Vydáno: 14. 11. 2006
155/13.12.06 - Přecenění realizovatelných cenných papírů při trvalém snížení reálné hodnoty Ing. Bohumír Holeček, daňový poradce, č. osvědčení 384 1. Popis situace Novela vyhlášky č. 500/2002 Sb. (k účtování pro účetní jednotky, které jsou podnikateli), vyhláškou č. 397/2005 přinesla v § 51 odst. 2 změnu, účinnou od 1. 1. 2006. Prakticky bude tato změna u dotčených účetních jednotek uplatněna poprvé v účetní závěrce za účetní období, začínající 1. 1. 2006 a později – protože ovlivní hospodářský výsledek, bude mít také přímé dopady na výši základu daně v daňovém přiznání k dani z příjmů za příslušné zdaňovací období. Podle nového znění § 51 odst. 2 vyhlášky se mění způsob účtování při změnách ocenění ostatních cenných papírů oceňovaných reálnou hodnotou (tzv. realizovatelných cenných papírů). Tyto cenné papíry majetkové (většinou akcie) jsou obvykle zachyceny na účtu 063 – Ostatní cenné papíry a podíly a cenné papíry dluhové na účtu 065 – Dluhové cenné papíry držené do splatnosti. Doposud byly podle dosavadního znění § 51 odst. 2 a podle ĆÚS č.008 (odst.2.2.1) účtovány změny reálných hodnot těchto cenných papírů pouze rozvahově (proti účtu 414 – Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků). Pouze u dluhových cenných papírů se změna časové hodnoty, vyplývající z náběhu úrokového výnosu účtuje proti účtu 665 – Výnosy z dlouhodobého finančního majetku. Nové znění § 51 odst. 2 vyhlášky uvádí: „Je-li prokázáno, že došlo ke snížení hodnoty (znehodnocení) těchto cenných papírů, které je pravděpodobně trvalé, zaúčtuje se znehodnocení bez zbytečného odkladu na příslušné účty finančních nákladů, a to ve výši rozdílu mezi oceněním cenného papíru při jeho nabytí a stávající reálnou hodnotou se zohledněním předchozích ztrát ze znehodnocení.“ 2. Rozbor problematiky Nové znění tedy řeší případy pravděpodobně trvalých ztrát reálné hodnoty, kdy se přechází z rozvahového na nákladové přecenění i u realizovatelných cenných papírů. Tím se sjednocuje pohled na tyto cenné papíry s metodikou pro finanční instituce (pro něž je rozveden v ČÚS č.108). Dosavadní ĆÚS pro podnikatele č. 008 – Operace s cennými papíry a podíly však zatím nedoznal aktualizace – znění novelizované vyhlášky č. 500/2002 Sb. jako normy s vyšší závazností zde musí být zřejmě upřednostněno V minulosti (před 1. 1. 2002) byla snížená reálná hodnota těchto akcií zohledňována opravnou položkou (jejíž tvorba nebyla daňově relevantní). Při změně účetních předpisů a po přechodu na rozvahové přecenění (prostřednictvím účtu 414) byla opravná položka zúčtována do výnosů (resp. na stranu Dal nákladů - nezahrnovaných do základu daně). Účetní předpisy nyní předepisují od 1. 1. 2006 zachytit snížení reálné hodnoty s předpokladem trvalého charakteru u těchto cenných papírů nákladovým způsobem. Vzhledem k formulaci výše přecenění v novém znění § 51 odst. 2 vyhlášky „na stávající reálnou hodnotu se zohledněním předchozích ztrát ze znehodnocení“ by bylo možno „na první čtení“ dovozovat, že již dříve provedené zohlednění ztrát hodnoty realizovatelných cenných papírů rozvahovým přeceněním zůstane zachováno na účtu 414. Pak by se ovšem jednalo o kombinaci dvou metod účetního zachycení snížené hodnoty (rozvahové a nákladové), což zřejmě nebylo záměrem novelizace vyhlášky a nebylo by ve shodě s principy uplatňovanými pro finanční instituce. Nové znění odst. 2 § 51 vyhlášky dále uvádí: „Pokud následně po zaúčtování znehodnocení na účty finančních nákladů dojde k prokazatelnému zvýšení reálné hodnoty realizovatelných dluhových cenných papírů, je zvýšení reálné hodnoty zaúčtováno nejvýše ve výši zaúčtovaného znehodnocení podle předchozí věty na účty finančních výnosů.