Mateřská a dceřiná společnost - účetní a daňový pohled

Vydáno: 35 minut čtení
Mateřská a dceřiná společnost – účetní a daňový pohled
Ing.
Martin
Děrgel
Pojmy – mateřská a dceřiná společnost – se v praxi poměrně hojně vyskytují a každý více méně tuší, co vyjadřují – jistou kvalifikovanou provázanost a z ní odvozenou závislost dceřiné společnosti na pokynech její mateřské společnosti. Méně jasno ovšem bývá ohledně konkrétních podmínek takovéto provázanosti, která ze „společnosti“ činí mateřskou a dceřinou. Přičemž poněkud odlišná kritéria stanoví obchodní právo, účetní a daňové předpisy. Zmíněné pojmy samozřejmě nejsou samoúčelné, s těmito tzv. legislativními zkratkami jsou totiž spojeny významné daňové výhody nebo naopak nevýhody, jakož i určitá právní a účetní specifika.
MATEŘSKÁ A DCEŘINÁ SPOLEČNOST – OBCHODNÍ PRÁVO
Třebaže nejvíce času strávíme v daních, musíme začít alespoň stručným pohledem do obchodního práva, kde podle očekávání najdeme definice „společností“, které mohou být posléze považovány za mateřské, respektive dceřiné. Přičemž na právní pojmy vymezené zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) – dále jen „ZOK“ – odkazují daňové i účetní předpisy.
Zdůrazněme, že „společností“ budeme v celém článku rozumět samostatný právní subjekt s právní osobností (dříve subjektivita) a nikoli synonymum označující smluvní typ upravený v § 2716 až 2746 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), který je nástupcem dřívějšího sdružení bez právní subjektivity.
Pro naše účely je stěžejní Díl 9 „Podnikatelská uskupení“ nacházející se v úvodní Hlavě I Části první ZOK, kde je definována mateřská a dceřiná společnost, resp. v podobě širší kategorie
„obchodní korporace“,
která zahrnuje kromě všech právních forem
obchodních společností
(v. o. s., k. s., s. r. o., a.s., evropská společnost, evropské hospodářské zájmové sdružení) rovněž
družstva
(družstvo a evropská družstevní společnost).
„Je-li ovládající osobou obchodní
korporace
, je mateřskou obchodní korporací, a je-li ovládanou osobou obchodní
korporace
, je dceřinou obchodní korporací.“
Je zjevné, že tímto jsme pouze v půli cesty, neboť ještě nemáme jasno ohledně použitých dvou nových termínů – ovládající
versus
ovládaná osoba – z nichž nás budou zajímat pouze obchodní
korporace
.
Ovládající osobou
je osoba, která může v jiné (ovládané) obchodní korporaci
přímo či nepřímo
(tedy prostřednictvím další osoby nebo více osob) uplatňovat
rozhodující vliv.
Ovládající osobou je zejména:
a)
většinový společník
(s většinou hlasů), pokud neexistuje jiná ovládající osoba určená podle písmen c) až e),
b)
řídící osoba
realizující jednotné řízení za účelem koordinace prosazování svých zájmů v takto podrobené řízené osobě, s níž tvoří tzv. koncern, pokud neexistuje jiná ovládající osoba určená podle písmen c) až e),
c)
osoba, která
může jmenovat nebo odvolat většinu
členů statutárního nebo kontrolního orgánu,
d)
osoba (nebo osoby jednající ve shodě)
nakládající s podílem na hlasovacích právech alespoň 40% všech hlasů,
ledaže stejným či vyšším podílem nakládá jiná osoba (nebo jiné osoby jednající ve shodě),
e)
osoba (osoby jednající ve shodě), která
získá podíl na hlasovacích právech alespoň 30% všech hlasů,
jenž byl na posledních třech jednáních nejvyššího orgánu více než polovinou hlasovacích práv přítomných osob.
„Jednání ve shodě“
vymezuje § 78 ZOK, přičemž se má za to (není-li prokázán opak), že jde např. o:
-
právnickou osobu a člena (členy) jejího statutárního nebo kontrolního orgánu,
-
ovládající osobu a jí ovládané osoby,
-
s. r. o. a její společníky nebo pouze o její společníky.
Příklad
Matka
versus
dcera v právním pojetí
N+N, s. r. o., má dva společníky. Prvním je akciová společnost N držící 80% podílu na zmíněném s. r. o., čemuž v souladu se společenskou smlouvou odpovídá také 80% hlasů plynoucích z této účasti. Díky tomu je N, a.s., většinovým společníkem, a proto současně také ovládající osobou, a tudíž mateřskou obchodní korporací.
Druhým společníkem N+N, s. r. o., je Jan Novák s podílem 20%, čemuž odpovídá 20% hlasů. Protože společníci s. r. o. se
a priori
považují za osoby jednající ve shodě (není-li prokázán opak), je i pan Novák osobou ovládající, není ovšem mateřskou obchodní korporací (protože není obchodní společností ani družstvem).
Z praktického hlediska je třeba mít na paměti, že nemusí vždy postačovat údaj pouze o výši podílu toho kterého společníka, který má v obchodní korporaci, ale zejména jaký je jeho podíl na hlasovacích právech. Obvykle sice oba poměrové ukazatele splývají, ovšem nemusí tomu tak být vždy, záleží na dohodě společníků.
