Nový zákon o registru smluv - bez uveřejnění smlouvy nelze začít plnit

Nový zákon byl zveřejněn ve Sbírce zákonů pod číslem 340/2015 a celý jeho název zní , Záměrem zákona je posílit transparentnost veřejné správy a zejména poskytnout veřejnosti informace o nakládání s veřejnými prostředky. Zákon proto určitým povinným subjektům přikazuje, že uzavřená smlouva se musí objevit v Registru smluv. Pozor - ačkoliv si spousta subjektů (podnikatelů, společností) myslí, že se na ně povinnost uveřejnit uzavřenou smlouvu v Registru smluv nevztahuje, často se pletou. Stačí totiž, aby jedna ze stran smlouvy byla povinným subjektem, druhou stranou může být prakticky kdokoliv (zejména OSVČ, ale i jakýkoliv jiný podnik, Ezopy, banky, pojišťovny, restaurace atd.). Dopad zákona je proto ohromný. O tom ostatně svědčí již několik tisíc uveřejněných smluv za dva měsíce účinnosti zákona.

Nad rámec zatím uvedeného je možné dodat, že i vedle nového zákona existuje celá řada právních norem, které zakotvují povinnost zveřejňovat některé informace. Například zejména novinářům dobře známý zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (takzvaná stošestka), ukládá státním orgánům zveřejňovat informace o jejich činnosti (tedy i zpřístupňovat smlouvy). Oproti zákonu o registru smluv se však jedná o podání informace na základě žádosti, nikoliv automaticky. Dále například zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o veřejných zakázkách“ (stejně tak jako nový zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek) udává povinnost zveřejňovat smlouvy nad 500 tis. Kč, některé další povinnosti o zveřejnění nalezneme v rozpočtových pravidlech apod. Revoluční na zákonu o registru smluv je proto zejména povinnost zveřejnit v některých ohledech větší okruh informací (oproti například zákonu o veřejných zakázkách) a zejména (oproti „stošestce“).

Základní data, která bychom měli mít s novým zákonem na paměti, jsou kdy zákon vstoupil v účinnost. Od tohoto data je Dalším, a možná ještě zásadnějším datem, je pak od kdy začne platit pravidlo, že plnit na základě smlouvy lze až od jejího zveřejnění, a zároveň smlouvy. Jinými slovy - v období od července 2016 do července 2017 je povinnost uzavřené smlouvy uveřejnit nicméně bez hrozby toho, že pokud tak strany neučiní, stane se smlouva neplatnou. Jedná se tak o určité zkušební období, kdy se zákon v praxi „testuje“.

Hned na úvod je třeba dodat, že zákon upravuje povinnost zveřejnit určité typy smluv, jejichž stranou je včetně městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, státní příspěvková organizace, veřejná výzkumná instituce nebo veřejná vysoká škola, příspěvková organizace územního samosprávného celku, obecně prospěšná společnost založená státem nebo územním samosprávným celkem, státní podnik nebo národní podnik, zdravotní pojišťovna, Český rozhlas nebo Česká televize a další osoby vyjmenované v (jedná se o tzv. povinné subjekty).

Na první pohled to tedy vypadá, že se úprava zveřejňování smluv netýká podnikatelského a živnostenského světa. Nicméně, jak již bylo výše uvedeno, je třeba si uvědomit, že pro smlouvu jsou vždy třeba dvě strany. Proto se povinnost uveřejnění smlouvy týká i smluvních partnerů povinných subjektů. Jinými slovy řečeno, pokud podnikatel uzavře určitou smlouvu (například s Českou televizí, s městem, školou, zdravotní pojišťovnou), která musí podléhat režimu uveřejnění, pak v případě, že se tato smlouva do určitého data neobjeví v Registru smluv, bude sankcionována absolutní neplatností. Kdo smlouvu v Registru smluv uveřejní, záleží na dohodě stran. Je rozhodně vhodné doporučit, aby si strany již při sjednávání smlouvy určily, kdo z nich smlouvu do Registru vloží.

Lhůta pro uveřejnění je stanovena v § 7 zákona - mělo by k tomu dojít Uveřejnění smlouvy teprve vzniká oprávnění na základě smlouvy začít jednat (dodat materiál, platit za zboží či služby). Pokud se však smlouva nepublikuje ani do tří měsíců od uzavření, stane se automaticky neplatnou a strany si budou muset svá plnění vrátit.

Zákon hovoří o povinnosti uveřejnit jakož i a to všude tam, kde je jednou ze stran povinný subjekt. Soukromoprávní smlouvou se rozumí smlouva uzavřená zejména dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (tedy například koupě, dílo, nájem apod.). Zákon pamatuje i na výjimky, tedy na ty situace, kdy není nutné smlouvu uveřejnit. Za nejdůležitější je třeba považovat (§ 3 zákona o registru smluv):

Zajímavým je hned případ pod bodem 1. Jde o situace, kdy povinný subjekt bude uzavírat smlouvu s tedy s fyzickou osobou, která v dané záležitosti nejedná na základě svého podnikání (typicky pracovní smlouvy, nebo například nájem bytu, kdy jednou stranou je nepodnikatel a druhou stranou město apod.). Ovšem v případě, že by si taková osoba - nepodnikatel, koupila od povinného subjektu nemovitou věc (dům, pozemek), pro platnost této smlouvy je nutné uvést ji v Registru smluv. Otázku uveřejnění je povinen zkoumat Katastr nemovitostí a v případě, že smlouva uveřejněna nebude, pak

Další otázkou je nepřesný obsah bodu ad 2. Teprve praxe ukáže, co vše je míněno technickou předlohou, výkresem, projektovou dokumentací apod. Patrně se pod tyto pojmy může zahrnout i výrobní proces, postup, recept apod.

