Nemocenské pojištění vychází z důležitého principu, podle kterého mohou nárok na dávky z tohoto pojištění uplatnit pouze osoby pojištěné neboli účastné nemocenského pojištění. Jinak také řečeno, před vznikem nemocenského pojištění a po jeho zániku již nárok na dávky uplatnit nelze. Z této zásady registrujeme jedinou výjimku, kterou je právě ochranná lhůta jako jeden z prvků sociálně - ochranného charakteru.
Institut ochranné lhůty v nemocenském a zdravotním pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Uveďme nejprve nejdůležitější zásady vztahující se k ochranné lhůtě:
-
ochranná lhůta se neuplatňuje u všech dávek nemocenského pojištění, ale platí jen pro základní dávky tohoto pojištění, tedy pro nemocenské a pro peněžitou pomoc v mateřství;
-
institut ochranné lhůty se vztahuje pouze k pojištěné činnosti s tím, že její běh plyne samostatně z každé takové pojištěné činnosti, pokud zákon nestanoví jinak. Ochranná lhůta však neplyne např.:
-
z pojištěné činnosti poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně,
-
ze zaměstnání malého rozsahu,
-
ze zaměstnání zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce;
-
nemocenské náleží, jestliže ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo k nařízení karantény došlo v ochranné lhůtě, která činí 7 kalendářních dnů ode dne zániku nemocenského pojištění;
-
běh ochranné lhůty však nikdy nemůže být delší, než kolik činila délka zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění. Pokud pojištěné zaměstnání trvalo kratší dobu než 7 kalendářních dnů, činí ochranná lhůta pouze tolik kalendářních dnů, kolik dnů trvalo nemocenské pojištění (pojištěné zaměstnání).
Příklad č. 1
Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání 1. dne kalendářního měsíce, avšak již 4. dne sám ukončil tento pracovní poměr ve zkušební době neboli zaměstnání trvalo 4 kalendářní dny. Na dočasnou pracovní neschopnost nastoupil 10. dne v měsíci.
Nárok na nemocenské z titulu ochranné lhůty nevznikl, protože ochranná lhůta trvala pouze 4 dny, a tudíž již uplynula.
Rozhodujícím dnem pro počátek ochranné lhůty je den, který bezprostředně následuje po skončení pojištěné činnosti (zaměstnání).
Pokud jde o skončení ochranné lhůty, pak logicky vzato je nejčastějším případem jejího zániku okamžik (den) jejího uplynutí.
Pojem ochranná lhůta, jak jej známe u nás, není ve světě běžný. Naopak s výjimkou Rakouska a Slovenska se v oblasti nemocenského pojištění jedná o institut zcela výjimečný. Mimoto žádná mezinárodní smlouva vztahující se k nemocenskému pojištění problematiku ochranné lhůty neupravuje.
Ochranná lhůta a zdravotní pojištění
Ochranná lhůta hraje ve zdravotním pojištění důležitou roli především z těchto důvodů:
-
Navazuje na ni postup zaměstnavatele při oznamování pobírání nemocenských dávek zdravotní pojišťovně. Z poučení k formuláři „Hromadné oznámení zaměstnavatele“ vyplývá, že prostřednictvím kódů „N“ a „K“ vymezuje zaměstnavatel období pobírání těchto dávek tehdy, je-li mu daná skutečnost známa - fakticky i v situaci, když zaměstnanec onemocní v ochranné lhůtě, neboť zaměstnavateli dokládá neschopenku.
-
Řeší pojistný vztah osoby, která se pobíráním nemocenských dávek (třeba jen po část kalendářního měsíce) stala „státním pojištěncem“, a po dobu pobírání těchto dávek jí nemůže vzniknout ve zdravotním pojištění problém. Zařazení do této kategorie osob, za které hradí pojistné stát, by měla osoba sama- oznámit zdravotní pojišťovně. I když může dojít k duplicitnímu oznámení této kategorie (tedy zaměstnavatelem i pojištěncem), není tento postup na škodu, neboť se jedná i o platby pojistného státem - viz další bod. Ostatně když se jedná o platby pojistného od státu, pak je v takovém případě vždy lepší, když má zdravotní pojišťovna příslušnou informaci dvakrát než ani jednou.
