Možnosti obrany před nařízenou exekucí

Úvodem je vhodné zdůraznit, že smlouvy se mají dodržovat a dluhy se mají (s)plnit. je jedním z nejzazších způsobů, jakým se věřitelé mohou domoci svých dluhů (vedle např. soudního výkonu rozhodnutí). Aby mohla být nařízena, je nutné, aby věřitel (v exekučním řízení označován jako oprávněný) disponoval tzv. exekučním titulem. Dlužník se tak vždy dozví, resp. má možnost dozvědět o existenci své povinnosti hradit splatný dluh. Skutečnost, že si dlužník nepřebírá poštu či se vyhýbá úhradě dluhu, jde k jeho tíži. V této souvislosti lze pak doporučit, aby si osoby kontrolovaly příchozí poštu na adrese trvalého bydliště (fyzické osoby), resp. ve svém sídle (právnické osoby), nevyskytují-li se tam pravidelně.

Návrh na nařízení se podává u exekutora, který následně postupuje návrh na příslušný soud, aby ho pověřil provedením . Platnost, resp. kvalita exekučního titulu, je tak zkoumána a soudem ověřena. Nicméně mohou nastat situace, kdy již nařízená je neoprávněná a měla by být zastavena (např. pochybení v označení osoby povinného, neexistence dluhu atp.).

Vzhledem k tomu, že je významným zásahem do „života“ dlužníka (ať fyzické či právnické osoby), je třeba důkladně zvážit postup vedoucí k úhradě pohledávky věřitele. Je-li věřiteli jeho peněžitá pohledávka přiznána exekučním titulem, např. pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím, lze doporučit její zaplacení. Dlužník by sice mohl svůj dluh splnit jiným způsobem např. jednostranným započtením. Nicméně pokud věřitel neuzná takové započtení, vystavuje se dlužník riziku, že věřitel podá návrh na nařízení , a dlužníku tím tak mohou vzniknout omezení spojená s nařízením (viz níže) a další náklady (např. příprava návrhu na zastavení ), byť by se mohlo jednat o platné započtení. V takových případech je třeba důkladně zvážit konkrétní okolnosti daného případu (např. výši vymáhané částky, výši započítávané pohledávky dlužníka, popř. její případná dobytnost v budoucnosti).

Pro tento účel vydává exekutor příkaz obsahující způsob provedení (prodej movitého majetku povinného, srážkami ze mzdy povinného atp.). Je-li majetek povinného postižen exekučním příkazem, nesmí povinný dotčený majetek pod sankcí neplatnosti jednání převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat.

Nařízením se uplatní vůči dlužníku – povinnému , zákaz nakládání s majetkem povinného, a to od okamžiku doručení povinnému vyrozumění o zahájení . Povinnému je zakázáno jakkoli nakládat se svým majetkem. Nebývá tomu často, ale exekutor může rozhodnout, že se zákaz vztahuje pouze na část majetku přiměřenou vymáhané povinnosti. Pokud by povinný uložený zákaz porušil, může se oprávněný, přihlášený věřitel či exekutor dovolávat neplatnosti jednání povinného. V tomto kontextu je rovněž na místě zmínit, že by povinný mohl za určitých okolností takovým jednáním spáchat trestný čin poškození věřitele.

Povinný tak může v průběhu zpeněžit svůj majetek za účelem úhrady vymáhané pohledávky včetně nákladů. Přitom však musejí být splněny následující podmínky:

Generální inhibitorium obvykle trvá až do ukončení , nicméně je možné z pozice povinného dosáhnout jeho zrušení dříve, což může být pro povinného velmi praktické. Povinný totiž může složit u exekutora částku ve výši vymáhané pohledávky, nákladů a nákladů oprávněného a navrhnout odklad a zastavení (viz dále), v jehož důsledku dojde rozhodnutím exekutora či exekučního soudu ke zrušení generálního inhibitoria.

Dále může povinný navrhnout zrušení, že se zákaz nevztahuje na určitý (v návrhu specifikovaný) majetek, pokud doloží, že jeho zbývající majetek postačuje k uhrazení vymáhaného dluhu včetně nákladů.

Povinný může u exekutora podat návrh na odklad . Ten je nutno odlišovat od níže uvedeného návrhu na zastavení , nicméně není výjimkou, že povinný podává oba návrhy najednou. Institut odkladu spočívá v tom, že . Důvodem odkladu je, že:

Bude se tak jednat zpravidla o přechodné osobní, ekonomické a sociální mimořádné a nepříznivé důsledky na povinného a jeho rodinu či nejistota, zda bude exekuci možno provést, resp. zda ji nebude nutno zastavit.²⁾

O odkladu rozhoduje nejprve exekutor do 7 dnů, pokud návrhu nevyhoví, postoupí návrh exekučnímu soudu (tento rozhoduje nejpozději do 15 dnů). Zásadní je však skutečnost, že i pokud je návrhu na odklad vyhověno, generální inhibitorium zůstává v platnosti.

V této souvislosti je třeba zmínit, že do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad nečiní exekutor žádné úkony směřující k provedení (nejde-li o zjevně bezúspěšný návrh nebo uplatňuje-li účastník v návrhu stejné okolnosti, o nichž již bylo rozhodnuto).

Povinný může dále podat návrh na (částečné) zastavení , a to do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení . V návrhu je třeba kromě uvedení důvodu pro zastavení (včetně připojených relevantních listin) také vylíčit skutečnosti, ze kterých lze posoudit, zda byla uvedená lhůta dodržena.

Z uvedeného platí jedna výjimka: po zahájení zasílá exekutor povinnému vyrozumění o zahájení společně s výzvou ke splnění vymáhané povinnosti. Návrh na zastavení je pak možné podat do 30 dnů od doručení této výzvy.

Důvodem pro zastavení může být například:

Nesouhlasí-li oprávněný se zastavením , postoupí exekutor návrh exekučnímu soudu k rozhodnutí. Proti rozhodnutí exekučního soudu je možné podat odvolání.

Vzhledem k případné délce projednávání návrhu na zastavení, . V takovém případě exekutor nebo exekuční soud odloží na návrh povinného provedení do právní moci rozhodnutí o návrhu na zastavení (a rozhodne o zrušení generálního inhibitoria). Bude-li návrh na zastavení pravomocně zamítnut, bude pak vymáhaná povinnost uspokojena ze složené zálohy.

Znáte postup, když soud vydá elektronický platební rozkaz?