Podnikání ve společnosti z hlediska daně z příjmů, 2. část

Vydáno: 25 minut čtení
Podnikání ve společnosti z hlediska daně z příjmů (část 2.)
Ing.
Eva
Sedláková
Vybrané daňové výdaje společníků společnosti
- Výdaje na pořízení materiálu a zboží
Výdaje spojené s pořízením materiálu a zboží pro společnou činnost jsou společnými výdaji společníků společnosti a jsou mezi ně rozdělovány podle smlouvy nebo rovným dílem (§ 2728 občanského zákoníku).
- Výdaje spojené s pořízením pozemků
Podle § 24 odst. 2 písm. t) bod 5 zákona (zákon č. 586/1992 Sb.) je daňovým výdajem poplatníka fyzické osoby pořizovací cena pozemku, s výjimkou stavby, která je jeho součástí, a to jen do výše příjmů z prodeje jednotlivého pozemku.
Je-li vlastník pozemku a stavby stejný, je počínaje rokem 2014 stavba (se zákonem stanovenými výjimkami) součástí pozemku, a to v souladu s § 3054 občanského zákoníku. Zákon o daních z příjmů v § 24 odst. 2 písm. t) bod 5 stanoví, že ztráta z prodeje pozemku není na straně poplatníků fyzických osob ztrátou daňovou. Jedná-li se o stavby umístěné na vlastním pozemku podnikatele, pak daňovou ztrátou nebude, obdobně jako tomu bylo do konce roku 2013, pouze ztráta z prodeje pozemku bez stavby. Prodá-li např. podnikatel stavbu zahrnutou v obchodním majetku, kterou jako hmotný majetek ve smyslu § 26 zákona odpisoval, daňovým výdajem je v souladu s § 24 odst. 2 písm. b) zákona její zůstatková cena, a to bez ohledu na výši příjmu z jejího prodeje, tj. obdobně jako tomu bylo do konce roku 2013.
Příklad 16
Pořizovací cena pozemku, který v loňském roce koupili dva zemědělští podnikatelé – společníci společnosti – činila 80 000 Kč. Jednalo se o výdaj nedaňový. Spoluvlastníci pozemek v letošním roce prodali za 79 000 Kč. Pozemek, resp. jeho ideální polovina, byl vložen v obchodním majetku každého z poplatníků. Otázkou je, jak se bude postupovat z hlediska daně z příjmů.
Postup
Do příjmů dílčího základu daně podle § 7 zákona zahrne každý ze spoluvlastníků v letošním roce částku 39 500 Kč a do výdajů také 39 500 Kč. Ztrátu z prodeje tohoto pozemku ve výši 500 Kč u každého spoluvlastníka, tj. výdaj spojený s pořízením pozemku, do výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů zahrnout nelze. Jedná se o ztrátu nedaňovou.
Výdaje na pracovní cesty společníků společnosti v doložené výši
Pro uplatnění výdajů na pracovní cesty podnikatelů – společníků společnosti – v doložené výši je rozhodující vlastnické právo k vozidlům využívaným pro tyto pracovní cesty a dále skutečnost, zda se jedná o vozidlo vložené do obchodního majetku poplatníka nebo nevložené.
V případě uplatňování
prokazatelných výdajů
na pracovní cesty se postupuje podle § 24 odst. 2 písm. k) zákona o daních z příjmů. Ten stanoví mimo jiné, že daňovým výdajem jsou výdaje na pracovní cesty, a to maximálně ve výši podle zákoníku práce, se čtyřmi zákonem stanovenými výjimkami:
1. Ubytování, veřejná doprava, vozidlo zahrnuté v obchodním majetku, vozidlo na finanční leasing
Daňovým výdajem podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 1 zákona jsou výdaje na ubytování, dopravu hromadnými dopravními prostředky, pohonné hmoty spotřebované silničním motorovým vozidlem zahrnutým v obchodním majetku poplatníka, pořizovaným na finanční leasing nebo v nájmu a na nezbytné výdaje spojené s pracovní cestou v prokázané výši. Výdaje spojené s pracovní cestou mohou být např. poplatky za parkování, dálniční poplatky apod. Vozidlem v nájmu se rozumí také vozidlo najaté v půjčovně vozidel.
