Změny ve zdravotním pojištění v roce 2016 a k 1. 1. 2017

S účinností od 1. 5. 2016 vstoupila v platnost tzv. Doplňková smlouva k platné Smlouvě o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou (ČR) a USA, která rozšiřuje její věcnou působnost také na oblast veřejného zdravotního pojištění. To mimo jiné znamená, že osoby zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné v těchto státech podléhají od tohoto data právním předpisům o sociálním zabezpečení jako celku pouze jednoho státu.

V praxi tato změna znamená, že pracovníci vyslaní z USA do ČR, kterým bude vystaven doklad USA/CZ 1 (potvrzení o příslušnosti k právním předpisům), nebudou nadále podléhat českým předpisům veřejného zdravotního pojištění. U osob, které byly v ČR do 1. 5. 2016 zdravotně pojištěny i přesto, že měly k dispozici formulář USA/CZ 1 jako vyslaní pracovníci (nebo na základě udělené výjimky), muselo být jejich veřejné zdravotní pojištění v ČR ukončeno a nadále jsou pojištěny komerčně.

Osoba samostatně výdělečně činná z USA působící v České republice je od 1. 5. 2016 účastna v českém systému veřejného zdravotního pojištění.

Do 30. 4. 2016 byly příjmy z provozování malých slunečních elektráren jako výroben elektřiny, pro které není podle energetického zákona vyžadována licence udělovaná Energetickým regulačním úřadem (ERÚ), zdaňovány jako příjmy z jiného podnikání podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), tedy i s povinností placení pojistného na zdravotní pojištění.

Protože již není u fotovoltaických elektráren s instalovaným výkonem do 10 kW vyžadována ERÚ licence, nejde od 1. 5. 2016 o příjmy ze samostatné činnosti dle § 7 ZDP, ale o ostatní příjmy podle § 10 ZDP. V dané souvislosti však platí přechodné ustanovení, podle kterého lze § 10 odst. 1 písm. a) ZDP použít již pro zdaňovací období roku 2016.

Změny v branném zákoně ovlivnily určitým způsobem i zdravotní pojištění.

Bylo zrušeno ustanovení § 7 odst. 1 písm. h) zákona č. 48/1997 Sb., což znamená, že od 1. 7. 2016 již stát není plátcem pojistného za osoby konající službu v ozbrojených silách, s výjimkou vojáků z povolání, a za osoby povolané k vojenskému cvičení.

Návazně se změnilo i ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., kdy v důsledku příslušných legislativních změn platí, že vojáci v činné službě s výjimkou vojáků v záloze povolaných k vojenskému cvičení nebo službě v operačním nasazení a žáci vojenských škol, kteří se připravují na službu vojáka z povolání a nejsou vojáky v činné službě, jsou pojištěni u Vojenské zdravotní pojišťovny.

V důsledku vypuštění písmene h) z ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. tak došlo k posunutí písmenného označení ostatních skupin osob, za které je plátcem pojistného stát. Tato změna však nemá žádný faktický dopad do stávající právní úpravy a stanovených principů, což znamená, že ve výčtu osob, za které platí pojistné stát (včetně souvisejících podmínek), se jinak nic nezměnilo.

Nařízením vlády č. 181/2016 Sb. se s účinností od 1. 1. 2017 zvyšuje vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za osoby, za které je stát plátcem pojistného, z částky 6 444 Kč, platné od 1. 1. 2016, na . Měsíční platba pojistného za osobu, za kterou stát pojistné platí, se zvyšuje od 1. 1. 2017 z do té doby platné částky 870 Kč na (13,5 % z částky 6 814 Kč po zaokrouhlení). To znamená, že za každou osobu, za kterou platí pojistné stát ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., obdrží příslušná zdravotní pojišťovna od ledna 2017 měsíčně navíc 50 Kč.

Od 1. 1. 2017 se tak částka odpočtu zvyšuje na 6 814 Kč. Tento nárok může podle ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, avšak pouze u zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod. Nárok na odpočet nemají žádní jiní „státní pojištěnci“ a ani osoby samostatně výdělečně činné.

Minimální mzda představuje pro zdravotní pojištění významnou hodnotu, neboť od její výše se přímo odvíjí placení pojistného zaměstnavateli a osobami bez zdanitelných příjmů. Podívejme se nyní blíže na jednotlivé oblasti, ve kterých se u zaměstnavatele zvýšení minimální mzdy od 1. 1. 2017 projeví.

