Změny zákona o DPH pro rok 2017

Při uplatňování daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“ či „daň“) se nadále vychází ze zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), který je průběžně novelizován, a to jednak samostatnými novelami a jednak novelami, které jsou součástí tzv. doprovodných zákonů, které jsou projednávány v souvislosti s jinými právními předpisy. vyplynou zejména z novely zákona o DPH, která je součástí vládního návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní. Vládní návrh tohoto zákona je projednáván Poslaneckou sněmovnou jako s navrhovanou účinností . Novelou zákona o DPH jsou navrhovány zejména změny ve vymezení vzniku povinnosti přiznat daň, v pravidlech pro uplatňování nároku na odpočet daně, další rozšíření režimu přenesení daňové povinnosti a dílčí změny v oblasti správy DPH v tuzemsku. Uvedený vládní návrh byl schválen Poslaneckou sněmovnou v prvním čtení až na říjnové schůzi, a proto je pravděpodobné, že bude posunuta účinnost celého zákona, včetně novely zákona o DPH až od 1. 4. 2017.

nabyde účinnosti zákona o DPH, která je součástí zákona , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ukončení důchodového spoření (dále jen „zákon č. 377/2015 Sb.“). Touto novelou jsou provedeny změny v § 54a zákona o DPH, v němž jsou vymezeny penzijní činnosti. zákona o DPH, provedenou zákonem , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o evidenci tržeb, je s účinností od 1. 12. 2016 schváleno rozšíření přílohy č. 2 o stravovací služby. Od 1. 1. 2017 dále nabývá účinnosti zákona o DPH, která je součástí zákona , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o hazardních hrách a zákona o dani z hazardních her (dále jen „zákon č. 188/2016 Sb.“). Touto novelou bylo schváleno novelizované znění § 60 zákona o DPH, v němž budou od 1. 1. 2017 vymezeny podmínky pro osvobození od daně pro provozování hazardních her.

V článku jsou ve srovnání s dosavadní právní úpravou shrnuty zejména nejvýznamnější navrhované změny zákona o DPH, které jsou součástí vládního návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní. Stručně jsou vysvětleny i dílčí již schválené změny, které jsou součástí výše uvedených doprovodných zákonů.

Jednou ze základních povinností plátce daně je povinnost přiznat ve stanovených případech daň. Tato povinnost vzniká zejména plátci jako poskytovateli zdanitelného plnění při jeho uskutečnění v tuzemsku, jak vyplývá z § 21 zákona o DPH. Plátce má dále povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu, při dovozu zboží a při přijetí služby od osoby neusazené v tuzemsku s místem plnění v tuzemsku. Novelou zákona o DPH jsou v pravidlech pro stanovení vzniku povinnosti přiznat daň a data uskutečnění zdanitelného plnění navrhovány dílčí změny.

Vznik povinnosti přiznat daň při dodání zboží a poskytnutí služby v tuzemsku ve standardním režimu zdanění a pravidla pro stanovení data uskutečnění zdanitelného plnění, jako jednoho z klíčových okamžiků, k němuž tato povinnost plátci vzniká, je vymezen v dosavadním znění § 21 zákona o DPH. Plátce je podle § 21 odst. 1 zákona o DPH povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, která se vztahuje k tomuto zdanitelnému plnění, podle toho, která skutečnost nastane dříve, jak nadále vyplývá z odstavce 1.

Novelou zákona o DPH bude prakticky dosavadní § 21 odst. 1 zákona o DPH převeden po úpravách a doplnění do nového § 20a, v němž bude vymezen vznik povinnosti přiznat daň při dodání zboží a poskytnutí služby. Podle novelizovaného znění bude nadále vznikat povinnost přiznat daň při dodání zboží nebo poskytnutí služby ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Bude-li však před uskutečněním zdanitelného plnění přijata úplata, bude vznikat povinnost přiznat daň z přijaté částky ke dni přijetí úplaty. Tato povinnost však nově nebude platit, nebude-li zdanitelné plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě. Zdanitelné plnění přitom bude známo dostatečně určitě, bude-li alespoň známo, jaké zboží má být dodáno, nebo jaká služba má být poskytnuta, sazba daně a místo plnění. Nebudou-li tyto skutečnosti plátci známy, nebude tak prakticky muset z přijaté úplaty například za voucher či poukázku nahrazující peníze přiznávat plátce daň okamžitě k datu přijetí úplaty, ale až v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění, na které bude voucher či poukázka použita.

Povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu vzniká v souladu se směrnicí o DPH plátci, který pořizuje zboží, podle § 25 zákona o DPH, který se novelou zákona o DPH nezmění, k 15. dni následujícího měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno. Pokud byl daňový doklad vystaven před tímto 15. dnem měsíce, vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň ke dni vystavení daňového dokladu. Novelou zákona o DPH je navrhováno doplnit, že při přepravení zboží do tuzemska, které není podle § 13 odst. 7 zákona o DPH považováno za přemístění, se považuje zboží za přemístěné z tuzemska do jiného členského státu v okamžiku, kdy dotčená podmínka přestane být plněna a k tomuto okamžiku vzniká povinnost přiznat daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu.

Podle § 24 odst. 1 zákona o DPH vzniká plátci jako příjemci služby při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku povinnost přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, tj. ke dni poskytnutí služby nebo ke dni poskytnutí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Novelou zákona o DPH se navrhuje doplnit, že povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před datem poskytnutí služby nevzniká, není-li zdanitelné plnění ke dni poskytnutí úplaty známo dostatečně určitě. Podle § 24 odst. 2 zákona o DPH se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem poskytnutí služby. Obdobný postup jako při poskytování služeb se uplatní také při dodání zboží s instalací nebo montáží a také pro dodání zboží soustavami a sítěmi, které se posuzují z hlediska přiznávání DPH obdobně jako přeshraniční služby.

Dodání zboží do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, je plátce povinen přiznat v daňovém přiznání a v souhrnném hlášení. Jestliže je dodání zboží do jiného členského státu osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká plátci podle § 22 zákona o DPH povinnost přiznat uskutečnění tohoto dodání k 15. dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Pokud byl však daňový doklad vystaven před tímto 15. dnem, je plátce povinen přiznat uskutečnění tohoto dodání ke dni vystavení daňového dokladu. Novelou zákona o DPH je z dosavadního znění § 22 navrhováno vypustit odstavce 1, 2 a 4 s odůvodněním, že jsou nadbytečné, protože povinnosti, které tyto odstavce upravují, vyplývají z jiných ustanovení zákona o DPH.

Podle § 24a odst. 1 zákona o DPH má plátce při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko povinnost přiznat toto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Novelou zákona o DPH se navrhuje doplnit, že povinnost přiznat plnění z přijaté částky ke dni přijetí úplaty nevzniká, není-li plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě. Den uskutečnění plnění se stanoví, jak vyplývá z § 24a odst. 2 zákona o DPH, obdobně podle § 21 zákona o DPH, tedy jako při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, jak bylo vysvětleno v předchozím textu.

Podle § 47 zákona o DPH je v roce 2016 uplatňována základní sazba ve výši 21 %, která se uplatní u většiny zboží a služeb, a vedle ní první snížená sazba daně ve výši 15 % a druhá snížená sazba daně ve výši 10 %. Toto základní vymezení sazeb daně se pro rok 2017 nezmění. V příloze č. 2 k zákonu o DPH jsou vymezeny služby podléhající první snížené sazbě daně ve výši 15 %. První snížená sazba daně ve výši 15 % se podle § 48 zákona o DPH uplatní také u stavebních a montážních prací prováděných na dokončených stavbách pro bydlení nebo na dokončených stavbách pro sociální bydlení, tj. u žádných stavebních či montážních prací není uplatňována druhá snížená sazba daně ve výši 10 %. Definice staveb pro bydlení a staveb pro sociální bydlení je přitom uvedena v § 48 zákona o DPH a podrobněji vysvětlena v aktualizované informaci Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“) k uplatňování DPH u nemovitých věcí z prosince 2015. Podle § 49 zákona o DPH se první snížená sazbě daně ve výši 15 % uplatní nadále u výstavby nebo dodání stavby pro sociální bydlení.