Z výše uvedeného ustanovení zákona je nutno pamatovat, že uskuteční-li pracovní cestu poplatník s příjmy podle § 7 zákona (např. společník společnosti) automobilem pořizovaným na finanční leasing, který si společníci sjednali společně a podílejí se na úhradě úplaty, daňovým výdajem jsou vždy výdaje na pohonné hmoty spotřebované tímto silničním motorovým vozidlem v
prokázané
výši. To platí i v případě, že by např. společníci neuplatňovali úplatu do daňových výdajů.
Příklad 17
Dva podnikatelé – společníci společnosti – si za 450 000 Kč pořídili společně automobil, každý vlastní polovinu. Tento automobil zahrnuli do majetku společnosti. Otázkou je, jak uplatní daňové výdaje na pořízení automobilu a pracovní cesty.
Postup
Pokud si podnikatelé pořídili automobil společně, jedná se o automobil ve spoluvlastnictví těchto poplatníků a nikoli o automobil společnosti. Společnost bez právní subjektivity nemůže žádný automobil (ani jinou věc) vlastnit. Každý ze spoluvlastníků má možnost příslušný spoluvlastnický podíl na automobilu zahrnout do svého obchodního majetku či nezahrnout. Jedná-li se o dva podnikatele společníky společnosti, kteří si koupili do spoluvlastnictví automobil se vstupní cenou 450 000 Kč, každý z nich ideální polovinu automobilu zahrnul do svého obchodního majetku se vstupní cenou 225 000 Kč, může každý z nich při pracovní cestě uplatnit do daňových výdajů skutečně vynaložené výdaje, doložené evidencí, resp. knihou jízd.
Dalším daňovým výdajem každého ze spoluvlastníků je odpis poloviny hodnoty automobilu, polovina pojistného, výdajů na opravy, údržbu automobilu apod.
2) Stravné při tuzemských pracovních cestách
Daňovým výdajem podnikatele podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 2 zákona jsou zvýšené stravovací výdaje (stravné) při tuzemských pracovních cestách delších než 12 hodin v kalendářním dnu, zahraniční stravné a kapesné při zahraničních pracovních cestách pro poplatníky s příjmy podle § 7, a to maximálně do výše náhrad vymezených pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a).
V souladu s výše uvedeným § 6 odst. 7 písm. a) zákona bude daňovým výdajem podnikatele v roce 2016 stravné podle vyhlášky MPSV č. 385/2015 Sb. ve výši:
-
106 Kč až 127 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin,
-
166 Kč až 198 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
3) Vozidlo nezahrnuté do obchodního majetku poplatníka
Daňovým výdajem podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona o daních z příjmů jsou na straně podnikatele výdaje (náklady) na dopravu vlastním silničním motorovým vozidlem nezahrnutým do obchodního majetku poplatníka, které lze uplatnit:
-
ve výši sazby základní náhrady (od roku 2016 pro automobil ve výši 3,80 Kč za kilometr) a
-
náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty (tj. podle cen pohonných hmot platných v době použití vozidla, přepočtených podle spotřeby vypočtené aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu vozidla).
Na dopravu vlastním silničním motorovým vozidlem:
-
které není zahrnuto do obchodního majetku poplatníka, ale v obchodním majetku poplatníka zahrnuto bylo nebo
-
bylo u poplatníka předmětem finančního leasingu a úplatu u finančního leasingu uplatnil (uplatňuje) do daňových výdajů, a u
-
silničního motorového vozidla vypůjčeného (§ 2193 a násl. občanského zákoníku) nebo užívaného na základě výprosy (§ 2189 a násl. občanského zákoníku), jsou daňovým výdajem výdaje ve výši náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty, tj. podle cen pohonných hmot platných v době použití vozidla, přepočtených podle spotřeby vypočtené aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu vozidla (nikoli tedy včetně sazby základní náhrady).
