Kupní smlouva a kupní cena

Základním kamenem pro kupní smlouvu je § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), který ji definuje: „Není proto nic překvapivého, že jedna ze stran je povinna a převzít věc (kupující) a druhá naopak (prodávající). Povinnosti zaplatit kupní cenu ze strany kupujícího odpovídá právo ji obdržet ze strany prodávajícího. Zajímavé je také ustanovení druhého odstavce, které stanovuje dobu plnění – neplyne-li z dohody stran nebo ze zvyklostí mezi nimi něco jiného, plnit se má To je velmi důležité pravidlo, jelikož podmiňuje, aby jakékoliv odchylky týkající se odložení platby či pozdějšího nebo dřívějšího plnění byly mezi stranami dohodnuty, v opačném případě si Je proto vhodné pravidlo o čase a místě plnění do smlouvy vždy zakotvit. Pokud tomu tak nebude, uplatní se podpůrně zákonná úprava požadující současné plnění a zároveň dle § 602 NOZ také plnění v obvyklou denní dobu (což může být na první pohled úsměvné, nicméně praktické). Zákon také velmi dbá na zavedenou praxi stran, proto pokud si strany obvykle plní nějakou formou v určitou dobu, měla by tato pravidla mezi nimi platit vždy, pokud si ve smlouvě nestanoví něco odlišného.

Téměř stěžejní má pro kupní smlouvu význam Ta musí být sjednána v pokud by se nejednalo o finanční platbu, pak by nevznikla ani kupní smlouva, jednalo by se o smlouvu směnnou. Výše kupní ceny je samozřejmě primárně věcí smluvních stran, v kupní smlouvě však nemusí být cena výslovně uvedena, musíme v ní ale nalézt Pokud by se stalo, že cena sjednána nebude, mohou nastat dva případy. Buď se z povahy věci vůbec nebude jednat o kupní smlouvu, ale smlouvu darovací, respektive i jinou bezúplatnou smlouvu (to v případě, že ze smlouvy bude patrná vůle něco přenechat bezúplatně – pak ačkoliv se smlouva bude honosit titulem kupní, z povahy věci tomu tak nebude). Další možností bude nutnost uplatnit podpůrná ustanovení o ceně, např. v § 1792 NOZ: „.“ Z ustanovení proto vyplývá, že v konečné instanci může o výši kupní ceny (a o typu závazku mezi stranami) rozhodnout i soud. Toto je dobré mít na paměti a pro jistotu kupní cenu vždy jednoznačně určit, abychom předešli případným soudním sporům.

Ohledně kupní ceny je ale nutné pamatovat i na jiné právní předpisy, které její výši omezují. Konkrétně se jedná o který v § 2 zakazuje zneužití výhodnějšího hospodářského postavení k zisku nepřiměřeného majetkového prospěchu (a to jak ze strany kupujícího, tak prodávajícího). Zákon dále toto ustanovení rozvádí v tom smyslu, že se jedná o prodávajícího či kupujícího, který sjednává ceny na trhu, aniž by při tom byl vystaven podstatné cenové soutěži. Hospodářské postavení prodávajícího nebo kupujícího se posuzuje zejména podle objemu prodaného nebo nakoupeného zboží, podílu na daném trhu, hospodářské a finanční síly, právních nebo jiných překážek vstupu na trh a míry horizontálního i vertikálního propojení s jinými osobami na daném trhu.

Může se proto jednat o velkou společnost, která má na trhu výrazný podíl. V tomto smyslu je také třeba být ostražitý, jelikož porušení tohoto pravidla a nastavení příliš vysoké kupní ceny pak může představovat porušení zákona o cenách a s tím spojené sankce. Nepřiměřený majetkový prospěch je pak zákonem v jednotlivých situacích popsán v § 2 odst. 5:

dále stanovuje zákaz cenové diskriminace, jako je například stanovování dumpingových cen atd. Dále do hry vstupuje také který stanovuje některé přísné podmínky, které musí podnikatel při stanovení cen vůči spotřebiteli (tedy typicky v případě klasických cen za výrobky a služby) respektovat. Prodávající je dle § 12 zejména povinen zřetelně (tj. umístit cenový štítek přímo na výrobek), nebo informaci o ceně jinak vhodně zpřístupnit (cedulkou u zboží atp.). Zakázané budou zejména praktiky, které by vedly k možnosti, že by spotřebitel mohl nabýt dojmu, že cena je nižší než ve skutečnosti, nebo případy, kdy by cena nebyla úplná (například by se do konečné ceny kalkulovaly ještě jiné náklady, na které by spotřebitel nebyl předem upozorněn). Ve vztahu ke spotřebiteli také musí podnikatel cenu uvést v konečné výši, a to včetně všech poplatků a daní [§ 1811 odst. 2 písm. c) NOZ].

V praxi někdy dochází k otázce, zda uvedená cena tehdy, když si mezi sebou sjednávají kupní smlouvu dva podnikatelé (a nejedná se o spotřebitelský vztah), v sobě či nikoliv. Odpověď na ni nám dává jak komentářová literatura, tak soudní praxe, ze které lze shrnout, že Jak uvádí komentář k § 2079¹⁾:

V textu jsme si představili několik základních praktických poznámek, které se týkají jen jedné z okolností kupní smlouvy, kterou je stanovení kupní ceny. Otázka kupní smlouvy s sebou však přináší mnohem širší spektrum právních problémů, na které se zaměříme v příštích článcích.