Odpočet na podporu výzkumu a vývoje v roce 2016 - aktuální otázky
Ing.
Ludmila
Dvořáčková
I. Zákonná úprava
-
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z
příjmů, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře
výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících
zákonů
-
Pokyn Ministerstva financí D-288 MF čj. 15/96 003/2005, ve znění změn provedených
sděleními MF čj. 15/32 312/2010 ze dne 1. 4. 2010 (FZ 4/2010) a čj. MF-11384/2014/15 ze dne 3. 10.
2014 (FZ 4/2014)
II. Obecně
Odpočet na podporu výzkumu a vývoje (dále jen "odpočet") byl zaveden do zákona č.
586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen "ZDP"), s účinností od roku 2005.
Podmínky pro uplatnění odpočtu jsou definovány v ustanovení
§ 34 odst. 4,
§ 34a,
34b,
34c a §
34d ZDP. Podle § 34e ZDP může poplatník
požádat správce daně o závazné posouzení výdajů vynaložených na výzkum a vývoj zahrnovaných do
odpočtu. Závazné posouzení je zpoplatněno.
Jedná se o nepřímou formu podpory výzkumu a vývoje formou položky odčitatelné od základu
daně. Tato podpora spočívá v tom, že poplatník náklady vynaložené na projekt výzkumu a vývoje zahrne
do základu daně jako daňově uznatelný náklad ve smyslu §
24 ZDP a za dodržení zákonem stanovených podmínek i formou odčitatelné položky od základu
daně (§ 34 odst. 4 ZDP). Náklady na výzkum a
vývoj jsou
de facto
uplatněny dvakrát.Možnost "dvojího uplatnění" nákladů v základu daně představuje pro daňové subjekty zvýšené
nároky na prokazování zákonem stanovených podmínek.
Podle ustanovení § 93 odst. 1 zákona č.
280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
"DŘ"), jako důkazních prostředků lze užít všech
podkladů, jimiž lze zjistit skutečný stav věci a ověřit skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a
stanovení daně a které nejsou získány v rozporu s právním předpisem, a to i těch, které byly získány
před zahájením řízení.
V této souvislosti je nutné připomenout § 8
odst. 1 DŘ, dle kterého platí, že správce daně při dokazování hodnotí důkazy podle své úvahy.
Správce daně posuzuje každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom
přihlíží ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo. Dále podle
§ 10 DŘ je správce daně oprávněn k posouzení
správnosti údajů obsažených v tvrzení daňového subjektu (včetně správnosti uplatnění
odpočtu).
Okruh poplatníků
Odpočet si mohou uplatnit fyzické i právnické osoby, které realizují projekty výzkumu a
vývoje.
III. Změny zákona o daních z příjmů v roce
2016
Výdaje na služby - ověření, certifikaci a licenci výrobků
Aby nedocházelo k násobnému uplatňování odpočtu téhož výdaje více osobami, bylo již od
roku 2005 stanoveno, že odpočet nelze uplatňovat na služby pořízené od jiných osob. Výjimkou z
tohoto pravidla byly mimo jiné i výdaje vynaložené na certifikaci výsledků výzkumu a vývoje, které
bylo možno zahrnovat do odpočtu, i pokud byla certifikace pořízena od jiných osob. Záměrem bylo
uznat pro účely odpočtu výdaje na služby externí certifikační autority, které jsou vynakládány v
rámci realizace projektů výzkumu a vývoje a jsou potřebné pro ověření nebo prokázání skutečnosti, že
výsledek výzkumu a vývoje splňuje požadavky stanovené závaznými předpisy.
S účinností od 1. 1. 2014 byly zákonným opatřením Senátu č.
344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s
rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů, tyto výdaje z odpočtu vyloučeny. Touto
změnou došlo též k vyloučení části výdajů na ověření a certifikaci výrobků, které z povahy věci
(ověření třetí osobou) jsou součástí projektu výzkumu a vývoje. Praxe shodně prokázala, že tyto
náklady do odpočtu patří, neboť jsou nezbytnou součástí (podmínkou) realizace projektu výzkumu a
vývoje.