U nákladních automobilů a autobusů se použije sazba základní náhrady pro
osobní silniční motorová vozidla
, a to maximálně do výše sazby základní náhrady vymezené pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a).
Pro stanovení výdajů za spotřebované pohonné hmoty podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona lze použít ceny stanovené zvláštním právním předpisem vydaným pro účely poskytování cestovních náhrad zaměstnancům v pracovním poměru, který je účinný v době konání cesty, tj. podle příslušné vyhlášky MPSV. Použije-li však poplatník ceny pohonných hmot vyšší než kolik uvádí vyhláška, je povinen je doložit doklady o jejich nákupu.
Při výpočtu náhrady za spotřebované pohonné hmoty lze pro rok 2016 vycházet z ceny stanovené vyhláškou MPSV č. 385/2015 Sb.:
a)
29,70 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů,
b)
33,00 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů,
c)
29,50 Kč u motorové nafty.
- Paušální výdaje na pracovní cesty společníků společnosti
Neuplatní-li společníci společnosti výdaje na pracovní cesty ve skutečné doložené výši, mohou je uplatnit paušální částkou ve výši 5 000 Kč, resp. 4 000 Kč, měsíčně na jedno motorové vozidlo.
Podle § 24 odst. 2 písm. zt) zákona je daňovým výdajem paušální výdaj na dopravu, pokud nebyl uplatněn výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem podle § 24 odst. 2 písm. k), ve výši 5 000 Kč na jedno silniční motorové vozidlo za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, v němž poplatník využíval příslušné silniční motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů a současně toto silniční motorové vozidlo nepřenechal ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě. Za přenechání silničního motorového vozidla k užívání jiné osobě se nepovažuje uskutečnění pracovní cesty silničním motorovým vozidlem spolupracující osobou nebo zaměstnancem, který silniční motorové vozidlo nevyužívá i pro soukromé účely.
Používá-li poplatník některé silniční motorové vozidlo, u něhož uplatňuje paušální výdaj na dopravu, pouze zčásti k dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmu, lze na takové silniční motorové vozidlo uplatnit pouze část paušálního výdaje na dopravu stanoveného dle předchozí věty ve výši 80 % této částky (dále jen „krácený paušální výdaj na dopravu“). Pokud poplatník u některého vozidla uplatní v souladu s předchozí větou krácený paušální výdaj na dopravu, potom pro účely tohoto zákona platí, že ostatní vozidla, u nichž poplatník v souladu s tímto ustanovením uplatní paušální výdaje na dopravu, užívá výlučně k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Pro účely tohoto zákona se má za to, že poplatník užívá silniční motorové vozidlo, u kterého uplatňuje paušální výdaj na dopravu, výlučně k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, pokud tak prohlásí, není-li prokázáno jinak.
Paušální výdaj na dopravu je možno uplatnit nejvýše za 3 vlastní silniční motorová vozidla zahrnutá nebo nezahrnutá do obchodního majetku nebo v nájmu za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání. V průběhu zdaňovacího období nelze měnit způsob uplatnění paušálního výdaje na dopravu na způsob uplatnění výdajů podle písmene k) a naopak. V měsíci pořízení nebo vyřazení silničního motorového vozidla lze uplatnit poměrnou část paušálního výdaje na dopravu. Je-li využíváno k dosažení, zajištění a udržení příjmů silniční motorové vozidlo, které je ve společném jmění manželů nebo ve spoluvlastnictví více poplatníků, mohou si v úhrnu uplatnit paušální výdaj na dopravu nejvýše 5 000 Kč.
Dále zákon v § 25 odst. 1 písm. x) stanoví, že
daňovým výdajem nejsou
výdaje (náklady) na spotřebované pohonné hmoty a parkovné při pracovní cestě vynaložené v souvislosti s užíváním silničního motorového vozidla, u kterého poplatník uplatní paušální výdaj na dopravu, a 20 % ostatních výdajů (nákladů) s výjimkou odpisů vynaložených v souvislosti se silničním motorovým vozidlem, u kterého je poplatník povinen uplatnit krácený paušální výdaj na dopravu. U silničního motorového vozidla, u kterého poplatník uplatní paušální výdaj na dopravu, nelze dále uplatnit náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty a sazbu základní náhrady.
