Poskytování stravenek a stravného - je možný souběh?

Vydáno: 23 minut čtení

V příspěvku se blíže podíváme na oblast poskytování stravenek zaměstnancům a poskytování stravného při pracovních cestách. Z hlediska pracovněprávních předpisů je zásadní rozdíl v tom, že stravné při pracovních cestách je zákonným nárokem zaměstnance, zatímco poskytování stravenek je fakultativním plněním zaměstnavatele. Ukážeme si rovněž, zda lze poskytnout zaměstnanci stravenku současně se stravným při jeho pracovní cestě.

Poskytování stravenek a stravného - je možný souběh?
Ing.
Ivan
Macháček
je daňovým poradcem
 
Stravenky poskytované zaměstnancům
Podle ustanovení § 236 ZP je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování, přičemž tuto povinnost nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu. Zaměstnavatel tedy nemá povinnost zajistit stravování svých zaměstnanců, má jen povinnost umožnit zaměstnancům stravování. Poskytování stravenek zaměstnancům je tedy fakultativním plněním zaměstnavatele, vyplývající z jeho vlastního rozhodnutí. Poskytování stravování zaměstnancům lze dohodnout v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. Zároveň mohou být dohodnuty nebo stanoveny další podmínky pro vznik práva na toto stravování a výše finančního příspěvku zaměstnavatele, jakož i bližší vymezení okruhu zaměstnanců, kterým se stravování poskytuje, organizace stravování, způsob jeho provádění a financování zaměstnavatelem, pokud tyto záležitosti nejsou upraveny pro určený okruh zaměstnavatelů zvláštním právním předpisem.
Podíl zaměstnavatele na úhradě stravování může jít zčásti na vrub daňově uznatelných výdajů, anebo může být poskytnut z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, sociálního fondu či jiného obdobného fondu, ze zisku po zdanění zaměstnavatele, resp. jako nedaňový výdaj zaměstnavatele.
Cenově zvýhodněné stravování může být poskytováno podle zákoníku práce rovněž dalším třem skupinám zaměstnanců za podmínky, že je to dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpisu zaměstnavatele.
Jde o následující skupiny zaměstnanců:
-
bývalí zaměstnanci zaměstnavatele, kteří u něj pracovali do odchodu do starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně,
-
zaměstnanci po dobu čerpání jejich dovolené,
-
zaměstnanci po dobu jejich dočasné pracovní neschopnosti.
K nejčastějším formám stravování zaměstnanců patří poskytování stravenek zaměstnavatelem. Výše nominální hodnoty stravenky poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnanci není nijak omezena, vždy záleží na rozhodnutí zaměstnavatele. Rovněž tak není zákonem stanoveno, za jakou částku z nominální hodnoty stravenky bude tato stravenka prodávána zaměstnancům. Může dojít i k situaci, že stravenka je zaměstnancům poskytována zcela bezplatně.
Poskytnutou stravenku může zaměstnanec použít nejen k zakoupení hlavního jídla (obědu) ve veřejném stravovacím zařízení, ale velmi často zaměstnanec libovolně dle svého uvážení stravenkou platí v supermarketech za příslušný nákup. Rozhodování o způsobu uplatnění poskytnuté stravenky je tedy výlučně na zaměstnanci.
 
Daňové řešení stravenky u zaměstnance
U zaměstnance vzniká na základě poskytnutého příspěvku zaměstnavatelem na úhradu nákladů stravování příjem, který je dle § 3 odst. 2 ZDP předmětem daně z příjmů fyzických osob.
Jde o nepeněžní příjem, který je však podle § 6 odst. 9 písm. b) ZDP od daně z příjmů osvobozen.
V ustanovení § 6 odst. 9 písm. b) ZDP se uvádí, že od daně z příjmů ze závislé činnosti je osvobozena:
-
hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti,
-
nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů.
