BEPS přichází do České republiky - jsme připraveni?

V říjnu 2015 byla na poli Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen „OECD“) přijata finální podoba projektu zaměřeného proti rozkladu základu daně a přesunu zisků mimo místo, kde vznikají (v angličtině Base Erosion and Profit Shifting, zkráceně „BEPS“). Tato skutečnost sama o sobě představovala překvapení, neboť téměř nikdo nebyl natolik optimistický, aby předpokládal, že OECD zvládne finalizovat svůj návrh ve lhůtě, kterou si sama určila. Rychlost, s jakou bylo postupováno, ukazuje, o jak prioritní téma se pro světové politiky jedná.

Projekt BEPS má celkem 15 akčních bodů, které pokrývají různé oblasti, ale v podstatě míří společně na jednu věc. Mají zajistit, aby všechny společnosti celosvětově byly zdaňovány podle pravidel, která zamezí vyhýbání se daňové povinnosti.

Jednou z oblastí, ve kterých dle názoru světových politiků vzniká prostor pro vyhýbání se daňové povinnosti, jsou převodní ceny. Těm se věnují hned čtyři body projektu BEPS. Dá se tedy předpokládat, že u převodních cen lze očekávat zpřísnění pravidel.

A právě tyto změny a zpřísňování pravidel máme brzy pocítit i v České republice, neboť jsme také jednou z členských zemí OECD a český správce daně má evidentní zájem na tom, aby zvýšil příjem státního rozpočtu. Na zvyšování efektivity výběru daní, konkrétně na převodní ceny, samozřejmě společně s DPH, se správce daně již nějakou dobu zaměřuje. A zdá se, že se aktivita v této oblasti ještě zvýší.

V srpnu letošního roku bylo ukončeno připomínkové řízení týkající se upraveného znění zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní. Tento, na první pohled nenápadný, zákon přinese do českého prostředí právě první hmatatelné dopady projektu BEPS, neboť ve své podstatě představuje implementaci akčního bodu číslo třináct – Dokumentace k transferovým cenám. Předpokládaný termín nabytí účinnosti zákona je červen 2017.

Smyslem návrhu zákona je zavedení povinné automatické výměny informací mezi členskými státy, a to na základě Směrnice Rady EU č. 2016/881, podle jejíž úpravy by měla být některým nadnárodním skupinám podniků ustavena povinnost vypracovat a předložit každý rok celoskupinový výkaz, takzvaný country-by-country reporting. Konkrétně se bude týkat skupin, které dosáhnou celoskupinového konsolidovaného obratu za předcházející účetní období ve výši přesahující 750 milionů eur.

Pokud se struktury týká, country-by-country reporting bude členěn dle jednotlivých jurisdikcí, což znamená, že by v něm měly být poskytnuty informace (o výši výnosů, zisků, zaplacené dani, vlastního kapitálu, aktiv atd.) za každou zemi, ve které jednotlivé společnosti nadnárodní skupiny vykonávají svoji ekonomickou činnost.

Tento reporting bude poměrně detailní a poskytne správcům daně konkrétní informace o vnitroskupinových transakcích realizovaných mezi spojenými osobami. Obecně se má za to, že takto zevrubné informace v rukou správců daně pomohou identifikovat rizikové transakce, jejichž prostřednictvím dochází k vyvádění zisků z těch míst, kde vznikají (tedy většinou ze zemí s vyšší daňovou zátěží), do zemí, kde panuje přívětivější daňový režim. Převodní ceny, které jsou vnímány jako nástroj daňového plánování, se tak stanou ještě více kontrolovanou oblastí.

Cílem návrhu výše zmíněného zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní je upravit mechanismus tohoto reportingu a podmínky jeho vypracovávání a předávání správci daně tak, aby odpovídaly českému prostředí. Zákon má pak dále stanovit sankce pro vynucení plnění této povinnosti, přičemž tyto nejsou nevýznamné.

Návrh zákona předpokládá, že pokud svou reportovací povinnost poruší česká společnost, která je v pozici nejvyšší mateřské společnosti (tedy v roli entity povinné podat výkaz za celou skupinu), hrozí jí pokuta za nesplnění této povinnosti ve výši až tři miliony korun.

Až milionovou pokutu mohou zaplatit i ty společnosti, které sice nejsou entitou povinnou podat výkazy za celou skupinu, ale které do kvalifikované nadnárodní skupiny patří, a musí tak tyto výkazy poskytnout na skupinové úrovni samy za sebe. Stejná sankce může postihnout i ty firmy, které nebudou uchovávat související informace po dobu deseti let od konce vykazovaného účetního období.

Je zřejmé, že správce daně očekává a bude vyžadovat proaktivní přístup ze strany českých daňových subjektů spočívající ve zjištění toho, jaké informace bude nejvyšší mateřská entita požadovat, a zajištění, respektive podílení se na tom, aby jí byly tyto údaje doručeny.

Pokud návrh zákona projde v této podobě, musí se české společnosti, kterých se bude reportovací povinnost týkat, připravit na zvýšenou administrativní zátěž. Lze také předpokládat, že správce daně dále zvýší svou aktivitu a intenzitu daňových kontrol, neboť bude mít k dispozici další zdroj dat. Již nyní by se daňoví poplatníci měli na změny začít připravovat.