Režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění v roce 2016

Vydáno: 22 minut čtení
Režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění v roce 2016
Ing.
Václav
Benda
Režim přenesení daňové povinnosti na příjemce zdanitelného plnění byl zaveden s účinností od 1. 4. 2011, a to novelou zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), která byla provedena zákonem č. 47/2011 Sb. Tento zvláštní režim uplatňování DPH, který je obecně upraven v § 92a zákona o DPH, spočívá v přenesení daňové povinnosti u vyjmenovaných zdanitelných plnění v tuzemsku na příjemce tohoto plnění, který je plátcem daně. Od 1. 1. 2016 se základní principy uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti v tuzemsku nezměnily. V roce 2016 je nadále v souladu se směrnicí Rady 2006/112/ES o společném systému DPH (dále jen „směrnice o DPH“) režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění uplatňován u některých zboží a služeb trvale a některých dočasně. Od 1. 1. 2016 nabyly účinnosti změny, které byly schváleny již v roce 2014 v rámci zákona č. 360/2014 Sb. a které se týkají některých obecných pravidel zakotvených v § 92a zákona o DPH a také rozšíření trvalého použití režimu přenesení daňové povinnosti. Od 1. 2. 2016 nabylo účinnosti nařízení č. 11/2016 Sb., kterým se novelizuje prováděcí nařízení vlády č. 361/2014 Sb., o stanovení dodání zboží nebo poskytnutí služby pro použití režimu přenesení daňové povinnosti. Touto novelizací se prakticky rozšiřuje okruh plnění, na která se vztahuje režim přenesení daňové povinnosti v rámci jeho dočasného použití. K uplatňování režimu přenesení daňové povinnosti se zaměřením na změny pro rok 2015 a 2016 zveřejnilo GFŘ v březnu 2015 metodickou informaci, která byla v červenci 2015 aktualizována a v souvislosti s novelizací prováděcího nařízení vlády byla v únoru 2016 provedena její další aktualizace.
Obecná pravidla režimu přenesení daňové povinnosti
Obecná pravidla pro uplatnění zvláštního režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce zdanitelného plnění vyplývají i v roce 2016 z § 92a zákona o DPH. Podle § 92a odst. 1 zákona o DPH je v režimu přenesení daňové povinnosti povinen přiznat daň plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněno, a to ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Prakticky to znamená, že plátce, který uskuteční zdanitelné plnění ve zvláštním režimu přenesení daňové povinnosti pro jiného plátce s místem plnění v tuzemsku, je povinen toto zdanitelné plnění účtovat bez daně a daň je povinen přiznat plátce jako příjemce plnění a zároveň si i nárokuje odpočet daně. Pokud však plátce daně poskytne zdanitelné plnění, na nějž se vztahuje tento zvláštní režim, osobě, která není plátcem daně, je povinen toto zdanitelné plnění standardně účtovat včetně DPH.
Plátce, který uskuteční zdanitelné plnění ve zvláštním režimu, hodnotu těchto plnění vykáže v ř. 25 daňového přiznání, a to za zdaňovací období, v němž se toto zdanitelné plnění uskutečnilo. Plátce, který přijme zdanitelné plnění ve zvláštním režimu, přizná daň v ř. 10 nebo 11 daňového přiznání, a to za zdaňovací období, v němž se toto zdanitelné plnění uskutečnilo. Prakticky to tedy znamená, že v daňovém přiznání nepřiznává tento plátce daň z předem zaplacených záloh v okamžiku jejich zaplacení, tj. daň z těchto záloh přizná až v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění. Nárok na odpočet daně uplatní ve stejném zdaňovacím období v odpovídajících řádcích 43 nebo 44 daňového přiznání.
Podle § 92a odst. 2 zákona o DPH je plátce, pro kterého je zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti uskutečněno, povinen doplnit daň v evidenci pro účely DPH, tj. nedoplňuje ji na obdrženém daňovém dokladu, aby nemohlo dojít ve smyslu § 34 zákona o DPH k porušení věrohodnosti původu či neporušenosti obsahu tohoto daňového dokladu.
Do konce roku 2015 vyplývala pro plátce z § 92a odst. 3 až 5 zákona o DPH povinnost vést zvláštní evidenci o uskutečněných a přijatých zdanitelných plněních v režimu přenesení daňové povinnosti. Podle § 92a odst. 3 zákona o DPH byl plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění ve zvláštním režimu přenesení daňové povinnosti, povinen vést za každé zdaňovací období evidenci pro účely DPH, ve které byl povinen uvést daňové identifikační číslo plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečnilo, den uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění. Podle § 92a odst. 4 zákona o DPH byl plátce, pro kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, povinen vést za každé zdaňovací období evidenci pro účely DPH, v níž byl povinen uvést daňové identifikační číslo plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, den uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění. Podle navazujícího § 92a odst. 5 zákona o DPH byli jak plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění ve zvláštním režimu, tak i plátce, pro kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění ve zvláštním režimu přenesení daňové povinnosti, povinni podat správci daně elektronicky ve lhůtě pro podání daňového přiznání jako jeho přílohu výpis z této zvláštní evidence, která musela obsahovat údaje podle předchozích odstavců, a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně. Novelou zákona o DPH provedenou zákonem č. 360/2014 Sb. byly výše uvedené odstavce 3 až 5 s účinností od 1. 1. 2016 zrušeny, protože povinnost vést evidenci o zdanitelných plněních v režimu přenesení daňové povinnosti se stala od tohoto data součástí kontrolních hlášení.
Údaje o uskutečněných zdanitelných plněních v režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce zdanitelného plnění podle § 92a zákona o DPH vykazuje plátce, který je uskutečnil v jednotlivých řádcích části A.1 kontrolního hlášení, a to bez ohledu na jejich hodnotu. Souhrn základů daně těchto plnění za sledované období musí přitom odpovídat ř. 25 přiznání k DPH za stejné období nebo v případě plátce, který je právnickou osobou se čtvrtletním zdaňovacím obdobím, součet údajů vykázaných v části A.1 kontrolního hlášení za jednotlivé měsíce příslušného kalendářního čtvrtletí musí odpovídat ř. 25 přiznání za příslušné kalendářní čtvrtletí. Plátce jako poskytovatel plnění v režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce zdanitelného plnění uvádí v části A.1 kontrolního hlášení tyto údaje:
-
DIČ odběratele,
-
evidenční číslo vystaveného daňového dokladu,
-
datum uskutečnění zdanitelného plnění,
-
základ daně,
-
předmět plnění označený stejně jako dříve příslušným kódem plnění.
Oproti dřívější evidenci se již v této části kontrolního hlášení nevykazuje rozsah plnění ve stanovených měrných jednotkách, což je nesporné zjednodušení oproti dosavadnímu stavu.
Údaje o přijatých zdanitelných plněních v režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce zdanitelného plnění podle § 92a zákona o DPH, ze kterých je plátce povinen přiznat daň, vykazuje plátce v části B.1 kontrolního hlášení. Plátce v této části uvádí údaje za každé jednotlivé zdanitelné plnění přijaté v režimu přenesení daňové povinnosti, jejichž souhrn uvádí na řádky 10 a 11 přiznání k DPH, a to bez ohledu na hodnotový limit.
Plátce uvede tyto údaje:
-
DIČ dodavatele,
-
evidenční číslo přijatého daňového dokladu,
-
datum uskutečnění zdanitelného plnění,
-
základ daně a daň v členění po jednotlivých sazbách daně,
-
předmět plnění označený příslušným kódem plnění.
Ani v této části kontrolního hlášení se již neuvádějí údaje o rozsahu plnění, včetně měrné jednotky.