Z výše uvedeného vyplývá, že na osvobození od daně z příjmů u zaměstnance nemá vliv výše daňové uznatelnosti výdajů (nákladů) vynaložených zaměstnavatelem na stravování, a to ani v tom případě, kdyby zaměstnavatel poskytl svým zaměstnancům stravování zdarma.
V případě, že zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům stravenky, a to buď za úplatu, která je nižší než nominální hodnota stravenky, anebo je poskytuje bezplatně, pak celá nominální hodnota stravenky je u zaměstnance osvobozena od daně z příjmů ze závislé činnosti.
Pokud by však zaměstnavatel poskytoval svým zaměstnancům peněžní příspěvek k úhradě stravování např. formou peněžní částky zahrnuté do jejich mzdy, jde na straně zaměstnance o peněžní příjem, podléhající zdanění ze superhrubé mzdy v příslušném měsíci. Tento peněžní příjem by rovněž vstupoval do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění.
 
Daňové řešení poskytnuté stravenky u zaměstnavatele
U zaměstnavatele se poskytování stravenek považuje za zajištění stravování zaměstnanců prostřednictvím jiných subjektů. Daňově účinné jsou podle znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP příspěvky zaměstnavatele poskytované až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu, maximálně však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a) ZDP při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin. Podle stanoviska MF se za cenu jednoho jídla považuje jmenovitá hodnota poskytované stravenky. V ustanovení § 6 odst. 7 písm. a) ZDP je uveden odkaz na výši náhrad cestovních výdajů poskytovaných v souvislosti s výkonem činnosti, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, do výše stanovené nebo umožněné zákoníkem práce pro zaměstnance zaměstnavatele nepodnikatelské sféry. Pro tyto zaměstnavatele je stanoveno pro pracovní cesty trvající 5 až 12 hodin stravné pro rok 2016 v rozmezí 70 Kč až 83 Kč. Podle znění § 163 odst. 1 ZP přísluší zaměstnanci v podnikatelské sféře stravné při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin nejméně ve výši 70 Kč (horní hranice není limitována). Daňově účinný příspěvek na stravování u zaměstnavatele, který je podnikatelem, nesmí v roce 2016 přesáhnout 70 % z 83 Kč, tedy částku 58,10 Kč, a to i v případě, že by bylo stravné stanovené tímto zaměstnavatelem vyšší než 83 Kč.
Důležitá je skutečnost, že při zajišťování stravování prostřednictvím jiných subjektů si zaměstnavatel může uplatnit jako daňový výdaj tento příspěvek poskytnutý zaměstnancům na stravování jen za podmínky, že přítomnost zaměstnance v práci během stanovené směny trvá alespoň tři hodiny. Příspěvek nelze uplatnit za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné v souvislosti s pracovní cestou zaměstnance podle zákoníku práce. Pokud se zaměstnanec nezúčastní pracovní směny anebo odpracuje pouze její část kratší tří hodin (z titulu dovolené, pracovní neschopnosti, poskytnutí neplaceného volna apod.), nemá nárok na daňově uznatelný příspěvek zaměstnavatele na stravování. Příspěvek poskytnutý zaměstnavatelem na stravování důchodcům - bývalým zaměstnancům nebo zaměstnancům čerpajícím řádnou dovolenou nelze považovat za daňově uznatelný výdaj (náklad) na straně zaměstnavatele.
Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj na další jedno jídlo za zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle zákoníku práce, bude delší než 11 hodin. Pro posouzení doby trvání pracovní směny je rozhodná délka pracovní směny stanovená zaměstnavatelem konkrétnímu zaměstnanci v souladu se zákoníkem práce.
Pokud chce zaměstnavatel poskytnout daňově účinný příspěvek na stravování i zaměstnancům, kteří u něho pracují na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je třeba, aby dohoda obsahovala ujednání o stanovené pracovní době. Je totiž nutné ošetřit, že příspěvek bude poskytnut jen v případě směny, kdy přítomnost v práci bude alespoň tři hodiny. Pokud ale není dohodnuta pracovní doba, nemohou být daňově účinné příspěvky na stravování zaměstnancům pracujícím na základě takové dohody poskytovány.
