Problematika postoupení pohledávek

Vydáno: 7 minut čtení

Postupování pohledávek využívají podnikatelé ve své praxi velmi často, a proto je vhodné krátce uvést některé praktické aspekty této problematiky. K postoupení pohledávky obvykle dochází na základě smlouvy mezi postupitelem (původním věřitelem) a postupníkem (novým věřitelem, nabyvatelem pohledávky). Souhlas dlužníka postupitele není třeba, tedy smlouva může být uzavřena (a v praxi je tomu tak často) bez vědomí dlužníka (k otázce významu vědomosti dlužníka o postoupení pohledávky viz dále). I když občanský zákoník 1) nevyžaduje pro smlouvu o postoupení pohledávky písemnou formu, je namístě tuto formu důrazně doporučit.

Problematika postoupení pohledávek
Mgr.
Ondřej
Huml
je advokátem
 
Předmět postoupení
Předmětem postoupení je pohledávka, tj. právo věřitele na určité plnění, nejčastěji peněžité. Nemusí se vždy postupovat výhradně celá pohledávka, nýbrž lze postoupit i její část (v takovém případě tedy dochází k rozšíření počtu věřitelů, neboť pohledávka se rozdělí a věřitelem ohledně části zůstává původní věřitel, zatímco ohledně druhé části, postupované, se jím stává nový věřitel, postupník). Není-li ve smlouvě upraveno jinak, s postoupením pohledávky se postupuje i příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně zajištění. Postoupením se nemění obsah postupované pohledávky (k případné změně by byl již potřeba souhlas dlužníka).
Je možné postoupit dokonce pohledávku, která vznikne teprve v budoucnu, jakož i soubor pohledávek (existující či takový, jež vznikne v budoucnu). Základním požadavek pro platnost samotného postoupení je vždy dostatečná určitost předmětu převodu, tj. je nutné zcela jednoznačně a určitě vyspecifikovat pohledávku, jež je smlouvou postupována. Tato určitost se posuzuje buď k okamžiku uzavření postupní smlouvy (v případě již existujících pohledávek), nebo k datu vzniku pohledávky (v případě budoucích pohledávek).2) V rámci specifikace předmětu postoupení lze doporučit uvést především osobu dlužníka, právní titul vzniku pohledávky (např. smlouva o půjčce, úvěru, smlouva na dodávku zboží či služeb atd.), výši pohledávky, datum vzniku a termín splatnosti pohledávky. Nelze postoupit pohledávku, která (i) již zanikla, (ii) zaniká smrtí (tedy plnění je vázané výhradně na osobu věřitele - například právo na náhradu za ztížení společenského uplatnění) nebo (iii) jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil (např. vztah založený na důvěře a schopnostech věřitele). A konečně nelze postoupit pohledávku, zakazuje-li to zvláštní předpis.
Pokud si věřitel a dlužník postoupení pohledávky vyloučili smluvně, k postoupení na postupníka sice dojde, ale postupitel bude odpovídat dlužníku za porušení své povinnosti nepostoupit pohledávku.
 
