Odpočet na podporu výzkumu a vývoje v roce 2016 - aktuální otázky

Vydáno: 27 minut čtení
Odpočet na podporu výzkumu a vývoje v roce 2016 - aktuální otázky
Ing.
Ludmila
Dvořáčková
I. Zákonná úprava
-
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů
-
Pokyn Ministerstva financí D-288 MF čj. 15/96 003/2005, ve znění změn provedených sděleními MF čj. 15/32 312/2010 ze dne 1. 4. 2010 (FZ 4/2010) a čj. MF-11384/2014/15 ze dne 3. 10. 2014 (FZ 4/2014)
II. Obecně
Odpočet na podporu výzkumu a vývoje (dále jen "odpočet") byl zaveden do zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP"), s účinností od roku 2005. Podmínky pro uplatnění odpočtu jsou definovány v ustanovení § 34 odst. 4, § 34a, 34b, 34c a § 34d ZDP. Podle § 34e ZDP může poplatník požádat správce daně o závazné posouzení výdajů vynaložených na výzkum a vývoj zahrnovaných do odpočtu. Závazné posouzení je zpoplatněno.
Jedná se o nepřímou formu podpory výzkumu a vývoje formou položky odčitatelné od základu daně. Tato podpora spočívá v tom, že poplatník náklady vynaložené na projekt výzkumu a vývoje zahrne do základu daně jako daňově uznatelný náklad ve smyslu § 24 ZDP a za dodržení zákonem stanovených podmínek i formou odčitatelné položky od základu daně (§ 34 odst. 4 ZDP). Náklady na výzkum a vývoj jsou
de facto
uplatněny dvakrát.
Možnost "dvojího uplatnění" nákladů v základu daně představuje pro daňové subjekty zvýšené nároky na prokazování zákonem stanovených podmínek.
Podle ustanovení § 93 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jako důkazních prostředků lze užít všech podkladů, jimiž lze zjistit skutečný stav věci a ověřit skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně a které nejsou získány v rozporu s právním předpisem, a to i těch, které byly získány před zahájením řízení.
V této souvislosti je nutné připomenout § 8 odst. 1 DŘ, dle kterého platí, že správce daně při dokazování hodnotí důkazy podle své úvahy. Správce daně posuzuje každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo. Dále podle § 10 DŘ je správce daně oprávněn k posouzení správnosti údajů obsažených v tvrzení daňového subjektu (včetně správnosti uplatnění odpočtu).
Okruh poplatníků
Odpočet si mohou uplatnit fyzické i právnické osoby, které realizují projekty výzkumu a vývoje.
III. Změny zákona o daních z příjmů v roce 2016
Výdaje na služby - ověření, certifikaci a licenci výrobků
Aby nedocházelo k násobnému uplatňování odpočtu téhož výdaje více osobami, bylo již od roku 2005 stanoveno, že odpočet nelze uplatňovat na služby pořízené od jiných osob. Výjimkou z tohoto pravidla byly mimo jiné i výdaje vynaložené na certifikaci výsledků výzkumu a vývoje, které bylo možno zahrnovat do odpočtu, i pokud byla certifikace pořízena od jiných osob. Záměrem bylo uznat pro účely odpočtu výdaje na služby externí certifikační autority, které jsou vynakládány v rámci realizace projektů výzkumu a vývoje a jsou potřebné pro ověření nebo prokázání skutečnosti, že výsledek výzkumu a vývoje splňuje požadavky stanovené závaznými předpisy.
S účinností od 1. 1. 2014 byly zákonným opatřením Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů, tyto výdaje z odpočtu vyloučeny. Touto změnou došlo též k vyloučení části výdajů na ověření a certifikaci výrobků, které z povahy věci (ověření třetí osobou) jsou součástí projektu výzkumu a vývoje. Praxe shodně prokázala, že tyto náklady do odpočtu patří, neboť jsou nezbytnou součástí (podmínkou) realizace projektu výzkumu a vývoje.