Podle § 92a odst. 3 novelizovaného znění zákona o DPH se režim přenesení daňové povinnosti neuplatní v případě, že plátce, který poskytnul zdanitelné plnění, nesplnil svou registrační povinnost ve stanovené lhůtě. Tento režim tedy nelze použít do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je registrován jako plátce.
Z § 92a odst. 4 zákona o DPH vyplývá, že vznikla-li povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, použije se režim přenesení daňové povinnosti při uskutečnění zdanitelného plnění na daň vypočtenou ze základu daně stanoveného podle § 37a odst. 1 zákona o DPH, tj. pouze z rozdílu mezi celkovou cenou a úplatou (zálohou) přijatou před uskutečněním zdanitelného plnění.
Trvalé použití režimu přenesení daňové povinnosti
Od 1. 1. 2016 jsou zdanitelná plnění, u nichž se uplatní režim přenesení daňové povinnosti v rámci jeho trvalého použití, tj. v návaznosti na čl. 199 směrnice o DPH bez časového omezení, vymezena v § 92b až 92e zákona o DPH. Z § 92b zákona o DPH nadále beze změn vyplývá, že zvláštní režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění se uplatní při dodání zlata. Za zlato, pro které tento zvláštní režim platí, se považuje podle § 92b odst. 1 zákona o DPH zlato, které je dodáváno fakticky jako surovina v neopracované podobě pro další zpracování, neplatí tedy pro šperky, prsteny, řetízky nebo jiné výrobky ze zlata, ani pro zlato investiční, pro jehož dodání platí zvláštní režim podle § 92 zákona o DPH.
Podle § 92c zákona o DPH se zvláštní režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění v rámci jeho trvalého použití uplatní při dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 k tomuto zákonu, včetně dodání tohoto zboží po zpracování v podobě čištění, leštění, třídění, řezání, štěpení, lisování nebo odlévání do ingotů jinému plátci. V příloze č. 5 jsou nadále beze změn uvedeny odpadové suroviny, s nimiž se obvykle obchoduje jako s druhotnými surovinami. Jedná se např. o odpady z plastů a kaučuku, sběrový papír a hadry, skleněné střepy a jiný skleněný odpad, železný šrot a jiný kovový odpad. Zvláštní režim se tedy neuplatní u odpadových surovin, které nejsou výslovně v příloze č. 5 uvedeny, a ani v případě, že dodavatelem či odběratelem zboží uvedeného v příloze č. 5 k zákonu o DPH je osoba, která není plátcem daně. Zvláštní režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění se neuplatní ani pro poskytování služeb, které spočívají ve svozu a likvidaci odpadu, ať již odpadu komunálního, průmyslového nebo nebezpečného.
Od 1. 1. 2016 se trvalé použití režimu přenesení daňové povinnosti zavádí podle nového znění § 92d zákona o DPH pro dodání nemovité věci plátci, pokud se při tomto dodání plátce rozhodne volitelným způsobem uplatnit daň podle § 56 odst. 5 zákona o DPH. Režim přenesení daňové povinnosti se však neuplatní při dodání stavebního pozemku podle § 56 odst. 2 zákona o DPH, ani při dodání vybraných nemovitých věcí ve lhůtě pro jejich zdanění podle § 56 odst. 3 zákona o DPH. V těchto případech, kdy vyplývá zdanění povinně ze zákona o DPH, se nadále uplatňuje standardní režim zdanění, tj. daň na výstupu je povinen přiznat prodávající, který je plátcem daně.
