Řada poplatníků má povinnost platit v průběhu zdaňovacího, resp. zálohového, období zálohy na daň z příjmů, které jsou pak zohledněny při stanovení daňové povinnosti v daňovém přiznání. Někteří poplatníci o této své povinnosti ani nevědí, nebo při jejím plnění chybují a jsou nemile překvapeni, pokud jim správce daně za neplacení záloh (nebo jejich placení v nesprávné výši či v nesprávném termínu) vyměří úrok z prodlení.
Zálohy na daň z příjmů
Ing.
Helena
Machová
je daňovou poradkyní
V zásadě platí, že zálohy na daň z příjmů musí platit všichni poplatníci (fyzické i právnické osoby), jejichž poslední známá daňová povinnost (za zdaňovací období) převýšila částku 30 000 Kč. Tato povinnost se nevztahuje na fyzické osoby, které mají příjmy výhradně ze zaměstnání (ze závislé činnosti), kdy za ně daňové povinnosti přebírá zaměstnavatel. Pokud má ale zaměstnanec i jiné příjmy (ze samostatné činnosti nebo z pronájmu), povinnost placení záloh na daň mu vzniknout může.
Zálohové
versus
zdaňovací obdobíZálohy na daň z příjmů platí poplatníci v průběhu zálohového období. Zálohové období je definováno v § 38a zákona o daních z příjmů jako období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období.
Z uvedeného je patrné, že zálohové období se liší od období zdaňovacího, kterým může u právnických osob být:
a)
kalendářní rok,
b)
hospodářský rok,
c)
období od rozhodného dne fúze nebo rozdělení obchodní
korporace
nebo převodu jmění na člena právnické osoby, do konce kalendářního roku nebo hospodářského roku, ve kterém se přeměna nebo převod jmění staly účinnými,d)
účetní období, pokud je toto účetní období delší než nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců.
U fyzických osob je zdaňovacím obdobím vždy kalendářní rok. Pro zjednodušení a lepší názornost budu dále předpokládat, že zdaňovacím obdobím poplatníka je (a tak je tomu v naprosté většině případů) kalendářní rok.
Příklad:
Poplatník podává přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2015:
a)
1. dubna 2016 - zálohovým obdobím je období od 2. dubna 2016 do 3. dubna (resp. 3. července) 2017.
b)
1. července 2016 - zálohovým obdobím je období od 2. července 2016 do 3. dubna (resp. 3. července) 2017.
Pozn.:
Alternativní údaj uvedený v závorce závisí na tom, zda poplatník podával daňové přiznání za rok 2015 ve „standardním“, nebo v „prodlouženém“ termínu.
Vznik zálohové povinnosti
Jak jsem již výše uvedla, zálohy neplatí poplatník, jehož poslední známá daňová povinnost nepřesáhla částku 30 000 Kč. Zálohy neplatí nikdy obce a kraje.
V případě, kdy daňová povinnost přesáhla částku 30 000 Kč, avšak nepřesáhla částku 150 000 Kč, platí poplatníci pololetní zálohy ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti, a to v termínu do 15. června (obecně do 15. dne šestého měsíce zdaňovacího období) a 15. prosince (obecně do 15. dne dvanáctého měsíce zdaňovacího období).
Poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost převýšila částku 150 000 Kč, platí čtvrtletní zálohy, a to ve výši jedné čtvrtiny poslední známé daňové povinnosti. Zálohy jsou splatné v termínech 15. března (obecně do 15. dne třetího měsíce zdaňovacího období), 15. června (obecně do 15. dne šestého měsíce zdaňovacího období), 15. září (obecně do patnáctého dne devátého měsíce zdaňovacího období) a 15. prosince (obecně do 15. dne dvanáctého měsíce zdaňovacího období).
Zálohy na daň se zaokrouhlují na celé stokoruny nahoru.
Příklady:
Poplatník podal přiznání k dani z příjmů za rok 2015:
a)
1. dubna 2016, přičemž daňová povinnost činila 25 000 Kč - poplatníkovi nevznikla povinnost platit zálohy.
b)
1. dubna 2016, přičemž daňová povinnost činila 80 000 Kč - poplatníkovi vznikla povinnost platit pololetní zálohy ve výši 32 000 Kč, a to 15. června 2016, 15. prosince 2016, 15. června 2017.
c)
1. července 2016, přičemž daňová povinnost činila 110 000 Kč - poplatníkovi vznikla povinnost platit pololetní zálohy ve výši 44 000 Kč, a to 15. prosince 2016, 15. června 2017.
d)
1. dubna 2016, přičemž daňová povinnosti činila 160 000 Kč - poplatníkovi vznikla povinnost platit čtvrtletní zálohy ve výši 40 000 Kč, a to 15. června 2014, 15. září 2014, 15. prosince 2014, 15. března 2015 (event. 15. června 2015).
e)
1. července 2014, přičemž daňová povinnosti činila 200 000 Kč - poplatníkovi vznikla povinnost platit čtvrtletní zálohy ve výši 50 000 Kč, a to 15. září 2016, 15. prosince 2016, 15. března 2017 (event. 15. června 2017).