Proto s účinností od 1. 5. 2016 došlo k nápravě této situace zákonem č. 125/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 125/2016 Sb."). Do ZDP bylo nově zavedeno [§ 34b odst. 2 písm. b) bod 2 ZDP], že do odpočtu lze zahrnout výdaje na služby, které souvisejí s realizací projektu výzkumu a vývoje a které spočívají v ověření nebo prokázání toho, že výsledek výzkumu a vývoje splňuje požadavky stanovené právními předpisy, pokud výdaje na ověření nebo prokázání nebyly zahrnuty do odpočtu u jiného poplatníka. Půjde zejména o nákup služeb na ověření, zda je výsledek (či dílčí výsledek) určitého projektu výzkumu a vývoje v souladu s požadavky stanovenými v právních předpisech, například testování a prověřování vzorků, prototypů či jejich komponent z hlediska dodržení závazných norem. V praxi se tyto činnosti nazývají nejčastěji homologací nebo certifikací (konkrétní použitý pojem je závislý na konkrétním odvětví).
Dle přechodného ustanovení čl. II zákona č. 125/2016 Sb. bodu 5 lze výdaje na nákup služeb za zákonem stanovených podmínek zahrnout do odpočtu již za zdaňovací období, započatém v roce 2016.
IV.
Judikatura
roku 2016
1.
Novinkou v oblasti judikatury je rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové čj. 31 Af 6/215-45 ze dne 27. 5. 2016, který řeší mimo jiné i primární podmínky pro možnost uplatnitelnosti odpočtu (náležitosti projektu výzkumu a vývoje), jaké činnosti nejsou podřaditelné pod činnosti výzkumu a vývoje a jaké je postavení znaleckého posudku v daňovém řízení.
Danou kauzu bude v dohledné době řešit dále Nejvyšší správní soud, ale některé obecné zásady, které zde byly publikovány, jsou judikovány konzistentně soudy všech instancí.
V této souvislosti je nutné konstatovat, že obecně platí, že primární podmínkou pro uplatnění odpočtu je existence projektu výzkumu a vývoje, kterým se rozumí dokument, ve kterém poplatník před zahájením řešení projektu výzkumu a vývoje vymezí svou činnost ve výzkumu a vývoji podle zákona upravujícího podporu výzkumu (viz § 34c odst. 1 ZDP). To jinými slovy znamená, že činnosti ve výzkumu a vývoji uvedené v projektu musí naplňovat podmínky § 2 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), dle kterého se rozumí výzkumem a vývojem systematická tvůrčí práce konaná za účelem získání nových znalostí nebo jejich využití.
Projekt musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti mimo jiné podle § 34c odst. 1 písm. c) ZDP i cíle projektu, které jsou dosažitelné v době řešení projektu a vyhodnotitelné po jeho ukončení.
Správce daně posuzoval oprávněnost uplatnění odpočtu na dva projekty výzkumu a vývoje v letech 2007-2008 v oblasti obalového materiálu. Na základě předložených důkazních prostředků správce daně uzavřel, že projekty výzkumu a vývoje postrádají uvedení cílů podle § 34 odst. 5 ZDP a vymezení konkrétní činnosti daňového subjektu ve výzkumu a vývoji. Dle zjištěných skutečností tak správce daně konstatoval, že poplatník neunesl důkazní břemeno pro uplatnění odpočtu.
Ze závěrů rozhodnutí krajského soudu vyplývají následující závěry.
Krajský soud potvrdil, že pro uplatnění odpočtu je nutné odlišení výzkumu a vývoje od činností inovačního charakteru, které nezahrnují ocenitelný prvek novosti (viz Pokyn MF D-288). Krajský soud uvádí:
"Je totiž nepochybné, že pro účely odpočtu od základu daně dle ust. § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů nelze uznat činnosti týkající se rutinní úpravy již vyvinutých řešení podle požadavků konkrétních zákazníků, vyhotovení ukázkových modelů, vyhotovení dalších kusů vzorků, předvýrobní přípravu či zhotovení vzorků pro
marketing
. Žalobkyní předložená dokumentace nemohla prokázat, že se jednalo o individuální a ojedinělá řešení, která by bylo možno označit za funkční vzorek. Krajským soud proto dále přisvědčil názoru žalovaného, že žalobcem vykonávané činnosti v rámci projektu V a V byly činnostmi, které vykonával v rámci podnikatelské činnosti a nelze je podřadit pod činnosti výzkumu a vývoje. Ze skutkových okolností nevyplývá, že by cílem projektu bylo vyvinutí nového typu obalu nebo že by v daném případě nové výrobky získaly nové vlastnosti. Žalovaný k tomu přiléhavě připomenul judikaturu správních soudů a z ní vyplývající charakteristiku inovace a jejího odlišení od výzkumu a vývoje. Shodně s žalovaným lze tedy konstatovat, že v daném případě postrádaly výrobky žalobkyně významný prvek novosti (viz. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 22. 1. 2014, č. j. 52 Af 30/2013-105). Činnost žalobkyně, jejímž cílem bylo hledání optimálního řešení při konstrukci obalů, nelze s ohledem na zjištěné skutkové okolnosti označit za výzkum a vývoj definovaných ust. § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů."