Příklad 1
Režim přenesení daňové povinnosti při dodání stavby
Obchodní společnost, která je plátcem daně, je vlastníkem administrativní budovy, jež byla poprvé zkolaudována v roce 1995. Společnost provedla v roce 2014 technické zhodnocení této budovy, u něhož si uplatnila nárok na odpočet daně v plné výši. Pokud by společnost tuto budovu v roce 2016 prodávala a při prodeji této budovy by podle § 56 odst. 3 zákona o DPH uplatnila osvobození od daně bez nároku na odpočet daně, musela by v posledním zdaňovacím období roku 2016 provést úpravu odpočtu podle § 78d zákona o DPH u technického zhodnocení. V tomto případě by musela společnost provést úpravu odpočtu daně za zbývajících 8 roků, které zbývají do konce lhůty pro úpravu odpočtu daně, která je u technického zhodnocení stavby 10 let. Pokud by se při prodeji budovy v roce 2016 rozhodla společnost uplatnit režim zdanění podle § 56 odst. 5 zákona o DPH, nemusela by úpravu odpočtu podle § 78d zákona o DPH u technického zhodnocení provádět. Pokud by byl kupujícím plátce daně, společnost by musela od tohoto plátce získat předem souhlas s uplatněním režimu zdanění. Pokud by tento plátce s režimem zdanění souhlasil, společnost by mu budovu prodala za cenu bez daně a povinnost přiznat daň v režimu přenesení daňové povinnosti by vznikla kupujícímu, který by si jako plátce mohl ve stejné výši uplatnit nárok na odpočet daně za splnění obecných zákonných podmínek.
V roce 2016 se zvláštní režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění v rámci jeho dočasného použití podle § 92e zákona o DPH nadále uplatní při poskytnutí stavebních nebo montážních prací, které odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43. V oddílu 41 této klasifikace je zařazena výstavba bytových a nebytových budov, v oddílu 42 výstavba inženýrských staveb, jako např. silnic, dálnic, železnic, mostů, inženýrských sítí, vodních děl apod., a v oddílu 43 jsou zařazeny specializované stavební práce, včetně montážních prací. Z § 92e odst. 2 zákona o DPH vyplývá, že použije-li plátce, který uskuteční v souvislosti s poskytnutím stavebních nebo montážních prací zdanitelné plnění související s těmito pracemi, k tomuto zdanitelnému plnění režim přenesení daňové povinnosti a plátce, pro kterého byly tyto práce poskytnuty, doplní v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty výši daně, má se za to, že toto zdanitelné plnění režimu přenesení daňové povinnosti podléhá. Prakticky to znamená, že v případě nejasností, zda by měl či neměl být uplatněn u některých zejména montážních či instalačních prací režim přenesení daňové povinnosti, by měl být přednostně uplatněn tento zvláštní režim. Nadále tedy nelze tolerovat uplatnění standardního režimu zdanění u stavebních a montážních prací, u nichž by měl být podle zákona o DPH uplatněn režim přenesení daňové povinnosti.
Dočasné použití režimu přenesení daňové povinnosti
Vedle trvalého použití režimu přenesení daňové povinnosti byly od 1. 1. 2015 v návaznosti na směrnici o DPH zavedeny dva režimy, u nichž je na základě zákona o DPH stanoveno dočasné používání principu přenesení daňové povinnosti. První z těchto dočasných režimů je upraven v § 92f zákona o DPH. Podle § 92f odst. 1 při dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu plátci použije plátce režim přenesení daňové povinnosti, pokud tak vláda stanoví nařízením. V této příloze č. 6 je uveden např. převod povolenek na
emise
skleníkových plynů, dodání mobilních telefonů, zařízení s integrovanými obvody, dodání herních konzolí, tabletů a laptopů, dodání obilovin a technických plodin, včetně olejnatých semen a cukrové řepy, dodání surových či polozpracovaných kovů, včetně drahých kovů. Z této množiny může vláda vybrat, u jakých plnění a za jakých podmínek se na základě nařízení vlády režim přenesení daňové povinnosti uplatní.