V bodu 15 pokynu GFŘ D-22 k § 24 odst. 2 ZDP se uvádí, že je-li při školeních zajištěno stravování (oběd nebo občerstvení), je jeho cena bez ohledu na formu uvedenou na pozvánce podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona výdajem zaměstnavatele, který vyslal zaměstnance na školení související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo s pracovním zařazením zaměstnance.
V bodu 18 pokynu GFŘ D-22 k § 24 odst. 2 ZDP se uvádí, že při zajištění stravování prostřednictvím stravenek nebo elektronických karet se cenou jídla rozumí hodnota stravenky včetně poplatku za zprostředkování jejího nákupu.
Výše uvedená řešení týkající se osvobození poskytnutého příspěvku na stravování (stravenky) u zaměstnance i daňového řešení u zaměstnavatele se uplatní rovněž v případě poskytování tzv. elektronické stravovací karty (např. Ticket Restaurant Card) zaměstnancům namísto stravenek v papírové formě.
Příklad č. 1:
Zaměstnavatel poskytuje v roce 2016 svým zaměstnancům bezplatně stravenky s vyznačenou nominální hodnotou ve variantě A - 80 Kč, ve variantě B - 120 Kč.
Postup:
U zaměstnance se bude jednat v obou variantách o nepeněžní plnění, které je podle § 6 odst. 9 písm. b) ZDP plně osvobozeno od daně z příjmů ze závislé činnosti. Zaměstnavatel pro stanovení daňové uznatelnosti příspěvku na stravenku bude postupovat podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP:
-
ve variantě A může zaměstnavatel uplatnit do daňových nákladů 55 % z nominální hodnoty stravenky, tj. 44 Kč (limit 55 % z částky 80 Kč), zbývající hodnota bezplatně poskytnuté stravenky 36 Kč bude daňově neuznatelná (může být však hrazena ze sociálního fondu zaměstnavatele tvořeného ze zisku, popř. je nedaňovým nákladem zaměstnavatele),
-
ve variantě B nemůže zaměstnavatel uplatnit do daňových nákladů 55 % z nominální hodnoty stravenky, protože tato částka převyšuje stanovený horní limit 70 % stravného; zaměstnavatel může do daňových nákladů uplatnit pouze částku 58,10 Kč (limit 70 % z částky 83 Kč) a zbývající hodnota bezplatně poskytnuté stravenky 61,90 Kč bude daňově neuznatelná.
Příklad č. 2:
Zaměstnanec pracuje na základě dohody se svým zaměstnavatelem po dobu dvou měsíců z domova. Zaměstnavatel mu hodlá poskytnout stravenky za sníženou zvýhodněnou sazbu.
Postup:
V tomto případě však není splněna jedna z podmínek pro daňovou uznatelnost příspěvku na závodní stravování zaměstnavatelem, a to že účast zaměstnance v práci během směny trvá alespoň tři hodiny. Podle znění § 317 zákoníku práce se na pracovněprávní vztahy zaměstnance, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje, nevztahuje úprava rozvržení pracovní doby, prostojů ani přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy. Protože zaměstnavatel nemůže tomuto zaměstnanci pracovní dobu rozvrhnout a určit tak začátek a konec směny včetně přestávek na oddech, nemůže ani kontrolovat dodržování pracovní doby. Proto nemůže být u tohoto zaměstnance splněna jedna ze základních podmínek pro nárok na stravenku, která by byla daňově účinným výdajem zaměstnavatele.
V případě, že v souladu s kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem tomuto zaměstnanci poskytne zaměstnavatel stravenku i při práci z domova, jde u zaměstnance o osvobození tohoto nepeněžního příjmu od daně z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 odst. 9 písm. b) ZDP, ale u zaměstnavatele nepůjde o daňově účinný výdaj.