V příloze č. 3 k zákonu o DPH je nadále beze změn vymezeno zboží podléhající první snížené sazbě daně ve výši 15 %. V příloze č. 3a k zákonu o DPH je uveden od 1. 1. 2015 seznam zboží podléhající druhé snížené sazbě daně ve výši 10 %. Druhé snížené sazbě daně podléhá zboží, které odpovídá současně kódu nomenklatury celního sazebníku a výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části této přílohy č. 3a. Kódem nomenklatury celního sazebníku („dále jen „NCS“) se pro účely zařazení zboží do příslušné sazby daně přitom rozumí číselný kód popisu vybraných výrobků uvedený v celním sazebníku v platném znění.

U stravovacích služeb se v současné době uplatňuje podle § 47 odst. 4 zákona o DPH základní sazba daně ve výši 21 %, protože tyto služby nejsou dosud uvedeny v příloze č. 2 k zákonu o DPH, v níž jsou jmenovitě uvedeny služby podléhající první snížené sazbě daně ve výši 15 %. Základní sazba daně přitom platí jak pro restaurační či jiné veřejné stravování, tak také pro závodní stravování. U stravovacích služeb však směrnice o DPH uplatnění snížené sazby daně umožňuje. Od 1. 12. 2016 a také v roce 2017 bude pro stravovací služby, s výjimkou podávání alkoholických nápojů a tabákových výrobků, platit první snížená sazba daně ve výši 15 %, a to v souvislosti se zavedením povinné elektronické evidence tržeb. Změna sazby daně se nebude týkat stravovacích služeb, na které se vztahuje osvobození od daně podle § 57 až 59 zákona o DPH.

Základní vymezení plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně uvedené v § 51 odst. 1 zákona o DPH se navrhovanou novelou zákona o DPH nezmění. I když plátce z uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně nepřiznává daň na výstupu, je podle § 51 odst. 2 zákona o DPH povinen tato osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně uvádět v daňovém přiznání za zdaňovací období, v němž mu vznikla povinnost přiznat tato plnění, tj. fakticky k datu uskutečnění plnění, které se stanoví obdobně jako u plnění zdanitelných v § 21 zákona o DPH nebo ke dni přijetí úplaty, pokud úplata za osvobozené plnění předchází den jeho uskutečnění. Novelou zákona o DPH se navrhuje doplnit, že povinnost přiznat plnění z přijaté částky ke dni přijetí úplaty nevzniká, není-li plnění osvobozené od daně ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě.

Penzijní činnosti, na které se vztahuje osvobození od daně bez nároku na odpočet daně, jsou vymezeny v § 54a zákona o DPH. Osvobození od daně se dosud vztahuje na penzijní produkty, kterými jsou důchodové spoření, doplňkové penzijního spoření a penzijní připojištění. Od daně je osvobozena také zprostředkovatelská činnost spojená s těmito produkty. Novelou zákona o DPH, provedenou zákonem č. 377/2015 Sb., se s účinností od 1. 1. 2017 ve vazbě na zrušení důchodového spoření ruší písmeno a) v § 54a zákona o DPH, z něhož současně vyplývá osvobození od daně pro poskytování důchodového spoření. Z písmene d) se návazně vypustí zprostředkování důchodového spoření.

Novelou zákona o DPH je navrhováno doplnit do § 57 zákona o DPH, kde jsou uvedeny činnosti chápané pro účely zákona o DPH jako výchova a vzdělávání, která je osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně, také poskytování služby péče o dítě v dětské skupině podle zákona upravujícího poskytování služby péče o dítě v dětské skupině nebo poskytování péče o děti do 4 let v denním režimu, pokud jsou poskytovány vyjmenovanými subjekty.

V § 60 zákona o DPH je dosud ve vazbě na zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, vymezeno, co se rozumí provozováním loterií a jiných podobných her pro účely DPH. Novelou zákona provedenou zákonem č. 188/2016 Sb. bylo schváleno s účinností od 1. 1. 2017 nové znění § 60 zákona o DPH, v němž se obdobně jako v dosavadním znění zákona vymezuje, co se rozumí provozováním hazardních her ve vazbě na zákon o hazardních hrách.

