Úloha vnitřních předpisů v účetnictví některých vybraných účetních jednotek

Jaroslava Svobodová

Vydáno: 18. 08. 2016 31 minut čtení

Jaroslava

Svobodová

V tomto článku bych chtěla reagovat a pokusit se odpovědět na několik níže uvedených otázek týkajících se vnitřních směrnic, kterými jsou "aplikovány" právní předpisy v oblasti účetnictví účetních jednotek. Odpovědi bych směřovala k některým vybraným účetním jednotkám, kterými jsou územní samosprávné celky (kraje, obce města), dobrovolné svazky obcí, regionální rady regionů soudržnosti, příspěvkové organizace, státní fondy a organizační složky státu.

Skutečnosti, na které bych chtěla reagovat, jsou níže uvedené otázky:

Z jakých důvodů (proč) dochází k vytváření vnitřních předpisů účetními jednotkami?

Existují zásady či doporučení, kterými by se účetní jednotky při tvorbě vnitřních předpisů měly řídit?

Co by měly vnitřní předpisy obsahovat?

Ve kterých případech je zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, stanovena povinnost účetním jednotkám vypracovat vnitřní předpis?

Ve kterých případech je vyhláškou č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, ve znění pozdějších předpisů stanovena povinnost účetním jednotkám vypracovat vnitřní předpis?

Ve kterých případech je Českými účetními standardy některým vybraným účetním jednotkám stanovena povinnost vypracovat vnitřní předpis?

V prvé řadě je nutné zdůraznit, že vnitřní předpisy jsou druhem rozhodnutí odpovědných pracovníků účetní jednotky, tj. druhem řídícího aktu. Soustava vnitřních předpisů a metodika jejich tvorby byla a je tvořena nejen na základě využití teoretických poznatků, ale v mnoha případech také na základě praktických zkušeností.

Vnitřními předpisy se podrobněji upravují vlastnosti a chování prvků některých systémů v účetní jednotce. Určují se jimi:

způsoby vykonávání jednotlivých funkcí účetní jednotky nebo jejích organizačních prvků (např. průběh příslušných - určitých procesů),

konkretizují funkční náplně,

vztahy prvků při vykonávání těchto funkcí (např. způsob účasti organizačních míst na určitém procesu, obsah a cesty nosičů informací v určitém procesu apod.).

Posláním vnitřních předpisů je:

rozpracovat některé oblasti činností do takových podrobností, jak to vyžaduje potřeba racionálního plnění funkcí účetní jednotky a jejích organizačních prvků,

upravovat činnosti, jak to vyžadují právní předpisy, nebo pro které se úprava považuje z hlediska účetní jednotky za potřebnou a užitečnou z hlediska významu, opakovanosti výskytu apod.,

aby obsahovaly ustanovení natolik stálá, aby se podle nich mohly vytvářet účelné stereotypy chování a aby zajistily automatické fungování, avšak ponechávaly prostor pro sebeuplatňování a aktivitu příslušných pracovníků zabývajících se příslušnou oblastí (problematikou).

Vypracování vnitřních předpisů

vyplývá zejména z níže uvedených důvodů:

jejich zpracování vyžaduje právní předpis,

k provedení právního předpisu,

z vlastní vůle účetní jednotky, resp. na základě vnitřní potřeby účetní jednotky při splnění podmínky, že vnitřní předpis je v souladu s právními předpisy.

Vnitřní předpisy

můžeme

rozčlenit

např.:

podle rozsahu působnosti

v účetní jednotce:

týká se celé účetní jednotky, nebo je směrována pouze k určitému útvaru, středisku apod.,

podle obsahu:

na normativní, individuální, kombinované.

Vnitřní předpisy

jsou

vydávány statutárním zástupcem účetní jednotky

(např. ředitelem).

Vnitřní předpisy jsou

závazné

nikoliv ze své podstaty, ale jen tehdy,

jestliže mezi jejich vydavatelem a adresátem existuje vztah nadřízenosti a podřízenosti.

Vydávající je

povinen prokazatelně seznámit

se zněním vnitřního předpisu všechny pracovníky, pro něž je tento vnitřní předpis závazný.

U vnitřních předpisů je důležité právě prokazatelné seznámení.

Toto seznámení (informace) je nezbytné například v případě soudního sporu, kdy je třeba dokázat, že příslušný (konkrétní) pracovník byl se zněním vnitřního předpisu skutečně seznámen (podpisový záznam - podpis na vnitřním předpisu).

Pro vypracování vnitřních předpisů

je možné stanovit

několik hlavních zásad:

Vnitřní předpisy by měly být

logické, přehledné a stručné.