Fyzická osoba - zaměstnanec
Poplatník - fyzická osoba - zálohy nikdy neplatí v případě, kdy je zaměstnán, přičemž dílčí základ daně ze zaměstnání je roven nebo činí více než 50 % z celkového základu daně.
Příklad:
Fyzická osoba má příjmy ze zaměstnání a z pronájmu. Daňová povinnost za rok 2013 činí 120 000 Kč. Dílčí základ daně ze závislé činnosti (ze zaměstnání) tvoří 80 % z celkového daňového základu.
Fyzické osobě nevznikla povinnost platit zálohy.
V případě, kdy má fyzická osoba příjmy ze zaměstnání, avšak dílčí základ daně tvořený těmito příjmy je v rozmezí 15 % až 50 % celkového daňového základu, platí čtvrtletní nebo pololetní zálohy (tak, jak je uvedeno výše), ale jen v poloviční výši.
Příklad:
Fyzická osoba má příjmy ze závislé činnosti a z podnikání. Daňová povinnost za rok 2015 je 80 000 Kč. Dílčí základ daně ze závislé činnosti tvoří 30 % celkového daňového základu.
Poplatník bude platit pololetní zálohy ve výši 16 000 Kč.
Poslední daňová povinnost se týká jen části zdaňovacího období
Pokud se poslední známá daňová povinnost týkala jen části zdaňovacího období nebo zdaňovacího období kratšího či delšího než 12 měsíců, je poplatník daně z příjmů právnických osob povinen si pro placení záloh dopočítat poslední známou daňovou povinnost tak, jako by se týkala zdaňovacího období v délce 12 měsíců. Propočet se provede tak, že poslední známá daňová povinnost, týkající se části zdaňovacího období nebo zdaňovacího období delšího než 12 měsíců, se vydělí počtem měsíců, za které poplatník pobíral příjmy podléhající dani, a násobí je 12.
Příklad:
Poplatník (s. r. o.) zahájil svou činnost 1. května 2015. Za zdaňovací období 2015 podal daňové přiznání 1. července 2016. Daňová povinnost činila 24 000 Kč.
Propočet daňové povinnosti na 12 měsíců:
(24 000: 8) x 12 = 36 000 Kč.
Přesto, že daňová povinnost poplatníka za rok 2015 nepřevýšila částku 30 000 Kč, vzniká mu povinnost platit pololetní zálohy (15. prosince 2016 a 15. června 2017).
Připomínám, že tato „přepočítávací“ metoda se vztahuje výhradně na právnické osoby.
Příklad:
Poplatník - fyzická osoba zahájil svou samostatnou činnost 1. listopadu 2015.
Daňová povinnost činila 20 000 Kč.
Poplatník zálohy na daň platit nemusí.
Ukončení činnosti
Poplatník není povinen platit zálohy, jestliže ukončil činnost, z níž mu plynuly zdanitelné příjmy nebo zanikl zdroj zdanitelných příjmů, a to od splátky následující po dni, v němž došlo ke změně rozhodných skutečností.
Příklad:
Fyzické osobě, jejímiž jedinými příjmy byly příjmy z podnikatelské činnosti, vznikla za rok 2015 daňová povinnost ve výši 120 000 Kč. Tento podnikatel ale ukončil svou podnikatelskou činnost k 31. prosinci 2015 a tuto skutečnost oznámil správci daně.
Fyzická osoba již zálohy na daň v roce 2016 neplatí.
Ostatní příjmy
Fyzická osoba pro účely výpočtu poslední známé daňové povinnosti vylučuje ostatní příjmy a související výdaje (§ 10 zákona o daních z příjmů). Uvedený postup je vcelku logický, protože ostatní příjem bývá zpravidla nahodilý a příležitostný, v dalším roce se neopakuje.
Platbou zálohy by tak poplatník po dobu zhruba jednoho roku úvěroval státní rozpočet.
Příklady:
1.