Podle § 28 odst. 6 se při odpisování silničního motorového vozidla, u kterého je poplatník povinen uplatnit krácený paušální výdaj na dopravu, poměrnou částí odpisů rozumí 80 % odpisů.
Uplatní-li poplatník krácený paušální výdaj na dopravu, krátí veškeré výše vynaložené výdaje s výjimkou daně silniční. Silniční daň je poplatník povinen hradit v souladu se zákonem o dani silniční a ten nestanoví její krácení v případě, že poplatník uplatní krácený paušální výdaj na dopravu.
Paušální výdaj na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. zt) zákona nelze v jednom zdaňovacím období použít současně s uplatněním výdajů na pracovní cesty podle § 24 odst. 2 písm. k). V případě spoluvlastníků vozidla (nebo v případě vozidla ve společném jmění manželů) zákon stanoví, že daňovým výdajem u každého z uvedených poplatníků je poměrná část paušálního výdaje na dopravu.
Je-li
vozidlo ve spoluvlastnictví
více poplatníků a všichni spoluvlastníci vozidlo využívají ke své činnosti, rozdělí si paušální výdaj na dopravu podle vhodně zvoleného kritéria (např. podle počtu ujetých kilometrů). Využívají-li vozidlo společníci společnosti, kteří mají toto vozidlo ve spoluvlastnictví, rozdělí si paušální výdaj na dopravu obdobně jako další společné výdaje.
Při uplatňování paušálního výdaje na dopravu vozidlem, které je ve spoluvlastnictví podnikatelů, nemůže jeden spoluvlastník uplatnit paušální výdaj na dopravu, zatímco jiný uplatňuje výdaje na dopravu v prokázané výši. Paušální výdaj na dopravu se vztahuje na jedno vozidlo.
Příklad 18
Tři podnikatelé – společníci společnosti – mají ve spoluvlastnictví osobní automobil, každý je vlastníkem ideální třetiny. Příjmy a výdaje si podnikatelé dělí rovným dílem. Otázkou je, v jaké výši si mohou uplatnit paušální výdaj na dopravu.
Postup
Využívají-li vozidlo společníci společnosti, kteří mají toto vozidlo ve spoluvlastnictví, rozdělí si paušální výdaj na dopravu obdobně jako další společné výdaje, tj. každý si měsíčně uplatní 1/3 z částky 5 000, resp. 4 000 Kč. Paušální výdaj na dopravu zákon stanoví na jedno vozidlo bez ohledu na počet jeho spoluvlastníků.
- Výdaje na mzdy, sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců
Výdaje na mzdy, sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců jsou daňovým výdajem zaměstnavatele, tedy podnikatele, který má se zaměstnanci uzavřen pracovněprávní vztah v souladu se zákoníkem práce a který je povinen mzdu a pojistné platit. Bude-li se jednat o práce zabezpečované zaměstnanci některého společníka ve prospěch všech společníků společnosti, je možno, aby zaměstnavatel ostatním společníkům příslušnou část těchto výdajů přefakturoval, či aby z toho důvodu měl větší podíl na společných příjmech. Toto je i správný postup z hlediska platných právních předpisů. V současné době však správci daně nepozastavují ani postup, kdy mzdy zaměstnanců a příslušné pojistné jsou rozdělovány mezi všechny společníky, tedy uplatňovány jako společný výdaj. Uvedený postup odsouhlasilo i Ministerstvo financí již v roce 1998 v rámci příspěvku č. 9504/29.10.98 na Koordinačním výboru KDP.
Pro úplnost doplňuji, že výdaje na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění samotného společníka není výdajem daňovým v souladu s § 25 odst. 1 písm. g) zákona.