Podle nařízení vlády č. 361/2014 Sb. se s účinností od 1. 1. 2015 uplatňuje režim přenesení daňové povinnosti při převodu emisních povolenek, a to bez hodnotového omezení. S účinností od 1. 4. 2015 se uplatňuje režim přenesení daňové povinnosti při dodání vybraného zboží, pokud celková částka základu daně veškerého dodávaného vybraného zboží překročí částku 100 000 Kč. Tímto vybraným zbožím se rozumí vybrané obiloviny a technické plodiny, vybrané kovy, mobilní telefony, integrované obvody, přenosná zařízení pro automatizované zpracování dat a videoherní konzole. Pro dodání cukrové řepy se režim přenesení daňové povinnosti zavedl až s účinností od 1. 9. 2015. Od 1. 7. 2015 se novelizací prováděcího nařízení rozšířil režim přenesení daňové povinnosti na veškeré obiloviny zařazené v kapitole 10 nomenklatury celního sazebníku a veškeré technické plodiny zařazené v kapitole 12 nomenklatury celního sazebníku.
Novelou prováděcího nařízení vlády, která byla provedena nařízením č. 11/2016 Sb., bylo s účinností od 1. 1. 2016 umožněno, aby se při dodání vybraných výrobků, pro které platí podle prováděcího nařízení vlády hodnotový limit 100 000 Kč, mohl dohodnout dodavatel s odběratelem, a to písemně, na uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti, i když nebude uvedený hodnotový limit překročen.
Příklad 2
Režim přenesení daňové povinnosti ve vazbě na hodnotový limit
Obchodní společnost, která je plátcem se sídlem v tuzemsku, dodá v květnu 2016 strojírenské firmě, která je také plátcem daně, integrované obvody za 120 000 Kč bez daně. U tohoto dodání zboží se tedy podle prováděcího nařízení vlády uplatní povinně režim přenesení daňové povinnosti. Dodavatel bude tedy fakturovat bez DPH a daň přizná strojírenská firma jako příjemce zdanitelného plnění. Pokud by však předmětem dodání v rámci jedné dodávky byly integrované obvody např. za celkovou cenu 80 000 Kč, režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění by se podle prováděcího nařízení neuplatnil, ale i přesto se může dodavatel dohodnout s odběratelem písemně na tom, že režim přenesení uplatní, i když předepsaný hodnotový limit nebyl překročen. Tento postup umožňuje od 1. 2. 2016 novelizované znění prováděcího nařízení vlády.
Podle § 92f odst. 2 zákona o DPH se uplatní obdobné ustanovení, jako je § 92e odst. 2 zákona o DPH pro stavební a montážní práce, tj. zásada, podle níž mají-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, a plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění uskutečněno, důvodně, tj. v dobré víře, za to, že příslušné zdanitelné plnění podléhá režimu přenesení daňové povinnosti podle § 92f odst. 1 zákona o DPH, a tento režim k tomuto plnění ve shodě použijí, považuje se toto plnění za zdanitelné plnění podléhající režimu přenesení daňové povinnosti.
Prováděcí nařízení vlády bylo s účinností od 1. 2. 2016 novelizováno také ve vazbě na zjištění daňových úniků u obchodování s elektřinou a plynem. Touto novelizací byl rozšířen režim přenesení daňové povinnosti na dodání certifikátů elektřiny a dále pak na dodání elektřiny nebo plynu soustavami nebo sítěmi obchodníkovi vymezenému v § 7a odst. 2 zákona o DPH. Za obchodníka se přitom pro účely režimu přenesení daňové povinnosti považuje také osoba, jejímž předmětem podnikání je přenos elektřiny, distribuce elektřiny, obchod s elektřinou, činnost operátora trhu, přeprava plynu, distribuce plynu, uskladňování plynu a obchod s plynem za podmínek stanovených zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Za obchodníka je tedy nutno podle informace GFŘ z února 2016 považovat subjekt, který je držitelem licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem udělené Energetickým regulačním úřadem na základě energetického zákona, a to bez ohledu na to, že elektřinu nebo plyn používá pro vlastní spotřebu. Režim přenesení daňové povinnosti se tedy uplatní např. i v situaci, kdy odběratel elektřiny bude mít od Energetického regulačního úřadu pouze licenci na obchod s plynem. Stejně tak se tento režim uplatní i v případě, že odběratel plynu bude mít od Energetického regulačního úřadu jen licenci na obchod s elektřinou. Pro účely uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti není tedy rozhodující, na jaké zboží (plyn nebo elektřina) byla licence vydána. Přehled subjektů, které jsou držiteli licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem, je uveden jako metodická pomůcka pro plátce daně na webových stránkách finanční správy.
