Elektronická evidence tržeb u veřejně prospěšných poplatníků

Vydáno: 12 minut čtení

V souvislosti s problematikou elektronické evidence tržeb, upravené zákonem č. 112/2016 Sb. , o evidenci tržeb, a zákonem č. 113/2016 Sb. , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o evidenci tržeb , se tentokrát zaměříme na konkrétní úpravu z pohledu veřejně prospěšných poplatníků.

Elektronická evidence tržeb u veřejně prospěšných poplatníků
Ing.
Zdeněk
Morávek
je daňovým poradcem
Zákon o evidenci tržeb upravuje práva, povinnosti a postupy uplatňované při evidenci tržeb, včetně těch souvisejících. Subjekty, ke kterým se vztahují povinnosti evidence tržeb, jsou vymezeny ve vazbě na daň z příjmů. Jde o poplatníky daně z příjmů fyzických i právnických osob, a protože poplatníky daně z příjmů právnických osob jsou také veřejně prospěšní poplatníci, jak jsou vymezeni v § 17a ZDP (zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů), vztahují se povinnosti související s evidencí tržeb také na ně.
Další zcela zásadní úpravou je potom vymezení tržeb, které budou vlastně evidovány. Evidovanou tržbou je tržba, která splňuje formální náležitosti a která zakládá rozhodný příjem. Formální náležitosti splňují zejména tržby uskutečněné v hotovosti nebo tržby uskutečněné bezhotovostně kartou přes platební terminál. Jde i o řadu dalších méně častých případů tržeb, ty ale nemá cenu v tuto chvíli blíže rozebírat. Naopak, formální náležitosti nesplňují platby provedené převodem z účtu na účet, ty tedy evidenci nepodléhají.
Rozhodující je potom vymezení rozhodného příjmu, které je obsaženo v § 6 zákona o evidenci tržeb. Rozhodným příjmem se pro účely tohoto zákona rozumí u poplatníka daně z příjmů právnických osob příjem z činnosti, která je podnikáním, s výjimkou příjmu, který:
1.
není předmětem daně z příjmů,
2.
je z hlediska obvykle přijímaných tržeb ojedinělý,
3.
podléhá dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně, nebo
4.
podléhá dani ze samostatného základu daně.
Z uvedeného tak vyplývá, jaké příjmy není nutné evidovat. Jde zejména o příjmy, které nejsou předmětem daně a které jsou zdaňované srážkovou daní. Také jde o tržby ojedinělé bez bližší specifikace, lze tak předpokládat, že s praktickou aplikací tohoto ustanovení budou určité problémy. Podle předběžných informací by tato kategorie měla být blíže vysvětlena v metodice, kterou finanční správa přislíbila vydat do konce srpna. A skutečně se tak stalo, 31. 8. 2016 finanční správa metodiku zveřejnila, je k dispozici pod odkazem http://www.etrzby.cz/assets/cs/prilohy/Metodika-k-evidenci-trzeb_v1.0.pdf.
Je třeba zdůraznit, že na transakce, které nejsou pro účely tohoto zákona považovány za evidované tržby, se povinnost evidence nevztahuje, a to bez ohledu na to, zda v souvislosti s nimi vzniká předmět daně či nikoliv, či obecněji, jaký mají daňový dopad.
Z pohledu praxe u veřejně prospěšných poplatníků je vhodné poznamenat, že některé z těchto subjektů jsou ze systému evidence tržeb vynechány, bližší úprava je obsažena v ustanovení § 12 tohoto zákona. Úprava není postavena jako vyloučení těchto subjektů, ale stanoví, že evidovanou tržbou nejsou tržby přijaté konkrétně stanovenými subjekty, konkrétně státem, územními samosprávnými celky, příspěvkovými organizacemi, Českou národní bankou a držiteli poštovní licence. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že uplatnění evidence tržeb ve vztahu k těmto subjektům bylo shledáno jako nadbytečné, a to vzhledem k veřejnoprávnímu statusu těchto subjektů, v případě příspěvkových organizací potom vzhledem ke konkrétním ustanovením zákona o rozpočtových pravidlech ÚSC, která výrazně zužují volné ziskové hospodaření těchto organizací.
Znamená to tedy, že těchto subjektů se elektronická evidence tržeb vůbec týkat nebude, a to ani za situace, že budou provádět doplňkovou, vedlejší či jinou podnikatelskou činnost.
Evidovanou tržbou také dále nejsou následující tržby:
-
uskutečněné do přidělení daňového identifikačního čísla a během 10 dní následujících po jeho přidělení,
-
z poštovních služeb a zboží a služeb poskytovaných v přímé souvislosti s nimi,
-
ze vztahu souvisejícího s pracovněprávním nebo obdobným vztahem,
-
ze stravování a ubytování žákům a studentům poskytovaného školou, vysokou školou nebo školským zařízením,
-
z jízdného nebo související platby hrazené v dopravních prostředcích při pravidelné hromadné přepravě osob,
-
na palubě letadel,
-
z osobní železniční přepravy,
-
z drobné vedlejší podnikatelské činnosti veřejně prospěšných poplatníků,
-
z prodeje zboží či služeb prostřednictvím prodejního automatu,
-
z provozování veřejných toalet.