Proto s účinností od 1. 5. 2016 došlo k nápravě této situace zákonem č.
125/2016 Sb., kterým se mění zákon č.
586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen "zákon č. 125/2016 Sb."). Do
ZDP bylo nově zavedeno
[§ 34b odst. 2 písm. b) bod 2 ZDP], že do
odpočtu lze zahrnout výdaje na služby, které souvisejí s realizací projektu výzkumu a vývoje a které
spočívají v ověření nebo prokázání toho, že výsledek výzkumu a vývoje splňuje požadavky stanovené
právními předpisy, pokud výdaje na ověření nebo prokázání nebyly zahrnuty do odpočtu u jiného
poplatníka. Půjde zejména o nákup služeb na ověření, zda je výsledek (či dílčí výsledek) určitého
projektu výzkumu a vývoje v souladu s požadavky stanovenými v právních předpisech, například
testování a prověřování vzorků, prototypů či jejich komponent z hlediska dodržení závazných norem. V
praxi se tyto činnosti nazývají nejčastěji homologací nebo certifikací (konkrétní použitý pojem je
závislý na konkrétním odvětví).
Dle přechodného ustanovení čl. II zákona č.
125/2016 Sb. bodu 5 lze výdaje na nákup služeb za zákonem stanovených podmínek zahrnout do
odpočtu již za zdaňovací období, započatém v roce 2016.
IV.
Judikatura
roku 20161.
Novinkou v oblasti judikatury je rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové čj.
31 Af
6/215-45 ze dne 27. 5. 2016, který řeší mimo jiné i primární podmínky pro možnost
uplatnitelnosti odpočtu (náležitosti projektu výzkumu a vývoje), jaké činnosti nejsou podřaditelné
pod činnosti výzkumu a vývoje a jaké je postavení znaleckého posudku v daňovém
řízení.
Danou kauzu bude v dohledné době řešit dále Nejvyšší správní soud, ale některé obecné
zásady, které zde byly publikovány, jsou judikovány konzistentně soudy všech instancí.
V této souvislosti je nutné konstatovat, že obecně platí, že primární podmínkou pro
uplatnění odpočtu je existence projektu výzkumu a vývoje, kterým se rozumí dokument, ve kterém
poplatník před zahájením řešení projektu výzkumu a vývoje vymezí svou činnost ve výzkumu a vývoji
podle zákona upravujícího podporu výzkumu (viz § 34c
odst. 1 ZDP). To jinými slovy znamená, že činnosti ve výzkumu a vývoji uvedené v projektu
musí naplňovat podmínky § 2 odst. 1 zákona č. 130/2002
Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně
některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře
výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), dle kterého se rozumí výzkumem a vývojem
systematická tvůrčí práce konaná za účelem získání nových znalostí nebo jejich využití.
Projekt musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti mimo jiné podle
§ 34c odst. 1 písm. c) ZDP i cíle projektu,
které jsou dosažitelné v době řešení projektu a vyhodnotitelné po jeho ukončení.
Správce daně posuzoval oprávněnost uplatnění odpočtu na dva projekty výzkumu a vývoje v
letech 2007-2008 v oblasti obalového materiálu. Na základě předložených důkazních prostředků správce
daně uzavřel, že projekty výzkumu a vývoje postrádají uvedení cílů podle
§ 34 odst. 5 ZDP a vymezení konkrétní činnosti
daňového subjektu ve výzkumu a vývoji. Dle zjištěných skutečností tak správce daně konstatoval, že
poplatník neunesl důkazní břemeno pro uplatnění odpočtu.
Ze závěrů rozhodnutí krajského soudu vyplývají následující závěry.
Krajský soud potvrdil, že pro uplatnění odpočtu je nutné odlišení výzkumu a vývoje od
činností inovačního charakteru, které nezahrnují ocenitelný prvek novosti (viz Pokyn MF D-288).