Daňový subjekt při posouzení těchto skutečností namítal, že správce daně není kompetentní danou věc posoudit z důvodu nedostatečných technických znalostí. Tím daňový subjekt mířil na skutečnost, že v dané věci nebyl zadán a vypracován znalecký posudek.
Správce daně při řešení této odvolací námitky argumentoval, že podle § 195 DŘ má správce možnost, nikoliv povinnost, zadat zpracování znaleckého posudku. Krajský soud k tomuto uvádí:
"Žalovaný v souladu se zákonem vysvětlil, proč neshledává v rámci projektů výzkumu a vývoje prvky novosti a proč lze určité prvky zařadit pouze do roviny inovací. Žalovaný pro zdaňovací období roku 2008 uvedl, že existující výrobek nezískal nové vlastnosti, a proto jeho pouhé zlepšení užitím účinnějších materiálů jednoznačně nesplňuje kritéria pro možnost odpočtu dle ust. § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů. Dospěl tak k závěru, že se nejedná o žádnou novou funkci výrobku či nové technické řešení, nýbrž dochází pouze ke zdokonalení původní konstrukce. Žalovaný tedy dostatečným způsobem odůvodnil, proč nevyvstala v daném případě nutnost ustanovení znalce pro vypracování znaleckého posudku."
2.
Problematika uplatňování odpočtu byla v roce 2016 řešena i v Rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 10 Af 3/2015-33 ze dne 13. 5. 2016. Předmětem sporu byla mimo jiné i oblast mzdových prostředků zahrnovaných do odpočtu a způsob jejich evidence.
Také tento případ bude v dohledné době dále řešit Nejvyšší správní soud, ale některé obecné zásady, které zde byly publikovány, jsou v minulé době již nižšími soudy judikovány.
Dle ZDP mimo jiné platí, že výdaji vynaloženými na výzkum a vývoj zahrnovanými do odpočtu se rozumí výdaje, které jsou výdaji na dosažení, zajištění a udržení příjmů [§ 34b odst. 1 písm. b) ZDP].
Podle bodu č. 5 Pokynu Ministerstva financí D-288 ze dne 3. 10. 2005 k jednotnému postupu při uplatňování ustanovení § 34 odst. 4 a 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, čj.: 15/96 003/2005-151 platí, že poplatník je povinen vést o výdajích (nákladech), u kterých aplikuje ustanovení § 34 odst. 4 ZDP oddělenou evidenci v členění na jednotlivé projekty a jednotlivé účetní případy.
Tato evidence musí splňovat požadavek přehlednosti a prokazatelnosti oprávněnosti použití ustanovení § 34 odst. 4 a 5 zákona s tím, že důkazní břemeno je na poplatníkovi. Za výdaje (náklady) vynaložené na realizaci projektů lze pro účely § 34 odst. 4 zákona považovat osobní výdaje (náklady) na výzkumné a vývojové zaměstnance, akademické pracovníky, techniky a pomocný personál poplatníka, včetně zaměstnanců administrativních nebo dělnických profesí podílejících se na řešení projektu, a jim odpovídající výdaje (náklady) na povinné zákonné odvody; do osobních výdajů (nákladů) lze započítat:
-
mzdy nebo platy zaměstnanců přijatých podle pracovní smlouvy výhradně na řešení projektu,
-
příslušnou část mezd nebo platů zaměstnanců, odpovídající jejich úvazku na řešení projektu nebo se na projektu podílejících,
-
zvýšení pohyblivé částky mzdy nebo platu zaměstnanců, kteří se na řešení projektu podílejí,
-
odměny poskytované na základě dohody o pracovní činnosti, dohody o provedení práce nebo obdobné dohody podle zahraničních právních předpisů, uzavřených v přímé souvislosti s řešením projektu.
V dané kauze správce daně i krajský soud přisvědčil tvrzení daňového subjektu, že v rámci projektu výzkumu a vývoje vyvinul novou konstrukci podlah a balkonů v rozsahu zapsaných užitných vzorů; nebyl zpochybněn prvek novosti.
Mzdové prostředky a jejich oddělená evidence
Správce daně požadoval k prokázání výše mzdových nákladů zahrnovaných do odpočtu, aby daňový subjekt předložil konkrétní a přesnou evidenci počtu odpracovaných hodin (dní) na projektu jím pověřenými pracovníky. Daňový subjekt k požadavku správce daně uvedl, že tento požadavek je pouhým výmyslem správce daně.
Daňový subjekt předložil v rámci důkazního řízení evidenci nákladů na výzkum a vývoj s odkazem na analytické účty z účetnictví, a tím považoval podmínku oddělené evidence od ostatních provozních výdajů za splněnou.
Správce daně osvědčil, že byla vedena analytická evidence veškerých nákladů na autoprovoz a osobních nákladů na zaměstnance a osvědčil, že se jedná o daňově účinné náklady podle § 24 odst. 1 ZDP. Daňový subjekt však nevedl oddělenou evidenci nákladů na projekty výzkumu a vývoje od nákladů na běžnou činnost, jak je požadováno v § 34 odst. 4 ZDP pro účely prokázání nároku na odpočet.
Krajský soud k této věci uvádí:
"Správce daně vyhodnotil, že na analytických účtech jsou zachyceny jednotlivé náklady, ale neexistuje v nich odkaz na projekty výzkumu a vývoje. Vnitropodniková střediska pro tyto účely využita nebyla. Způsob evidence zvolený žalobcem z pohledu požadavků zákona o daních z příjmů neobstojí. Předložení analytických účtů spolu se souhrnným vyúčtováním, které bylo stanoveno na základě poměru pracovních úvazků a poměru počtu ujetých kilometrů služebními vozidly, nepostačuje pro to, aby se jednalo o oddělenou evidenci nákladů, která by byla dostatečně průkazná a provázaná s jednotlivými projekty výzkumu a vývoje. Není popíráno, že existují variantní řešení jak oddělenou evidenci vést, ovšem žalobcem vedená evidence mohla sloužit pouze pro účely § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, nikoliv již však pro účely § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů, neboť ji nebylo možno považovat za oddělenou a jednoznačně provázanou toliko s projekty výzkumu a vývoje.
Krajský soud se ztotožňuje s tím, co uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, a sice že je ve vztahu k odčitatelné položce nutné detailně prokázat kdo a co vytvořil či vykonal, kolik času tím strávil, kolik kilometrů ujel atd. Každý náklad na projekt výzkumu a vývoje musí být zcela zřejmě kontrolovatelný, prokazatelný a detailně vykázaný. V tomto ohledu pak nese důkazní břemeno daňový subjekt.
Pokud jde o osobní výdaje na zaměstnance, pak krajský soud považuje stanovení rozsahu zapojení jednotlivých zaměstnanců do projektů procentním podílem na jejich pracovním úvazku, za způsob, který je akceptovatelný (v projektu vypracovaném před zahájením jeho realizace). Rozsah zapojení jednotlivých zaměstnanců na projektech se podává z dokumentu PVV1 ve spojení s příkazem ředitele č. 9 a z dokumentu PVV2. Se žalobcem lze tak souhlasit v tom, že rozsah prací provedených jednotlivými zaměstnanci byl stanoven, ovšem z pohledu krajského soudu pouze rámcově. Takové stanovení není totiž natolik přesné, aby při uplatnění odčitatelné položky mohlo být považováno za jednoznačné a prokazatelné ve vztahu k přesnému vynaložení částí osobních nákladů na zaměstnance v souvislosti s jejich zapojením do realizace projektů. Se žalobcem proto nelze souhlasit v tom, že požadavek daňových orgánů na to, aby při uplatnění odčitatelné položky vykázal počet odpracovaných hodin či dní jednotlivými zaměstnanci na projektu, je nereálný. Podle § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů byl žalobce povinen vést oddělenou evidenci o nákladech, které byly vynaloženy výlučně na projekt. Z toho jednoznačně vyplývá, že zde existuje zákonná povinnost evidovat náklady na projekt výzkumu a vývoje, a to tak, aby odrážely realitu a nejednalo se pouze o údaje odhadní. Při uplatnění odčitatelné položky tak byl žalobce povinen uplatněné osobní náklady na zaměstnance