Ukončení činnosti ve společnosti
Jde-li o
zánik členství
společníka ve společnosti, § 2739 a násl. občanského zákoníku stanoví, že společník může ze společnosti vystoupit, a to i bylo-li trvání společnosti ujednáno na dobu určitou; ne však v nevhodné době nebo k újmě ostatních společníků. Z vážných důvodů však může vystoupit kdykoli, a to i když byla dohodnuta výpovědní doba. Poruší-li společník povinnost ze smlouvy podstatným způsobem, může být ze společnosti vyloučen. Zákon nestanoví formu ukončení činnosti společníka společnosti, z toho lze dovodit, že postačí, bude-li případná výpověď dána ústně. Za předpokladu, že nebyla smluvena výpovědní lhůta, bude výpověď účinná okamžikem, který stanoví vystupující společník s tím, že vystoupení nebude k újmě ostatních společníků. Pokud by se uvažovalo o vyloučení společníka z vážných důvodů, je třeba vždy důvody vyloučení prokázat (patrně by se jednalo o důvody, které by souvisely s neplněním pracovní činnosti ve smyslu smlouvy).
Společník, jehož členství zaniklo, má v souladu s § 2741 občanského zákoníku právo, aby mu bylo vyúčtováno a vydáno vše, co mu ke dni zániku členství náleží. Podíl na majetku nabytém za trvání společnosti se mu vyplatí v penězích. Od uvedeného ustanovení se společníci často odchylují a postupují tak, že si spoluvlastnické podíly na majetku (zejména hmotném majetku ve smyslu § 26 odst. 2 zákona o daních z příjmů) ponechávají. V tomto případě je třeba, aby podrobnější podmínky k vystoupení společníka ze společnosti stanovila smlouva.
Příklad 19
Společnost tří podnikatelek vede daňovou evidenci. Jedna společnice k 31. 12. ukončila podnikatelskou činnost (odchod do důchodu ze zdravotních důvodů), vystoupila ze společnosti a svůj podíl na odpisovaném majetku darovala dceři se souhlasem dalších dvou společnic. Jednalo se o spoluvlastnický podíl na domě a třech dražších přístrojích. Pohledávky ani závazky společnice neměly, podíl na zásobách prodala dalším dvěma společnicím. Dcera do společnosti vstoupila k 1. 1. následujícího roku. Otázkou je, jak se bude postupovat z hlediska daně z příjmů.
Postup
Na straně matky je příjem z prodeje zásob zdanitelným příjmem, který musí uvést do daňového přiznání. Vzhledem ke skutečnosti, že matka činnost končí, musí základ daně upravit podle § 23 odst. 8 zákona.
Jedná-li se o dar dceři, je v daném případě nutné nejprve posoudit konkrétní okolnosti přijetí daru a zvážit, zda přijetí daru bylo učiněno v souvislosti s podnikáním dcery, či zda bylo realizováno jako běžný úkon majetkového převodu v rámci rodiny, tj. mezi matkou, která již podnikatelskou činnost z důvodu odchodu do důchodu ze zdravotních důvodů končí, a dcerou, na kterou majetek převádí. Podle toho, zda dojde k předmětnému darování v souvislosti s podnikáním anebo nikoliv, se pak odvíjí daňový režim pro tento právní úkon. Jde-li o dar přijatý v souvislosti s podnikatelskou činností obdarované, jde o příjem podle § 7 zákona. Uvedený nepeněžní příjem by dcera ocenila podle oceňovacího předpisu. Pokud by dcera tento hmotný majetek zařadila do obchodního majetku ve smyslu § 4 odst. 4 zákona, do daňových výdajů by mohla uplatnit odpisy tohoto majetku.