Pod bodem 6. se skrývá důležitá výjimka pro určité obce a jimi zřizované subjekty. Pokud se jedná o tzv. jedničkové a dvojkové obce, kdy jsou tyto stranou smlouvy, nemusí být celá smlouva uveřejněna. Stejně tak to platí, pokud je stranou smlouvy například příspěvková organizace jimi zřízená, Pokud například obec bez rozšířené působnosti, případně škola nebo knihovna (příspěvková organizace) touto obcí zřízená, bude uzavírat smlouvu s hlavním městem Praha (povinný subjekt), tato smlouva nebude muset být uveřejněna v Registru. Z toho plyne jeden důležitý závěr - nelze například říci, že všechny školy nebo knihovny jsou povinnými subjekty, vždy je třeba zkoumat, kdo je jejich zřizovatel.

Poslední důležitou zmínkou je otázka hodnoty Nejedná se totiž o cenu, nýbrž hodnotu plnění, která může být i vyšší, než je cena (např. kupní) uvedená ve smlouvě. V případě nejednoznačnosti je nutné počítat s oceněním pomocí zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů. V případě smluv, které mají delší trvání a je na základě nich plněno opakovaně, ovšem po menších hodnotách než je 50 000 Kč, je třeba provést součet plnění za období trvání smlouvy (pronájem kanceláře na jeden rok, měsíční nájem 20 000 Kč - za období jednoho roku nájemné přesáhne 50 000 Kč, smlouvu je třeba uveřejnit).

Zákon vyjmenovává také ty typy informací, které nemusejí být zveřejněny. Prostřednictvím registru smluv se proto (tedy zejména zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů). Jedná se tak například o:

Takové informace proto budou z uveřejněné smlouvy vymazány. Mělo by se ovšem ve zveřejněné podobě objevit, že na tomto místě bylo např. uvedeno bankovní tajemství apod.

K orientaci v úvahách, zda smlouvu uveřejnit, může sloužit následující diagram:

Uveřejnění smlouvy s sebou nese dva základní následky. Prvním je pravidlo v § 6 zákona o registru smluv, které stanoví: „.“ Ačkoliv tedy strany mezi sebou smlouvu sjednají a podepíší, samotná v Registru. To má samozřejmě velký dopad na praxi stran a nutí tak zúčastněné aktéry k tomu, aby jednali co nejrychleji a smlouvu uveřejnili, jinak právně nelze ze smlouvy plnit.

Závažnější sankce potom dopadá na situaci, kdy strany smlouvu ani v požadovaném termínu neuveřejní. Znamená to totiž Jinými slovy, strany mezi sebou, i kdyby si již plnily, nebudou mít platný právní vztah a budou si muset kompenzovat plnění na základě zásad o bezdůvodném obohacení. Což znamená, že si budou muset zpravidla vzájemná plnění vrátit.

Je důležité zmínit, že tyto dva paragrafy, tedy ustanovení o účinnosti smlouvy až k datu uveřejnění a o absolutní neplatnosti neuveřejněné smlouvy, mají tzv. odloženou účinnost. To znamená, že se začnou v praxi aplikovat až od 1.7.2017, jak bylo již výše uvedeno.

Uveřejnění smlouvy je nutné provést skrz portál Registru smluv, který je spravován Ministerstvem vnitra Uveřejnění se provede datovou zprávou zaslanou pomocí formuláře a pokynů na příslušných internetových stránkách. Na internetových stránkách poskytuje Ministerstvo vnitra také metodické manuály jak k právním, tak technickým otázkám.

Velmi důležitým požadavkem na uveřejnění je formát. Nepostačí, pokud je do Registru vložena nascanovaná verze smlouvy, naopak, zákon požaduje, aby šlo o Tedy takový formát, jenž umožňuje vyhledávání ve smlouvě (půjde o formáty typu pdf, word, odt a podobně). Do Registru se tak nebude vkládat kopie smlouvy, na které budou i podpisy smluvních stran, ale postačí jen verze smlouvy ve formátu k tisku. V praxi mohou činit problémy případy, kdy se bude dodatkem měnit či upravovat nějaká starší smlouva, jelikož zákon i u „starých“ smluv (tedy těch, které byly uzavřeny před 1.7.2016) a budou měněny, požaduje, aby do Registru byla vložena i tato stará smlouva. Na tuto smlouvu se však nevztahuje povinnost být ve strojově čitelném formátu (zde tedy stačí pouhý scan).

Zároveň se do registru vkládají i tzv. která také usnadňují vyhledávání dle klíčových slov.

Metadata jsou podle zákona následující údaje (§ 5 odst. 5 zákona o registru smluv):

Od 1.7.2016 by měl každý podnikatel, který uzavírá téměř jakoukoliv smlouvu se státem, či jeho jinými složkami, zpozornět a dbát na to, aby taková smlouva byla uveřejněna. Následující měsíce samozřejmě ukážou, jak Registr smluv bude v praxi fungovat a jak půjde celý proces hladce či naopak. Ze začátku se není třeba ničeho výrazně obávat, a to díky přechodným ustanovením, kdy sankce v podobě neplatnosti smlouvy budou účinné až u těch smluv, které budou uzavřeny po 1.7.2017. Vzhledem ke spoustě výkladových nejasností i samo Ministerstvo vnitra radí -