlužníka.“
Úpravu majetkového prospěchu z bezúročné zápůjčky v ZDP pro rok 2014 bylo možné vyložit tak, že zákonodárce z předmětu daně vyjmul majetkový prospěch z důvodu právní jistoty (z teoretického hlediska tedy nadbytečně) a nikoli z důvodu, že by bezúročnou zápůjčku spojoval s majetkovým prospěchem. Počínaje zdaňovacím obdobím roku 2015 je však zřejmé, že zákonodárce (navzdory judikatuře Nejvyššího správního soudu) v obecné rovině bezúročnou zápůjčku s majetkovým prospěchem spojuje.
Teprve v letošním roce (při projednání Koordinačního výboru
KV 452/22.04.15 k bezúplatným příjmům
dne 17. 2. 2016) Finanční správa ČR veřejně potvrdila, že při poskytnutí bezúročné zápůjčky společníkem nevzniká u společnosti majetkový prospěch. Jestliže tedy společnost přijme bezúročnou zápůjčku od svého společníka, nemá tato skutečnost žádné daňové dopady, případný majetkový prospěch nebude nijak oceňován ani uváděn např. v daňovém přiznání apod. (protože není vůbec předmětem daně). Finanční správa však uvedený závěr (bod 5.1.5. příspěvku KV: „
V případě ručení společníka za obchodní korporaci a družstevníka za družstvo nevzniká bezúplatný příjem, který by měl vést ke zvýšení základu daně na straně obchodní
korporace
či družstva.
“) podmínila splněním podmínky, že jde o standardní vztah společníka a společnosti:
„Souhlas se závěrem s výjimkou případů, kdy vůle společníka směřuje k poskytnutí bezúplatného plnění (viz modelový příklad):
Společnost pořádá dětský den pro děti z dětského domova, přičemž by chtěla pro tyto účely najmout nafukovací skákací hrad. Nájem od třetí osoby je podmíněn složením určité zálohy, pro jejíž úhradu dočasně zapůjčí peníze společník (nepožaduje přitom úrok). Společník tuto zápůjčku provede právě za tímto účelem. Tento vztah pak již nelze hodnotit standardní optikou společník-společnost, ale vstupuje tam odlišný prvek od toho, že společník chce vybavit svou společnost zdroji, a to prvek altruismu a vzdání se určité majetkové hodnoty (v podobě dočasné dispozice s majetkem)“.
Případy obdobné modelovému příkladu by v běžné praxi nastávat neměly, takže běžně nebude mít přijetí bezúročné zápůjčky od společníka žádné daňové dopady na společnost.
Pokud
společnost přijme bezúročnou zápůjčkou od jiné osoby než společníka
, obvykle nebude tato skutečnost vést ke zdanění majetkového prospěchu na straně společnosti, ale postup je podstatně složitější oproti případu přijetí bezúročné zápůjčky od společníka (pokud tím chce svou společnost vybavit zdroji, kde není nutno majetkový prospěch ani oceňovat ani promítat do daňového přiznání). Jestliže společnost přijme bezúročnou zápůjčku od jiné osoby než společníka, je nutno řešit:
-
ocenění majetkového prospěchu,
-
v případě překročení limitu 100 000 Kč pro osvobození dle § 19b odst. 1 písm. d) ZDP (viz výše):
-
zvýšit základ daně dle § 23 odst. 3 písm. a) ZDP o
: 16. hodnotu bezúplatného příjmu poplatníka, pokud se o tomto příjmu neúčtuje ve výnosech a nejedná se o příjem osvobozený od daně nebo příjem, který není předmětem daně, nebo o příjem ve formě daru účelově poskytnutého na pořízení hmotného majetku nebo na jeho technické zhodnocení,
-
eventuálně snížit základ daně dle § 23 odst. 3 písm. c) ZDP o
: 8. hodnotu bezúplatného příjmu poplatníka, o kterou byl zvýšen výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji podle odstavce 3 písm. a) bodu 16 tohoto ustanovení, pokud je tento bezúplatný příjem využit k dosažení, zajištění a udržení příjmů, které jsou předmětem daně a nejsou od daně osvobozené, a hodnota bezúplatného příjmu není výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů (před novelou ZDP pro rok 2016 ze dne 6. 4. 2016 závěr ustanovení nezněl „a hodnota bezúplatného příjmu není výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů“, ale „a o bezúplatném příjmu nebylo účtováno v nákladech“).
Ocenění majetkového prospěchu z bezúročné zápůjčky
představuje dva samostatné problémy:
-
stanovení relativní výše obvyklého úroku (např. 1,5 % p.a.),
-
stanovení absolutní výše obvyklého úroku (např. 100 000 Kč).