Základní podmínky pro vznik nároku na odpočet daně se novelou zákona o DPH nezmění a jsou nadále vymezeny v § 72 zákona o DPH. Podle § 72 odst. 1 zákona o DPH je plátce oprávněn uplatnit odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro vyjmenované účely, tj. zejména pro uskutečňování svých zdanitelných plnění, osvobozených plnění s nárokem na odpočet daně, pro plnění s místem plnění mimo tuzemsko, u nichž by měl plátce nárok na odpočet, pokud by se uskutečnila v tuzemsku, a pro další vyjmenované účely.

Z § 73 zákona o DPH nadále vyplývá, že plátce daně je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně až za zdaňovací období, ve kterém jsou splněny stanovené podmínky pro uplatnění odpočtu daně. Prakticky to znamená, že v případě tuzemských zdanitelných plnění, tj. plnění poskytnutých jiným plátcem ve standardním režimu, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně až v okamžiku, kdy má k dispozici příslušný daňový doklad. Z § 73 odst. 4 zákona o DPH vyplývá povinnost plátce uplatnit nárok na odpočet daně v částečné výši vždy v příslušném kalendářním roce, ve kterém byl oprávněn tento nárok uplatnit. Toto pravidlo prakticky platí i pro odpočty daně u plnění použitých částečně pro ekonomické činnosti plátce a částečně pro jiné účely. Novelou zákona o DPH se navrhuje doplnit, že plátce nebude muset uplatňovat nárok na odpočet daně vzniklý v předchozím kalendářním roce pouze v dodatečném daňovém přiznání v případech, kdy má u přijatého zdanitelného plnění nárok na odpočet daně v krácené výši a příslušný vypořádací koeficient pro krácení nároku se podle § 76 odst. 5 zákona o DPH považuje za roven 100 %, tj. činí 95 % nebo více.

Pravidla pro opravu odpočtu upravuje § 74 zákona o DPH. Podle § 74 odst. 1 zákona o DPH se postupuje v případě, kdy má oprava základu daně a výše daně podle § 42 zákona o DPH za následek snížení uplatněného odpočtu daně. V tomto případě je plátce, pro něhož se uskutečnilo plnění, povinen provést opravu odpočtu daně, a to v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se dozvěděl o okolnostech rozhodných pro vznik povinnosti tuto opravu provést. Novelou zákona se navrhuje upřesnit, že plátce je povinen provést opravu odpočtu daně, a to za zdaňovací období, ve kterém se o těchto skutečnostech dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl. Novelou zákona se dále navrhuje do pravidel pro opravu odpočtu daně doplnit povinnost provést opravu odpočtu daně uplatněného z titulu poskytnuté zálohy před uskutečněním zdanitelného plnění na zdanitelné plnění, které se neuskutečnilo, a tato úplata nebyla vrácena ani použita na úhradu jiného plnění. Tato povinnost vyplývá z judikatury Soudního dvora Evropské unie. Opravu odpočtu daně z tohoto titulu je plátce povinen provést za zdaňovací období, ve kterém se prokazatelně dozvěděl, že se zdanitelné plnění neuskuteční a že poskytnutá úplata nebude vrácena ani použita na úhradu jiného plnění, nebo kdy se tyto skutečnosti dozvědět měl a mohl.

Vyrovnání odpočtu je korekční mechanismus upravený v § 77 zákona o DPH, který se vztahuje na odpočet daně u majetku, vyjma majetku dlouhodobého. Z § 77 odst. 1 zákona o DPH vyplývá, že vyrovnání odpočtu se provede, pokud v tříleté lhůtě pro uplatnění nároku na odpočet daně plátce daně obchodní majetek, vyjma majetku dlouhodobého, použije v rámci svých ekonomických činností pro jiné účely, než které zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně. Tímto použitím pro jiné účely se rozumí případy, kdy plátce uplatnil původní odpočet daně v plné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v krácené výši, nebo nárok na odpočet daně nemá, nebo případy, kdy plátce uplatnil odpočet v krácené výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši. Novelou zákona o DPH se navrhuje doplnit, že použitím pro jiné účely, které bude spojeno s vyrovnáním odpočtu, se rozumí nově také případy, kdy plátce uplatnil původní odpočet v plné nebo částečné výši a následně u tohoto majetku došlo ke zničení, ztrátě či odcizení, které nejsou řádně doloženy ani potvrzeny. Povinnost provést vyrovnání odpočtu bude vznikat dnem, kdy se plátce o těchto skutečnostech dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl. Tyto situace již nebudou posuzovány jako použití majetku pro účely nesouvisející s ekonomickou činností plátce, které jsou spojeny s povinností přiznat daň na výstupu, ale jako situace, kdy bude plátce povinen provést korekci dříve uplatněného odpočtu daně formou vyrovnání odpočtu daně.

