Elektronická evidence tržeb

Současně s tímto zákonem byl zveřejněn také doprovodný zákon č. 113/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o EET,

V následujícím příspěvku bychom se zaměřili na problematiku elektronické evidence tržeb (dále jen „EET“) z pohledu neziskových subjektů.

Nejdříve začněme některými obecnými aspekty úpravy EET.

Subjekty EET jsou poplatníci daně z příjmů, a to jak fyzické, tak právnické osoby, tyto subjekty ale budou , z důvodu postupného náběhu celého systému, a to

Další, zcela zásadní úpravou je potom vymezení tržeb, které budou vlastně evidovány. a která zakládá rozhodný příjem. Formální náležitosti splňují zejména tržby uskutečněné v hotovosti nebo tržby uskutečněné bezhotovostně kartou přes platební terminál a to bez ohledu, zda kreditní či kartou nebo virtuální kartou umístěnou např. v mobilním telefonu. Formální náležitosti ale splňuje také platba uskutečněná v jiných formách, které mají charakter obdobný těmto formám, jako jsou např. dárkové karty, poukázky na zboží a služby - kam patří též stravenky, dále i platby prostřednictvím žetonů apod. Formální náležitosti splňují také platby uskutečněné šekem nebo směnkou. Naopak tyto náležitosti nesplňují platby provedené převodem z účtu na účet, tyto tedy evidenci nepodléhají.

Rozhodující je potom , které je obsaženo v § 6 tohoto zákona. Rozhodným příjmem se pro účely tohoto zákona rozumí:

Z uvedeného tak vyplývá, jaké příjmy není nutné evidovat, zejména se jedná o příjmy, které nejsou předmětem daně a které jsou zdaňované srážkovou daní. Také se jedná o ojedinělé tržby bez bližší specifikace, lze tak předpokládat, že s praktickou aplikací tohoto ustanovení budou problémy.

Je potřeba zdůraznit, že na transakce, které nejsou pro účely tohoto zákona považovány za evidované tržby, se povinnost evidence nevztahuje, a to bez ohledu na to, zda v souvislosti s nimi vzniká předmět daně, či nikoliv, či obecněji, jaké mají daňový dopad.

Z pohledu praxe je u některých neziskových organizací vhodné poznamenat, že , bližší úprava je obsažena v ustanovení § 12 tohoto zákona. Úprava není postavena jako vyloučení těchto subjektů, ale stanoví, že evidovanou tržbou nejsou tržby přijaté konkrétně stanovenými subjekty, tedy státem, územními samosprávnými celky, příspěvkovými organizacemi, Českou národní bankou a držiteli poštovní licence. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že uplatnění evidence tržeb ve vztahu k těmto subjektům bylo shledáno jako nadbytečné, a to vzhledem k veřejnoprávnímu statusu těchto subjektů, v případě příspěvkových organizací potom vzhledem ke konkrétním ustanovením zákona č 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, která výrazně zužují volné ziskové hospodaření těchto organizací.

Znamená to tedy, že těchto subjektů se EET vůbec týkat nebude.

Z pohledu neziskových subjektů bude rozhodující posouzení, co se rozumí drobnou vedlejší podnikatelskou činností. Účelem této úpravy, tedy vyloučení evidence těchto tržeb, je předejít situaci, kdy by veřejně prospěšný poplatník byl nucen pořizovat si hardwarové vybavení právě z takových banálních důvodů. Protože zákon o EET nijak blíže nestanoví, co se rozumí touto činností, je vhodné vycházet alespoň z důvodové zprávy. Ta k tomu uvádí, že naplnění kritéria „drobné podnikatelské činnosti“ je u poplatníka nutné posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, kdy je nezbytné vycházet z agregovaných údajů o vedlejší podnikatelské činnosti za všechny druhy vedlejší podnikatelské činnosti vykonávané poplatníkem. Tj., v případě, že poplatník agreguje zisk z podnikání ve více odvětvích, je rozhodujícím ukazatelem souhrnný údaj za tyto vedlejší podnikatelské činnosti, přičemž rozhodujícím ukazatelem pro určení, zda podnikatelská činnost dosahuje drobné míry, je nejen celkový zisk z vedlejší podnikatelské činnosti porovnaný k objemu ostatních příjmů vzniklých poplatníkovi z jiných zdrojů (např. dary, ), ale také míra, v jaké poplatník podnikáním získané prostředky vkládá do své hlavní činnosti (a kdy lze být v případě financování hlavní činnosti ziskem z vedlejší činnosti při posuzování kritéria „drobnosti“ s ohledem na nejasnější hranici mezi oběma činnostmi a nižší podíl „skutečné“ vedlejší podnikatelské činnosti vykonávané čistě za účelem zisku, nikoliv pokrývání nákladů hlavní činnosti, úměrně tolerantnější). Ve vztahu k vymezení vedlejší (podnikatelské) činnosti je nutné poznamenat, že vybrané činnosti není možné u veřejně prospěšných poplatníků považovat za podnikatelskou činnost obecně a při přijetí tržeb v rámci těchto činností tak není nutné rozhodovat, zda plynou z drobné činnosti, nebo nikoliv, neboť tržby z této činnosti nejsou tržbami z podnikání a nepodléhají evidenci tržeb v plné šíři - příkladem může být zejména pořádání společenských a reprezentačních akcí ve formě plesů, tanečních zábav a společných setkání, které mohou být spojeny s uskutečněním plateb např. v souvislosti s prodejem vstupenek a občerstvení, a které není nutné evidovat již z povahy nepodnikatelské činnosti, ze které pocházejí.