“ Možnost zpětného zvýšení reálné hodnoty výsledkovým způsobem se tedy týká pouze dluhových cenných papírů (obvykle zachycených na účtu 065), nikoliv však cenných papírů majetkových. U majetkových cenných papírů (akcií) bude případné navýšení reálné hodnoty vždy účtováno rozvahově (proti účtu 414) – výnos bude uznán (účtován) až při prodeji cenného papíru. Tento princip je shodný s principy ĆÚS č.108 pro finanční instituce. V praxi se dotyčná změna v účetním zachycení trvalého snížení reálné hodnoty projeví především u akcionářů akciových společností s akciemi neobchodovanými veřejně, které se ocitnou v likvidaci či v konkursu V souvislosti s uvedenou změnou účtování a jejím daňovým dopadem vyvstávají tyto otázky: a) Znamená přechod na nákladové zaúčtování trvalého snížení reálné hodnoty, že dosavadní rozvahové zachycení bude zrušeno? b) Jsou náklady zúčtované v souvislostí s trvalým snížením reálné hodnoty realizovatelných cenných papírů daňově uznatelnými náklady ? c) Jak má poplatník průkazně doložit sníženou reálnou hodnotu, jestliže objektivně stanovená tržní cena z veřejných trhů cenných papírů nebude k dispozici ? d) Jak prokáže poplatník, že snížení reálné hodnoty těchto cenných papírů je „pravděpodobně trvalé“ ? 3. Navrhované závěry K bodu a) Před nákladovým zaúčtováním trvalého snížení reálné hodnoty je nutno dosavadní rozvahové zachycení zrušit. Cílem dané změny v metodice účtování je dosáhnout shody s metodikou, jež platí pro finanční instituce (pro něž je tato problematika rozvedena v ČÚS č.108). Analogie podle ĆÚS č.108 pro finanční instituce pak vede k jednoznačnému závěru: zde je v obdobné definici u zachycení trvalého poklesu reálné hodnoty realizovatelných cenných papírů použita formulace „se zohledněním předchozích ztrát ze snížení hodnoty zaúčtovaných na účet nákladů“. Podle tohoto přístupu se změna účtování tedy týká celého snížení reálné hodnoty oproti historické pořizovací ceně dotyčných cenných papírů. Předchozí snížení reálné hodnoty, které dosud nebylo zaúčtováno na účet nákladů, ale pouze rozvahově, je třeba takto zaúčtovat nákladově a dosavadní rozvahové přecenění zrušit. Tím je zajištěno uplatnění principu opatrnosti v účetním obraze: náklady hrozící z trvalé ztráty reálné hodnoty cenných papírů jsou zachyceny okamžitě, případné zisky z navyšování reálné hodnoty cenných papírů až při jejich realizaci (s výjimkou případného návratu ze snížené reálné hodnoty na původní účetní hodnotu u dluhových cenných papírů, které se účtuje výsledkově do výše původního snížení). Příklad účtování: Akcionář držící veřejně neobchodované akcie, je účetně eviduje jako realizovatelné majetkové cenné papíry na účtu 063 v celkové nabývací a jmenovité hodnotě 400 tis. Kč. Tyto cenné papíry byly doposud rozvahově přeceněny na reálnou hodnotu, která činí 10 % nabývací a jmenovité hodnoty, tzn. na 40 tisíc Kč.
                                           Kč             MD          DAL 
Počáteční stavy - aktiva                 40.000,-       063.AE 
                - pasíva (VK)           360.000,-       414.AE 
Postup účtování podle novelizace vyhlášky v roce 2006: Rozvahové přecenění bude ve smyslu ustanovení § 51 odst. 2 vyhlášky zrušeno a nahrazeno přeceněním nákladovým. V daném případě to znamená následující účetní postup:
                                           Kč             MD          DAL 
K 1. 1. 2006 – Změna účetní metody ocenění: 
 
Zrušení rozvahového přecenění            360.000,-      063.AE       414.AE 
 
Převod na nákladové přecenění            360.000,-       581         063.AE 
K 31. 12. 2006 (či v průběhu roku 2006 či roků následujících) Další zjištěné snížení reálné hodnoty na 2 % jmenovité hodnoty, tj. ze 40.000,- na 8.000,- Kč 32.000,- 564 063.AE Protože se jedná o změnu dosavadní účetní metody zachycení reálné hodnoty, byl zde použit účet mimořádného okruhu nákladů 581 – Náklady ze změny metody, následně pak účet 564 – Náklady na přecenění cenných papírů (použití konkrétních nákladových účtů není relevantní pro jejich daňové uplatnění). Výsledkem změny účetní metody je tedy jednorázové zatížení výsledku hospodaření a snížení daňového základu daně z příjmů. K bodu b) Z hlediska daňového se v případě nákladového snížení hodnoty realizovatelných cenných papírů jedná o daňový náklad – jedná se nepochybně o přecenění cenných papírů oceňovaných podle účetních předpisů reálnou hodnotou, které zákon o daních z příjmů plně daňově respektuje. Daňovým