Za této situace přicházejí podle zákoníku práce v úvahu tři důvody:

V následujícím příkladu hradí doplatek do minima zaměstnavatel podle § 209 odst. 1 zákoníku práce.

Jedná se o stav, kdy úhrn příjmů nedosahuje minima 11 000 Kč, dopočet a doplatek pojistného provádí ten zaměstnavatel, kterého zaměstnanec k tomuto účelu pověří, tato okolnost může případně být i součástí pracovní smlouvy, nemusí to nutně být zaměstnavatel s nejvyšším příjmem, a zaměstnavatel provádějící dopočet musí mít k dispozici příjmy od dalšího zaměstnavatele, resp. dalších zaměstnavatelů.

Minimální vyměřovací základ se snižuje na poměrnou část v těchto případech:

Jelikož se z důvodu těchto nepřítomností zaměstnance v zaměstnání již nenavyšuje jeho vyměřovací základ, je rozhodujícím parametrem právě minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část. Při řešení některých specifických situací postupuje zaměstnavatel takto:

Jestliže soud po přezkoumání zaměstnancem podané žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru rozhodl o nepřetržitém trvání pracovního poměru, pak zaměstnavatel:

Uchazeč o zaměstnání, který nepobírá podporu v nezaměstnanosti, může současně vykonávat závislou činnost (pracovní poměr, služební poměr, dohoda o pracovní činnosti, dohoda o provedení práce), pokud příjem za kalendářní měsíc nepřevýší polovinu minimální mzdy, tj. od 1. 1. 2017 částku 5 500 Kč.

Pokud se zaměstnavatel rozhodne zaměstnat osobu evidovanou na úřadě práce jako uchazeče o zaměstnání, oznamuje na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele zdravotní pojišťovně kódem „P“, že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem „I“. K ukončení evidence uchazeče o zaměstnání na úřadě práce se pak používá kód „J“.

Naproti tomu není ve zdravotním pojištění přípustný souběh výkonu samostatné výdělečné činnosti a registrace uchazeče o zaměstnání.

Do konce roku 2016 se zaměstnavatelé nezabývali problematikou minimálního vyměřovacího základu u dohody o provedení práce, popřípadě u více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Pokud takový příjem přesáhl 10 000 Kč, byl automaticky dodržen minimální vyměřovací základ. Naopak, při příjmu maximálně 10 000 Kč zaměstnání ve zdravotním pojištění nevzniklo a svůj pojistný vztah (pojištění u zdravotní pojišťovny) si řešil pojištěnec jiným způsobem. Podotýkám, že dohody o provedení práce řeší zaměstnavatelé ve zdravotním pojištění od 1. 1. 2012.

Zvýšením minimální mzdy k 1. 1. 2017 na částku 11 000 Kč se tato situace mění. Jestliže příjem na dohodu o provedení práce (resp. více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) činí více než 10 000 Kč a méně než 11 000 Kč, provádí zaměstnavatel příslušný dopočet do minima 11 000 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Výjimkou jsou osoby nebo situace vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy toto minimum nemusí být dodrženo, anebo když se minimum snižuje na poměrnou část dle § 3 odst. 9 téže právní normy.

Kdyby dohoda o provedení práce trvala celý kalendářní měsíc a dosažený příjem by činil 10 400 Kč, neprováděl by zaměstnavatel dopočet do minima, ale pojistné by odvedl z částky 10 400 Kč například tehdy, kdyby:

Za osobu bez zdanitelných příjmů se ve zdravotním pojištění považuje pojištěnec, který není v rámci příslušného kalendářního měsíce ani jeden den zaměstnancem nebo OSVČ nebo osobou, za kterou platí pojistné stát. Osobou bez zdanitelných příjmů je tak například zaměstnanec pracující na dohodu o pracovní činnosti s příjmem nižším než 2 500 Kč nebo žena v domácnosti, která není zaměstnána, nepodniká, a ani nepatří mezi osoby, za které platí pojistné stát. Platba pojistného osobami bez zdanitelných příjmů činí 13,5 % z minimální mzdy 11 000 Kč, tedy 1 485 Kč.

Víceméně již pravidelnou změnou pro osoby samostatně výdělečně činné je každoroční zvýšení minimální výše zálohy k datu 1. 1., přičemž je pravdou, že minimální zálohu platí převážná většina podnikatelů.

Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2017 je určen sazbou 50 % z částky průměrné mzdy 28 232 Kč, tj. 14 116 Kč. Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2017 se vypočte jako 13,5 % z částky 14 116 Kč, a zvyšuje se tak od ledna 2017 z dosavadních 1 823 Kč na 1 906 Kč.

Pokud musí OSVČ dodržet ve zdravotním pojištění zákonné minimum, pak alespoň minimální:

Od měsíce podání Přehledu za rok 2016 (tedy například od dubna 2017) platí OSVČ nadále zálohu 1 906 Kč i tehdy, pokud podle příjmů a výdajů za rok 2016 matematicky vyjde výše zálohy nižší než 1 906 Kč. Horní výše zálohy OSVČ není omezena.

Částka 1 906 Kč také představuje nejnižší možnou výši zálohy v situaci, kdy je OSVČ povoleno zdravotní pojišťovnou snížení výše placené zálohy.

Jestliže naopak OSVČ patří mezi osoby, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu dle § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. (například se jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát), pak může záloha činit i méně než 1 906 Kč, nebo může mít i nulovou hodnotu, což v roce 2017 platí rovněž v případě povoleného snížení zálohy takové osobě.

Pro podání Přehledu o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti a úhrnu záloh na pojistné za rok 2016 platí ve zdravotním pojištění následující termíny:

Do 10. 4. 2017 jsou povinny předložit Přehled ty OSVČ, které daňové přiznání nepodávají (např. nízké příjmy).

Pokud OSVČ změnila v průběhu roku 2016 zdravotní pojišťovnu (standardně k 1. 7. 2016), podává Přehled oběma zdravotním pojišťovnám.

Aby mohla zdravotní pojišťovna zjistit, zda plátce platí pojistné podle zákona, musí jí zaměstnavatelé (za daný kalendářní měsíc) a OSVČ (za předcházející kalendářní rok) předložit příslušný Přehled. Je pravdou, že stále existují (a nepochybně i existovat budou) zaměstnavatelé i podnikatelé, kteří v tomto směru zákony nedodržují. Pro uplatnění postihu vůči těmto nezodpovědným plátcům začlenil zákonodárce do právní úpravy zdravotního pojištění institut pravděpodobného pojistného.

Pravděpodobná výše pojistného pro rok 2017 se stanoví ve výši 1,5násobku všeobecného vyměřovacího základu za rok 2015, což je hodnota 27 156 Kč. To znamená, že měsíční částka vyměřovacího základu z titulu pravděpodobného pojistného činí u zaměstnavatele 40 734 Kč (1,5 x 27 156), 13,5 % pojistného pak po zaokrouhlení 5 500 Kč. U osob samostatně výdělečně činných je tato měsíční hodnota pravděpodobného pojistného poloviční (2 750 Kč).

Třebaže neregistrujeme k datu 1. 1. 2017 významné změny v oblasti stanovení vyměřovacího základu v důležitých pojmech zaměstnanec nebo zaměstnání, je pro placení pojistného na zdravotní pojištění nadále zásadní, zda je osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem, resp. zda vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání.

Zaměstnání s navazujícími povinnostmi zaměstnavatele vzniká tehdy, vykonává-li zaměstnanec pro zaměstnavatele činnost a je-li mu za výkon této činnosti zúčtován příjem ze závislé činnosti zdaňovaný podle § 6 ZDP. Je-li osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem, pak zaměstnavatel (mimo výjimek – viz dále):

Od data 1. 1. 2015 se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání již sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

U pracovní smlouvy, u dohody o pracovní činnosti a od 1. 1. 2017 i u dohody o provedení práce musí zaměstnavatel přihlédnout k tomu, zda je částkou vyměřovacího základu a odvedenou výší pojistného dodržen u zaměstnance minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část.

Pro vznik zaměstnání u dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce nerozhoduje, zda tato dohoda trvá po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část, podstatná je dosažená výše příjmu v rámci rozhodného období kalendářního měsíce.

Ze skutečné výše příjmu, tedy bez nutnosti dopočtu pojistného do povinného minima, odvede zaměstnavatel pojistné v případě, kdy zaměstnanec:

Od roku 2013 již není ve zdravotním pojištění stanoven maximální vyměřovací základ. To znamená, že:

Jestliže ve zdravotním pojištění nevzniká zaměstnání, neplní zaměstnavatelé vůči zdravotní pojišťovně zaměstnance žádné povinnosti. Současně však platí, že pokud není osoba z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem, musí si sama řešit svůj pojistný vztah jiným zákonným způsobem (jiné zaměstnání, OSVČ, některá ze „státních“ kategorií, osoba bez zdanitelných příjmů, eventuálně vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění).