Krajský soud uvádí:
"Je totiž nepochybné, že pro účely odpočtu od základu daně dle ust.
§ 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů nelze uznat
činnosti týkající se rutinní úpravy již vyvinutých řešení podle požadavků konkrétních zákazníků,
vyhotovení ukázkových modelů, vyhotovení dalších kusů vzorků, předvýrobní přípravu či zhotovení
vzorků pro
marketing
. Žalobkyní předložená dokumentace nemohla prokázat, že se jednalo o
individuální a ojedinělá řešení, která by bylo možno označit za funkční vzorek. Krajským soud proto
dále přisvědčil názoru žalovaného, že žalobcem vykonávané činnosti v rámci projektu V a V byly
činnostmi, které vykonával v rámci podnikatelské činnosti a nelze je podřadit pod činnosti výzkumu a
vývoje. Ze skutkových okolností nevyplývá, že by cílem projektu bylo vyvinutí nového typu obalu nebo
že by v daném případě nové výrobky získaly nové vlastnosti. Žalovaný k tomu přiléhavě připomenul
judikaturu správních soudů a z ní vyplývající charakteristiku inovace a jejího odlišení od výzkumu a
vývoje. Shodně s žalovaným lze tedy konstatovat, že v daném případě postrádaly výrobky žalobkyně
významný prvek novosti (viz. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze
dne 22. 1. 2014, č. j.
52
Af 30/2013-105). Činnost žalobkyně, jejímž cílem bylo hledání optimálního řešení při
konstrukci obalů, nelze s ohledem na zjištěné skutkové okolnosti označit za výzkum a vývoj
definovaných ust. § 34 odst. 4 zákona o daních z
příjmů."Daňový subjekt při posouzení těchto skutečností namítal, že správce daně není kompetentní
danou věc posoudit z důvodu nedostatečných technických znalostí. Tím daňový subjekt mířil na
skutečnost, že v dané věci nebyl zadán a vypracován znalecký posudek.
Správce daně při řešení této odvolací námitky argumentoval, že podle
§ 195 DŘ má správce možnost, nikoliv povinnost,
zadat zpracování znaleckého posudku. Krajský soud k tomuto uvádí:
"Žalovaný v souladu se zákonem
vysvětlil, proč neshledává v rámci projektů výzkumu a vývoje prvky novosti a proč lze určité prvky
zařadit pouze do roviny inovací. Žalovaný pro zdaňovací období roku 2008 uvedl, že existující
výrobek nezískal nové vlastnosti, a proto jeho pouhé zlepšení užitím účinnějších materiálů
jednoznačně nesplňuje kritéria pro možnost odpočtu dle ust.
§ 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů. Dospěl tak
k závěru, že se nejedná o žádnou novou funkci výrobku či nové technické řešení, nýbrž dochází pouze
ke zdokonalení původní konstrukce. Žalovaný tedy dostatečným způsobem odůvodnil, proč nevyvstala v
daném případě nutnost ustanovení znalce pro vypracování znaleckého posudku."
2.
Problematika uplatňování odpočtu byla v roce 2016 řešena i v Rozhodnutí Krajského
soudu v Českých Budějovicích čj.
10
Af 3/2015-33 ze dne 13. 5. 2016. Předmětem sporu byla mimo jiné i oblast mzdových prostředků
zahrnovaných do odpočtu a způsob jejich evidence.
Také tento případ bude v dohledné době dále řešit Nejvyšší správní soud, ale některé
obecné zásady, které zde byly publikovány, jsou v minulé době již nižšími soudy
judikovány.
Dle ZDP mimo jiné platí, že výdaji
vynaloženými na výzkum a vývoj zahrnovanými do odpočtu se rozumí výdaje, které jsou výdaji na
dosažení, zajištění a udržení příjmů [§ 34b odst. 1
písm. b) ZDP].