 
Stravné při pracovní cestě
Pracovní cestou se podle § 42 odst. 1 ZP rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Místo výkonu práce je podle § 34 odst. 1 ZP povinnou součástí pracovní smlouvy. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. V ustanovení § 34a ZP se uvádí, že není-li v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, je tímto pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Pravidelné pracoviště nesmí být pro účely cestovních náhrad sjednáno šířeji než jedna obec.
Zahraniční pracovní cestou se rozumí cesta konaná mimo území ČR. Dobou rozhodnou pro vznik práva zaměstnance na náhradu cestovních výdajů v cizí měně je doba přechodu státní hranice ČR, kterou oznámí zaměstnanec zaměstnavateli. Při použití letecké přepravy se jedná podle § 154 ZP o dobu odletu z ČR a dobu příletu do ČR.
 
Daňové řešení stravného u zaměstnance
Podle znění § 6 odst. 7 písm. a) ZDP se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně nejsou náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem činnosti, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, do výše stanovené nebo umožněné zvláštním právním předpisem (např. část sedmá hlava třetí zákoníku práce) pro zaměstnance zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 ZP (organizace státní správy), dále není předmětem daně hodnota bezplatného stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách. Jiné a vyšší náhrady, než stanoví tento zvláštní právní předpis, jsou u zaměstnance zdanitelným příjmem ze závislé činnosti.
Limitní výše stravného na tuzemské pracovní cestě v podnikatelské sféře, která není předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti u zaměstnance v roce 2016, vyplývají z vyhlášky MPSV č. 385/2015 Sb.
I--------------------------------------I------------------------I I     Délka trvání pracovní cesty      I Výše stravného v Kč    I I--------------------------------------I------------------------I I 5 až 12 hodin                        I                    83  I I--------------------------------------I------------------------I I déle než 12 hodin, nejdéle 18 hodin  I                   127  I I--------------------------------------I------------------------I I déle než 18 hodin                    I                   198  I I--------------------------------------I------------------------I
Z výše uvedeného vyplývá závěr pro zaměstnance zaměstnavatelů podnikatelské sféry:
-
Cestovní náhrady přijaté zaměstnanci do příslušného limitu stanoveného pro zaměstnance zaměstnavatelů státní správy nebudou u zaměstnance podnikatelské sféry předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti. Toto se týká i kapesného stanoveného do limitu ve výši 40 % zahraničního stravného umožněného zaměstnancům státní správy.
-
Cestovní náhrady přijaté zaměstnanci nad limit stanovený pro zaměstnance zaměstnavatelů státní správy budou u zaměstnanců podnikatelské sféry zdanitelným příjmem, který se zahrnuje v příslušném měsíci do příjmů podléhajících zdanění daní z příjmů ze závislé činnosti (tyto nadlimitní cestovní náhrady se rovněž zahrnují do vyměřovacího základu zaměstnance pro odvod pojistného na sociální pojištění a na zdravotní pojištění).
Pokud je zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá, přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu:
I-----------------------------------I--------------------------------------I I                                   I Snížení stravného za každé bezplatné I I    Délka trvání pracovní cesty    I jídlo (snídaně, oběd, večeře) dle    I I                                   I § 163 odst. 2 ZP až o:               I I-----------------------------------I--------------------------------------I I 5 až 12 hodin                     I                                70 %  I I-----------------------------------I--------------------------------------I I déle než 12 hodin, nejdéle        I                                35 %  I I 18 hodin                          I                                      I I-----------------------------------I--------------------------------------I I déle než 18 hodin                 I                                        25 %  I I-----------------------------------I--------------------------------------I
Pro účely snížení stravného nebo jeho neposkytnutí musí jít vždy o poskytnutí bezplatného stravování, to znamená, že zaměstnanec nesmí přispívat na toto stravování.
Pokud by zaměstnanec přispěl na zajištěné stravování zaměstnavatelem na pracovní cestě i sebemenší částkou, nepůjde již o zabezpečení bezplatného stravování a stravné se nesníží.
Pokud zaměstnavatel v podnikatelské sféře nesjedná nebo neurčí před vysláním zaměstnance nižší hodnotu snížení stravného, přísluší zaměstnanci stravné snížené o hodnotu, jak je výše uvedeno.
Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci stravné v cizí měně, a to podle doby, kterou stráví osoba v zahraničí. Výše základních sazeb zahraničního stravného je stanovena prováděcím právním předpisem, pro rok 2016 je to vyhláška MF č. 309/2015 Sb. Výši zahraničního stravného určí zaměstnavatel ze základní sazby zahraničního stravného sjednané nebo stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času.
Sjedná-li zaměstnavatel podnikatelské sféry (v kolektivní smlouvě) nebo určí před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu základní sazbu zahraničního stravného, musí tato základní sazba činit v celých měnových jednotkách, s přihlédnutím k podmínkám zahraniční pracovní cesty a způsobu stravování, nejméně 75 % a u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby nejméně 50 % základní sazby zahraničního stravného stanovené pro příslušný stát dle výše uvedené vyhlášky MF. Horní hranice zahraničního stravného není u zaměstnavatele podnikatelské sféry limitována.
Zaměstnanci přísluší zahraniční stravné ve výši základní sazby, jestliže doba strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin. Trvá-li tato doba déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné ve výši dvou třetin této sazby zahraničního stravného, a ve výši jedné třetiny této sazby zahraničního stravného, trvá-li doba strávená mimo území České republiky 12 hodin a méně, avšak alespoň jednu hodinu, nebo déle než 5 hodin, pokud zaměstnanci vznikne za cestu na území České republiky právo na tuzemské stravné. Trvá-li doba strávená mimo území České republiky méně než jednu hodinu, zahraniční stravné se neposkytuje. Při vícedenní zahraniční cestě se tuzemské stravné stanoví vždy za každý kalendářní den samostatně.
Při poskytnutí jídla během zahraniční pracovní cesty, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá, přísluší zaměstnanci v podnikatelské sféře zahraniční stravné snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu:
I------------------------------------I--------------------------------------I I                                    I Snížení stravného za každé bezplatné I I   Výše základní sazby stravného    I jídlo (snídaně, oběd, večeře) dle    I I                                    I § 170 odst. 5 ZP až o:               I I------------------------------------I--------------------------------------I I stravné ve výši 1/3 základní sazby I                               70 %   I I------------------------------------I--------------------------------------I I stravné ve výši 2/3 základní sazby I                               35 %   I I------------------------------------I--------------------------------------I I stravné ve výši základní sazby     I                               25 %   I I------------------------------------I--------------------------------------I
Nesjedná-li zaměstnavatel nižší hodnotu snížení zahraničního stravného anebo ji neurčí před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu (např. ve vnitřním předpise, pracovní smlouvě apod.), přísluší zaměstnanci zahraniční stravné snížené o nejvyšší hodnotu stanovenou v tabulce.
Zaměstnavatel v podnikatelské sféře vždy krátí zahraniční stravné při bezplatně poskytnutém jídle charakteru snídaně, oběd nebo večeře, ale může se rozhodnout, jakou procentní výši krácení zahraničního stravného určí nebo sjedná.
 
Daňové řešení stravného u zaměstnavatele
Daňové řešení cestovních náhrad u zaměstnavatele vyplývá ze znění § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP, kde se stanoví, že daňově uznatelnými výdaji (náklady) jsou náhrady cestovních výdajů do výše stanovené zvláštním právním předpisem (s odkazem např. na část sedmou hlavu třetí zákoníku práce). Část sedmá hlava třetí zákoníku práce se týká poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele státní správy.
Protože zákoník práce ve svých ustanoveních nelimituje horní výši poskytovaných cestovních náhrad zaměstnavatelem podnikatelské sféry, může si zaměstnavatel do daňových výdajů uplatnit výdaje spojené s pracovní cestou zaměstnance v té výši, v jaké je zaměstnanci vyplatí.
Zaměstnavatel podnikatelské sféry poskytne zaměstnanci dle § 163 ZP za každý kalendářní den pracovní cesty v roce 2016 tuzemské stravné nejméně ve výši:
I--------------------------------------I------------------------I I     Délka trvání pracovní cesty      I  Výše stravného v Kč   I I--------------------------------------I------------------------I I 5 až 12 hodin                        I                   70   I I--------------------------------------I------------------------I I déle než 12 hodin, nejdéle 18 hodin  I                  106   I I--------------------------------------I------------------------I I déle než 18 hodin                    I                  166   I I--------------------------------------I------------------------I
Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí-li před vysláním zaměstnance na pracovní cestu vyšší stravné, než je stanoveno v tabulce, přísluší zaměstnanci stravné ve výši uvedené v tabulce. Výši stravného může zaměstnavatel sjednat v kolektivní smlouvě anebo určit ve vnitřním předpise, přičemž nemusí být stanovena výše stravného stejná pro všechny skupiny zaměstnanců.
Příklad č. 3:
Zaměstnanec uskutečnil třídenní tuzemskou pracovní cestu, přičemž počátek pracovní cesty byl v 7.30 hodin a ukončení pracovní cesty třetí den ve 22.30 hodin. Zaměstnavatel stanovil pro své zaměstnance v podnikové směrnici pro rok 2016 nárokovou výši tuzemského stravného následovně:
I--------------------------------------I------------------------I I     Délka trvání pracovní cesty      I  Výše stravného v Kč   I I--------------------------------------I------------------------I I 5 až 12 hodin                        I                  100   I I--------------------------------------I------------------------I I déle než 12 hodin, nejdéle 18 hodin  I                  160   I I--------------------------------------I------------------------I I déle než 18 hodin                    I                  220   I I--------------------------------------I------------------------I
Postup:
Zaměstnanec obdržel stravné za třídenní pracovní cestu ve výši:
160 Kč + 220 Kč + 220 Kč Z 600 Kč.
Zákonný limit, který není u zaměstnance předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti:
127 Kč + 198 Kč + 198 Kč Z 523 Kč.
Rozdíl benefičního stravného 77 Kč je zdanitelným příjmem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci a současně tento příjem zvýší vyměřovací základ pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Zdanění u zaměstnance proběhne ze superhrubé mzdy. Vyplacené stravné v plné výši 600 Kč je daňově uznatelným výdajem zaměstnavatele.
 
Souběh stravenek a stravného při pracovní cestě
Daňově uznatelný příspěvek na stravování nelze uplatnit za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle zákoníku práce. Souběh stravného a příspěvku na stravování v tomto případě není možný, neboť by došlo k duplicitě daňových výdajů podle § 24 odst. 1 ZDP. Stravné při pracovní cestě je nárokové, a proto musí být poskytnuto, pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky. Kdyby zaměstnanec obdržel při pracovní cestě stravenku a nedostal by stravné (příp. by mu bylo stravné kráceno s tím, že již obdržel stravenky v určité hodnotě), znamenalo by to nezákonné krácení zákonného nároku zaměstnance zaměstnavatelem ve prospěch fakultativního plnění, což není přípustné. Pokud by přesto zaměstnavatel poskytoval při pracovní cestě vedle stravného i příspěvek na stravování, musel by ho poskytnout jako výdaj daňově neúčinný.