Neziskových poplatníků se budou týkat také tržby ze vztahu souvisejícího s pracovněprávním nebo obdobným vztahem, jedná se např. o úhrady za zaměstnanecké benefity, závodní stravování apod.

Předmětem evidence také nebudou tržby ze stravování a ubytování žáků a studentů poskytovaných školou, vysokou školou nebo školským zařízením. Převážná část škol a školských zařízení je příspěvkovou organizací, a ty jsou vyjmuty ve všech svých činnostech, pokud se bude jednat o jiný případ školského zařízení, než je příspěvková organizace, budou tržby za ubytování a stravování žáků a studentů vyjmuty z evidence. Prakticky se tak jedná o vynětí školních jídelen, studentských kolejí, menz a internátů. Pokud ale bude ubytování a stravování poskytováno jiným subjektem nebo pokud bude ubytování a stravování poskytováno školami a školskými zařízeními jiným osobám, než jsou žáci a studenti, takové tržby již předmětem evidence budou.

Lze tak konstatovat, že neziskový subjekt, pokud se jedná o veřejně prospěšného poplatníka ve smyslu § 17a ZDP, musí v prvé fázi rozhodnout, zda se jedná o tržbu za příjem, která je podnikáním, či nikoliv. Pokud se jedná o příjem z nepodnikatelské činnosti, v zásadě tedy z činnosti, která je hlavní činností těchto poplatníků, takové tržby evidenci nepodléhají.

Pokud se jedná o příjem z činnosti, která je podnikáním, potom je nutné rozlišit, zda se jedná o příjem, který je z hlediska obvykle přijímaných tržeb ojedinělý, či nikoliv. Zákon o EET pojem ojedinělosti nevymezuje, důvodová zpráva k tomu uvádí, že kritérium ojedinělosti je z hlediska teorie a obecných principů správního práva tzv. neurčitým právním pojmem, tj. jde o obecný pojem s vlastním významem. Důvodem pro užití takového právního pojmu je v legislativní praxi zejména široký okruh případů, na které má být uvedená norma aplikována, a který vylučuje možnost uplatnění konkrétní definice. Uvedený případ nastává podle předkladatele právě v případě určení znaků „ojedinělosti“. V tomto kontextu se jedná o obecné ustanovení. Z důvodu nemožnosti zajistit dostatečně obecnou definici daného pojmu, která by nevedla k zúžení jeho obsahu, nebyla technika legislativní definice v daném případě zvolena. Výklad vnitřního obsahu pojmu je nutné provést v daném případě s ohledem na posouzení konkrétních okolností. Přitom kritériem pro definici této vlastnosti příjmu je tedy jednorázovost či výjimečnost příjmu. Lze tak konstatovat, že pokud se bude jednat o příjem sice z podnikání, ale jednorázový či výjimečný, potom opět nebude, resp. tato tržba, předmětem evidence tržeb.

Pokud nebude splněna podmínka ojedinělosti a bude se jednat o příjem z podnikání, potom zbývá poslední možnost, jak tuto tržbu vyloučit z evidence, a to, že se jedná o tržbu z drobné vedlejší podnikatelské činnosti, jejíž vymezení bylo uvedeno výše, a kdy je nutné zkoumat rozsah této činnosti vzhledem k ostatním druhům vedlejší činnosti, k ostatním zdrojům financování, případně k rozsahu, jak se zisk z této činnosti podílí na krytí nákladů hlavní činnosti. Tedy nikterak jednoduchá a spíše individuální záležitost. Pokud se jedná o příjmy z podnikání trvalého charakteru, které ale splňují kritérium drobné vedlejší činnosti, opět jsou související tržby vyloučeny z evidence tržeb.

V ostatních případech je nutné odpovídajícím způsobem tržby evidovat.

V případě, že si nezisková organizace není jista charakterem své činnosti, může požádat správce daně o

Správce daně na základě údajů uvedených v žádosti posoudí, zda jsou dané tržby s přihlédnutím ke všem podmínkám evidovanými tržbami, či nikoliv, a vydá neziskové organizaci závazné posouzení, zda má, či nemá tržby z některé své činnosti evidovat. Tato žádost bude podléhat správnímu poplatku ve výši 1 000 Kč a lze ji podat nejdříve tři měsíce před zahájením evidence tržeb, tj. nejdříve 1. září 2016.