Podle bodu č. 5 Pokynu Ministerstva financí D-288 ze dne 3. 10. 2005 k jednotnému postupu
při uplatňování ustanovení § 34 odst. 4 a
5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, čj.:
15/96 003/2005-151 platí, že poplatník je povinen vést o výdajích (nákladech), u kterých aplikuje
ustanovení § 34 odst. 4 ZDP oddělenou evidenci v
členění na jednotlivé projekty a jednotlivé účetní případy.
Tato evidence musí splňovat požadavek přehlednosti a prokazatelnosti oprávněnosti použití
ustanovení § 34 odst. 4 a 5 zákona s tím, že důkazní břemeno je na poplatníkovi. Za výdaje (náklady)
vynaložené na realizaci projektů lze pro účely § 34 odst. 4 zákona považovat osobní výdaje (náklady)
na výzkumné a vývojové zaměstnance, akademické pracovníky, techniky a pomocný personál poplatníka,
včetně zaměstnanců administrativních nebo dělnických profesí podílejících se na řešení projektu, a
jim odpovídající výdaje (náklady) na povinné zákonné odvody; do osobních výdajů (nákladů) lze
započítat:
-
mzdy nebo platy zaměstnanců přijatých podle pracovní smlouvy výhradně na řešení
projektu,
-
příslušnou část mezd nebo platů zaměstnanců, odpovídající jejich úvazku na řešení
projektu nebo se na projektu podílejících,
-
zvýšení pohyblivé částky mzdy nebo platu zaměstnanců, kteří se na řešení projektu
podílejí,
-
odměny poskytované na základě dohody o pracovní činnosti, dohody o provedení práce
nebo obdobné dohody podle zahraničních právních předpisů, uzavřených v přímé souvislosti s řešením
projektu.
V dané kauze správce daně i krajský soud přisvědčil tvrzení daňového subjektu, že v rámci
projektu výzkumu a vývoje vyvinul novou konstrukci podlah a balkonů v rozsahu zapsaných užitných
vzorů; nebyl zpochybněn prvek novosti.
Mzdové prostředky a jejich oddělená evidence
Správce daně požadoval k prokázání výše mzdových nákladů zahrnovaných do odpočtu, aby
daňový subjekt předložil konkrétní a přesnou evidenci počtu odpracovaných hodin (dní) na projektu
jím pověřenými pracovníky. Daňový subjekt k požadavku správce daně uvedl, že tento požadavek je
pouhým výmyslem správce daně.
Daňový subjekt předložil v rámci důkazního řízení evidenci nákladů na výzkum a vývoj s
odkazem na analytické účty z účetnictví, a tím považoval podmínku oddělené evidence od ostatních
provozních výdajů za splněnou.
Správce daně osvědčil, že byla vedena analytická evidence veškerých nákladů na autoprovoz
a osobních nákladů na zaměstnance a osvědčil, že se jedná o daňově účinné náklady podle
§ 24 odst. 1 ZDP. Daňový subjekt však nevedl
oddělenou evidenci nákladů na projekty výzkumu a vývoje od nákladů na běžnou činnost, jak je
požadováno v § 34 odst. 4 ZDP pro účely prokázání
nároku na odpočet.
Krajský soud k této věci uvádí:
"Správce daně vyhodnotil, že na analytických účtech
jsou zachyceny jednotlivé náklady, ale neexistuje v nich odkaz na projekty výzkumu a vývoje.
Vnitropodniková střediska pro tyto účely využita nebyla. Způsob evidence zvolený žalobcem z pohledu
požadavků zákona o daních z příjmů neobstojí.
Předložení analytických účtů spolu se souhrnným vyúčtováním, které bylo stanoveno na základě poměru
pracovních úvazků a poměru počtu ujetých kilometrů služebními vozidly, nepostačuje pro to, aby se
jednalo o oddělenou evidenci nákladů, která by byla dostatečně průkazná a provázaná s jednotlivými
projekty výzkumu a vývoje. Není popíráno, že existují variantní řešení jak oddělenou evidenci vést,
ovšem žalobcem vedená evidence mohla sloužit pouze pro účely
§ 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, nikoliv
již však pro účely § 34 odst. 4 zákona o daních z
příjmů, neboť ji nebylo možno považovat za oddělenou a jednoznačně provázanou toliko s
projekty výzkumu a vývoje.