-
Platba pojistného státem. Za každou takovou nahlášenou osobu obdrží zdravotní pojišťovna v roce 2016 od státu měsíčně částku pojistného 870 Kč.
Onemocnění ještě v době trvání zaměstnání
V následujících čtyřech příkladech vycházíme ze skutečnosti, že pracovní poměr je ukončen k datu 31. 7. Pokud zaměstnání končí a nemoc zaměstnance započne ještě v době trvání zaměstnání, může zaměstnavatel řešit třeba tyto případy:
Příklad č. 2
Zaměstnanec onemocněl dne 11. 7., od 25. 7. pobírá nemocenské dávky.
Zaměstnavatel použije kód „O“ k datu 31. 7. a současně kód „N“ k datu 1. 8.
Příklad č. 3
Zaměstnanec onemocněl dne 29. 7., nemocenské dávky tudíž pobírá od 12. 8.
Zaměstnavatel nejprve oznámí kódem „O“ k datu 31. 7. ukončení zaměstnání a poté kódem „N“ počátek pobírání nemocenských dávek k datu 12. 8.
Onemocnění zaměstnance v ochranné lhůtě
Nejčastěji se jedná o variantu, kdy zaměstnanec onemocní do 7 dnů ode dne skončení zaměstnání.
Příklad č. 4
Zaměstnanec ukončil zaměstnání k 31. 7. a onemocněl dne 5. 8.
Kromě standardního oznámení ukončení zaměstnání oznámí zaměstnavatel i počátek pobírání nemocenských dávek kódem „N“ k datu 19. 8.
Kdyby pojištěnec pobíral nemocenské dávky např. od 19. 8. do 4. 12., měl by touto skutečností vyřešen pojistný vztah pro měsíce srpen až prosinec, za zbylé kalendářní dny měsíců srpna a prosince, kdy dávky nepobíral, by zdravotní pojišťovně nic neoznamoval a ani nedoplácel.
Důležité poznámky:
-
Pokud bývalý zaměstnanec začne po skončení zaměstnání pobírat nemocenské dávky, oznamuje bývalý zaměstnavatel kódem „N“ zásadně počátek pobírání těchto dávek jako „státní kategorie“, nikoli počátek nemoc.
-
Ve všech případech, kdy zaměstnavatel oznámí zdravotní pojišťovně kódem „N“ počátek povinnosti státu platit pojistné, by si měl pohlídat i oznámení ukončení pobírání těchto dávek kódem „K“, aby tato kategorie nefigurovala u pojištěnce příliš dlouho (déle než rok). Nejlépe je domluvit se v dané věci s bývalým zaměstnancem, případně čas od času kontaktovat příslušnou OSSZ apod. Zkrátka, některým situacím je zapotřebí v praxi věnovat individuální pozornost.
Onemocnění zaměstnance po skončení ochranné lhůty
Ve srovnání s předcházejícími případy se jedná o zcela odlišnou situaci.
Příklad č. 5
Zaměstnanec ukončil zaměstnání k 31. 7. a onemocněl dne 10. 8.
Protože již uplynula sedmidenní ochranná lhůta, musí mít pojištěnec od měsíce srpna řešené zdravotní pojištění jiným zákonným způsobem, třeba registrací uchazeče o zaměstnání, což je ve zdravotním pojištění taktéž „státní kategorie“.
Pokud bychom se závěrem vrátili k příkladu č. 1, kdy zaměstnání trvalo 4 kalendářní dny, pak by při skončení zaměstnání např. k datu 4. 7. 2016 musel vyměřovací základ zaměstnance činit alespoň 1 277,41 Kč [(4:31) x 9 900]. Kdyby byl příjem nižší než 1 277,41 Kč, provedl by zaměstnavatel příslušný dopočet.