Ke stanovení relativní výše obvyklého úroku lze vycházet z výše uvedeného komentáře obvyklého úroku u úročených zápůjček pro účely § 23 odst. 7 ZDP. Při stanovení absolutní výše obvyklého úroku je otázkou, zda má být majetkový prospěch oceněn jednorázově jako příjem v okamžiku uzavření smlouvy o zápůjčce, anebo průběžně jako příjem trvale plynoucí po dobu trvání smluvního vztahu. Např. při sjednání bezúročné zápůjčky na dobu 1. 7. 2016 až 30. 6. 2019 je otázkou, zda je:
-
příjmem roku 2016 jednorázově úrok připadající na 3 roky, nebo
-
příjmem let 2016 a 2019 obvyklý úrok připadající na dobu 6 měsíců a příjmem let 2017 a 2018 roční úrok, tedy že jde o průběžně plynoucí příjem.
Jednoznačnou odpověď ZDP na otázku jednorázového či postupného příjmu z titulu bezúročné zápůjčky nedává. I když ocenění majetkového prospěchu jako jednorázového příjmu vede k některým nelogičnostem, výše zmíněný KV k problematice bezúplatných příjmů nepřímo svědčí ve prospěch tohoto přístupu.
Pokud i při jednorázovém ocenění majetkového prospěchu nedojde k překročení limitu 100 000 Kč ve výše uvedeném § 19b odst. 1 písm. d) ZDP, je situace podobná přijetí bezúročné zápůjčky od společníka. V tomto případě je sice majetkový prospěch předmětem daně, ale je osvobozen a toto osvobození nebude uváděno do daňového přiznání (protože o majetkovém prospěchu nemůže být nijak účtováno). Praktický dopad je tedy stejný, ale pro jeho uplatnění je nutné ocenění majetkového prospěchu, což není jednoduchá ani jednoznačná záležitost.
Pokud je přijetí bezúročné zápůjčky posouzeno jako majetkový prospěch (nejde tedy o zápůjčku poskytnutou společníkem k vybavení zdrojů společnosti) a dojde k překročení limitu 100 000 Kč ve výše uvedeném § 19b odst. 1 písm. d) ZDP, ještě to neznamená zdanění majetkového prospěchu, protože se vedle zvýšení základu daně dle § 23 odst. 3 písm. a) ZDP může obvykle současně uplatnit snížení základu daně dle § 23 odst. 3 písm. c).
Jak potvrdil i zmiňovaný KV k bezúplatným příjmům, při sjednání bezúročné zápůjčky se nepoužije úprava základu daně dle § 23 odst. 7 ZDP.
PŘÍKLAD
Společnost přijme bezúročnou zápůjčku od sesterské společnosti. Hodnota všech majetkových prospěchů z bezúročných zápůjček, výpůjček a výpros uzavřených s touto sesterskou společností za rok 2015 činí:
a)
90 000 Kč,
b)
120 000 Kč.
Jaké jsou dopady do daní z příjmů, jestliže přijaté peněžní prostředky společnost použije výhradně v souvislosti se svojí podnikatelskou činností?
Dopad do základu daně z příjmů společnosti poskytující bezúročnou zápůjčku není žádný. Při nepřekročení limitu 100 000 Kč [varianta a)] nemá přijetí bezúročné zápůjčky dopad ani na společnost přijímající bezúročnou zápůjčku - pro tento závěr však musí provést ocenění majetkového prospěchu.
Při překročení limitu 100 tis. Kč [varianta b)] sice přijetí bezúročné zápůjčky má dopad na společnost přijímající bezúročnou zápůjčku, ale v daném případě (použití přijatých peněz výhradně k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů) v konečném důsledku také nemá dopad do základu daně. V daňovém přiznání je však nutno nejprve základ daně o 120 000 Kč zvýšit a následně o stejnou částku snížit. Pokud tyto kroky společnost neudělá a uvedenou skutečnost zjistí správce daně v rámci daňové kontroly a zvýší základ daně o 120 000 Kč, může se společnost během daňové kontroly domáhat současného snížení základu daně.
 
ZÁVĚR
S úročenými i bezúročnými zápůjčkami souvisí řada problémů a nejasností, článek se zabývá jen některými z nich. Bohužel i v této věci legislativní vývoj nevede ke zjednodušování právní úpravy, ale právě naopak. Ve výsledku často vede ke zbytečné administrativní zátěži jak daňových poplatníků, tak i správců daně.