Krajský soud se ztotožňuje s tím, co uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, a sice že je ve
vztahu k odčitatelné položce nutné detailně prokázat kdo a co vytvořil či vykonal, kolik času tím
strávil, kolik kilometrů ujel atd. Každý náklad na projekt výzkumu a vývoje musí být zcela zřejmě
kontrolovatelný, prokazatelný a detailně vykázaný. V tomto ohledu pak nese důkazní břemeno daňový
subjekt.
Pokud jde o osobní výdaje na zaměstnance, pak krajský soud považuje stanovení rozsahu zapojení
jednotlivých zaměstnanců do projektů procentním podílem na jejich pracovním úvazku, za způsob, který
je akceptovatelný (v projektu vypracovaném před zahájením jeho realizace). Rozsah zapojení
jednotlivých zaměstnanců na projektech se podává z dokumentu PVV1 ve spojení s příkazem ředitele č.
9 a z dokumentu PVV2. Se žalobcem lze tak souhlasit v tom, že rozsah prací provedených jednotlivými
zaměstnanci byl stanoven, ovšem z pohledu krajského soudu pouze rámcově. Takové stanovení není totiž
natolik přesné, aby při uplatnění odčitatelné položky mohlo být považováno za jednoznačné a
prokazatelné ve vztahu k přesnému vynaložení částí osobních nákladů na zaměstnance v souvislosti s
jejich zapojením do realizace projektů. Se žalobcem proto nelze souhlasit v tom, že požadavek
daňových orgánů na to, aby při uplatnění odčitatelné položky vykázal počet odpracovaných hodin či
dní jednotlivými zaměstnanci na projektu, je nereálný. Podle
§ 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů byl žalobce
povinen vést oddělenou evidenci o nákladech, které byly vynaloženy výlučně na projekt. Z toho
jednoznačně vyplývá, že zde existuje zákonná povinnost evidovat náklady na projekt výzkumu a vývoje,
a to tak, aby odrážely realitu a nejednalo se pouze o údaje odhadní. Při uplatnění odčitatelné
položky tak byl žalobce povinen uplatněné osobní náklady na zaměstnance mít přesně rozepsány a
evidovány tak, aby bylo patrné, jakou část úvazku zaměstnanec skutečně odpracoval pro projekt
výzkumu a vývoje a která část úvazku byla věnována ostatním pracovním činnostem, resp. kolik hodin
či dní každý ze zapojených zaměstnanců skutečně strávil prací na projektu. Jedině od takového údaje
by se pak mohla odvíjet přesná položka osobních nákladů vynaložených na projekty výzkumu a vývoje.
Takovou přesnou evidenci žalobce nepředložil. Předložené mzdové listy zaměstnanců podílejících se na
projektech výzkumu a vývoje takovou podrobnou evidenci neobsahují. Z nich je zjistitelná jen celková
mzda za jednotlivé měsíce, ovšem nelze seznat, která část mzdy byla skutečně odměnou za práci
vykonanou pro projekt výzkumu a vývoje. Krajský soud obecně nepochybuje o tom, že příslušní
zaměstnanci na projektu pracovali v rozsahu rámcově vymezeném procentním podílem na pracovním
úvazku, ovšem chybí o tom oddělená evidence podle požadavku
§ 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů. S ohledem
na to nelze než konstatovat, že žalobce neprokázal skutečné vynaložení vyčíslených osobních nákladů
na projekty výzkumu a vývoje takovým způsobem, který striktně vyžaduje
§ 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů."
Zatím poslední změny v dané oblasti přinesl zákon č.
194/2016 Sb., kterým se mění zákon č.
130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního
vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a
inovací), ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti 2. 7. 2016.
