Vydáno: 1. 1. 2018
Opravy hmotného majetku prováděné vlastníkem Platí zásada, že opravovat a udržovat můžeme až majetek zahrnutý do obchodního majetku, tj. v účetnictví zaúčtovaný na účty dlouhodobého majetku, popřípadě zásob, resp. zahrnutý do daňové evidence. Zvláště při pořizování staršího dlouhodobého hmotného majetku bychom neměli zapomínat na naplnění kritéria "uvedení do stavu způsobilého k užívání". Jestliže pořízený majetek není způsobilý sloužit k zamýšlenému účelu (např. nepojízdný automobil), je nutno jej nejprve opravit, přičemž tuto opravu nelze uplatnit jako daňový výdaj (náklad) podle § 24 odst. 1 ZDP, ale výdaje (náklady) na tuto opravu je nutnou zahrnout do pořizovací (vstupní) ceny hmotného majetku. Jestliže by naopak bylo možno zařadit pořízený dlouhodobý majetek jako funkční (i když ne zcela bez problémů), lze tak učinit a následná oprava by pak již byla běžným daňově uznatelným výdajem (nákladem). V podobně sporných záležitostech je obzvláště důležité podepřít své rozhodnutí o maximum možných hodnověrných a průkazných podkladů (vyjádření servisu, znalce apod.). Od roku 2003 již není pro účetní potřeby třeba opětovně uvádět do užívání věci, které před nabytím již byly uvedeny do stavu způsobilého k užívání a nevyžadují montáž u nabyvatele. Tato podmínka bude naplněna při koupi použitých věcí, tj. při jejich pořízení nikoli přímo od výrobce nebo prodejce, pro něž byly výrobkem, resp. zbožím (viz § 7 odst. 11 PVZÚ). Nicméně toto ustanovení nemá účinek pro účely daní z příjmů. Zde i nadále bez výjimky platí § 26 odst. 10 ZDP, podle kterého se hmotným majetkem stávají věci uvedené do stavu způsobilého obvyklému užívání, kterým se rozumí dokončení věci a splnění technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání.