Vydáno: 23. 9. 2016
Kalendářní a pracovní dny v pracovním právu JUDr. Bořivoj Šubrt Předseda AKV – Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů. Personalistům, ale i právníkům někdy činí potíže rozlišení, zda soukromoprávní úprava v zákoníku práce (ZP) nebo v některých prováděcích právních předpisech k němu či v dalších soukromoprávních předpisech, která se zmiňuje o dnech, má na mysli dny kalendářní, nebo pracovní. A když pracovní, zda jde o směnu, anebo o kalendářní den, do něhož směna připadá. Smyslem článku je tuto problematiku objasnit. Obecně je třeba uvést, že kalendářní den je období od 0.00 do 24.00 hodin tak, jak je uveden v běžném kalendáři. Pracovní dny ale mohou být vnímány různě, jak je dále vysvětleno. Přitom zákon tyto pojmy ne vždy přímo uvádí, a je třeba je někdy dovozovat z účelu právní úpravy. Hovoří-li zákon o dnech bez přívlastku, jde o dny kalendářní. Zvláštní situace je v případech, kdy zákon předepisuje, že určité pravidlo musí být dodrženo v období 24 hodin po sobě jdoucích [§ 77 odst. 2 písm. d), § 90, § 92 odst. 3, § 94 odst. 1 ZP a § 5 nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě]. Jde o průběžný den, při němž je třeba určit, kterou hodinou začíná (např. začátkem směny či práce). To určuje zaměstnavatel, přičemž tento algoritmus je pak třeba dodržovat – taková období se nesmí překrývat a ani nesmí být zásadně mezi koncem jednoho a začátkem dalšího období časová mezera (prodleva).
Zdroj: Práce a mzda, 10/2016.