Praktické souvislosti s postoupením
Občanský zákoník rovněž stanovuje povinnost postupitele vydat postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělit mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Jedná se o praktický požadavek, neboť v případě soudního vymáhání postupované pohledávky bude postupník povinen soudu prokázat vznik a existenci pohledávky. Nevydá-li tyto podklady postupitel, lze se jejich vydání samozřejmě domáhat soudně, popř. uplatnit nárok na náhradu škody, kterou postupník v této souvislosti utrpěl.
Účinnost smlouvy není vázána jen na uzavření postupní smlouvy, nýbrž i na oznámení o postoupení pohledávky dlužníkovi. Do toho okamžiku je dlužník totiž oprávněn plnit postupiteli, čímž se svého dluhu zprostí stejně, jakoby plnil už novému věřiteli, postupníkovi. Oznámení o postoupení může provést postupitel vyrozuměním (např. přípisem adresovaným dlužníkovi). Alternativně může postupník postoupení dlužníkovi prokázat (např. smlouvou o postoupení). Vyšší nároky pro notifikaci učiněnou postupníkem jsou v tomto ohledu zcela logické, neboť se jedná o osobu dlužníku neznámou (na rozdíl od postupitele). Proto je z pohledu postupníka vhodné, aby byla povinnost postupitele vyrozumět dlužníka o postoupení zakotvena ve smlouvě.
V této souvislosti je vhodné zdůraznit, že z pohledu dlužníka lze doporučit, aby si dlužník prokázání postoupení vždy pečlivě ověřil, a to proto, aby bylo postavené na jisto, že poskytuje plnění skutečně správné osobě - svému věřiteli. V praxi jsem již zaznamenal případ, že postupitel odstoupil od postupní smlouvy a vyzval dlužníka ke splnění dluhu, přičemž postupník odstoupení postupitele neuznával a trval na splnění nabyté pohledávky dlužníkem. Vůči dlužníkovi tak tutéž pohledávku uplatňovali současně dva věřitelé, přičemž oprávněn k tomu byl jen jeden. Je-li dlužník v nejistotě ohledně osoby věřitele, lze doporučit, aby složil předmět plnění (uhradil svůj dluh) do soudní úschovy (a tím se zprostil své povinnosti).
Jak bylo uvedeno výše, dokud není dlužník notifikován, je oprávněn plnit postupiteli (a to i po uzavření smlouvy o postoupení). Vedle uvedeného je včasná
notifikace
významná i z následujícího důvodu: Postoupí-li totiž postupitel tutéž pohledávku několika osobám, je vůči dlužníku účinné to postoupení, o němž se dlužník dozvěděl nejdříve. Z tohoto důvodu je vhodné do postupní smlouvy zahrnout povinnost postupitele (např. utvrzenou smluvní pokutou) učinit včasně vyrozumění (s tím, že samozřejmě postupníkovi zůstává možnost prokázat dlužníkovi postoupení pohledávky).
Dlužník i po postoupení může uplatnit námitky proti pohledávce, které měl v době postoupení (např. její neexistenci, promlčení pohledávky). Je na místě vyzdvihnout, že uvedené se nevztahuje na případné „protipohledávky“ dlužníka za postupitelem (původním věřitelem). Tyto může totiž později (v době, kdy postupovaná pohledávka již přešla na postupníka) započítat jen v případě, že existenci svých splatných i nesplatných pohledávek za postupitelem oznámil postupníkovi bez zbytečného odkladu. Přeneseno do praxe, dlužník by měl v řádu dní informovat postupníka, nového věřitele, že za postupitelem má příslušné pohledávky - tímto si dlužník ponechá možnost pro případné započtení svých „protipohledávek“, jež má za původním věřitelem, i do budoucna. Pohledávky dlužníka za postupníkem, novým věřitelem, i další námitky vůči postupníkovi dlužník oznamovat nemusí.
S tímto souvisí přímo zákonem stanovené ručení postupitele za existenci (v době postoupení) a dobytnost pohledávky, bylo-li postoupení úplatné, a to do výše úplaty s úroky (to neplatí, pokud postupník věděl, že pohledávka je (i) budoucí, (ii) nejistá či (iii) nedobytná). Ve smlouvě o postoupení pohledávky lze samozřejmě upravit ručení postupitele odlišně od zákonné úpravy (např. ručení omezit, vyloučit nebo ručení vztáhnout i na bezúplatné postoupení). Postupitel samozřejmě odpovídá i za právní vady pohledávky (např. pohledávka je podmíněna, proti informaci ve smlouvě není zajištěna). Tyto však musí být postupníkem vytknuty bez zbytečného odkladu. Pokud by se nejednalo o bonitního dlužníka, je z pohledu postupitele vhodné upravit, popř. zcela vyloučit, jeho ručení za dobytnost pohledávky.
Není-li ručení zákonem nebo smlouvou vyloučeno, postupitel neodpovídá za dobytnost v situaci, kdy se postoupená pohledávka stala nedobytnou až po postoupení v důsledku náhody či nedopatřením postupníka (např. že otálel s jejím vymáháním či odložil splatnost pohledávky).
Velmi praktická může být úprava nepřímého zastoupení postupníka při vymáhání pohledávky. Na žádost postupníka může totiž postupitel (původní věřitel) vymáhat postoupenou pohledávku svým jménem na účet postupníka. V případě, že již došlo k notifikaci postoupení dlužníku, je nezbytné, aby postupník udělil souhlas postupiteli s vymáháním (a logicky sám pohledávku nevymáhal). Výhodou tohoto způsobu vymáhání pro postupníka je, že dlužník v rámci obrany v soudním řízení může namítat pouze „protipohledávky“, které má za postupitelem (nikoliv ty za postupníkem). Dále je praktické, aby si postupitel a postupník vzájemně upravili, jakým způsobem budou hrazeny náklady spojené s vymáháním pohledávky vůči dlužníku.
1) Viz ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
2) Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721 - § 2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 730.

Související dokumenty

Zákony

89/2012 Sb., občanský zákoník