Známější „podíl“ představuje účast společníka v obchodní korporaci a práva a povinnosti z této účasti plynoucí. Základem pro stanovení podílu společníka v nejrozšířenější právní formě obchodní
korporace
– s. r. o. – je jeho vklad do základního kapitálu. Přičemž pokud společenská smlouva nestanoví jinak, tak je v souladu s § 133 ZOK
výše podílu určena podle poměru vkladu dotyčného společníka připadajícího na příslušný podíl k výši celkového základního kapitálu
dané společnosti. Výše podílu má pro společníka stěžejní ekonomický význam, podle něj se totiž návazně určuje například výše jeho podílu na zisku nebo vypořádacího podílu anebo podílu na likvidačním zůstatku, což ale opět může změnit (a tedy pravidla zkomplikovat) společenská smlouva.
Poněkud odlišný právní význam má
hlasovací právo společníků
na valné hromadě (členské schůzi), které se odvíjí od počtu jejich hlasů. Například opět pro účely s. r. o. je základním pravidlem § 169 odst. 2 ZOK, že za každou 1 Kč vkladu má společník 1 hlas. Ovšem toto základní pravidlo mohou společníci zase změnit v rámci společenské smlouvy. Podíl na hlasovacích právech je přitom určující nejen logicky pro váhu (vliv) na rozhodování valné hromady (členské schůze), ale také z hlediska účetního a daňového, jak dále upřesníme.
Příklad
Hrátky společníků s podíly a hlasy
ABC, s. r. o., založily tři osoby – A, B a C – peněžitými vklady jednotlivě ve výši 50 000 Kč, 30 000 Kč a 20 000 Kč. Celkový základní
kapitál
firmy tedy činí 100 000 Kč, na kterém se společníci podílejí z 50, 30 a 20%.
Zpravidla ve stejném poměru jednotlivých vkladů na základním kapitálu – 50, 30 a 20% – bývají mezi společníky rozděleny také jejich podíly v s. r. o. Tak tomu ale není v ABC, s. r. o., kde se společníci dohodli na stejných podílech ve výši á 1/3, což uvedli rovněž do společenské smlouvy. Proto se ohledně výše jejich podílů neuplatní obecné pravidlo ZOK (poměr jejich vkladů), ale speciální řešení dohodnuté ve společenské smlouvě. Prakticky řečeno se tak každý ze společníků může těšit na stejnou část (jednu třetinu) podílu na zisku apod.
Těmto hodně kreativním společníkům nevyhovovalo ani další obecné pravidlo ZOK týkající se počtu jejich hlasů. Podle něj by s ohledem na jednotlivé výše vkladů společníci měli tyto počty hlasů: 50 000, 30 000 a 20 000, respektive v jejich poměrném vyjádření 50, 30 a 20%. Sice se dohodli na tom, že ponechají vazbu na výši vkladu, ale pro zjednodušení počítání hlasů je zredukovali o tři řády, neboli jeden hlas bude připadat na každý 1 000 Kč vkladu společníka v ABC, s. r. o. Čímž stejnoměrně klesnou počty hlasů všech společníků na následující konečný stav: A má 50 hlasů, B 30 hlasů a C má 20 hlasů. Tato interní právní úprava ovšem logicky neměla vliv na poměrné vyjádření hlasovacích práv jednotlivých společníků, které činí 50, 30 a 20%.
MATEŘSKÁ A DCEŘINÁ SPOLEČNOST – ÚČETNICTVÍ
V účetním pojetí
se přímo nepracuje s pojmy mateřská a dceřiná společnost, ale s obdobnými termíny:
-
ovládající
versus
ovládaná osoba,
kde se přebírá obchodně-právní obsah nastíněný výše,
-
podstatný vliv,
který definuje § 22 odst. 5 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZÚ“):
„Podstatným vlivem se rozumí takový
významný vliv na řízení nebo provozování účetní jednotky, jenž není rozhodující ani společný;
není-li prokázán opak, považuje se za podstatný vliv dispozice
nejméně s 20% hlasovacích práv.“
-
Výluka týkající se rozhodujícího vlivu nás vrací do sféry ovládajících osob. Jak jsme výše uvedli, ovládající osobou je osoba, která může přímo či nepřímo uplatňovat rozhodující vliv.
-
Společným vlivem se rozumí, když osoba spolu s další osobou (více osobami) ovládají jinou osobu, a osoba vykonávající společný vliv samostatně nevykonává rozhodující vliv v této jiné osobě.
Dále je třeba si připomenout, že
dlouhodobým majetkem
se pro účetní potřeby rozumí takový majetek, kde
doba použitelnosti při vzniku účetního případu je delší než 1 rok,
ostatní majetek je považován za krátkodobý. Přičemž pokud s ohledem na charakter majetku objektivně nelze použít uvedená hlediska členění, je rozhodující záměr účetní jednotky projevený při jejich pořízení. Prakticky řečeno tedy dilema dlouhodobý
versus
krátkodobý podíl v obchodní korporaci rozhodne záměr účetní jednotky při nabytí předmětného podílu.