nákladem je tedy i náklad vyplývající ze změny metody přecenění, ať už bude zachycen v prvém roce uplatnění nákladového snížení prostřednictvím účtu skupiny 58 – Mimořádné náklady (např. účtu 581 – Náklady ze změny metody) stejně jako náklad zachycený prostřednictvím účtu skupiny 56 – Finanční náklady (např. účtu 564 – Náklady z přecenění cenných papírů). Stejně tak bude součástí daňového základu i případný výnos z přecenění „nahoru“, vyplývající z případného zpětného navýšení reálné hodnoty u dluhových realizovatelných cenných papírů. V případě následného prodeje takto přeceněných realizovatelných cenných papírů se uplatňuje postup podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. r) zákona o daních z příjmů, podle něhož je daňovým nákladem hodnota cenného papíru zachycená v účetnictví (ke dni prodeje) v souladu se zvláštním právním předpisem (tj. zákonem o účetnictví), tak, jak již bylo uvedeno ve stanovisku MF ČR na jednání KV dne 16. 10. 2002 (příspěvek: K uplatnění hodnoty cenných papírů do daňových nákladů dle novely ZDP -§ 24 odst. 2 písm. r), w) a ze) ZDP – předkladatelé: Ing. M.Svoboda, DP č.osv.3090 a Ing.Jan Petráš, DP č.osv.3376 – bulletin KDP 1/2003). K bodu c): Protože u realizovatelných cenných papírů není obvykle možno zjišťovat a prokazovat tržní hodnotu jako hodnotu, vyhlášenou na tuzemské či zahraniční burze či jiném regulovaném trhu (ve smyslu § 27 odst. 4 písm. a) zákona o účetnictví - ZoÚ), bude pro doložení trvalého snížení reálné hodnoty potřeba postupovat náhradními způsoby, tzn.: - ve smyslu § 27 odst. 4 písm. b) ZoÚ: dokládat reálnou hodnotu kvalifikovaným odhadem nebo posudkem (s cílem příblížení se tržní hodnotě), - ve smyslu § 27 odst. 4 písm.c) ZoÚ: dokládat reálnou hodnotu oceněním podle zvláštních právních předpisů (podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování, ve znění novelizací). Kvalifikovaný odhad přitom není znaleckým posudkem – nemusí tedy být vypracován znalcem, jeho autorem může být i dostatečně erudovaný pracovník účetní jednotky. Rozhodující pro použitelnost odhadu k přecenění přitom je: objektivnost a průkaznost vstupních informací a zdůvodnění z nich odvozených závěrů, vedoucích k odhadu reálné hodnoty cenného papíru. K bodu d): Pravděpodobnost trvalého snížení hodnoty (jak je uvedena v odst. 2 § 51 vyhlášky) se v praxi jeví nepochybná v případech vstupu emitenta do likvidace či do konkursního nebo vyrovnacího řízení. V jiných případech by měl provedený posudek či odhad obsahovat i zdůvodnění, proč se jedná o pravděpodobně trvalé snížení reálné hodnoty (např. proč nelze očekávat vyrovnání kumulovaných ztrát budoucími zisky z hospodaření společnosti). 4. Návrh opatření Publikovat závěry k dané problematice vhodným způsobem, příp. stanovit podrobněji praktický způsob doložení trvalého poklesu realizovatelných cenných papírů poplatníkem (v souladu s ustanovením § 27 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví). Stanovisko Ministerstva financí Odbor účetnictví a audit Část čtvrtá vyhlášky č. 500/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška) je označena jako účetní metody. V § 51 je popsána metoda řešící oceňovací rozdíly při uplatnění reálné hodnoty a ocenění ekvivalencí u cenných papírů a podílů. Obsahem této metody je v podstatě rozvahový způsob účtování. Přičemž z důvodu opatrnosti (nutnosti promítnutí všech předvídatelných rizik a možných ztrát ze snížení hodnoty) se snížení hodnoty, které je pravděpodobně trvalé, promítá do nákladů. Podle našeho názoru se nejedná o změnu metody účtování, ale o jednu metodu, která za stanovených podmínek ukládá rozdílný způsob účtování. S ohledem na výše uvedené se přikláníme k názoru, že o snížení hodnoty nemá být účtováno v účtové 58-Mimořádné náklady, ale ve skupině 56 – Finanční náklady. Formulace „pravděpodobně trvalé snížení hodnoty cenných papírů“ je použita na vyšším stupni obecnosti, aby účetní jednotky mohly zohlednit všechny podstatné skutečnosti. Přesto je nutno vycházet ze základního požadavku, že se jedná o pravděpodobně trvalé znehodnocení.