Fyzická osoba má příjmy ze zaměstnání. V roce 2015 prodala nemovitost (na příjem se nevztahuje osvobození). Celková daňová povinnost činila 360 000 Kč.
Poplatník zálohy platit nebude, protože má pouze ostatní příjmy a příjmy ze závislé činnosti.
2.
Fyzická osoba má příjmy z podnikání. V roce 2015 prodala nemovitost (nemovitost nebyla zahrnuta v obchodním majetku a na příjem se nevztahuje osvobození). Celková daňová povinnost činila 200 000 Kč. Po vyloučení příjmů a výdajů z prodeje nemovitosti činí daňová povinnost 60 000 Kč.
Poplatník bude platit pololetní zálohy ve výši 24 000 Kč.
Započtení záloh na daňovou povinnost
Po skončení zdaňovacího období, za nějž je podáváno daňové přiznání, se zaplacené zálohy v jeho průběhu započítávají na úhradu skutečné výše daně.
Ze záloh, u nichž došlo k prodlení splatnosti, se na úhradu započítávají pouze zálohy zaplacené do lhůty pro podání daňového přiznání.
Poplatníci někdy chybují, pokud (a je to dáno rozdílným zdaňovacím a zálohovým obdobím) započítávají na výslednou daňovou povinnost veškeré zálohy zaplacené do lhůty pro podání daňového přiznání. Takto lze postupovat jen tehdy, je-li v této lhůtě zaplacená dlužná částka, která měla být zaplacená do konce zdaňovacího období.
Příklady:
1.
Poplatníkovi vznikla za rok 2014 (daňové přiznání podal 1. dubna 2015) pololetní zálohová povinnost ve výši 50 000 Kč. Do té doby zálohy neplatil. Daňové přiznání za rok 2015 podal 1. července 2016.
Platba záloh:
15. června 2015 50 000 Kč 15. prosince 2015 50 000 Kč 15. června 2016 50 000 Kč
Na daňovou povinnost za zdaňovací období 2015 započte poplatník částku 100 000 Kč, tedy pouze zálohy zaplacené v průběhu roku 2015.
2.
Poplatníkovi vznikla za rok 2014 (daňové přiznání podal 1. července 2015) čtvrtletní daňová povinnost ve výši 60 000 Kč. Do té doby zálohy neplatil. Zálohu splatnou 15. prosince 2015 však z důvodu platební neschopnosti zaplatil až 5. ledna 2016. Daňové přiznání za rok 2015 podá 1. července 2016.
Platba záloh:
15. září 2015 60 000 Kč 15. prosince 2015 - 5. ledna 2016 60 000 Kč 15. června 2016 60 000 Kč
Na daňovou povinnost za rok 2015 bude započtena částka 120 000 Kč, přesto, že nebyla v této výši zaplacena v průběhu roku 2015. Jde o zálohu, u níž došlo k prodlení s placením a byla zaplacena do lhůty pro podání daňového přiznání.
Připravujeme: Školní stravování a ubytování z pohledu DPH
Ubytování a stravování jsou služby, které jsou školskými zařízeními často poskytovány, a proto jde o oblast v praxi velmi frekventovanou. Nepochybně první záležitostí, kterou je nutné se z hlediska DPH v rámci školního stravování a ubytování zabývat, je případné osvobození od daně podle § 57 ZDPH. Tato úprava vymezuje činnosti výchovy a vzdělávání jako plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně a je tak nutné nejdříve vyřešit otázku, zda stravování a ubytování není součástí těchto výchovných a vzdělávacích činností. Pokud jde o výchovu a vzdělávání jako plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, znamená to, že plátce nemá povinnost uplatnit daň na výstupu, současně ale nemá nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění pořízených pro účely této výchovy a vzdělávání. Jak vyplývá z ustanovení § 57 odst. 2, od daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečňované v rámci výchovy a vzdělávání osobou uvedenou v § 57 odst. 1. Znamená to tedy, že osvobození je vázáno nejenom na samotnou vykonávanou činnost, tj. výchovu a vzdělávání, ale i na osobu, která tuto činnost vykonává. Z pohledu ubytování a stravování je podstatné, že výchovou a vzděláváním se rozumí také školské služby poskytované ve školských zařízeních, které jsou zapsány ve školském rejstříku a které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách nebo s ním přímo souvisejí. Tato úprava je obsažena v § 57 odst. 1 písm. b). Co se týká školských zařízení, jejich druhy vyplývají z § 7 odst. 5 školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Více v DHK č. 20/2016.