Úprava odpočtu daně je korekčním mechanismem, který se vztahuje k původnímu odpočtu daně uplatněnému u dlouhodobého majetku. Pravidla pro úpravu odpočtu vyplývají z § 78 až 78d zákona o DPH, k nimž se novelou zákona navrhuje doplnit nový § 78e. V § 78d zákona o DPH je vymezen postup při provedení úpravy odpočtu při prodeji dlouhodobého majetku. Dojde-li podle § 78d odst. 1 zákona o DPH u dlouhodobého majetku ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně k uskutečnění dodání zboží nebo poskytnutí služby, použijí se obdobně ustanovení § 78 až 78c s tím, že úprava odpočtu daně se provede jednorázově. Prakticky to znamená, že úprava odpočtu daně se vztáhne ke zbývajícímu počtu roků do konce pětileté či desetileté lhůty v případě nemovitých věcí pro úpravu odpočtu. Z dosavadního znění zákona o DPH vyplývá, že tuto úpravu odpočtu provádí plátce v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém důvod pro úpravu odpočtu nastal. Novelou zákona o DPH se navrhuje, že ji plátce provede okamžitě za zdaňovací období, ve kterém došlo k uskutečnění plnění, se tedy bude z časového hlediska postupovat jako při vyrovnání odpočtu daně. Z nového § 78e zákona o DPH bude po novelizaci vyplývat, že dojde-li u dlouhodobého majetku ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně k jeho zničení, ztrátě či odcizení, které nejsou řádně doloženy ani potvrzeny, úprava odpočtu daně se provede jednorázově za zdaňovací období, ve kterém se plátce o těchto skutečnostech dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl. Bude se tedy postupovat obdobně jako při úpravě odpočtu podle § 78d zákona o DPH, která se provádí při prodeji dlouhodobého majetku.

Obecná pravidla pro uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti v tuzemsku jsou stanovena v § 92a zákona o DPH. V souladu se směrnicí o DPH je režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění uplatňován u vyjmenovaného zboží a služeb trvale a u některých dočasně. Zdanitelná plnění, u nichž se uplatní režim přenesení daňové povinnosti v rámci jeho trvalého použití, tj. v návaznosti na čl. 199 směrnice o DPH bez časového omezení, jsou vymezena v § 92b až 92e dosavadního znění zákona o DPH. Novelou zákona je navrhováno rozšíření režimu přenesení daňové povinnosti v rámci jeho trvalého použití na další zdanitelná plnění.

Z § 92b zákona o DPH vyplývá, že režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění se uplatní při dodání zlata. Novelou zákona je navrhováno jeho rozšíření také na zprostředkovatelskou službu podle § 92 odst. 5 zákona o DPH, která spočívá v obstarání investičního zlata pro jiného plátce. Podle § 92c zákona o DPH se zvláštní režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění v rámci jeho trvalého použití uplatní při dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 k tomuto zákonu, včetně dodání tohoto zboží po zpracování v podobě čištění, leštění, třídění, řezání, štěpení, lisování nebo odlévání do ingotů jinému plátci. V příloze č. 5 jsou uvedeny odpadové suroviny, s nimiž se obvykle obchoduje jako s druhotnými surovinami. Novelou zákona je navrhováno rozšíření této přílohy o odpad a šrot z hafnia.