Jedná-li se však o dar realizovaný jako běžný úkon majetkového převodu mezi matkou a dcerou, bude příjem nabytý z titulu darování na straně dcery ostatním příjmem v souladu s § 10 odst. 1 písm. n) zákona. V daném případě by se jednalo o příjem od daně osvobozený podle § 10 odst. 3 písm. c) bod 1 zákona, tj. od příbuzného v linii přímé (matka a dcera). Pokud by obdarovaná dcera získala darem věc, která je hmotným majetkem ve smyslu § 26 zákona, a tento hmotný majetek by následně vložila do obchodního majetku pro podnikatelskou činnost, nemohla by jej v souladu s § 27 písm. j) zákona odepisovat. Odpisovat by dcera mohla např. technické zhodnocení předmětného majetku. Z hlediska daně z příjmů by technické zhodnocení hmotného majetku vyloučeného z odpisování představovalo tzv. jiný majetek ve smyslu § 26 odst. 3 písm. a) zákona.
Příklad 20
Podnikatel – společník společnosti – ukončil společnou činnost. V rámci společnosti, která vede daňovou evidenci, jsou evidovány pohledávky. Společníci se dohodli, že si pohledávky ponechají zbývající společníci, kteří pokračují ve společné činnosti, s tím, že odcházející společník dostane svůj podíl na pohledávkách proplacený ve splátkách po dobu 3 let. Otázkou je, jak budou podnikatelé postupovat z hlediska daně z příjmů.
Postup
V daném případě podnikatel, který činnost ve společnosti ukončil, postoupil (prodal) pohledávky zbývajícím společníkům společnosti, kteří ve společné činnosti pokračují. V této souvislosti je třeba pamatovat, že podle § 23 odst. 13 zákona je u poplatníků, kteří nevedou účetnictví, při postoupení pohledávky příjmem hodnota této pohledávky, a to i v případě, že se jedná o pohledávku postoupenou za cenu nižší, než je její hodnota. Pokud byla pohledávka postoupena za cenu vyšší, než je její hodnota, je příjmem tato vyšší cena. Při postoupení pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) je příjmem částka, za kterou byly pohledávky postoupeny.
Společník společnosti, který své pohledávky postoupil zbývajícím společníkům, má ve zdaňovacím období, kdy k tomuto postoupení došlo, zdanitelný příjem ve výši příslušné části z hodnoty pohledávek, který musí zahrnout do základu daně. V následujících třech letech, kdy obdrží splátky z hodnoty pohledávek, se na jeho straně již bude jednat o příjem nedaňový v souladu s § 23 odst. 4 písm. d) zákona, tj. o příjem, který se do základu daně nezahrnuje, protože již byl jednou zdaněn.
Na straně zbývajících společníků společnosti, kteří nabyli pohledávky (resp. jejich poměrnou část) postoupením (koupí), je podle § 24 odst. 2 písm. o) zákona o daních z příjmů daňovým výdajem hodnota těchto pohledávek pouze do výše příjmů plynoucích z jejich úhrady dlužníkem nebo postupníkem, pokud by předmětné pohledávky dále postoupili. Uvedení společníci společnosti mohou částky vyplacené za koupi pohledávek od společníka, který ze společnosti vystoupil, uplatnit do daňových výdajů pouze do výše příjmů plynoucích jim z úhrady těchto pohledávek.
Zánik společnosti
Jedná-li se o
zánik společnosti
, ustanovení § 2744 a násl. občanského zákoníku stanoví, že společnost zaniká, dohodnou-li se o tom společníci, splní-li se podmínky ujednané ve společenské smlouvě, uplyne-li doba, na kterou byla společnost ujednána, dosáhne-li se účelu, k němuž byla společnost zřízena, anebo stane-li se tento účel nemožným. Zemře-li společník, aniž je ujednáno, že společenská smlouva platí i pro jeho dědice, zaniká společnost, měla-li dva společníky. Má-li společnost více společníků, má se za to, že ostatní společníci chtějí setrvat ve společnosti i nadále. Zanikne-li společnost, podá správce vyúčtování podle § 2734 nejpozději do dvou měsíců od jejího zániku. Společníkům se vydá, co je jejich vlastnictvím, a společný majetek se rozdělí podle ustanovení o vypořádání spoluvlastnictví.
Občanský zákoník v § 1141 stanoví, že spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.