mít přesně rozepsány a evidovány tak, aby bylo patrné, jakou část úvazku zaměstnanec skutečně odpracoval pro projekt výzkumu a vývoje a která část úvazku byla věnována ostatním pracovním činnostem, resp. kolik hodin či dní každý ze zapojených zaměstnanců skutečně strávil prací na projektu. Jedině od takového údaje by se pak mohla odvíjet přesná položka osobních nákladů vynaložených na projekty výzkumu a vývoje. Takovou přesnou evidenci žalobce nepředložil. Předložené mzdové listy zaměstnanců podílejících se na projektech výzkumu a vývoje takovou podrobnou evidenci neobsahují. Z nich je zjistitelná jen celková mzda za jednotlivé měsíce, ovšem nelze seznat, která část mzdy byla skutečně odměnou za práci vykonanou pro projekt výzkumu a vývoje. Krajský soud obecně nepochybuje o tom, že příslušní zaměstnanci na projektu pracovali v rozsahu rámcově vymezeném procentním podílem na pracovním úvazku, ovšem chybí o tom oddělená evidence podle požadavku § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů. S ohledem na to nelze než konstatovat, že žalobce neprokázal skutečné vynaložení vyčíslených osobních nákladů na projekty výzkumu a vývoje takovým způsobem, který striktně vyžaduje § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů."
Zatím poslední změny v dané oblasti přinesl zákon č. 194/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti 2. 7. 2016.
Touto novelou mimo jiné dochází ke změnám v § 2 zákona o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, ve kterém jsou vymezené základním pojmy. Důvodová zpráva ke změnám uvádí následující:
Z důvodu podstatných změn v evropské terminologii pro oblast VaVaI dochází v zákoně k úpravě některých vymezených pojmů, zavedení nových definic pojmů ,kategorie podpory‘ a ,smluvní výzkum‘ a vypuštění ze zákonné úpravy těch definic pojmů, které vyplývají z přímo použitelných nařízení a jejichž doslovné přejímání do vnitrostátních předpisů není žádoucí, neboť by se jednalo v zásadě o zakázanou recepci přímo použitelného předpisu EU. Převzetí doslovného znění z přímo použitelných předpisů EU se ukázalo jako nevhodné nejen pro obecný zákaz transformace nařízení do práva členských států, ale i např. pro odlišné legislativní zvyklosti na evropské a národní úrovni, kdy definice v evropských předpisech bývají nezřídka značně kazuistické nebo obsahují či odkazují na další pojmy, které by zavedením do vnitrostátní novely vyžadovaly opět bližší specifikaci. To se týká i ve GBER/ABER často používaného negativního či jiného demonstrativního a postupně rozvíjejícího vymezení.
V souladu s modernizovanými evropskými předpisy a pravidly poskytování veřejné podpory se mění zejména definice základních kategorií podpory výzkumu a vývoje (základní výzkum, aplikovaný výzkum, průmyslový výzkum, experimentální vývoj). Komise považuje za užitečné zachovat různé kategorie činností v oblasti VaVaI bez ohledu na skutečnost, že se tyto činnosti mohou řídit spíše interaktivním modelem než modelem lineárním. Vzhledem k tomu, že je v zákoně na základní kategorie podpory odkazováno, byl tento pojem zaveden mezi pojmy pro účely zákona hned v § 2 odst. 1 písm. a). Současně byly vypuštěny definice pro základní výzkum, experimentální vývoj, výzkumnou organizaci a infrastrukturu, které platí přímo z nařízení a u nichž je dále v textu zákona proveden pouze odkaz na příslušné ustanovení v GBER. Důvodem je skutečnost, že vymezení jednotlivých pojmů u výše uvedených kategorií podpory (oblastí výzkumu) se v lepším případě obsahově překrývají, v horším případě kolidují, resp. obsahují nová pravidla. Vzhledem k nevhodnosti přejímání doslovného znění definic z nařízení Komise tak dochází z důvodu přehlednosti, zajištění uživatelské konformity i právní jistoty ve většině těchto případů pouze k provedení odkazů u příslušných pojmů v textu zákona na konkrétní ustanovení GBER či ABER v poznámce pod čarou tak, aby bylo adresátům normy usnadněno případné vyhledávání příslušné přímo použitelné definice v nařízení EU, které obsahuje množství jiných a pro oblast VaVaI nerelevantních definic či ustanovení.