Pokud by se zaměstnanec vzdal svého zákonného práva na poskytnutí stravného při pracovní cestě v rámci vyúčtování pracovní cesty po jejím uskutečnění, nezakládá mu tato skutečnost nárok na přiznání stravenky, protože na stravenku nevzniká zaměstnanci žádný právní nárok, neboť podle zákoníku práce jde nikoliv o povinnost zaměstnavatele zajistit stravování zaměstnanců, ale pouze o povinnost umožnit zaměstnanci stravování. Poskytnutí příspěvku na stravování zaměstnavatelem je tedy jeho fakultativním plněním. Proti tomu nárok na stravné při pracovní cestě delší než 5 hodin je zákonným nárokem zaměstnance. V daném případě by se
obligatorní
plnění nahrazovalo fakultativním.
Pokud je zaměstnanec vyslán v průběhu směny na pracovní cestu, je důležité, zda v průběhu směny uplyne doba rozhodná pro vznik nároku na stravné, tzn. zda pracovní cesta v průběhu směny trvala alespoň 5 hodin. Řešení vazby příspěvku na stravování a stravného při pracovní cestě zaměstnance si ukážeme na několika konkrétních situacích.
Příklad č. 4:
Zaměstnanec se stanovenou pracovní dobou od 7 hodin do 15.30 hodin uskutečnil pracovní cestu s nástupem na třídenní pracovní cestu v 10.10 hodin.
Postup:
Zaměstnanci vzniká nárok na stravné při pracovní cestě po pěti hodinách pracovní cesty, tj. v 15.10 hodin, tedy v průběhu jeho směny. Zaměstnanci tedy nelze poskytnout daňově účinný příspěvek na závodní stravování, i když splnil podmínku přítomnosti v práci v průběhu stanovené směny aspoň tři hodiny.
Příklad č. 5:
Zaměstnanec se stanovenou pracovní dobou od 7 hodin do 15.30 hodin uskutečnil dvoudenní pracovní cestu s nástupem na pracovní cestu ve 12 hodin.
Postup:
Zaměstnanci vzniká nárok na stravné při pracovní cestě po pěti hodinách pracovní cesty, tj. v 17 hodin, tedy mimo průběh jeho směny. Zaměstnanci lze poskytnout daňově účinný příspěvek na závodní stravování v den počátku pracovní cesty (lze poskytnout stravenku). Je splněna podmínka, že přítomnost zaměstnance v práci v průběhu stanovené směny trvala více než tři hodiny.
Příklad č. 6:
Zaměstnanec se stanovenou pracovní dobou od 6 hodin do 14.30 hodin uskutečnil pracovní cestu od 11 hodin do 16.15 hodin.
Postup:
Zaměstnanci vzniká nárok na stravné, protože pracovní cesta trvala v kalendářním dni více než pět hodin. Nárok na stravné však vznikl až po skončení směny, proto lze zaměstnanci poskytnout daňově účinný příspěvek na závodní stravování (stravenku). Je splněna podmínka, že přítomnost zaměstnance v práci v průběhu stanovené směny trvala více než tři hodiny.
Připravujeme: Zdanění důchodů v roce 2016
V příštím čísle DHK shrneme podmínky pro osvobození starobních důchodů a penzí od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. h) ZDP a uvedeme si souvislosti zrušení zdanění důchodů podle § 4 odst. 3 ZDP v roce 2016 nálezem ÚS čj. Pl. ÚS 18/15 ze dne 28. 6. 2016. Podle znění § 4 odst. 1 písm. h) ZDP je od daně z příjmů fyzických osob osvobozena z úhrnu příjmů ve formě pravidelně vypláceného důchodu nebo penze nejvýše částka za zdaňovací období ve výši 36násobku minimální mzdy, která je platná k 1. lednu kalendářního roku. Do této částky se nezahrnuje výše příplatku nebo příspěvku k důchodu podle jiných právních předpisů. Pro kalendářní rok 2016 se vychází z minimální mzdy ve výši 9 900 Kč, a tudíž je osvobozena od daně z příjmů fyzických osob výše pravidelně vyplácených důchodů nebo penzí v částce za zdaňovací období 9 900 Kč x 36 = 356 400 Kč (měsíční důchod nepřevyšující 29 700 Kč). Více v DHK č. 20/2016.