Znění by mělo být snadno srozumitelné a jednoznačné, aby byly vyloučeny pochybnosti nebo případná nedorozumění.

Vnitřní předpisy by měly při své stručnosti

řešit problémy vymezené zadáním

(specifikací, charakteristikou) úkolu.

Vnitřní předpisy by měly být uspořádány tak, aby se ustanovení z různých předpisů, týkající se oblasti (problematiky), kterou tyto vnitřní předpisy řeší,

shrnuly a aplikovaly

do konkrétního řešení, a tím se předešlo zbytečnému opakování.

Při tvorbě vnitřních předpisů je nutné zajistit jejich soulad s právními předpisy i s normami stejného a vyššího stupně.

Z výše uvedeného vyplývají základní zásady, které však můžeme dále

rozšířit o

níže

uvedená doporučení:

Vnitřní předpisy by měly být účelné, hospodárné a logicky uspořádané. Měly by být formulovány tak, aby byly v rámci možností dlouhodobě stabilní. Je třeba vycházet ze zkušenosti, že trvá vždy určitou dobu, než se vnitřní předpis vžije a je běžně užíván.

Vnitřní předpisy by měly být stručné a věcné; vždy musí obsahovat konkrétní ustanovení. Je třeba, aby v nich nebyly používány všeobecné, nic neříkající formulace a fráze. Není nutné znovu ukládat to, co již bylo uloženo a co má být zřejmou povinností.

Vnitřní předpisy by měly být srozumitelné. Je nutné používat normalizované názvy a vyhýbat se hovorovým jazykovým prostředkům. Také není vhodné používat zkratky, které jsou známé pouze užšímu okruhu pracovníků (zaměstnanců). Je-li účelné zkratku použít, je třeba, aby byla v textu vysvětlena.

Důležitou vlastností vnitřních předpisů by měla být zcela určitě jednoznačnost. Pojmy musí být používány vždy ve stejném významu, to znamená, že se obecně nedoporučuje používat stejný pojem pro různé věci, výrazy připouštějící více výkladů apod. V nezbytném případě je účelné zařadit do vnitřního předpisu výklad použitých pojmů.

Vnitřní předpisy by měly řešit danou problematiku komplexně, vždy pro určitou oblast. Potřebujeme-li například vydat vnitřní předpis k bezpečnosti práce, vydáme vnitřní předpis o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a zahrneme do něj komplexně všechno, co se k dané problematice vztahuje.

Ve vnitřních předpisech musí být přesně stanoveno, komu je určen, a dále jeho závaznost a účinnost. To se řeší v závěrečných ustanoveních, kde by mělo být vždy uvedeno, pro koho je vnitřní předpis závazný, kdy nabývá účinnosti, a je-li to nutné, od kdy je platný.

Vnitřní předpisy nemohou být v rozporu s právními ani jinými předpisy a normami. Musí navazovat na ostatní vnitřní předpisy v účetní jednotce, neměly by se s nimi překrývat.

Důležitou vlastností vnitřních předpisů by měla být jejich relativní stabilita. V praxi bylo ověřeno, že u nově vydaného právního předpisu (a v mnoha případech i vnitřního předpisu) trvá zhruba 5 let, než se vžije do povědomí a je běžně používán bez vznikajících problémů. Obdobně je nutné počítat s tím, že vnitřní předpis potřebuje určitý čas, než se vžije. Rovněž je třeba, aby ustanovení vnitřního předpisu měla dlouhodobou platnost.

Neméně závažnou vlastností je reprezentativnost, to znamená, že vnitřní předpisy by měly mít tzv. "štábní kulturu" (celková úprava, gramatická správnost, vzhled, kvalita tisku, logická a přirozená stavba vět apod.).

Strukturu vnitřních předpisů

lze stručně vyjádřit takto:

název účetní jednotky a její adresa,

označení vnitřního předpisu a jeho název,

uvozovací věta,

úvodní ustanovení,

vlastní text vnitřního předpisu,

přechodná ustanovení,

závěrečná ustanovení,

podpis oprávněného pracovníka (podpisový záznam),

seznam příloh.

Významnou obsahovou náležitostí je

označení vnitřního předpisu,

to znamená např. jeho číslo, rok vydání a jeho název, ale v případě vnitřních předpisů i druh.

Druhovým označením

vnitřního předpisu je:

řád,

směrnice,

pokyn,

příkaz,

rozhodnutí apod.

Pro rozlišení se v účetních jednotkách jednotlivé vnitřní předpisy pořadově číslují nebo kódově označují tak, aby bylo možné rozpoznat, které oblasti (problematiky) se daný předpis týká.