Touto novelou mimo jiné dochází ke změnám v § 2
zákona o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, ve kterém jsou vymezené
základním pojmy. Důvodová zpráva ke změnám uvádí následující:
Z důvodu podstatných změn v evropské terminologii pro oblast VaVaI dochází v zákoně k úpravě
některých vymezených pojmů, zavedení nových definic pojmů ,kategorie podpory‘ a ,smluvní výzkum‘ a
vypuštění ze zákonné úpravy těch definic pojmů, které vyplývají z přímo použitelných nařízení a
jejichž doslovné přejímání do vnitrostátních předpisů není žádoucí, neboť by se jednalo v zásadě o
zakázanou recepci přímo použitelného předpisu EU. Převzetí doslovného znění z přímo použitelných
předpisů EU se ukázalo jako nevhodné nejen pro obecný zákaz transformace nařízení do práva členských
států, ale i např. pro odlišné legislativní zvyklosti na evropské a národní úrovni, kdy definice v
evropských předpisech bývají nezřídka značně kazuistické nebo obsahují či odkazují na další pojmy,
které by zavedením do vnitrostátní novely vyžadovaly opět bližší specifikaci. To se týká i ve
GBER/ABER často používaného negativního či jiného demonstrativního a postupně rozvíjejícího
vymezení.
V souladu s modernizovanými evropskými předpisy a pravidly poskytování veřejné podpory se mění
zejména definice základních kategorií podpory výzkumu a vývoje (základní výzkum, aplikovaný výzkum,
průmyslový výzkum, experimentální vývoj). Komise považuje za užitečné zachovat různé kategorie
činností v oblasti VaVaI bez ohledu na skutečnost, že se tyto činnosti mohou řídit spíše
interaktivním modelem než modelem lineárním. Vzhledem k tomu, že je v zákoně na základní kategorie
podpory odkazováno, byl tento pojem zaveden mezi pojmy pro účely zákona hned v
§ 2 odst. 1 písm. a). Současně byly vypuštěny
definice pro základní výzkum, experimentální vývoj, výzkumnou organizaci a infrastrukturu, které
platí přímo z nařízení a u nichž je dále v textu zákona proveden pouze odkaz na příslušné ustanovení
v GBER. Důvodem je skutečnost, že vymezení jednotlivých pojmů u výše uvedených kategorií podpory
(oblastí výzkumu) se v lepším případě obsahově překrývají, v horším případě kolidují, resp. obsahují
nová pravidla. Vzhledem k nevhodnosti přejímání doslovného znění definic z nařízení Komise tak
dochází z důvodu přehlednosti, zajištění uživatelské konformity i právní jistoty ve většině těchto
případů pouze k provedení odkazů u příslušných pojmů v textu zákona na konkrétní ustanovení GBER či
ABER v poznámce pod čarou tak, aby bylo adresátům normy usnadněno případné vyhledávání příslušné
přímo použitelné definice v nařízení EU, které obsahuje množství jiných a pro oblast VaVaI
nerelevantních definic či ustanovení.
Za dosavadní pojem ,aplikovaný výzkum‘ se nyní dle modernizovaných evropských pravidel považuje
nejen stávající věcné vymezení pojmu, ale i tzv. ,průmyslový výzkum‘, který obsahově kopíruje věcné
vymezení aplikovaného výzkumu v předešlém Rámci Společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a
inovací (2006/C 323/01)2), dále se pod aplikovaný výzkum podřazuje
,experimentální vývoj‘ nebo kombinace průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje.
Důvodem, proč byl pojem aplikovaný výzkum v § 2
odst. 1 písm. b) upraven tak, že se za dosavadní definici doplnilo zpřesnění z nového Rámce
[tj. dle odst. 15 písm. e) ,aplikovaným výzkumem‘ se rozumí průmyslový výzkum, experimentální vývoj
nebo jejich kombinace"], je především podřazení experimentálního vývoje pod aplikovaný výzkum a dále
nutnost zachovat pojmosloví přímo použitelného předpisu EU tak, aby se rozlišily jednotlivé oblasti
podpory, od kterých se odvíjí a pro které nařízení EU stanovují příslušná pravidla státní
podpory.