Pokud je podíl v obchodní korporaci nabyt se záměrem jeho držby po dobu delší než 1 rok, představuje
dlouhodobý finanční majetek,
který se v souladu s § 8 odst. 1, Přílohami č. 1 a č. 4 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Vyhláška č. 500/2002 Sb.“) zaúčtuje do aktiv jako položka:
-
B.III.1. Podíly – ovládaná nebo ovládající osoba, a to v rámci účtové skupiny 06, z historicky daných příčin obvykle na syntetický
účet 061-Podíly – ovládaná nebo ovládající osoba,
-
B.III.3. Podíly – podstatný vliv, a to v rámci účtové skupiny 06, obvykle na syntetický
účet 062-Podíly – podstatný vliv,
-
B.III.5. Ostatní dlouhodobé cenné papíry a podíly, a to v rámci účtové skupiny 06, kde je v praxi zpravidla zvolen syntetický
účet 063-Ostatní dlouhodobé cenné papíry a podíly.
Není-li naplněna časová podmínka dlouhodobosti, pak se jedná účetně o krátkodobý finanční majetek, u něhož se podle § 12, Přílohami č. 1 a č. 4 Vyhlášky č. 500/2002 Sb. rozlišují pouze dva druhy aktiv, a to konkrétně účetní položka:
-
C.III.1. Podíly – ovládaná nebo ovládající osoba, a to v rámci účtové skupiny 25, v praxi bývá například využit dosud volný syntetický
účet 254-Podíly – ovládaná nebo ovládající osoba,
-
C.III.2. Ostatní krátkodobý finanční majetek, a to opět v rámci účtové skupiny 25, kde se v praxi i nadále ještě podrobněji rozlišují formou dvou samostatných syntetických
účtů: 251-Majetkové cenné papíry a podíly k obchodování, 257-Ostatní cenné papíry a podíly.
Příklad
Nejasné účetní zařazení minoritních podílů v s. r. o.
ABC, s. r. o., založily tři osoby – A, B a C – jejichž podíly aktuálně odpovídají poměru hlasovacích práv těchto společníků a činí: 60, 30 a 10%. Na jaké účty by měli tito společníci zaúčtovat své podíly v s. r. o.?
Jasná je situace ohledně A, který je se svou většinou hlasů 60% v roli většinového společníka patřícího mezi ovládající osoby, a proto bude o podílu účtovat na účtu 061-Podíly – ovládaná nebo ovládající osoba.
Většina účetních přisoudí podílu společníka B podstatný vliv a tedy účet 062, neboť není rozhodující a současně je s ním spojeno nejméně 20% hlasovacích práv, zatímco podíl společníka C asi zařadí na účet 063.
Nicméně právní oporu bychom našli také pro alternativní přístup k účetnímu zařazení podílů minoritních společníků B a C. Jak jsme si totiž výše uvedli, není-li prokázán opak, pak se společníci s. r. o.
a priori
považují za „osoby jednající ve shodě“. A jelikož takto společně nakládají dohromady se všemi hlasy ABC, s. r. o. (stačilo by 40%), má se na základě právní domněnky za to, že jsou osobami ovládajícími. Pročež by o svých podílech měli všichni tři účtovat na účtu 063-Podíly – ovládaná nebo ovládající osoba. V praxi je ale tento alternativní přístup méně častý, jelikož účetní zpravidla není schopen jednoznačně vyhodnotit relevantnost zmíněné právní domněnky („má se za to...“). Proto se obvykle řídí bezpečným a jednoznačným objektivním kritériem, kterým je aktuální stav výše podílu, resp. hlasovacích práv, společníka podle obchodního rejstříku.
Významným účetním specifikem cenných papírů představujících
účast v ovládané osobě nebo v osobě pod podstatným vlivem je, že se neoceňují tzv. reálnou hodnotou
podle § 24 odst. 2 písm. b) a § 27 odst. 1 písm. a) ZÚ. Jedná se především o akcie představující podíly v a.s., spíše jen výjimečně o tzv. zatímní listy dočasně nahrazující akcie (nejsou-li akcie ještě splaceny, viz § 285 ZOK) nebo kmenové listy k podílům v s. r. o. (viz § 137 a 138 ZOK). Pokud se o
změně reálné hodnoty účtuje,
pak v souladu s § 51 odst. 1 a 2 Vyhlášky č. 500/2002 Sb.:
-
jako o finančním nákladu (výnosu),
obvykle na účet 564 „Náklady z přecenění majetkových cenných papírů“, resp. 664 „Výnosy z přecenění majetkových cenných papírů“ – a to
u cenných papírů určených účetní jednotkou k obchodování
s cílem dosahovat zisk z cenových rozdílů v krátkodobém horizontu,
-
prostřednictvím rozvahových účtů
v účtové skupině 41, např. na účet 414 „Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků“ –
u ostatních (realizovatelných) cenných papírů oceňovaných reálnou hodnotou;
pouze při trvalém snížení hodnoty (znehodnocení) těchto cenných papírů, se účtuje do finančních nákladů.
Zmíněné podíly vyloučené z oceňování reálnou hodnotou – představující účast v ovládané osobě nebo v osobě pod podstatným vlivem –
může účetní jednotka účetně ocenit, respektive přecenit tzv. ekvivalencí neboli protihodnotou.