Za dosavadní pojem ,aplikovaný výzkum‘ se nyní dle modernizovaných evropských pravidel považuje nejen stávající věcné vymezení pojmu, ale i tzv. ,průmyslový výzkum‘, který obsahově kopíruje věcné vymezení aplikovaného výzkumu v předešlém Rámci Společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací (2006/C 323/01)2), dále se pod aplikovaný výzkum podřazuje ,experimentální vývoj‘ nebo kombinace průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje.
Důvodem, proč byl pojem aplikovaný výzkum v § 2 odst. 1 písm. b) upraven tak, že se za dosavadní definici doplnilo zpřesnění z nového Rámce [tj. dle odst. 15 písm. e) ,aplikovaným výzkumem‘ se rozumí průmyslový výzkum, experimentální vývoj nebo jejich kombinace"], je především podřazení experimentálního vývoje pod aplikovaný výzkum a dále nutnost zachovat pojmosloví přímo použitelného předpisu EU tak, aby se rozlišily jednotlivé oblasti podpory, od kterých se odvíjí a pro které nařízení EU stanovují příslušná pravidla státní podpory.
Ačkoli je zřejmý odlišný význam (vnímání) slova ,průmyslový‘, který je v českém jazyce spojen především s výrobou (průmyslem), zatímco v anglickém jazyce je význam slova ,industrial‘ mnohem obecnější a slovo se používá mnohem volněji a v širších souvislostech, přiklonil se předkladatel k zachování evropského pojmu ,průmyslový‘ s ohledem na výše uvedené členění, které je třeba zachovat, aby nedošlo k nabourání zavedené struktury v přímo použitelném předpisu EU. Již při tvorbě zákona č. 110/2009 Sb. probíhala velká diskuse, jak tento pojem do zákona o podpoře výzkumu a vývoje zakotvit, a bylo rozhodnuto, že bude využit pojem ,aplikovaný výzkum‘ vzhledem k tomu, že zahrnuje jak ,technický‘ tak i ,netechnický‘ (neprůmyslový) výzkum (např. společenské vědy). Takto byl a je třeba v českých podmínkách obecně chápat i angl. pojem ,industrial research‘, který neznamená pouze ,technický výzkum‘. Současná definice pojmu ,aplikovaný výzkum‘ tomu odpovídá (v § 2 odst. 1 písm. b), avšak schází v ní doplnění (podřazení) pojmu experimentální vývoj. Dosud tedy bylo možné říci, že mezi ,aplikovaný výzkum‘ a ,industrial research‘ lze dát rovnítko a pro potřeby zákona o podpoře VaVaI používat výhradně pojem ,aplikovaný výzkum‘ a nikoliv pojem ,průmyslový výzkum‘. Nyní však pro účely českého zákona není vhodné použít český ekvivalent k pojmu průmyslový výzkum, tj. ,apllied research‘, jelikož aplikovaný výzkum tvoří nově dle Rámce dvě složky, které jsou náležitě odděleny a definovány zvlášť. Rovněž s ohledem na vysokou intertextualitu a nutnost zachování kontinuity při překladu oborných pojmů nelze používat v zákoně pojem ,aplikovaný výzkum‘ jako dosud. Ačkoli může mít tato mnohojazyčnost mnohdy negativní dopad na srozumitelnost práva, platí pravidlo, dle kterého musí překlad v prvé řadě zapadat do terminologie EU a nikoli konkrétního členského státu, přičemž ani pro interní účely členského státu se znění v jeho úředním jazyce nesmí odchylovat od originálu. Častým problémem překladů evropských právních předpisů, který dle předkladatele nastal i v daném případě, je přebírání termínů bez náležitého zohlednění významového posunu, kdy pojmy znějící stejně mají mnohdy odlišný význam. Nicméně toto úskalí je dle předkladatele překonatelné právě za pomoci vysvětlení a pochopení obsahu konkrétního institutu, který je třeba preferovat před jeho obecným formálním označením.