Režim přenesení daňové povinnosti při dodání plynu a elektřiny obchodníkovi se uplatní bez ohledu na hodnotový limit, platí tedy obdobné pravidlo jako při převodu emisních povolenek.
Příklad 3
Dodání elektřiny obchodníkovi
Firma, která je plátcem se sídlem v tuzemsku s měsíčním zdaňovacím obdobím, provozuje fotovoltaickou elektrárnu, z níž dodává elektřinu obchodníkovi, který je také plátcem s měsíčním zdaňovacím obdobím a má licenci na obchodování s elektřinou podle energetického zákona. U tohoto dodání elektřiny se tedy podle prováděcího nařízení vlády uplatní od 1. 2. 2016 režim přenesení daňové povinnosti. Pokud provozovatel elektrárny dodá v dubnu 2016 obchodníkovi elektřinu např. za 50 000 Kč, uplatní se u tohoto dodání režim přenesení daňové povinnosti. Dodavatel elektřiny bude tedy fakturovat bez DPH a daň přizná obchodník jako příjemce zdanitelného plnění. Dodavatel elektřiny vykáže toto dodání v ř. 25 přiznání k DPH za duben 2016 a v kontrolním hlášení za duben 2016 v části A.1 s kódem plnění „19“, který se podle metodiky GFŘ uvádí pro dodání elektřiny soustavami nebo sítěmi obchodníkovi. Obchodník přizná daň z tohoto dodání elektřiny v ř. 10 přiznání k DPH za duben 2016 a vykáže údaje z přijatého daňového dokladu v kontrolním hlášení za duben 2016 v části B.1 také s kódem plnění „19“.
Druhým dočasným režimem, který je v zákoně zakotven i v roce 2016, je tzv. mechanismus rychlé reakce v návaznosti na směrnici Rady 2013/42/EU. Mechanismus rychlé reakce je upraven v § 92g zákona o DPH. Podle § 92g odst. 1 zákona o DPH při dodání zboží nebo poskytnutí služby plátci použije plátce režim přenesení daňové povinnosti, pokud tak vláda stanoví nařízením. Použití mechanismu rychlé reakce, který je odůvodňován možností rychlé reakce na daňové podvody, musí vláda projednat s Evropskou komisí a ta musí potvrdit, že proti použití režimu přenesení daňové povinnosti nemá námitky. Režim přenesení daňové povinnosti v rámci mechanismu rychlé reakce je možno přitom použít maximálně na dobu 9 měsíců. S praktickou aplikací tohoto ustanovení se aktuálně nepočítá.
Z § 92h a 92i zákona o DPH nadále vyplývá možnost požádat GFŘ o závazné posouzení pro použití režimu přenesení daňové povinnosti. Podle § 92h je předmětem závazného posouzení určení toho, zda se při poskytnutí určitého zdanitelného plnění použije režim přenesení daňové povinnosti. Z navazujícího § 92i zákona o DPH vyplývá postup při podání žádosti o závazné posouzení podle předchozího § 92h zákona o DPH. Podle § 92h odst. 1 zákona o DPH vydá toto rozhodnutí GFŘ na žádost, tj. bude se jednat prakticky o rozhodnutí o závazném posouzení zatřídění zboží pro použití režimu přenesení daňové povinnosti. Vydání tohoto rozhodnutí je nadále zpoplatňováno správním poplatkem ve výši 10 000 Kč. V § 92h odst. 2 zákona o DPH je uvedeno, jaké náležitosti musí žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení obsahovat.