Jde o dobrovolnou možnost aktualizace účetního ocenění těchto podílů (akcií). Použije-li ovšem účetní jednotka takovýto způsob ocenění, je povinna jej použít pro ocenění všech takovýchto podílů. Prakticky se jedná o oddělené sledování rozdílu pořizovací ceny podílu a jemu odpovídající aktuální poměrné části vlastního kapitálu dotčené obchodní
korporace
, který je (dočasně) zachycený na rozvahovém účtu v účtové skupině 41, zpravidla se jedná o účet 414 „Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků“ (§ 51 odst. 3 Vyhlášky č. 500/2002 Sb.).
Poznamenejme, že od roku 2016 se
účetní ocenění reálnou hodnotou ani ekvivalencí netýká mikro účetních jednotek
(nepřekračují alespoň dvě z hraničních hodnot: aktiva 9 mil. Kč, roční obrat 18 mil. Kč a průměrně 10 zaměstnanců), s výjimkou obchodníků s cennými papíry, platebních institucí, investičních společností a fondů. Přičemž u majetku – v našem případě tedy u podílů v obchodních korporacích – nabytého před 1.1.2016 pokračují v oceňování reálnou hodnotou podle dřívějších pravidel, a to až do jeho vyřazení.
Příklad
Ocenění podílů ekvivalencí
Mateřská společnost se rozhodla oceňovat ekvivalencí své podíly v dceřiných společnostech (Dcery). Musí tak postupovat u všech podílů nad 20%, resp. v ovládaných osobách a v osobách pod podstatným vlivem:
-
25% podíl na firmě A, který pořídila za peněžitý vklad 100 000 Kč (MD 062.1),
-
50% podíl na firmě B, který pořídila za nepeněžitý vklad 200 000 Kč (MD 062.2),
-
80% podíl na firmě C, který koupila od předešlého společníka za 300 000 Kč (MD 061.1),
-
100% podíl na firmě D, který pořídila za peněžitý vklad 400 000 Kč (MD 061.2).
Mateřská společnost má k dispozici aktuální rozvahy všech čtyř Dcer k datu své účetní závěrky, na jejichž podkladě vyčíslí hodnotu podílů protihodnotou ve vztahu k vlastnímu kapitálu (VK); údaje v tisících Kč.
I-------I--------I-----I------I--------I--------I------I-------I---------I-------I-------I
I Dcera I Aktiva I 41x I 42x  I Zisk / I  Jiná  I  VK  I Účast I Ocenění I Staré I Změna I
I       I        I     I      I ztráta I pasiva I      I       I  nové   I       I       I
I-------I--------I-----I------I--------I--------I------I-------I---------I-------I-------I
I   A   I 1 000  I 200 I +200 I  +200  I   400  I +600 I  25%  I   150   I  100  I  +50  I
I-------I--------I-----I------I--------I--------I------I-------I---------I-------I-------I
I   B   I 2 000  I 200 I +200 I  -200  I 1 800  I +200 I  50%  I   100   I  200  I -100  I
I-------I--------I-----I------I--------I--------I------I-------I---------I-------I-------I
I   C   I 3 000  I 200 I -200 I  -200  I 3 200  I -200 I  80%  I     0   I  300  I -300  I
I-------I--------I-----I------I--------I--------I------I-------I---------I-------I-------I
I   D   I 4 000  I 500 I -200 I  +200  I 3 500  I +500 I 100%  I   500   I  400  I +100  I
I-------I--------I-----I------I--------I--------I------I-------I---------I-------I-------I
O změně ocenění podílů bude Matka k rozvahovému dni účtovat na samostatných analytických účtech:
A)
50 000 Kč, MD 062.11/D 414,
B)
100 000 Kč, MD 414/D 062.21,
C)
300 000 Kč, MD 414/D 061.11, pokud by záporná korekce ekvivalencí měla převýšit pořizovací cenu, takže by mělo vyjít záporné výsledné ocenění, omezí se rozdíl z přecenění výší pořizovací ceny podílu,
D)
100 000 Kč, MD 061.21/D 414.
Při prodeji podílu se ocenění ekvivalencí zruší, tudíž účetní náklad bude roven pořizovací ceně podílu.
MATEŘSKÁ A DCEŘINÁ SPOLEČNOST – DAŇ Z PŘÍJMŮ
Před vstupem České republiky do EU bychom v daňových zákonech pojmy „mateřská a dceřiná společnost“ hledali marně. Pouze v § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), se hovořilo o tzv. spojených osobách, kam pochopitelně zpravidla patří i tyto subjekty. Ustanovení o spojených osobách máme v ZDP i dnes, ale v souvislosti se vstupem ČR do EU se v návaznosti na příslušné unijní předpisy do tohoto zákona dostaly výslovně i pojmy – mateřská společnost a dceřiná společnost.
Stěžejní v tomto směru je aktuálně
Směrnice Rady 2011/96/EU
ze dne 30. listopadu 2011
o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států
(přepracované znění), ve znění směrnic Rady č. 2013/13/EU, 2014/86/EU a 2015/121/EU – dále jen „Směrnice EU“. Cílem této směrnice je osvobodit dividendy a jiné formy rozdělování zisku vyplácené dceřinými společnostmi jejich mateřským společnostem od srážkových daní a zamezit dvojímu zdanění takových příjmů na úrovni mateřské společnosti.
Důvodem této významné daňové výhody je, že seskupování společností různých států EU mohou být nezbytná k
vytvoření řádně fungujícího vnitřního trhu.