Název vnitřního předpisu by měl být volen tak, aby umožnil jednoduchou, rychlou a snadnou orientaci v seznamu vnitřních předpisů. Proto by měl být

vždy výstižný a zcela jednoznačný.

Příkladem může být vydání vnitřního předpisu, který bude obsahovat všechna potřebná ustanovení včetně schvalování pracovních cest, cestovních náhrad, vyúčtování pracovních cest apod. Tento vnitřní předpis, který bude postihovat celou výše uvedenou oblast, může účetní jednotka jednoznačně nazvat "Pracovní cesty".

Uvozovací věta

je formální.

Obsahuje informaci o tom, na základě kterého vnitroorganizačního oprávnění je vydáván příslušný vnitřní předpis. Užití uvozovací věty má smysl u účetních jednotek s členitou organizační strukturou.

Úvodní ustanovení

by měla obsahovat

odkazy na vyšší předpisy, na jejichž základě, tzn. k jejichž provedení, je vnitřní předpis vydáván.

Úvodní ustanovení dále charakterizují

předmět úpravy,

popřípadě

účel.

Obsah úvodního ustanovení má svůj význam nejen z důvodu zcela jasného a konkrétního vymezení právního předpisu, na který vnitřní předpis navazuje, ale i proto, že umožňuje

rychlou orientaci,

kterým vnitřním předpisem je určitá problematika upravena.

Vlastní text

se u rozsáhlejších vnitřních předpisů

dělí do ucelených částí

např. na:

obecná ustanovení

obsahující zásady a výklad pojmů,

speciální ustanovení,

tj. konkrétní, tematicky členěnou část,

společná ustanovení

pro všechny tematicky členěné části.

Přechodná ustanovení nebývají často užívána. Používají se pouze pro případy, kdy je nutné řešit dočasně platné vztahy a úkoly pro dobu zavádění vnitřního předpisu, pro přechod praxe z "původně platného" (předešlého) vnitřního předpisu na nový.

Do závěrečných ustanovení

patří zejména:

závaznost,

platnost a účinnost,

zrušovací ustanovení (derogační

klauzule

zvláštní pověření,

odpovědnost za kontrolu,

ustanovení o přílohách.

Závěrečná ustanovení bývají v praxi často podceňována. V těchto ustanoveních je

nutné uvést, pro koho je vnitřní předpis závazný,

zda pro všechny zaměstnance (pracovníky) účetní jednotky, popřípadě pouze pro určitý okruh zaměstnanců (pracovníků).

Pojmy platnost a účinnost se praxi obvykle často zaměňují.

Platnost vnitřního předpisu vzniká

splněním dvou podmínek:

vnitřní předpis je podepsán orgánem k tomu oprávněným, popřípadě oprávněnými orgány při spolurozhodování, a

vnitřní předpis je vydán způsobem, který účetní jednotka k vydání takových vnitřních předpisů předem normativně stanoví.

Vnitřní předpis, který nabyl platnosti, nemusí současně nabýt účinnosti. Může být například účelné, aby se pracovníci s novou vnitřní směrnicí seznámili dříve, než nastane povinnost se podle ní řídit.

Od okamžiku platnosti vnitřní směrnice existuje záruka, že se na textu už nebude dále nic měnit,

to znamená, že je možné připravovat tiskopisy, provést školení apod. tak, aby do dne, kdy nastane účinnost vnitřní směrnice, bylo vše připraveno a byly vytvořeny podmínky pro dodržování daných ustanovení. Doba mezi platností a účinností se nazývá legisvakanční doba (lhůta).

Pokud o platnosti vnitřního předpisu nejsou žádné pochybnosti, není nutné platnost v závěrečných ustanoveních uvádět.

Datum účinnosti

může v praxi:

splývat se dnem platnosti (tzv. nulová legisvakanční doba); v tomto případě není nutné datum platnosti uvádět,

být stanoveno na pozdější dobu, což je nejúčelnější řešení.

Další součástí závěrečných ustanovení je tzv.

zrušovací ustanovení

(derogační

klauzule

)

s taxativním vyjmenováním vnitřních předpisů, které se vydáním nového vnitřního předpisu ruší nebo mění.

Pokud se mění nebo ruší pouze části vnitřního předpisu, musí být

přesně specifikovány.

Každý vnitřní předpis by měl v závěrečných ustanoveních rovněž obsahovat vymezení,

kdo je povinen kontrolovat

dodržování vnitřního předpisu, kdo je povinen kontrolovat plnění úkolů z něho vyplývajících.

V závěrečných ustanoveních se nedoporučuje uvádět výčet souvisejících předpisů a norem,

protože každou změnu nebo doplnění tohoto výčtu je potom nutné upravit (tj. provádět změnou - úpravou příslušného vnitřního předpisu).

Pokud je třeba vnitřní předpis měnit,

tak se obecně v praxi používají pojmy jako

změna, doplněk a dodatek.

V této souvislosti je ovšem nutné upozornit na

zjednodušení celé agendy a přehledu

tím, že budeme vydávat pouze dodatky vnitřních předpisů a pořadově je i číslovat.

V případě změny vnitřního předpisu může jít o:

zrušení části vnitřního předpisu,

změnu ve vnitřním předpisu,

doplněk k vnitřnímu předpisu nebo o kombinaci těchto možností.

Zjednodušeně bych úlohu vnitřních předpisů v účetních jednotkách uvedla v těchto bodech:

Zajištění jednotného metodického postupu při sledování skutečností, které nastaly v účetní jednotce.

Jejich dopad se projevuje i při sestavování vnitřních plánů, ať už z hlediska finančního hospodaření, rozpočtových výhledů nebo následné realizace hospodářských operací.

Pomocí vnitřních předpisů se zajišťuje zachování stejného postupu a stejného řešení obdobných situací.

Vyjádření vůle odpovědných pracovníků účetní jednotky, že v konkrétních situacích má být postupováno konkrétním způsobem (tedy tak, a ne jinak).

V těchto případech plní vnitřní předpis úlohu konkrétních pravidel, kterými se musí řídit všichni pracovníci účetní jednotky včetně těch, kteří zajišťují zpracování účetnictví účetní jednotky, i když nejsou jejími pracovníky (zaměstnanci).

Podstatný je samozřejmě i obsah těchto vnitřních předpisů, tj. obvykle

stanovení metodiky postupu pracovníků, kteří budou odpovídat za jejich dodržování, dále pracovníků odpovědných za udržování vnitřních předpisů v aktuálním stavu,

za jejich rozsah a dobu platnosti; nezbytné je i určení odpovědnosti za kontrolu dodržování.

Je též nutné, aby vnitřní předpisy nebyly pouze "na papíře", ale aby byly dokumentem, podle kterého se postupuje a kterým se pracovníci řídí, pokud potřebují vědět, jakým způsobem je v účetní jednotce pro určitý konkrétní případ řešen metodický postup.

Potřeba vnitřních předpisů by tedy měla vyplývat z vnitřní potřeby účetní jednotky.

Pokud nejsou vytvořeny vnitřní předpisy, popřípadě pokud vytvořeny jsou, ale není podle nich postupováno, vede to nezřídka k mnoha nepříjemným následkům, kterým musí účetní jednotka čelit.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že

aktualizace vnitřních předpisů

je možné a v některých případech i nutné provést v těchto případech:

každoročně, vždy k začátku nového účetního období (kalendářního roku),

při organizačních změnách,

při změně v platných právních předpisech,

při změně ve způsobu realizace některých činností.

Aktualizace vnitřních předpisů v průběhu účetního období lze provádět v případě, že se změnily

(upravily - novelizovaly)

právní předpisy

související s oblastí, kterou se účetní jednotka zabývá, nebo v případě, pokud se vnitřní podmínky v účetní jednotce upravily (např. potřeba tvorby rezerv apod.).

Existují však i případy, kdy je

vhodné, aby pro práci ekonomických či jiných pracovníků byly stanoveny postupy upravené právě vnitřním předpisem.

V těchto případech je vždy vhodné, aby byla brána v úvahu velikost účetní jednotky včetně jejího vnitřního uspořádání.

Skutečností ovšem je, že mnoho účetních jednotek necítí potřebu vnitřní předpisy vypracovávat. Účetní jednotky buď vnitřní předpisy nemají zpracovány vůbec, anebo pokud ano, tak se jimi řídí jen menší část pracovníků, neboť ostatní s nimi nebyli seznámeni.

Zákon o účetnictví

(zákon č. 563/1991 Sb.)

výslovně neukládá tvorbu vnitřních předpisů s výjimkou § 24 odst. 7 a § 33a odst. 10,

ve kterých je jednoznačně stanovena povinnost vydat vnitřní předpis.

Pro orientaci uvádím znění výše uvedených ustanovení zákona o účetnictví:

§ 24 odst. 7

"Pro účely ocenění podle odstavce 2 písm. a) může účetní jednotka použít pro přepočet cizí měny na českou měnu pevný kurs, kterým se rozumí kurs stanovený

vnitřním předpisem účetní jednotky

na základě kursu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou, používaný účetní jednotkou po předem stanovenou dobu. Stanovená doba nesmí přesáhnout účetní období. Jako kurs devizového trhu, na jehož základě se pevný kurs stanoví, použije účetní jednotka kurs devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou k prvnímu dni období, pro které je pevný kurs používán. Při používání pevného kursu může účetní jednotka tento kurs změnit svým

vnitřním předpisem

i v průběhu stanovené doby; v případech vyhlášení devalvace i revalvace české koruny musí být pevný kurs změněn vždy."

Z výše uvedeného znění § 24 odst. 7 zákona o účetnictví vyplývá skutečnost, že účetní jednotky v případě používání pevného kurzu pro přepočet cizí měny na českou měnu stanoví účetní jednotka tento pevný kurs vnitřním předpisem.

§ 33a odst. 10

"Účetní jednotka stanoví

vnitřním předpisem

oprávnění, povinnosti a odpovědnost osob v této účetní jednotce, vztahující se k připojování podpisového záznamu nebo identifikačního záznamu, a to takovým způsobem, aby bylo možno určit nezávisle na sobě odpovědnost jednotlivých osob za obsah účetního záznamu, ke kterému byly uvedené záznamy připojeny."

Z tohoto odstavce vyplývá pro účetní jednotky povinnost vnitřním předpisem stanovit oprávnění, povinnosti a odpovědnost osob v této účetní jednotce, vztahující se k připojování podpisového záznamu nebo identifikačního záznamu (tj. takzvané "podpisové vzory").

"Podpisové vzory"

mohou být vnitřním předpisem stanoveny samostatně, nebo je účetní jednotka může stanovit

ve vnitřním předpisu, který vymezuje tzv. "oběh účetních dokladů v účetní jednotce"

jako součást tohoto vnitřního předpisu.

I když je povinnost vydat vnitřní předpis zákonem o účetnictví výslovně dána pouze výše uvedenými paragrafy, je možné dovodit vydání vnitřního předpisu i z některých dalších ustanovení zákona o účetnictví.

Vyhláška č. 410/2009 Sb.

Vyhláška

(č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky)

výslovně neukládá tvorbu vnitřních předpisů s výjimkou § 11 odst. 6 písm. a), § 14 odst. 6 a § 27 odst. 2 písm. f),

ve kterých je jednoznačně stanovena povinnost vydat vnitřní předpis.

Pro orientaci uvádím znění výše uvedených ustanovení vyhlášky č. 410/2009 Sb.:

§ 11 odst. 6 písm. a)

"Položka "A.I.5. Drobný dlouhodobý nehmotný majetek" obsahuje majetek stanovený v odstavci 1, jehož doba použitelnosti je delší než jeden rok a ocenění je v částce 7 000 Kč a vyšší a nepřevyšuje částku 60 000 Kč. Účetní jednotka může rozhodnout

vnitřním předpisem

o snížení dolní hranice."

Z výše uvedeného znění § 11 odst. 6 písm. a) vyhlášky vyplývá, že účetní jednotka může rozhodnout, že za drobný dlouhodobý nehmotný majetek bude považovat dlouhodobý nehmotný majetek, jehož doba použitelnosti je delší než jeden rok a ocenění je v částce 5 000 Kč a vyšší a nepřevyšuje částku 60 000 Kč. Toto své rozhodnutí ovšem je povinna stanovit vnitřním předpisem.

§ 14 odst. 6

"Položka ‚A.II.6. Drobný dlouhodobý hmotný majetek' obsahuje movité věci, popřípadě soubory majetku, které jsou charakterizovány samostatným technicko-ekonomickým určením, u kterých doba použitelnosti je delší než jeden rok a ocenění jedné položky je v částce 3 000 Kč a vyšší a nepřevyšuje částku 40 000 Kč. Účetní jednotka může rozhodnout

vnitřním předpisem

o snížení stanovené dolní hranice. Za drobný dlouhodobý hmotný majetek se považují vždy

předměty z drahých kovů, pokud nejsou dlouhodobým majetkem podle odstavce 4, bez ohledu na výši pořizovací ceny,

věci pořízené formou finančního leasingu, popřípadě bezúplatně převzaté, u kterých ocenění podle § 25 zákona nepřevyšuje částku 40 000 Kč,

věcná břemena k pozemku a stavbě s výjimkou užívacího práva, pokud nejsou vykazována jako součást ocenění položky ‚A.II.3. Stavby' nebo jako součást ocenění v rámci položky ‚B.I. Zásoby', u kterých ocenění nepřevyšuje částku 40 000 Kč."

Z výše uvedeného znění § 14 odst. 6 vyhlášky vyplývá, že účetní jednotka může rozhodnout, že za drobný dlouhodobý hmotný majetek bude považovat dlouhodobý hmotný majetek, jehož doba použitelnosti je delší než jeden rok a ocenění je v částce 2 000 Kč a vyšší a nepřevyšuje částku 40 000 Kč. Toto své rozhodnutí ovšem je povinna stanovit vnitřním předpisem.

§ 27 odst. 2 písm. f)

"Položka ‚C.II.6. Ostatní fondy' obsahuje stav ostatních fondů tvořených v souladu s jinými právními předpisy a

vnitřními předpisy

účetní jednotky."

Z výše uvedeného znění § 27 odst. 2 písm. f) vyhlášky vyplývá, že účetní jednotka může rozhodnout o tvorbě a použití ostatních fondů mimo jiné vnitřním předpisem. V souladu s ustanoveními vyhlášky se toto ustanovení týká zejména územních samosprávných celků.

České účetní standardy

Z § 36 odst. 1 zákona o účetnictví vyplývá, že:

"Pro dosažení souladu při používání účetních metod účetními jednotkami a pro zajištění vyšší míry srovnatelnosti účetních závěrek ministerstvo vydává České účetní standardy (dále jen "standardy"). Standardy stanoví zejména bližší popis účetních metod a postupů účtování.

Vybrané účetní jednotky postupují podle standardů vždy.

Ostatní účetní jednotky se mohou od standardů odchýlit, pokud tím zajistí věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví. Odchylku od standardů a její důvody jsou ostatní účetní jednotky povinny uvést v příloze účetní závěrky. Použití standardů účetními jednotkami se považuje za naplnění účetních metod podle tohoto zákona a věrného a poctivého obrazu předmětu účetnictví. Pravidla pro tvorbu a vydávání standardů může ministerstvo stanovit prováděcím právním předpisem. Vydání standardů oznamuje ministerstvo ve Finančním zpravodaji. Ministerstvo vede registr vydaných standardů."

Pro některé vybrané účetní jednotky jsou stanoveny České účetní standardy pro některé vybrané účetní jednotky č. 701 až č. 710

(dále jen "ČÚS").

Výše uvedené ČÚS výslovně ukládají tvorbu vnitřních předpisů v ČÚS č. 701 Účty a zásady účtování na účtech, č. 705 Rezervy, č. 706 Opravné položky a vyřazení pohledávek, ČÚS č. 707 Zásoby a ČÚS č. 710 Dlouhodobý nehmotný majetek a dlouhodobý hmotný majetek,

ve kterých je jednoznačně stanovena povinnost vydat vnitřní předpis.

Pro orientaci uvádím znění ustanovení ČÚS, ze kterých vyplývá vydání vnitřního předpisu.

ČÚS č. 701 Účty a zásady účtování na účtech

"Významnost informace

o skutečnosti, která je předmětem účetnictví je obecně posuzována ve vztahu k jejímu uživateli a možnosti ovlivnění jeho úsudku nebo rozhodování (§ 19 odst.

zákona). Uživatelem se v tomto smyslu rozumí nejen uživatel účetní závěrky sestavované účetní jednotkou, ale též uživatel účetních výkazů sestavených za Českou republiku, příp. za dílčí konsolidační celek státu. Účetní jednotka v tomto případě postupuje buď v souladu s jiným právním předpisem, nebo podle

vnitřního předpisu

který stanoví pravidla významnosti, a to například způsobem stanovení procentní hranice, určením jednotlivých druhů účetních případů, stanovením jiných limitů, případně kombinací těchto způsobů."

(bod 6.5.)

"Ve vztahu k mezitímní účetní závěrce se považují za

významné informace

související s použitím účetních metod a s účetními operacemi k rozvahovému dni pouze ve vztahu k dalším informacím, které jsou účetní jednotkou předávány do centrálního systému účetních informací státu, příp. vyžadovány podle jiných právních předpisů, například u položek účetní závěrky vztahujících se k operativním účetním záznamům."

(bod 6.6.)

"Ve vztahu k účtování na podrozvahových účtech se považuje

informace za významnou

, pokud je využitelná pro uživatele účetní závěrky sestavované ke konci rozvahového dne nebo pro rozhodování řídících pracovníků účetní jednotky nebo je nutná pro plnění dalších informačních povinností účetní jednotky; s ohledem na tuto

významnost

může v případě některých účetních případů být okamžikem účtování na podrozvahových účtech rozvahový den.

Za významnou informaci se považuje vždy informace o transferu, který se z části nebo zcela týká prostředků ze zahraničí."

(bod 6.7.)