Z pohledu veřejně prospěšných poplatníků bude u výše uvedených tržeb rozhodující posouzení, co se rozumí drobnou vedlejší podnikatelskou činností. Účelem této úpravy, tedy vyloučení evidence těchto tržeb, je předejít situaci, kdy by veřejně prospěšný poplatník byl nucen pořizovat si hardwarové vybavení právě z takových banálních důvodů. Protože zákon o EET nijak blíže nestanoví, co se rozumí touto činností, je vhodné vycházet alespoň z důvodové zprávy. Ta k tomu uvádí, že naplnění kritéria „drobné podnikatelské činnosti“ je u poplatníka nutné posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, kdy je nezbytné vycházet z agregovaných údajů o vedlejší podnikatelské činnosti za všechny druhy (vedlejší) podnikatelské činnosti vykonávané poplatníkem (tj. v případě, že poplatník agreguje zisk z podnikání ve více odvětvích, je rozhodujícím ukazatelem souhrnný údaj za tyto vedlejší podnikatelské činnosti).
Rozhodujícím ukazatelem je přitom pro určení, zda podnikatelská činnost dosahuje drobné míry, nejen celkový zisk z vedlejší podnikatelské činnosti porovnaný k objemu ostatních příjmů vzniklých poplatníkovi z jiných zdrojů (např. dary,
dotace
), ale také míra, v jaké poplatník podnikáním získané prostředky vkládá do své hlavní činnosti (a kdy lze být v případě financování hlavní činnosti ziskem z činnosti vedlejší při posuzování kritéria „drobnosti“ s ohledem na nejasnou hranici mezi oběma činnostmi a nižší podíl „skutečné“ vedlejší podnikatelské činnosti vykonávané čistě za účelem zisku, nikoliv pokrývání nákladů hlavní činnosti, úměrně tolerantnější).
Ve vztahu k vymezení vedlejší (podnikatelské) činnosti je nutné poznamenat, že vybrané činnosti není možné u veřejně prospěšných poplatníků považovat za podnikatelskou činnost obecně a při přijetí tržeb v rámci těchto činností tak není nutné rozhodovat, zda plynou z drobné činnosti, nebo nikoliv, neboť tržby z této činnosti nejsou tržbami z podnikání a nepodléhají evidenci tržeb v plné šíři - příkladem může být zejména pořádání společenských a reprezentačních akcí ve formě plesů, tanečních zábav a společných setkání, které mohou být spojeny s uskutečněním plateb například v souvislosti s prodejem vstupenek a občerstvení a které není nutné evidovat již z povahy nepodnikatelské činnosti, ze které pocházejí. Pojem drobné vedlejší podnikatelské činnosti byl blíže vymezen v uváděném Metodickém pokynu k aplikaci zákona o evidenci tržeb.
Veřejně prospěšných poplatníků se budou týkat také tržby ze vztahu souvisejícího s pracovněprávním nebo obdobným vztahem. Jde například o úhrady za zaměstnanecké benefity, závodní stravování apod. Ani tyto tržby nebudou podléhat evidenci.
Předmětem evidence také nebudou tržby ze stravování a ubytování žákům a studentům poskytovaného školou, vysokou školou nebo školským zařízením. Převážná část škol a školských zařízení jsou příspěvkovými organizacemi, které jsou vyjmuty ve všech svých činnostech. Pokud půjde o jiný případ školského zařízení, než je příspěvková organizace, budou tržby za ubytování a stravování žáků a studentů vyjmuty z evidence. Prakticky tak jde o vynětí školních jídelen, studentských kolejí, menz a internátů. Pokud ale bude ubytování a stravování poskytováno jiným subjektem, nebo pokud bude ubytování a stravování poskytováno školami a školskými zařízeními jiným osobám, než jsou žáci a studenti, budou takové tržby již předmětem evidence.
Lze tak konstatovat, že pokud jde o veřejně prospěšného poplatníka ve smyslu § 17a ZDP, musí v prvé fázi rozhodnout, zda jde o tržbu za příjem, která je podnikáním, či nikoliv. Pokud jde o příjem z nepodnikatelské činnosti, v zásadě tedy z činnosti, která je hlavní činností těchto poplatníků, takovéto tržby evidenci nepodléhají, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou nebo nejsou předmětem daně z příjmů. Připomeňme, že podnikatelem je podle § 420 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) fyzická nebo právnická osoba, která samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Pokud činnost nebude naplňovat uvedené znaky podnikání, tržby související s touto činností poplatník evidovat nebude.