S účinností od 1. 1. 2017 se mění ustanovení § 6 odst. 9 písm. p) ZDP, kdy lze uplatnit osvobození od daně z plateb zaměstnavatele na příspěvek na penzijní připojištění, doplňkové penzijní spoření a životní pojištění až do výše 50 000 Kč ročně.

Jelikož je stanovení vyměřovacího základu zaměstnance ve zdravotním pojištění přímo navázáno na (ne)zdaňování příslušného plnění podle § 6 ZDP, nepodléhá od daně osvobozená hodnota příspěvku do 50 000 Kč ani odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

Z důležitých ustanovení, která se nemění, vybírám následující.

Pojistné na zdravotní pojištění se neplatí, pokud se jedná o:

Pojistné placené zaměstnavatelem za jednotlivé kalendářní měsíce splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Pojistné se platí v české měně:

Za den platby pojistného se považuje:

Osoby bez zdanitelných příjmů a osoby samostatně výdělečně činné platí pojistné, resp. zálohu na pojistné, za příslušný kalendářní měsíc nejpozději do 8. dne následujícího kalendářního měsíce. Připadne-li poslední den této lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním den lhůty nejblíže následující pracovní den.

Vysoké školy jsou povinny činit vhodná opatření pro studium rodičů, a to po dobu, po kterou by jinak trvala jejich mateřská či rodičovská dovolená (tedy do tří let věku dítěte), kterou zákon o vysokých školách specifikuje jako „uznanou dobu rodičovství“.

Toto opatření se týká jak studentek, které během studia porodí, tak všech studentů, kteří se starají o malé dítě. Pojem uznaná doba rodičovství bezprostředně ovlivňuje délku studia, plnění studijních povinností a především poplatky za studium.

Studujícím matkám a otcům je umožněno přerušit studium po dobu, po kterou by jinak trvala mateřská či rodičovská dovolená. Uznaná doba rodičovství se přitom nezapočítává do maximální možné bezplatné délky studia. Ta představuje pro bakalářské studium čtyři roky, pro magisterské studium tři roky.

V ustanovení § 14 odst. 2 písm. d) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, je deklarováno, že za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na vysoké škole se považuje také doba přerušení studia na vysoké škole, po kterou by jinak trvala mateřská nebo rodičovská dovolená ve smyslu ustanovení § 195 až 198 zákoníku práce. Tímto je zakotveno právo rodiče dítěte na přerušení studia po dobu, po niž by jinak trvala mateřská či rodičovská dovolená (uznaná doba rodičovství), a v případě přerušení studia z tohoto důvodu se tak zachovává soustavné přípravy dítěte na budoucí povolání jako při studiu nepřerušeném.

Protože se i uznaná doba rodičovství považuje podle zákona o státní sociální podpoře za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání, zůstává pojištěnec po tuto dobu ve zdravotním pojištění nadále osobou, za kterou platí pojistné stát.

Stát je plátcem pojistného v případě studia v jednoletých kurzech cizích jazyků s denní výukou. Studenti těchto kurzů, kteří úspěšně vykonali první maturitní zkoušku v kalendářním roce, v němž kurz zahajují, se považují za nezaopatřené děti připravující se na budoucí povolání, a je za ně plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát.

Od 1. 1. 2015 se platí se pojistné z plnění („odstupného“) podle § 52 písm. e) zákoníku práce. Neplatilo se pouze v období březen–prosinec 2014 na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ads 90/2013-50 ze dne 26. 3. 2014 v situaci, kdy zaměstnavatel toto plnění nazval (například v kolektivní smlouvě) odstupným.

Zákonem č. 500/2012 Sb. došlo ke zrušení maximálního vyměřovacího základu zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné pro rozhodná období let 2013–2015. To znamená, že v průběhu těchto tří let neměla být účinná (a v letech 2013 a 2014 ani nebyla) ustanovení řešící maximální vyměřovací základ zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné. Aktuálně platí, že v této fázi (reálně od 1. 1. 2015) je maximální vyměřovací základ ve zdravotním pojištění trvale zrušen.