Podle § 92d zákona o DPH je od 1. 1. 2016 uplatňován režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění při dodání nemovité věci plátci, a to v návaznosti na volitelný způsob zdanění podle § 56 odst. 5 zákona o DPH. Novelou zákona je navrhováno jeho rozšíření také na dodání nemovité věci prodávané dlužníkem z rozhodnutí soudu v řízení o nuceném prodeji této nemovité věci jinému plátci. Režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění v rámci jeho trvalého použití se podle § 92e zákona o DPH nadále uplatní při poskytnutí stavebních nebo montážních prací, které odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43. Novelou zákona je navrhováno rozšíření režimu přenesení daňové povinnosti také na poskytnutí pracovníků pro stavební nebo montážní práce jinému plátci, tj. prakticky na tzv. agenturní zaměstnávání pracovníků provádějících stavební a montážní práce.

Podle nového § 92ea zákona o DPH by měl být po účinnosti navrhované novely zákona uplatňován režim přenesení daňové povinnosti na dodání zboží jinému plátci poskytovaného jako záruka při realizaci této záruky, nebo dodání zboží jinému plátci po postoupení výhrady vlastnictví nabyvateli a výkon tohoto práva nabyvatelem.

Vedle trvalého použití režimu přenesení daňové povinnosti byly od 1. 1. 2015 v návaznosti na výše uvedené směrnice zavedeny dva dočasné režimy přenesení daňové povinnosti, u nichž je na základě zákona o DPH stanoveno dočasné používání režimu přenesení daňové povinnosti pro určité dodání zboží nebo poskytnutí služby. Tyto dva dočasné režimy upravují § 92f a 92g zákona o DPH, které se novelou zákona měnit nebudou.

Jednou ze změn, které jsou navrhovány v rámci novely zákona o DPH, je zrušit dosavadní specifickou úpravu registrace a postupů při správě DPH u společnosti. Nové podmínky, definované v zákoně o DPH, budou ve vazbě na novelu zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, postaveny na samostatném působení každého společníka společnosti a budou podle právního názoru Ministerstva financí v souladu s obecnými principy DPH. Společník společnosti bude nově postupovat podle obecných ustanovení zákona o DPH. V novele je navrhováno dvouleté přechodné období pro společnosti, které vznikly do data nabytí účinnosti novely. Tyto společnosti budou moci v tomto přechodném období uplatňovat dosavadní specifická pravidla pro uplatňování DPH ve společnosti.

V případě plátců daně, kteří jsou společníky společnosti a uskutečňují zdanitelná plnění v rámci této společnosti společně, přiznává daň na výstupu za činnost společnosti společník, který je pověřen vedením evidence pro účely DPH za společnost. Tento společník jménem společnosti také vystavuje daňové doklady na zdanitelná plnění uskutečněná společností, ať se již jedná o dodání zboží nebo poskytování služeb. Pokud jeden ze společníků společnosti provádí podnikatelskou činnost i mimo rámec společnosti a dodává zboží nebo poskytuje služby v rámci této své činnosti také společnosti, v níž je účastníkem, jedná se o zdanitelné plnění, u něhož musí být uplatněna příslušná daň na výstupu. Nově budou společníci společnosti postupovat podle obecných ustanovení zákona o DPH pro přiznávání daně na výstupu a daň na výstupu přiznávat vždy samostatně. Společnosti, které vznikly do účinnosti novely, však mohou ve dvouletém přechodném období při přiznávání daně na výstupu postupovat podle dosavadních pravidel.

U plátců, kteří uskutečňují zdanitelná plnění jako společníci společnosti, uplatňuje obecně nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých k činnosti společnosti určený společník, který vede evidenci pro účely DPH za společnost, jak vyplývá z § 73 odst. 7 dosavadního znění zákona o DPH. Společníci společnosti, kteří jsou plátci, však mohou uplatnit nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro činnost společnosti také jednotlivě, pokud uskutečňují zdanitelná plnění, ke kterým tato přijatá zdanitelná plnění použijí, a pokud tato uskutečněná zdanitelná plnění uvedou ve svých daňových přiznáních. Je-li uplatňován nárok na odpočet daně jednotlivými společníky společnosti, musí být těmito společníky uplatněna daň na výstupu ve vztahu k určenému společníkovi společnosti, který přiznává daň na výstupu za činnost celé společnosti. Novelou zákona o DPH je navrhováno zrušení tohoto odstavce, tj. zruší se specifické podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně u plátců, kteří uskutečňují zdanitelná plnění jako společníci společnosti. Nově budou společníci společnosti postupovat podle obecných ustanovení zákona o DPH pro uplatňování nároku na odpočet daně a nárok na odpočet daně budou uplatňovat vždy samostatně. Společnosti, které vznikly do účinnosti novely, však budou podle přechodných ustanovení ve dvouletém přechodném období postupovat při uplatňování nároku na odpočet daně podle dosavadních pravidel.

