K připravované novele insolvenčního zákona

Navržená novela zasahuje do oblasti systému přidělování insolvenčních věcí, klade si za cíl posílit transparentnost dohledu nad výkonem funkce insolvenčního správce, zvýšení celkové transparentnosti insolvenčního řízení, omezení administrativních úkonů insolvenčních soudů, posílení doručování dokumentů prostřednictvím datových schránek v případě osob, které mají podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, povinně zřízeny datové schránky ve vztahu k insolvenčním soudům (§ 80a) s negativními důsledky pro insolvenčního navrhovatele (§ 97 odst. 4), regulaci subjektů poskytujících služby v souvislosti s oddlužením a intenzivnější ochranu před šikanózními insolvenčními návrhy a další. Jde o poměrně palčivé problémy, které aplikační praxi stále sužují, nicméně je na čtenáři, aby si sám učinil úsudek o možnosti úspěchu chystané novely v rovině právní praxe.

V praxi se vyskytuje problém spojený s tím, že insolvenční správci mají často řadu provozoven, ve kterých by teoreticky měli vykonávat svoji činnost, avšak namísto toho, aby se služby insolvenčního správce staly tímto způsobem pro dlužníka přístupnější, vede nárůst počtu provozoven jen k tomu, že insolvenční správci jsou více časově vytíženi přejížděním mezi provozovnami a jen obtížně zajišťují výkon své činnosti ve vztahu k dlužníkům, zejména co do možnosti přímé komunikace. Změnu by měla přinést nová právní úprava v § 25 insolvenčního zákona ve spojení s § 17 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích.

Důvodová zpráva k návrhu novely k tomu uvádí, že nezřídka bylo zjištěno, že za provozovnu byl označen objekt, který nebyl veřejně přístupný. Tzv. rotační systém přidělování insolvenčních správců se ukázal jako nevhodný v souvislosti s vedením seznamu správců se zaměřením na řešení úpadku oddlužením podle obvodů okresních soudů, na které se váže ustanovení insolvenčního správce insolvenčním soudem podle pořadí určeného dnem zápisu provozovny do seznamu insolvenčních správců.

Obecná část seznamu insolvenčních správců bude vedena jen podle obvodu krajských soudů zvlášť pro řešení úpadku konkursem a zvlášť pro řešení úpadku oddlužením. Změna algoritmu ustanovování insolvenčních správců pro insolvenční řízení u správců zaměřených na konkurs a oddlužení by měla být pro příště vázána na okamžik zápisu jejich sídla do seznamu insolvenčních správců, resp. okamžik zápisu jedné z provozoven do tohoto seznamu. Údaj o sídle, resp. provozovně, je tzv. zvlášť označeným údajem a rozhodnutí o tom, který ze zapisovaných údajů bude zvlášť označeným údajem, nesmí správce měnit častěji než jednou v kalendářním roce. Předseda insolvenčního soudu určí v insolvenčním řízení insolvenčním správcem osobu podle pořadí určeného dnem zápisu zvlášť označeného údaje do příslušné části seznamu. Důvodová zpráva předpokládá, že právní úprava povede insolvenčního správce k tomu, že upustí od (nadbytečného) zřizování provozoven za účelem zvýšení nápadu insolvenčních věcí.

Novela je dále zaměřena na posílení dohledu nad výkonem funkce insolvenčního správce ze strany Ministerstva spravedlnosti. Je však otázkou, zda s ohledem na dohledovou pravomoc insolvenčních soudů půjde vlastně o hmatatelný přínos. Důvodová zpráva v tomto ohledu rozlišuje mezi pořádkovými pokutami ukládanými správcům ze strany insolvenčních soudů coby nástroje plnícího zajišťovací funkci, jehož účelem je zajistit průběh a účel probíhajícího insolvenčního řízení, a mezi sankcemi za správní delikt za závažné a opakované porušení povinnosti insolvenčního správce plnící funkci represivní.

Důvodová zpráva mimo nepřehlednost insolvenčního rejstříku odkazuje na situace, kdy zajištěný věřitel s typicky malou pohledávkou, nedbaje zásad insolvenčního řízení chovat se tak, aby nebyl žádný z jeho účastníků nepoškozen, požádá insolvenčního správce o zpeněžení předmětu zajištění formou tzv. elektronické aukce přes předem dohodnutý subjekt s taktikou ke zvyšování zisku, ale s extrémně nízkou cenou. Pokud insolvenční správce není v takovéto situaci dostatečně pečlivý, pak je dlužník krácen na svých právech v podobě nízké (případně žádné) hyperochy.