Je totiž jasné, že efektivní volné propojování firem by bylo omezeno zdaněním zisků převáděných v rámci nadnárodní skupiny jednotlivými členskými státy.
Směrnice EU proto nařizuje členským státům, aby zajistily daňově neutrální podmínky.
A to osvobozením zisků plynoucích mateřské společnosti z jejího podílu na dceřiné společnosti u obou subjektů od daně (nebo je možné alternativně tyto zisky zdanit, ale současně musí být umožněno započtení sražené daně u mateřské společnosti).
Česká republika od vstupu do EU zvolila jednodušší variantu plného osvobození rozdělovaných zisků, přičemž ve vazbě na Směrnici EU definuje § 19 odst. 3 ZDP vztah mateřská
versus
dceřiná společnost takto:
-
právní forma
podle Směrnice EU (v Česku se jedná o a.s., s. r. o., nebo družstvo),
-
daňová rezidence
musí být v některém členském státě EU a současně nikde mimo EU,
-
subjekt podléhá dani určené Směrnicí EU (v ČR se jedná o daň z příjmů právnických osob) a
-
kvalifikovaný podíl –
mateřská společnost má aspoň
10% podíl
na základním kapitálu dceřiné společnosti a drží jej
nejméně nepřetržitě 12 měsíců
(tuto podmínku lze splnit i dodatečně).
Příklad
Dodatečné splnění podmínky délky držby akcií
A, s. r. o., založila v lednu 2016 firmu B, a.s., kde byla jediným společníkem (akcionářem). V červnu 2016 firma A – v té době ještě nenaplnila časový test minimálně 12 měsíční nepřetržité držby podílu na B – využila nabídky strategického investora C, GmbH, kterému prodala 90% akcií B, a.s. Jestli při tomto prodeji bude moci využít daňových výhod mateřské společnosti (k čemuž se dostaneme za chvíli), záleží na následující okolnosti:
-
když podmínku minimální souvislé (nepřetržité) držby nejméně 10% akcií B naplní firma A dodatečně, tedy ponechá-li si alespoň 10% podíl do ledna 2017, pohlíží se na ní jako na mateřskou společnost,
-
jestliže uvedenou časovou podmínku nesplní ani dodatečně, není v postavení mateřské společnosti.
Poznámka:
Právní formy a
relevantní
daně v souladu se Směrnicí EU zpřístupnilo Ministerstvo financí zveřejněním ve Finančním zpravodaji, naposledy (po vstupu Chorvatska do Evropské unie) v čísle 8/2013.
V návaznosti na
Směrnici EU
a další mezinárodní právní dokumenty se do § 19 ZDP dostala snůška pěti druhů příjmů právnických osob osvobozených od daně, které si pouze ve stručnosti připomeneme:
-
osvobození příjmů z podílů na zisku,
-
osvobození příjmů ze snížení základního kapitálu,
-
osvobození převedeného zisku,
-
osvobození příjmu mimo stojícího společníka z vyrovnání při převodu zisku,
-
osvobození převodu podílu.
Kromě členských států EU se za obdobných podmínek první a poslední z těchto osvobození uplatní také v případě firem ze Švýcarska, Norska, Islandu a Lichtenštejnska, jakož i dalších států, s nimiž má ČR smlouvu o zamezení dvojího zdanění (dále jen „Smlouva“). Kromě toho samotné Smlouvy často omezují právo na zdanění ve státě zdroje kapitálových příjmů plynoucích nerezidentům druhého smluvního státu.
Příklad
Osvobození podílů na zisku od daně
Valná hromada české ABCD, s. r. o., rozhodla o podílech na zisku těmto společníkům:
-
A je tuzemskou akciovou společností a její obchodní podíl na ABCD, s. r. o., je již přes rok 51%:
-
jde o vztah mateřská
versus
dceřiná společnost, podíl na zisku bude osvobozen od daně z příjmů u vyplácející dceřiné společnosti ABCD, s. r. o., takže tato jej nebude zdaňovat srážkovou daní z příjmů,
-
v souladu s § 23 odst. 1 ZDP nebude tento příjem u mateřské společnosti A zahrnován do základu daně.
-
B je tuzemskou fyzickou osobou a její obchodní podíl na ABCD, s. r. o., je již přes rok 20%:
-
fyzická osoba nemůže být mateřskou společností, její podíl na zisku proto bude zdaněn srážkou 15%,
-
podle § 23 odst. 4 písm. a) ZDP nebude tento příjem u společníka B zahrnován do jeho základu daně.
-
C je slovenskou akciovou společností a její obchodní podíl na ABCD, s. r. o., je již přes rok 20%:
-
jde o vztah mateřská
versus
dceřiná společnost, podíl na zisku proto bude osvobozen od české daně z příjmů u vyplácející dceřiné společnosti ABCD, s. r. o., která jej tak nebude zdaňovat srážkovou daní.
-
D je polskou akciovou společností a její obchodní podíl na ABCD, s. r. o., je již přes rok 9%:
-
nejde o vztah mateřská
versus
dceřiná společnost, podíl na zisku proto bude v ČR zdaněn 5% srážkou,
-
obecnou českou sazbu daně 15% (viz § 36 odst. 1 ZDP) totiž snížila na maximálních 5% Smlouva o zamezení dvojího zdanění s Polskem, která má přednost před národní daňovou úpravou (§ 37 ZDP).