Základní procesní normou vztahující se i na DPH je zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), ale některá specifická procesní pravidla pro uplatňování DPH jsou uvedena přímo v zákoně o DPH. Problematika správy DPH v tuzemsku je upravena v § 93 až 110 zákona o DPH. V této oblasti byla v posledních letech provedena řada dílčích věcných i legislativně technických změn, z nichž některé byly odůvodňovány bojem proti daňovým únikům a některé byly prováděny na základě požadavků daňové správy ve vazbě na příslušná ustanovení daňového řádu. Dílčí změny v oblasti správy DPH v tuzemsku nabyly účinnosti v průběhu roku 2016 a další jsou navrhovány novelou zákona o DPH.

Poruší-li plátce závažným způsobem své povinnosti vztahující se ke správě DPH, správce daně rozhodne, že tento plátce je nespolehlivým plátcem, jak vyplývá nadále z § 106a odst. 1 zákona o DPH. Za závažné porušení povinnosti vztahující se ke správě DPH se podle metodické informace GFŘ rozumí pouze porušení stanovená zákonem , která svou intenzitou ohrožuje veřejný zájem na řádném výběru DPH. Konkrétní porušení zákona, kterými může správce daně odůvodnit své rozhodnutí o nespolehlivosti plátce, jsou uvedena v metodické informaci GFŘ.

Novelou zákona o DPH se navrhuje zavést vedle institutu „nespolehlivého plátce“ také institut „nespolehlivé osoby“, který má sloužit podle názoru Ministerstva financí jako preventivní nástroj při boji s daňovými úniky. Cílem zavedení nového institutu nespolehlivé osoby je podle Ministerstva financí zamezit účelovému rušení registrace nespolehlivých plátců za účelem „očištění“ se a opětovnému návratu mezi plátce DPH a možnost označit statutem nespolehlivosti i jiné osoby, které nejsou dosud plátci, pokud vykazují srovnatelné, společensky škodlivé jednání tak, aby okamžitě k datu vzniku plátcovství již měli označení nespolehlivého plátce. Podle nově navrhovaného § 106aa zákona o DPH poruší-li osoba, která není dosud plátcem, závažným způsobem své povinnosti vztahující se ke správě daně, správce daně rozhodne, že tato osoba je nespolehlivou osobou. Jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která není plátcem, se tedy může stát nespolehlivou osobou, pokud závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě DPH. O „nespolehlivosti“ této osoby stejně jako v případě nespolehlivého plátce rozhodne správce daně rozhodnutím.

Z § 109 zákona o DPH vyplývá nadále ručení příjemce zdanitelného plnění za nezaplacenou daň jako nástroj proti daňovým únikům. Plátce jako příjemce zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku, které uskutečnil jiný plátce, ručí obecně za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku jeho uskutečnění věděl nebo vědět měl a mohl, že poskytovatel plnění úmyslně daň uvedenou na daňovém dokladu nezaplatí. Fakticky se ručitelský závazek projeví až v případě, že daň z předmětného zdanitelného plnění, uskutečněného v tuzemsku, není zaplacena a její vymáhání na poskytovateli zdanitelného plnění ze strany správce daně je marné. Splnění podmínky, že ručitel v okamžiku uskutečnění plnění věděl nebo vědět měl a mohl, že dodavatel má v úmyslu nezaplatit daň či získat daňovou výhodu, musí správce daně, pokud bude požadovat ručení ze strany příjemce plnění, prokázat. V § 109 zákona o DPH jsou vymezeny další případy, kdy může správce daně vyžadovat po příjemci plnění ručení za nezaplacenou daň. Novelou zákona o DPH je navrhováno doplnění dalšího zákonného důvodu k ručení, podle něhož plátce jako příjemce zdanitelného ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je úplata za toto plnění poskytnuta zcela nebo zčásti virtuální měnou například v tzv. bit-coinech.