Ačkoli je zřejmý odlišný význam (vnímání) slova ,průmyslový‘, který je v českém jazyce spojen
především s výrobou (průmyslem), zatímco v anglickém jazyce je význam slova ,industrial‘ mnohem
obecnější a slovo se používá mnohem volněji a v širších souvislostech, přiklonil se předkladatel k
zachování evropského pojmu ,průmyslový‘ s ohledem na výše uvedené členění, které je třeba zachovat,
aby nedošlo k nabourání zavedené struktury v přímo použitelném předpisu EU. Již při tvorbě zákona č.
110/2009 Sb. probíhala velká diskuse, jak tento pojem
do zákona o podpoře výzkumu a vývoje zakotvit, a bylo
rozhodnuto, že bude využit pojem ,aplikovaný výzkum‘ vzhledem k tomu, že zahrnuje jak ,technický‘
tak i ,netechnický‘ (neprůmyslový) výzkum (např. společenské vědy). Takto byl a je třeba v českých
podmínkách obecně chápat i angl. pojem ,industrial research‘, který neznamená pouze ,technický
výzkum‘. Současná definice pojmu ,aplikovaný výzkum‘ tomu odpovídá (v
§ 2 odst. 1 písm. b), avšak schází v ní doplnění
(podřazení) pojmu experimentální vývoj. Dosud tedy bylo možné říci, že mezi ,aplikovaný výzkum‘ a
,industrial research‘ lze dát rovnítko a pro potřeby zákona o podpoře VaVaI používat výhradně pojem
,aplikovaný výzkum‘ a nikoliv pojem ,průmyslový výzkum‘. Nyní však pro účely českého zákona není
vhodné použít český ekvivalent k pojmu průmyslový výzkum, tj. ,apllied research‘, jelikož aplikovaný
výzkum tvoří nově dle Rámce dvě složky, které jsou náležitě odděleny a definovány zvlášť. Rovněž s
ohledem na vysokou intertextualitu a nutnost zachování kontinuity při překladu oborných pojmů nelze
používat v zákoně pojem ,aplikovaný výzkum‘ jako dosud. Ačkoli může mít tato mnohojazyčnost mnohdy
negativní dopad na srozumitelnost práva, platí pravidlo, dle kterého musí překlad v prvé řadě
zapadat do terminologie EU a nikoli konkrétního členského státu, přičemž ani pro interní účely
členského státu se znění v jeho úředním jazyce nesmí odchylovat od originálu. Častým problémem
překladů evropských právních předpisů, který dle předkladatele nastal i v daném případě, je
přebírání termínů bez náležitého zohlednění významového posunu, kdy pojmy znějící stejně mají mnohdy
odlišný význam. Nicméně toto úskalí je dle předkladatele překonatelné právě za pomoci vysvětlení a
pochopení obsahu konkrétního institutu, který je třeba preferovat před jeho obecným formálním
označením.
V § 2 odst. 2 byla vypuštěna definice
výzkumné organizace, neboť ve stávajícím znění by kolidovala s novou úpravou v GBER. Z důvodu
nevhodnosti doslovného přepisu definic z GBER je na ni při prvním užití, případně v některých
dalších novelizačních bodech, pouze odkazováno. S ohledem na ustálenou praxi a obecnou známost pojmu
,výzkumná organizace‘ je v zákoně ponechán stávající zavedený název ,výzkumná organizace‘ namísto
označení z GBER jako ,organizace pro výzkum a šíření znalostí‘. Zásadní změnou v pojetí výzkumných
organizací tak nyní je, že
.status
výzkumné organizace může získat každý subjekt (např. univerzita
nebo výzkumný ústav, agentura pro transfer technologií, zprostředkovatel v oblasti inovací, fyzický
nebo virtuální spolupracující subjekt zaměřený na výzkum) bez ohledu na jeho právní postavení
(zřízený podle veřejného nebo soukromého práva) nebo způsob financování, jehož hlavním cílem je
provádět nezávisle základní výzkum, průmyslový výzkum nebo experimentální vývoj nebo veřejně šířit
výsledky těchto činností formou výuky, publikací nebo transferu znalostí. Vykonává-li tento subjekt
rovněž hospodářské činnosti, je dle nařízení povinen o financování, nákladech a příjmech
souvisejících s těmito činnostmi vést oddělené účetnictvíV definici výsledku výzkumu, vývoje a inovací došlo v důsledku podřazení experimentálního vývoje
pod aplikovaný výzkum k dílčí úpravě v bodech pod písm. i).