Obdobné daňové výhody –
osvobození od daně z příjmů
– se mateřským a dceřiným společnostem dostalo také u
úroků z úvěrů, zápůjček a dluhopisů a licenčních poplatků.
Přesněji řečeno je osobní rozsah tohoto osvobození podmíněn tím, že jde o
přímo kapitálově spojené osoby
(alespoň 25% podíl na základním kapitálu nebo na hlasovacích právech), jejichž propojení trvá nejméně 24 měsíců (což lze splnit také dodatečně).
Osvobození plyne ze
Směrnice Rady 2003/49/ES o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států.
Cílem je vyloučit ekonomické dvojí zdanění v rámci skupin „spojených osob“ při přeshraničních úhradách úrokových příjmů a licenčních poplatků. Tyto příjmy od přímo kapitálově spojených osob z jiného státu EU jsou osvobozeny od daně z příjmů ve státu zdroje (tj. u dlužníka) – nad rámec dvoustranných Smluv – budou věřitelem zdaněny jen ve státě jeho rezidence.
V Česku bylo toto osvobození opět promítnuto do § 19 ZDP, a dále se týká rovněž rezidentů Švýcarska, Norska, Islandu a Lichtenštejnska. Přičemž pro osvobození v ČR musí příjemce platby splňovat i tyto podmínky:
-
má příslušné rozhodnutí správce daně o přiznání osvobození
těchto příjmů od daně podle § 38nb ZDP,
(Poznámka:
Naproti tomu daňové výhody z mezinárodních Smluv jsou automatické, netřeba o ně žádat.)
-
je skutečným vlastníkem
příjmů (tj. přijímá je ve svůj prospěch a ne jen jako zprostředkovatel či zástupce),
-
tyto příjmy nejsou přičitatelné stálé provozovně
umístěné v Česku nebo ve třetím státu (mimo EU).
Jak známo, daně jsou ale spíše politikou „biče nežli cukru“, takže si nebudeme zastírat, že
mateřské a dceřiné společnosti mají v daních z příjmů i četné nevýhody.
Nejznámější a v praxi nejobávanější se zajisté týká převodních cen. Je totiž nasnadě, že vzájemně kapitálově, personálně či jinak propojené subjekty se mohou snadno i ryze daňově účelově domluvit na ceně zboží a služeb mezi sebou. Proč by to dělali? Samozřejmě proto, že jim to přinese požadovaný prospěch, kterým je zejména úspora na dani. Například pokud jedna z firem zapojených do holdingu – obvykle mateřská společnost – sídlí v tzv. daňovém ráji, zatímco další (dceřiné výrobní závody a prodejny apod.) ve státech s vysokým zdaněním, bude „daňově optimální“, aby se zisky kumulovaly u „matky“, zatímco „dcery“ budou podle jejich oficiálních účetních výsledků ztrátové. Toho lze docílit např. tím, že mateřská společnost poskytne dceřiným společnostem – obvykle jen papírově, což ale bývá obtížné prokázat – nějakou hodně drahou službu nehmotné povahy, typicky ekonomické poradenství nebo účelovou licenci apod.
Problematika tzv. převodních cen (anglicky „transfer pricing“)
je samozřejmě pro správce daně palčivá zejména v rámci mezinárodního obchodu, kdy zisky a potažmo daň z příjmů skrytě unikají ze zdrojové země pryč. Dnes se ale v této problematice umí docela dobře orientovat i česká finanční správa, která za tímto účelem chrlí obsáhlé metodické pomůcky a doporučení mající obecně za cíl zejména varovat poplatníky před zneužíváním převodních cen k daňové optimalizaci. Zmiňme například Pokyny Ministerstva financí č. D-332 „Sdělení k uplatňování mezinárodních standardů při zdaňování transakcí mezi sdruženými podniky – převodní ceny“, č. D-333 „Sdělení k závaznému posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami“ a č. D-334 „Sdělení o rozsahu dokumentace způsobu tvorby cen mezi spojenými osobami“ (viz Finanční zpravodaj č. 6/2010); nebo Pokyn Generálního finančního ředitelství č. D-10 „Ke službám s nízkou přidanou hodnotou poskytovaným mezi spojenými osobami/sdruženými podniky“ (viz www.financnisprava.cz). Připomeňme také od roku 2015 novou povinnou přílohu k přiznání daně z příjmů právnických osob identifikující obchody mezi kapitálově nebo jinak spojenými osobami (Samostatná příloha k položce 12 I. oddílu 25 5404/E).
Nutnost dokumentování a hodnověrného prokazování převodních cen se přitom neomezuje na mateřské a dceřiné firmy, ale týká se podstatně širší, resp. jinak vymezené, skupiny
„spojených osob“
(§ 23 odst. 7 ZDP):
-
Přímo kapitálově spojené osoby –
jestliže se jedna osoba přímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby (více osob), a přitom tento podíl představuje alespoň:
-
25% základního kapitálu
nebo
-
25% hlasovacích práv těchto osob.
-
Nepřímo kapitálově spojené osoby –
jestliže se jedna osoba nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby (více osob), a přitom tento podíl představuje alespoň:
-
25% základního kapitálu
nebo
-
25% hlasovacích práv těchto osob.