Příklad 21
Podnikatelé – společníci společnosti – ukončili společnou činnost, společnost zanikla. Při ukončení činnosti došlo k vypořádání spoluvlastnických podílů na odpisovaném majetku pořízeném v rámci společné činnosti tím způsobem, že jednotliví společníci prodali své spoluvlastnické podíly na majetku nakoupeném společně jednomu z bývalých společníků. Na tomto majetku byla tvořena rezerva na opravu. Otázkou je, jak budou podnikatelé postupovat z hlediska daně z příjmů.
Postup
Došlo-li při zániku společnosti k vypořádání spoluvlastnických podílů na hmotném majetku prodejem spoluvlastnických podílů jednomu z bývalých společníků, je na straně prodávajících spoluvlastníků (bývalých společníků společnosti) jejich zdanitelným příjmem částka z prodeje příslušného spoluvlastnického podílu na hmotném majetku a daňovým výdajem je poté zůstatková cena, resp. její příslušná poměrná část podle spoluvlastnického podílu.
Kupující podnikatel zvýší v tomto případě vstupní (zůstatkovou) cenu svého podílu na hmotném majetku a tento majetek bude dále odpisovat sazbou (nebo koeficientem) v dalších letech odpisování v souladu s § 29 odst. 7 zákona. Vstupní (zůstatková) cena byla sice zvýšena, avšak nikoli z důvodu technického zhodnocení majetku.
Prodal-li poplatník svůj spoluvlastnický podíl na hmotném majetku a na tento majetek vytvořil v minulých zdaňovacích obdobích rezervu na opravu, kterou zahrnoval do daňových výdajů, je třeba při prodeji předmětného majetku tuto rezervu zrušit, tj. zahrnout příslušnou částku do základu daně v souladu s § 23 odst. 3 písm. a) bod 7 zákona.
Příklad 22
Dva podnikatelé, společníci společnosti S1 a S2, si do spoluvlastnictví koupili při společné činnosti dva nákladní automobily N1 a N2, které odpisují. V současné době končí se společnou činností, společnost zaniká a společníci se dohodli, že každý z nich si ponechá jeden automobil. Na základě dohody o vypořádání spoluvlastnictví bude převedeno vlastnické právo k automobilu N1 na spoluvlastníka S1 a vlastnické právo k automobilu N2 na spoluvlastníka S2, a to bez doplatku. Otázkou je, jak postupovat z hlediska daně z příjmů.
Postup
Na straně spoluvlastníka S1 jde o bezúplatný příjem ve výši poloviny hodnoty nákladního automobilu N1, který vypořádáním spoluvlastnictví získá. Nepeněžní příjem se v souladu s § 3 odst. 3 písm. a) zákona ocení podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů. Daňovým výdajem spoluvlastníka S1 je doložená zůstatková cena poloviny nákladního automobilu N2, který vypořádáním spoluvlastnictví ztrácí.
Na straně spoluvlastníka S2 jde o bezúplatný příjem ve výši poloviny hodnoty nákladního automobilu N2, který vypořádáním spoluvlastnictví získá. Nepeněžní příjem se v souladu s § 3 odst. 3 písm. a) zákona ocení podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů. Daňovým výdajem spoluvlastníka S2 je doložená zůstatková cena poloviny nákladního automobilu N1, který vypořádáním spoluvlastnictví ztrácí.
Příklad 23
Dva podnikatelé, společníci společnosti, si do spoluvlastnictví koupili při společné činnosti pozemek, každý byl vlastníkem ideální poloviny. V současné době končí se společnou činností, společnost zaniká s tím, že se dohodli, že každý z nich si ponechá polovinu pozemku, který nechají rozdělit. Otázkou je, jak postupovat z hlediska daně z příjmů.
Postup
V případě, kdy dojde mezi podnikateli, společníky společnosti, kteří jsou spoluvlastníky věci, ke zrušení spoluvlastnictví rozdělením věci podle velikosti spoluvlastnických podílů, nebude mít toto vypořádání na spoluvlastníky žádný dopad v souladu s § 3 odst. 4 písm. g) bod 1 zákona o daních z příjmů.