V případě "významné informace" zákon o účetnictví v § 19 odst. 7 mimo jiné stanoví:

"Informace v účetní závěrce musí být spolehlivé, srovnatelné, srozumitelné a

posuzují se z hlediska významnosti

. Informace se považuje za spolehlivou, jestliže splňuje požadavek § 7 odst. 1 a je-li úplná a včasná. Informace je včasná, je-li získána ve správném čase z hlediska její významnosti a nákladů na její získání, pokud tyto náklady nepřevýší přínosy plynoucí z této informace. Informace je srovnatelná, jestliže splňuje požadavky stanovené v § 7 odst. 3 až 5.

Informace se považuje za významnou, jestliže je o ní možné předpokládat, že by její neuvedení nebo chybné uvedení mohlo ovlivnit úsudek uživatele, přičemž významnost jednotlivých informací se posuzuje v souvislosti s jinými obdobnými informacemi

U vybraných účetních jednotek podle § 1 odst. 3, s výjimkou zdravotních pojišťoven, se považuje za významnou též informace o ocenění nehmotného majetku ve výši nad 60 000 Kč a u samostatných hmotných movitých věcí nebo souboru hmotných movitých věcí ve výši nad 40 000 Kč

ČÚS č. 705 Rezervy

"Nestanoví-li jiný právní předpis jinak, výši rezervy stanoví účetní jednotka

vnitřním předpisem

, a to

odhadem výše předpokládaného následku rizika,

procentem z odhadované výše předpokládaného následku rizika, nebo

jiným vhodným způsobem."

(bod 3.5.)

"Účetní jednotka zajišťuje naplnění ustanovení § 8 odst. 4 zákona zejména

vnitřním předpisem

upravujícím především

hranici významnosti pro účtování o rezervách,

¹⁾

tituly pro tvorbu rezerv, zejména soudní spory, prováděné a neuzavřené kontroly v účetní jednotce nebo sanace ekologických zátěží,

způsob jejich tvorby, zvýšení, snížení, použití a zrušení, včetně inventarizace a

způsob tvorby, zvýšení, snížení, použití či zrušení rezervy podle bodu 3.6."

(bod 3.7.)

ČÚS č. 706 Opravné položky a vyřazení pohledávek

"Postupem uvedeným v bodě 6.1. účtuje účetní jednotka také o částkách pohledávek

na základě příkazu správce daně k odpisu dané pohledávky podle jiného právního předpisu,

¹⁾

u nichž účetní jednotka upustila od vymáhání podle jiného právního předpisu,

²⁾

u nichž náklady na jejich vymáhání by pravděpodobně přesáhly výtěžek z dané pohledávky,

u nichž došlo k jejich promlčení,

které jsou účetní jednotkou považovány za nedobytné v souladu s jejími

vnitřními předpisy

(bod 5.3.)

ČÚS č. 707 Zásoby

"Při účtování o zásobách způsobem B účtuje účetní jednotka na účty zásob k rozvahovému dni; účetní jednotka může stanovit svým

vnitřním předpisem

účtování i k jinému okamžiku."

(bod 3.3.)

"Účetní jednotka zajišťuje naplnění ustanovení § 8 odst. 4 zákona zejména

vnitřním předpisem

upravujícím především

normu přirozených úbytků zásob,

druhy materiálu účtovaných přímo do spotřeby bez zaúčtování na sklad materiálu,

pravidla pro členění syntetických účtů zásob na analytické účty v oblasti oceňování pro vnitroorganizační potřeby včetně cen stanovených pro tyto účely a pro sledování cenových odchylek a způsob jejich zúčtování."

(bod 3.6.)

ČÚS č. 710 Dlouhodobý nehmotný majetek a dlouhodobý hmotný majetek

"Účetní jednotka zajišťuje naplnění ustanovení § 8 odst. 4 zákona zejména

vnitřním předpisem

upravujícím především

způsob zajištění účetních záznamů pro potřeby ocenění dlouhodobého nehmotného a dlouhodobého hmotného majetku,

způsob zahrnování či nezahrnování úroků z úvěrů a zápůjček přijatých na pořízení dlouhodobého majetku do nákladů souvisejících s pořízením jednotlivých druhů dlouhodobých majetků jako součásti ocenění majetku,

způsob vyčíslení nepřímých nákladů, které v souladu se zákonem a vyhláškou účetní jednotka zahrnuje, případně které nezahrnuje do ocenění vlastními náklady dlouhodobého majetku pořizovaného ve vlastní režii účetní jednotky,

způsob zahrnování či nezahrnování výdajů souvisejících se zajištěním financování a administrací přijatých transferů podle Českého účetního standardu č. 703 - Transfery a žádostí o poskytnutí těchto transferů určených na financování pořízení dlouhodobého majetku a jiných obdobných činností jako součásti nákladů souvisejících s pořízením tohoto dlouhodobého majetku a

způsob stanovení okamžiku uskutečnění účetního případu a stanovení skutečností souvisejících s oceněním majetku určeného k prodeji reálnou hodnotou podle § 64 vyhlášky, zejména způsobu zajištění účetních záznamů a určení odpovědných osob."