-
Jinak spojené osoby,
kterými jsou osoby:
-
kdy se jedna osoba podílí na vedení nebo kontrole jiné osoby (až na malé výjimky),
-
kdy se shodné osoby nebo osoby blízké podílejí na vedení či kontrole jiných osob (až na malé výjimky),
-
ovládající a ovládaná osoba
a také osoby ovládané stejnou ovládající osobou,
-
blízké (ve smyslu § 22, § 771 až 774 NOZ),
-
které vytvořily právní vztah převážně (!) za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty.
Nejznámějším daňovým dopadem existence spojených osob je možnost, resp. povinnost, úpravy jejich základů daně o zjištěný (bezdůvodný) rozdíl mezi cenou sjednanou a „cenou obvyklou“ podle § 23 odst. 7 ZDP:
Liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami
v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek (tzv. cena obvyklá), a
není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví se základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl
.
V případě pochybností o obvyklosti ceny sjednané mezi spojenými osobami, lze
požádat správce daně o tzv. závazné posouzení
způsobu tvorby ceny dle § 38nc ZDP, tento správní úkon je ale zpoplatněn 10 000 Kč.
Příklad
Cena sjednaná mezi spojenými osobami je nižší než cena obvyklá
A, s. r. o., a B, a.s., jsou spojené osoby, přičemž A prodává firmě B určitý výrobek za jednotkovou cenu 500 Kč. Takže A realizuje výnos á 500 Kč a B náklad á 500 Kč. Obvyklá jednotková cena výrobku je 600 Kč.
Pokud správce daně tuto nesrovnalost odhalí a poplatníci nebudou schopni hodnověrně zdůvodnit ekonomicky
relevantní
důvod této cenové odchylky, pak lze předpokládat, že s oporou v § 23 odst. 7 ZDP u firmy A zvýší základ daně o úhrnnou částku = počet takto prodaných výrobků x 100 Kč, protože poplatník vykázal chybně nízký základ daně z důvodu dohodnutých nižších výnosů (oproti „obvyklým“) se svou spojenou osobou B. Stejná situace by nastala i v případě, kdy si společnost A základ daně takto sama zvýší bez daňové kontroly.
Návazně firma B může v souladu s § 23 odst. 7 ZDP snížit základ daně o úhrnnou částku = počet takto nakoupených výrobků x 100 Kč, neboť vykáže moc vysoký základ daně z důvodu uhrazení příliš nízkých nákladů (500 Kč místo 600 Kč) jednotkových pořizovacích cen (nákladů). Protože však nízké náklady, tj. vysoký výsledek hospodaření firmě B zůstává, musí podle § 23 odst. 3 písm. a) bod 19 ZDP základ daně o stejnou částku zvýšit. Dodejme, že stejný postup může firma B zvolit i v případě, kdy si A základ daně sama zvýší bez daňové kontroly.
MATEŘSKÁ A DCEŘINÁ SPOLEČNOST – DPH
Z pohledu DPH nejsou případné účelové cenové dohody mezi mateřskou a dceřinou společností, resp. obecněji mezi spojenými osobami, až tak významné. Samozřejmě i tato daň se až na výjimky stanovuje ze sjednané ceny (úplaty), ovšem v principu nesou její ekonomické břemeno jen koneční spotřebitelé (neplátci), zatímco firmami – které jsou převážně registrovány jako plátci – tato nepřímá daň jen protéká. Takže i kdyby mateřská společnost (plátce) účtovala dceřiné firmě čistě účelově cenu za uskutečněné zdanitelné plnění vyšší (nižší), než jiným nezávislým odběratelům, nemělo by to žádný dopad na státní kasu. Tomu odpovídající vyšší (nižší) DPH na výstupu by si totiž tak jako tak nárokovala zmíněná dceřiná společnost (plátce) k odpočtu DPH na vstupu. Podvody na DPH se totiž realizují obvykle zcela jinými praktikami, a to nejčastěji formou tzv. řetězových (kolotočových) prodejů, kdy jeden z řady prodejců („bílý kůň“) záměrně neodvede daň na výstupu.
Nicméně pokud by ve výše zmíněné modelové situaci dceřiná společnost – coby příjemce zdanitelného plnění od mateřské společnosti (plátce) – nebyla plátcem DPH, pak by samozřejmě účelově dohodnutá nižší prodejní cena měla reálný nepříznivý dopad na veřejné rozpočty. Podobně, ale složitěji, by mohlo docházet k záměrnému krácení daňové povinnosti na DPH rovněž v dalších případech. Například když dceřiná společnost sice je plátcem DPH, ale protože uskutečňuje také plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, má pouze částečný (krácený) narok na odpočet DPH ze zdanitelného plnění přijatého od mateřské společnosti. Nebo naopak když musí krátit nárok na odpočet daně „matka“, pak by si účelovým navýšením ceny za své zdanitelné plnění poskytnuté dceřiné společnosti (plátce) mohla uměle navyšovat krátící koeficient, a tím i odpočet DPH na vstupu; přičemž DPH z „přifouknutého“ zdanitelného plnění by si „dcera“ plně nárokovala k odpočtu daně apod. Na takovéto cenové spekulace mezi mateřskou a dceřinou společností, resp. obecněji mezi „spojenými osobami“, proto pamatuje § 36a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“).