V návaznosti na užití pojmu ,smluvní výzkum‘ ve vymezení způsobilých nákladů bylo třeba zavést
jeho definici [viz § 2 odst. 2 písm. j)], která
byla odvozena z části 2.2.1. Rámce - Výzkum jménem podniků (smluvní výzkum nebo výzkumné služby).
Smluvní výzkum představuje specifickou formu spolupráce. Je třeba jej odlišovat od tzv. účinné
spolupráce, kterou se rozumí spolupráce nejméně dvou nezávislých stran za účelem výměny znalostí či
technologií nebo k dosažení společného cíle na základě dělby práce, kde si příslušné strany společně
stanoví rozsah projektu spolupráce, přispívají k jeho realizaci a sdílejí jeho rizika a výsledky,
přičemž náklady za projekt mohou nést v plné výši jedna či více stran a tím zbavit ostatní strany
jejich finančních rizik. Podmínky projektu spolupráce, zejména co se týče příspěvků na jeho náklady,
sdílení rizika výsledků, šíření výsledků, přístupu k právům duševního vlastnictví a pravidel pro
přidělení těchto práv, je třeba stanovit před zahájením projektu. U smluvního výzkumu naopak platí,
že výzkumná organizace nebo infrastruktura poskytuje své výzkumné služby (provádí smluvní výzkum)
pro podnik za tržní cenu, případně není-li možné tržní cenu určit, pak za cenu, která odráží plné
náklady služby a obecně zahrnuje marži stanovenou podle marží, jež obvykle uplatňují podniky
působící v odvětví příslušné dotčené služby, nebo se jedná o cenu, která je výsledkem jednání za
obvyklých tržních podmínek, pokud výzkumná organizace nebo infrastruktura coby dodavatel služby v
jednání usiluje o to, aby při uzavření smlouvy dosáhla maximálního hospodářského prospěchu a pokryla
alespoň své mezní náklady. Protože v definici pojmu ,smluvní výzkum‘ je uvedeno, že podmínky obvykle
stanovuje podnik, je touto cestou nepřímo ošetřena i otázka přiměřeného zisku podniku. Současně je v
rámci této nové definice proveden odkaz na přílohu I GBER obsahující definici pojmu ,podnik‘, který
byl v novém občanském zákoníku nahrazen pojmem
závod právě s ohledem na odlišné chápání tohoto právního institutu v evropském právu, kde se jím
rozumí subjekt právních vztahů vykonávající hospodářské činnosti bez ohledu na jeho formu."
Novela zákona byla zveřejněna ve Sbírce zákonů dne 17. 6. 2016, částka 72, bod
194:
Závěr
Oblast podpory výzkumu a vývoje v České republice je významným způsobem podporována státem
a v této souvislosti lze očekávat další změny nejen v legislativě upravující přímou a nepřímou
podporu výzkumu a vývoje pro podnikatele, ale i v oblasti daňové.
1 Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře
výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících
zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního
vývoje a inovací).
2 V předešlém nařízení Komise (ES) č.
800/2008 ze dne 6. srpna 2008 se však pojem
aplikovaný již v oficiálním (úředním) překladu tohoto nařízení neužívá, ale je opět ponechám pojem
"průmyslový výzkum".