Pokud tedy nezisková organizace dojde závěru, že některé její tržby spadají do režimu evidence tržeb, je nutné řešit, jakým způsobem budou tržby evidovány. Údaje o tržbách lze evidovat v běžném režimu „on-line“ nebo ve zjednodušeném režimu „off-line“.

Začněme nejdříve , který je upraven v § 18 zákona o EET. V tomto režimu je neziskový subjekt povinen nejpozději při uskutečnění evidované tržby zaslat datovou zprávou údaje o této evidované tržbě správci daně a vystavit zákazníkovi účtenku. Údaje o evidované tržbě lze zaslat pouze na společné technické zařízení určené správcem daně ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně, způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Zákon o EET neupravuje formát ani způsob předání účtenky zákazníkovi. Neziskový subjekt může vystavit účtenku v tištěné podobě, elektronicky (bez tisku a předat ji zákazníkovi např. prostřednictvím e-mailu) či jiným obdobným způsobem, který umožňuje zákazníkovi s účtenkou disponovat. Přesto však lze předpokládat, že bude nejčastěji docházet k předávání tištěných účtenek.

Postup fungování běžného režimu evidence tržeb je následující:

Samozřejmě může nastat nějaký technický či jiný problém. Pokud se pokladnímu zařízení v důsledku technické závady, dočasného výpadku nebo prostého zhoršení úrovně přenosu nepodaří navázat spojení v nastavené mezní době odezvy (ze zákona nejméně na dvě sekundy), nemusí pokladní zařízení už dál čekat na odezvu ze systému finanční správy a subjekt vystaví účtenku, která nebude obsahovat fiskální identifikační kód (FIK), ale musí obsahovat tzv. podpisový kód poplatníka. V takovém případě musí údaje o tržbě nezisková organizace elektronicky odeslat nejpozději do 48 hodin od uskutečnění evidované tržby. Bližší úprava je obsažena v § 22 zákona o EET.

V případě , který je upraven v § 23 zákona o EET, je postupováno stejně jako v případě běžného režimu, ale s tím rozdílem, že:

Ve zjednodušeném režimu mohou být evidovány tržby z prodeje zboží a služeb na palubě dopravních prostředků při pravidelné hromadné přepravě osob. Ve zjednodušeném režimu mohou být evidovány také tržby, jejichž evidování běžným způsobem by znemožnilo nebo zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti, ze které tyto tržby plynou. Tyto tržby stanoví nařízením vláda, dosud toto nařízení nebylo vydáno.

O povolení pro evidování tržby ve zjednodušeném režimu může také nezisková organizace požádat správce daně, pokud by evidování dané tržby běžným způsobem znemožnilo nebo zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti toho poplatníka, ze které tato tržba plyne. Bližší úprava je obsažena v § 11 zákona o EET, nejčastěji se bude jednat o situace, kdy poplatník nemá k dispozici žádné internetové připojení.

Je zřejmé, že k evidenci tržeb je nutné pořídit odpovídající . Zejména se jedná o vhodné pokladní zařízení. Důležité je, aby toto zařízení bylo schopno přes internet odeslat datovou zprávu o přijaté tržbě a přijmout zpět fiskální identifikační kód. Je důležité zdůraznit, že dodavatelé pokladních zařízení ani tato zařízení nebudou podléhat certifikaci, je tedy možné pořídit jakékoliv zařízení nejlépe odpovídající typu činnosti příslušného subjektu.

Mimo klasických pokladen je možné využít pro EET například osobní počítač, notebook, tablet nebo chytrý telefon s příslušným softwarem, připojením na internet a tiskárnu. Podnikatelé, kteří již mají elektronické pokladny s připojením na internet, budou potřebovat pouze aktualizaci softwaru v pokladním zařízení.

Dále je nutné pro pokladní zařízení zajistit připojení k internetu. Podle dostupných informací bude velikost odesílaných dat velmi malá, v jednotkách kB. Proto není nutné mít k dispozici vysokorychlostní internet.

Je potřeba zdůraznit, že další vývoj právních předpisů souvisejících s EET je nutné dále sledovat. V současné době se hovoří o odkladu účinnosti některých ustanovení zákona, rovněž je nutné upozornit, že dosud nejsou k dispozici prováděcí předpisy, na které zákon odkazuje. Proto také KDP ČR vyzvala daňovou správu, aby co nejdříve připravila detailní návrh metodiky pro uplatňování EET, a tento návrh předložila odborné veřejnosti. Je tedy zřejmé, že kolem právní úpravy nové povinnosti bude ještě pořádně živo.