Příklad
DPH u úplatných plnění pro „spojené osoby“
Mateřská společnost A se zabývá pouze pronájmem bytů fyzickým osobám k bydlení – což je plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet DPH. Proto nemůže být plátcem DPH, a i kdyby se jím nakrásně stala – například protože uskutečňuje také další plnění s nárokem na odpočet – tak by stejně neměla nárok na odpočet daně na vstupu související s těmito osvobozenými pronájmy, například u oprav pronajímaných prostor.
Stavební firma B je 100% dceřinou společností firmy A a je plátcem DPH. Mezi těmito „spojenými osobami“ bylo dohodnuto provedení opravy (nebo rekonstrukce) koupelny v jednom z bytů pronajímaných mateřskou společností, a to za smluvní cenu 50 000 Kč bez DPH. Přičemž obvyklá cena takovéto zakázky firmy B pro jinou „nespojenou osobu“ by byla 150 000 Kč bez daně.
Pokud by dodavatel B standardně přiznával DPH na výstupu z účelově snížené sjednané ceny 50 000 Kč, došlo by samozřejmě k poškození daňových zájmů České republiky. Čemuž brání § 36a ZDPH, podle kterého musí dceřiná společnost B přiznat DPH na výstupu nikoli ze sjednané ceny 50 000 Kč, ale z vyšší ceny obvyklé 150 000 Kč tak, jako by odběratelem byla nespojená osoba.
Dodejme, že pokud by sjednaná cena stavební zakázky dceřiné společnosti B (plátce) pro její mateřskou společnost A (bez nároku na odpočet daně) naopak přesáhla cenu obvyklou – což je ovšem samozřejmě pouze hypotetická možnost – pak by dodavatel B musel přiznat DPH na výstupu z této vyšší sjednané částky úplaty.
Povinnost plátce uplatnit (přiznat) při výpočtu
DPH na výstupu z ceny obvyklé namísto ceny sjednané mezi „spojenými osobami“
(viz dále) konkrétně nastává v těchto třech případech:
1)
Je-li úplata za zdanitelné plnění nižší než cena obvyklá a příjemce plnění:
-
nemá nárok na odpočet daně
(což byl zmíněný příklad pronajímatele bytů A)
nebo
-
nemá nárok na odpočet daně v plné výši
(ať už z důvodu částečně soukromého využití nebo pro krácení odpočtu daně kvůli osvobozeným plněním, viz § 72 odst. 6 ZDPH). Poznámka:
Má-li příjemce plný nárok na odpočet daně, tak se DPH počítá vždy ze sjednané ceny!
2)
Je-li úplata za zdanitelné plnění vyšší než cena obvyklá a poskytovatel plnění:
-
je povinen krátit nárok na odpočet daně
podle § 76 odst. 1 ZDPH (jinak by si plátce uskutečňující zdanitelné plnění takto mohl uměle zvyšovat tzv. krátící koeficient, a tím také tomu odpovídající část DPH, kterou „dostane zpět“ na odpočtu daně z krácených plnění).
3)
Je-li úplata za plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně nižší než cena obvyklá a poskytovatel plnění:
-
je povinen krátit nárok na odpočet daně
koeficientem dle § 76 odst. 1 ZDPH (jinak by si opět plátce poskytující plnění mohl uměle zvyšovat tzv. krátící koeficient, a tím návazně i odpovídající část DPH na vstupu, kterou „dostane zpět“ na odpočtu z krácených plnění).
Jak bylo předesláno, citované protispekulativní ustanovení § 36a ZDPH o povinnosti přiznávat DPH na výstupu z ceny obvyklé a nikoli z účelově dohodnuté ceny sjednané se netýká pouze mateřských a dceřiných společností. Přičemž si zde ZDPH ani nevypomohl odkazem na „spojené osoby“ definované v § 23 odst. 7 ZDP, nýbrž hovoří o
„osobách uvedených v § 36a odst. 3 ZDPH“,
což jsou ve vazbě na § 5a ZDPH:
-
kapitálově spojené osoby,
z nichž se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob, a přitom tento podíl představuje alespoň:
-
25% základního kapitálu nebo
-
25% hlasovacích práv těchto osob;
-
jinak spojené osoby:
-
osoby, na jejichž vedení se podílí alespoň jedna shodná osoba
(vyjma situace, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob),
-
osoby blízké,
-
společníci téže společnosti (ve smyslu § 2716 až 2746 NOZ, obdoba dřívějšího sdružení), jsou-li plátci.
Při srovnání s vymezením „spojených osob“ pro účely testu ceny obvyklé na poli daní z příjmů (§ 23 odst. 7 ZDP) je rozsah „osob uvedených v § 36a odst. 3 ZDPH“ pro potřeby testu ceny obvyklé v DPH:
-
užší o osoby:
-
kdy se shodné osoby nebo osoby blízké podílejí na vedení či kontrole jiných osob (až na malé výjimky),
-
ovládající a ovládaná osoba a také osoby ovládané stejnou ovládající osobou,
-
které vytvořily právní vztah převážně (!) za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty.
-
širší o osoby:
-
společníky téže společnosti (ve smyslu § 2716 až 2746 NOZ, obdoba dřívějšího sdružení), jsou-li plátci.