Dalším problematickým místem insolvenční praxe jsou pohledávky subjektů s nejasnou vlastnickou strukturou, které se snaží insolvenční řízení „ovládnout“. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že jde o problematiku zcela neomezené možnosti osob spřízněných s dlužníkem hlasovat v insolvenčním řízení a prosazovat zájmy, které mohou být v rozporu se společným zájmem věřitelů, netransparentnost vlastnické struktury věřitelů, kteří nabyli pohledávku postoupením či jen převodem směnky, dále o otázku vymahatelnosti nároků na náhradu škody ve vztahu k takovýmto „nejasným“ subjektům.

Ve snaze o zvýšení transparentnosti proto novela zavádí povinnost doložit skutečného majitele pohledávky (§ 177) v tom směru, že tuto povinnost stanoví pro věřitele, kteří nabyli pohledávku postupní smlouvou v době šesti měsíců před zahájením insolvenčního řízení, tedy v situaci, kdy dlužník zpravidla čelí finančním potížím a lze jeho úpadek čekat. Důvodová zpráva k tomu mimo jiné uvádí, že zejména v případech, kdy nelze z veřejně dostupné evidence usuzovat na vzájemné vztahy mezi účastníky insolvenčního řízení (např. z veřejného rejstříku), hraje požadavek doložení skutečného majitele významnou roli. Sankcí v případě nesplnění této povinnosti je nemožnost věřitele vykonávat hlasovací práva (§ 177 odst. 6), případně neosvědčení existence pohledávky insolvenčního navrhovatele - věřitele (§ 105 odst. 3). Ust. § 177 odst. 7 insolvenčního zákona počítá se zavedením evidence skutečných majitelů.

Dalším nešvarem insolvenční praxe může být změna sídla dlužníka těsně před podáním insolvenčního návrhu za účelem ztížení práv věřitelů dlužníka, a dále tzv. prodej z volné ruky, tj. v případě zpeněžování majetku dlužníka mimo dražbu, a s tím spojená omezená možnost podat žalobu na neplatnost smlouvy v propadné lhůtě tří měsíců. Časové omezení tří měsíců pro možnost žalobou napadnout platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetku z majetkové podstaty mimo dražbu, kdy nabyvatel nebyl v dobré víře, se navrhuje zrušit (§ 289 odst. 3). Žalobu však bude nutno podat jen do skončení insolvenčního řízení [viz § 159 odst. 1 písm. f) insolvenčního zákona]. Pokud nebyl nabyvatel v dobré víře, není legitimní důvod pro to, aby zákon poskytoval ochranu smlouvě, kterou byl nepoctivě vyveden majetek z majetkové podstaty.

Dalším negativním jevem, který se v praxi vyskytuje, je poskytování právních služeb v souvislosti s podáním návrhu na povolení oddlužení ze strany osob, které k poskytování právního poradenství často nemají dostatečné vzdělání a v důsledku toho někdy za nemalou částku dodají dlužníku zpracovaný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení v nevalné kvalitě, v důsledku čehož dlužník, který se již tak nachází v problematické finanční situaci, vydá peníze na nekvalitní návrh, v důsledku čehož může dojít například k odmítnutí insolvenčního návrhu pro formální nedostatky. Podle důvodové zprávy k novele insolvenčního zákona subjekty - poskytovatelé těchto služeb účtují odměnu v řádech 5 000 - 50 000 Kč.

Návrh novely proto počítá s tím, že do budoucna budou moci poskytovat služby tohoto druhu jen osoby, o jejichž kvalifikaci není důvod k pochybnostem, jako např. advokáti, či osoby, kterým byla udělena ze strany Ministerstva spravedlnosti akreditace (zde se předpokládá, že služby dlužníkům budou poskytovány bezplatně). V tomto ohledu může být problém s počtem akreditovaných osob, kterých v současné době v České republice působí podle důvodové zprávy asi 20. Ust. § 390a odst. 2 stanoví pak výjimku za situace, kdy se jedná o úpadek fyzické osoby či právnické osoby, jejímž je taková osoba zástupcem podle § 21 o. s. ř., pokud lze s ohledem na dosažené odborné vzdělání této osoby usuzovat na její způsobilost k sepsání insolvenčního návrhu či návrhu na povolení oddlužení bez cizí pomoci. Právním následkem nedodržení těchto pravidel je přestupek (§ 418k) či správní delikt (§ 418j odst. 2).

Zhotovení návrhu ze strany kvalifikovaného subjektu ve smyslu § 390a by rovněž mělo odstranit problém spojený s opakovaně formálně vadnými insolvenčními návrhy ze strany dlužníků, kteří mohou tímto úmyslně vadným insolvenčním návrhem sledovat jen to, že nebude dále probíhat nařízená na jejich majetek [byť tento problém zčásti i nyní řeší § 82 odst. 2 písm. b) IZ ve spojení s § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona].