V § 2 odst. 2 byla vypuštěna definice výzkumné organizace, neboť ve stávajícím znění by kolidovala s novou úpravou v GBER. Z důvodu nevhodnosti doslovného přepisu definic z GBER je na ni při prvním užití, případně v některých dalších novelizačních bodech, pouze odkazováno. S ohledem na ustálenou praxi a obecnou známost pojmu ,výzkumná organizace‘ je v zákoně ponechán stávající zavedený název ,výzkumná organizace‘ namísto označení z GBER jako ,organizace pro výzkum a šíření znalostí‘. Zásadní změnou v pojetí výzkumných organizací tak nyní je, že
status
výzkumné organizace může získat každý subjekt (např. univerzita nebo výzkumný ústav, agentura pro transfer technologií, zprostředkovatel v oblasti inovací, fyzický nebo virtuální spolupracující subjekt zaměřený na výzkum) bez ohledu na jeho právní postavení (zřízený podle veřejného nebo soukromého práva) nebo způsob financování, jehož hlavním cílem je provádět nezávisle základní výzkum, průmyslový výzkum nebo experimentální vývoj nebo veřejně šířit výsledky těchto činností formou výuky, publikací nebo transferu znalostí. Vykonává-li tento subjekt rovněž hospodářské činnosti, je dle nařízení povinen o financování, nákladech a příjmech souvisejících s těmito činnostmi vést oddělené účetnictví
.
V definici výsledku výzkumu, vývoje a inovací došlo v důsledku podřazení experimentálního vývoje pod aplikovaný výzkum k dílčí úpravě v bodech pod písm. i).
V návaznosti na užití pojmu ,smluvní výzkum‘ ve vymezení způsobilých nákladů bylo třeba zavést jeho definici [viz § 2 odst. 2 písm. j)], která byla odvozena z části 2.2.1. Rámce - Výzkum jménem podniků (smluvní výzkum nebo výzkumné služby). Smluvní výzkum představuje specifickou formu spolupráce. Je třeba jej odlišovat od tzv. účinné spolupráce, kterou se rozumí spolupráce nejméně dvou nezávislých stran za účelem výměny znalostí či technologií nebo k dosažení společného cíle na základě dělby práce, kde si příslušné strany společně stanoví rozsah projektu spolupráce, přispívají k jeho realizaci a sdílejí jeho rizika a výsledky, přičemž náklady za projekt mohou nést v plné výši jedna či více stran a tím zbavit ostatní strany jejich finančních rizik. Podmínky projektu spolupráce, zejména co se týče příspěvků na jeho náklady, sdílení rizika výsledků, šíření výsledků, přístupu k právům duševního vlastnictví a pravidel pro přidělení těchto práv, je třeba stanovit před zahájením projektu. U smluvního výzkumu naopak platí, že výzkumná organizace nebo infrastruktura poskytuje své výzkumné služby (provádí smluvní výzkum) pro podnik za tržní cenu, případně není-li možné tržní cenu určit, pak za cenu, která odráží plné náklady služby a obecně zahrnuje marži stanovenou podle marží, jež obvykle uplatňují podniky působící v odvětví příslušné dotčené služby, nebo se jedná o cenu, která je výsledkem jednání za obvyklých tržních podmínek, pokud výzkumná organizace nebo infrastruktura coby dodavatel služby v jednání usiluje o to, aby při uzavření smlouvy dosáhla maximálního hospodářského prospěchu a pokryla alespoň své mezní náklady. Protože v definici pojmu ,smluvní výzkum‘ je uvedeno, že podmínky obvykle stanovuje podnik, je touto cestou nepřímo ošetřena i otázka přiměřeného zisku podniku. Současně je v rámci této nové definice proveden odkaz na přílohu I GBER obsahující definici pojmu ,podnik‘, který byl v novém občanském zákoníku nahrazen pojmem závod právě s ohledem na odlišné chápání tohoto právního institutu v evropském právu, kde se jím rozumí subjekt právních vztahů vykonávající hospodářské činnosti bez ohledu na jeho formu."
Novela zákona byla zveřejněna ve Sbírce zákonů dne 17. 6. 2016, částka 72, bod 194:
Závěr
Oblast podpory výzkumu a vývoje v České republice je významným způsobem podporována státem a v této souvislosti lze očekávat další změny nejen v legislativě upravující přímou a nepřímou podporu výzkumu a vývoje pro podnikatele, ale i v oblasti daňové.
1 Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentál­ního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací).
2 V předešlém nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008 se však pojem aplikovaný již v oficiálním (úředním) překladu tohoto nařízení neužívá, ale je opět ponechám pojem "průmyslový výzkum".