Pokud jde o příjem z činnosti, která je podnikáním, potom je nutné rozlišit, zda jde o příjem, který je z hlediska obvykle přijímaných tržeb ojedinělý, či nikoliv. Zákon o EET pojem ojedinělosti nevymezuje, důvodová zpráva k tomu uvádí, že kritérium ojedinělosti je z hlediska teorie a obecných principů správního práva tzv. neurčitým právním pojmem, tj. jde o obecný pojem s vlastním významem. Důvodem pro užití takového právního pojmu je v legislativní praxi zejména široký okruh případů, na které má být uvedená norma aplikována, a který vylučuje možnost uplatnění konkrétní definice. Uvedený případ nastává podle předkladatele právě v případě určení znaků „ojedinělosti“. V tomto kontextu jde o obecné ustanovení. Z důvodu nemožnosti zajistit dostatečně obecnou definici daného pojmu, která by nevedla k zúžení jeho obsahu, nebyla technika legislativní definice v daném případě zvolena. Výklad vnitřního obsahu pojmu je nutné provést v daném případě s ohledem na posouzení konkrétních okolností. Přitom kritériem pro definici této vlastnosti příjmu je tedy jednorázovost či výjimečnost příjmu. Lze tak konstatovat, že pokud půjde o příjem sice z podnikání, ale jednorázový či výjimečný, potom opět nebude, resp. tato tržba, předmětem evidence tržeb.
Pokud nebude splněna podmínka ojedinělosti, a půjde o příjem z podnikání, potom zbývá poslední možnost, jak tuto tržbu vyloučit z evidence, a to, že jde o tržbu z drobné vedlejší podnikatelské činnosti, jejíž vymezení bylo uvedeno výše a kdy je nutné zkoumat rozsah této činnosti vzhledem k ostatním druhům vedlejší činnosti, k ostatním zdrojům financování, případně k rozsahu, jak se zisk z této činnosti podílí na krytí nákladů hlavní činnosti. Tedy nikterak jednoduchá a spíše individuální záležitost. Pokud jde o příjmy z podnikání trvalého charakteru, které ale splňují kritérium drobné vedlejší činnosti, opět jsou související tržby vyloučeny z evidence tržeb.
V ostatních případech je nutné tržby odpovídajícím způsobem evidovat.
Evidenční povinnost bude tedy vznikat vždy jen ve vztahu k vedlejší podnikatelské činnosti, nebude se týkat hlavní (nepodnikatelské) činnosti veřejně prospěšného poplatníka, a to bez ohledu na skutečnost, zda tyto příjmy jsou nebo nejsou předmětem daně.
V případě, že si veřejně prospěšný poplatník není jistý charakterem své činnosti, může požádat správce daně o závazné posouzení. Tato žádost bude podléhat správnímu poplatku ve výši 1 000 Kč a lze ji podat nejdříve tři měsíce před zahájením evidence tržeb.
Cílem příspěvku bylo, pokud možno srozumitelně, podle dostupných informací a výkladů vysvětlit, za jakých okolností se elektronická evidence tržeb týká veřejně prospěšných poplatníků. Záměrem tedy nebylo vysvětlování postupu, jak evidence probíhá, jaké další povinnosti jsou s touto evidencí spojeny, jaké jsou technické předpoklady a další aspekty, které se potom již neliší od ostatních subjektů evidence tržeb. Nicméně je nutné sledovat i další vývoj ohledně souvisejících právních předpisů a výkladů, zejména prováděcí předpisy k zákonu o evidenci tržeb a metodiku k celému systému zpracovanou Finanční správou. Oficiální stránky MF ČR a Finanční správy k evidenci tržeb jsou dostupné na adrese http://www.etrzby.cz/.
Upozorňujeme:
V DHK č. 13 a v č. 14 - 15/2016 naleznete dvojdílný výklad nového zákona o evidenci tržeb, který zpracoval ing. Z. Kuneš. Zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, nabude účinnosti od 1. 12. 2016, s výjimkou ust. § 10 až § 17, které nabyly účinnosti 1. 9. 2016, a § 32, kdy správce daně od 1. 9. 2016 vydá na žádost poplatníka rozhodnutí o závazném posouzení o určení evidované tržby. Působnost zákona o evidenci tržeb vykonávají orgány Finanční správy, v prvním stupni finanční úřady a orgány Celní správy ČR. Povinnosti podle zákona o evidenci tržeb se vztahují na poplatníka daně z příjmů fyzických osob a poplatníka daně z příjmů právnických osob. Předmětem evidence tržeb jsou evidované tržby uskutečňované poplatníky daní z příjmů. Evidovanou tržbou je platba, která musí splňovat současně dvě podmínky, a sice formální náležitosti pro evidovanou tržbu a současně musí zakládat rozhodný příjem. Transakce, které nejsou pro účely zákona o evidenci tržeb považovány za evidované tržby, se povinnost evidence nevztahuje, a to bez ohledu na to, zda v souvislosti s nimi vzniká předmět daně, či nikoliv.