Insolvenční řízení v praxi někdy zneužívají věřitelé k jiným účelům, než ke kterým jej předurčuje § 1 insolvenčního zákona. Insolvenční zákon se na tuto skutečnost pokusil reagovat již dříve prostřednictvím sankcí stanovených § 128a insolvenčního zákona, které se však ukázaly jako nedostatečné na to, aby různé subjekty od zneužívání insolvenčního řízení odradily. Novela přináší předběžné posouzení věřitelského návrhu (§ 100a). Pokud bude mít insolvenční soud pochybnosti ohledně zneužití práv insolvenčního navrhovatele na úkor dlužníka, bude moci rozhodnout o tom, že se tento insolvenční návrh ani jiné dokumenty v insolvenčním rejstříku nezveřejňují. Důvodová zpráva k tomu dále uvádí, že insolvenční soud není vázán svým dřívějším rozhodnutím podle § 100a a insolvenční návrh může odmítnout pro zjevnou bezdůvodnost podle § 128a bez ohledu na to, zda v rámci předběžného posouzení věřitelského insolvenčního návrhu postupoval podle § 100a odst. 1 či § 100a odst. 5. Je však otázkou, zda navržená právní úprava není zbytečně duplicitní ve vztahu k § 128a.

Sankcí za podání zjevně bezdůvodného návrhu bude pokuta s limitem 500 000 Kč (dosud jen 50 000 Kč). Blíže viz § 128a odst. 3 insolvenčního zákona.

Dalším prvkem ochrany před šikanózním insolvenčním návrhem ve vztahu k dlužníku - právnické osobě je povinnost doložit pohledávku uznáním dlužníka s ověřeným podpisem, vykonatelným rozhodnutím, notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti či potvrzením auditora, soudního znalce či daňového poradce, že navrhovatel o pohledávce účtuje, v případě navrhovatele, který vede účetnictví či daňovou evidenci (§ 105). Takový věřitel má doložit pohledávku jakýmkoli shora uvedeným způsobem. Podle důvodové zprávy lze na zaúčtovanou pohledávku hledět s větší důvěrou ohledně její pravosti, když její fiktivní vytvoření by pro věřitele mělo negativní důsledky, tj. vznik povinnosti vůči státu či riziko trestněprávního postihu.

Dále je jako prevence zneužití insolvenčního řízení navrhováno, že projednání věřitelského insolvenčního návrhu bude podmíněno zaplacením zálohy na náklady insolvenčního řízení [§ 108 odst. 1, § 128a odst. 2 písm. d)].

Další změny přináší právní úprava v § 53 (zákaz hlasování věřitele), § 177 a § 182a insolvenčního zákona. Zajímavé (a dost možná diskriminační) je zejména ust. § 182a insolvenčního zákona, které v zájmu ochrany práv účastníků řízení a posílení prevence vzniku škody umožňuje insolvenčnímu soudu uložit věřiteli, který je cizincem s obvyklým pobytem v cizině nebo zahraniční právnickou osobou, na návrh jiného účastníka řízení či insolvenčního správce povinnost složit jistotu na náklady insolvenčního řízení či na náhradu škody, která by mohla jeho účastí v insolvenčním řízení jiným účastníkům řízení vzniknout. Sankcí za nesložení jistoty je to, že se k přihlášce pohledávky věřitele nepřihlíží. Insolvenční zákon v § 182a odst. 3 stanovuje výjimky z povinnosti jistotu složit.

Před opakovaným podáváním zjevně šikanózních insolvenčních návrhů by měla dlužníka chránit i úprava § 128a odst. 4 a lhůta šesti měsíců pro podání opětovného insolvenčního návrhu věřitelem proti dlužníku, proti kterému byl právě v posledních šesti měsících odmítnut insolvenční návrh věřitele pro zjevnou bezdůvodnost.

To však neřeší situaci, kdy jiný věřitel (např. ten, jehož pohledávku uvedl insolvenční navrhovatel - věřitel v odmítnutém insolvenčním návrhu), sám po dohodě s původním navrhovatelem podá vlastní insolvenční návrh na dlužníka.

Novela v § 7b odst. 1 zavádí pravidlo, podle kterého je místně příslušným insolvenčním soudem dlužníka, který je zapsán v obchodním rejstříku, ten soud, v jehož obvodu měl dlužník sídlo ke dni, který předchází o šest měsíců dni zahájení insolvenčního řízení. Podle důvodové zprávy k novele je tato změna snahou zabránit manipulaci s insolvenčním řízením účelovým přemístěním sídla podnikatele do obvodu jiného soudu, případně za účelem pozdržení insolvenčního řízení vyvoláním řízení o určení místní příslušnosti soudu či ztížení výkonu práv věřitelů. Avšak i místně nepříslušný insolvenční soud smí činit opatření, která nesnesou odkladu (§ 7b odst. 5).