(bod 7.1.)

Z právních předpisů v oblasti účetnictví a ČÚS pro některé vybrané účetní jednotky lze

identifikovat zpracování vnitřních předpisů, které se týkají zejména níže uvedených oblastí:

"účtového rozvrhu" tj. "přehledu syntetických, analytických a podrozvahových účtů, které jsou potřebné k zaúčtování všech účetních případů a k sestavení účetní závěrky v dané účetní jednotce - § 13 a 14 zákona o účetnictví, § 76 až 78 vyhlášky č. 410/2009 Sb.,

"oběhu účetních dokladů" v účetní jednotce - § 6 a 11 zákona o účetnictví,

podpisových oprávnění osob jednajících jménem účetní jednotky - § 11, 12, 30 a § 33a odst. 10 zákona o účetnictví,

seznamu účetních knih, číselných symbolů a jiných symbolů a zkratek použitých v účetnictví - § 8 odst. 3 a § 13 zákona o účetnictví,

odpisového plánu dlouhodobého majetku - § 28 zákona o účetnictví, § 66 vyhlášky č. 410/2009 Sb.,

rozhodnutí účetní jednotky ve věci drobného dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a definování způsobu vedení tohoto majetku v účetnictví § 11 odst. 6 písm. a), § 14 odst. 6 a § 49 vyhlášky č. 410/2009 Sb.,

způsobů oceňování pro vedení účetnictví - zákon o účetnictví, § 24 až 28 a § 55 až 58, § 59 až 64, § 71 vyhlášky č. 410/2009 Sb.,

stanovení způsobu účtování zásob (způsob "A", způsob "B") zákon o účetnictví § 19 odst. 8, § 20 vyhlášky č. 410/2009 Sb.,

stanovení zásad pro časové rozlišování výdajů, nákladů, výnosů a příjmů u jednotlivých druhů časového rozlišení zákon o účetnictví § 3 odst. 1, § 69 vyhlášky č. 410/2009 Sb.,

stanovení zásad pro klíčování nákladů a výnosů při realizaci hospodářské činnosti § 5 vyhlášky,

druhů rezerv, zásad pro jejich tvorbu a čerpání a pro ověřování oprávněnosti jejich zůstatku zákon o účetnictví § 26, § 67 vyhlášky č. 410/2009 Sb.,

zásad pro tvorbu opravných položek zákon o účetnictví § 26, 23 a 65 vyhlášky č. 410/2009 Sb.,

stanovení účetních knih a formy jejich vedení při použití prostředků výpočetní techniky (průkaznost) - zákon o účetnictví, § 13, 16, 33, 33a a 34,

harmonogramu "účetních závěrek" v průběhu roku a roční účetní závěrky zákon o účetnictví § 18 a 19, § 3 až 8 vyhlášky č. 410/2009 Sb.,

postupu při inventarizaci majetku a závazků zákon o účetnictví § 6, 29 a 30, ustanovení vyhlášky č. 270/2010 Sb., o inventarizaci majetku a závazků, ve znění pozdějších předpisů,

způsobu úschovy účetních písemností zákon o účetnictví § 31 a § 32,

formy organizace a zaměření vnitroorganizačního účetnictví Český účetní standard č. 701,

způsobu stanovení okamžiku uskutečnění účetního případu § 24 zákona o účetnictví, Český účetní standard č. 701,

způsobu používání devizových kurzů zákon o účetnictví § 24, § 70 vyhlášky č. 410/2009 Sb.

Závěrem bych zdůraznila, že smyslem vnitřních předpisů je aplikovat zákonné předpisy na konkrétní podmínky v účetní jednotce. Vnitřní předpisy navazují na řešení, která jsou stanovena a umožněna platnými právními předpisy, týkající se určité oblasti (problematiky). Příslušná účetní jednotka z hlediska své specifické činnosti stanoví nejvhodnější řešení a toto řešení vymezí ve vnitřním předpisu, ve kterém zcela jasně a konkrétně vymezí pravidla, pravomoci a odpovědnosti za příslušnou oblast (problematiku).

1 Například stanovením procentní hranice z aktiv celkem nebo nákladů celkem účetní jednotky za účetní období.

2 Např. § 35 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví

219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích

Vyhlášky

Vyhláška č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky

270/2010 Sb., o inventarizaci majetku a závazků