Podle § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona do budoucna bude platit pravidlo, že dluh z podnikání nebrání řešení (hrozícího) úpadku dlužníka oddlužením, pokud s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, přičemž bude platit, že věřitel souhlasí, pokud nejpozději spolu s přihláškou své pohledávky výslovně nesdělí, že s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí a toto své stanovisko odůvodní.

Podání návrhu na povolení oddlužení a insolvenčního návrhu bude moci do budoucna učinit jen k tomu oprávněná osoba (§ 390a odst. 1). Pokud jde o výši odměny pro osobu advokáta, notáře či insolvenčního správce, která sepsala a za dlužníka podala insolvenční návrh, resp. návrh na povolení oddlužení, pak její maximální výše má do budoucna činit 4 000 Kč bez DPH a v případě společného oddlužení manželů 6 000 Kč bez DPH. Pokud byl návrh za dlužníka sepsán a podán kvalifikovaným subjektem a tento návrh byl odmítnut insolvenčním soudem pro vady způsobené (zaviněné) kvalifikovaným subjektem, odměna za sepis a podání návrhu subjektu nenáleží (§ 396 odst. 2). Akreditovaná osoba, tedy právnická osoba, které byla ministerstvem udělena akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení podle insolvenčního zákona, bude bez nároku na odměnu (§ 390a odst. 4). Je však otázkou, zda tímto způsobem nedojde k protiústavnímu zúžení práva na přístup k soudu. Problematická může být také situace, kdy budou některé oprávněné subjekty přetíženy a nebudou moci dlužníku požadovanou službu poskytnout.

Novela zavádí institut tzv. zprávy pro oddlužení (§ 398a). Změny čeká také schůze věřitelů, která by měla být insolvenčním soudem podle § 399 insolvenčního zákona svolána jen k návrhu nadpoloviční většiny věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše činí současně nadpoloviční většinu nezajištěných přihlášených pohledávek. Toto speciální pravidlo má reflektovat způsob uspokojování nezajištěných a zajištěných věřitelů. Pokud schůze nebyla svolána, mohou nezajištění věřitelé uplatnit svá práva a hlasovat o způsobu oddlužení mimo schůzi věřitelů. Z praktických zkušeností plyne, že účast věřitelů na svolaných schůzích věřitelů k projednání a hlasování o přijetí způsobu oddlužení je mizivá, v praxi tedy proto ryze formální. Je však otázkou, zda lze toto řešení považovat s ohledem na mechanismus fungování oddlužení za skutečný přínos a zda tímto způsobem nebudou krácena práva dlužníka v tom směru, že nebude moci na schůzi hájit jím preferovanou formu oddlužení a uvádět důvody ve prospěch řešení úpadku oddlužením, tedy realizovat právo na projednání věci před soudem.

Osvobození od povinnosti platit pohledávky zahrnuté do oddlužení bude moci insolvenční soud učinit nově i bez návrhu (§ 414 odst. 1). Nově bude moci insolvenční soud přiznat osvobození i v případech, kdy je hodnota plnění, které dostali nezajištění věřitelé při postupu podle § 398 odst. 4 insolvenčního zákona (žádost dlužníka o stanovení nižší než zákonem určené výše splátek), nižší než 50 %.

Pokud podá insolvenční návrh navrhovatel - věřitel proti právnické osobě -podnikateli, je navrhovatel povinen složit zálohu ve výši 50 000 Kč, anebo proti fyzické osobě čí právnické osobě - nepodnikateli, pak je povinen navrhovatel zaplatit zálohu ve výši 10 000 Kč a záloha je splatná spolu s podáním insolvenčního návrhu. Jde o opětovné vyjádření snahy zákonodárce zabránit podávání šikanózních insolvenčních návrhů. Výjimka zůstane zachována pro insolvenční navrhovatele - (bývalé) zaměstnance dlužníka, jehož pohledávka spočívá jen v pracovněprávních nárocích. Dále platí výjimka pro navrhovatele - spotřebitele, pokud jeho pohledávka spočívá v nároku plynoucím ze spotřebitelské smlouvy a v případech podle § 107 odst. 1 (další insolvenční navrhovatel přistoupivší k insolvenčnímu řízení). Do budoucna již odpadá možnost neuložení zálohy dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu lze rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Projednávaná novela si klade nelehké cíle, nicméně, jak už to bývá, až praxe, v případě, že budou změny insolvenčního zákona přijaty v navržené podobě, vlastně ukáže, zda jde o přínos, či nikoli, a zda vlastně nejde jen o určitou „kosmetickou“ úpravu současné podoby insolvenčního zákona a zda jsou navržené změny přínosem.