Tazatel uvádí, že v současné době řeší vypořádání převodu poloviny nemovité věci – rodinného domu po rozvodu manželství. Nabyvatel se tak stává výlučným vlastníkem celé nemovité věci. Tazatel se dotazuje, zda má jako nabyvatel povinnost platit daň z převodu nemovité věci, když původně byl jejím výhradním vlastníkem. Za trvání manželství daroval manželce ideální polovinu této nemovité věci. Nyní v rámci vyrovnání majetkových vztahů mu bývalá manželka spoluvlastnický podíl na rodinném domě zpět převádí. Rodinný dům nebyl ve společném jmění manželů, nýbrž v podílovém spoluvlastnictví. Tazatel se ptá, zda platí osvobození od daně z převodu nemovité věci i v tomto případě, když je vypořádání podílového spoluvlastnictví svou povahou i vlastnostmi stejné jako vypořádání společného jmění manželů
Daň z nabytí nemovitých věcí
Mgr.
Vladimíra
Bedáňová
ODPOVĚĎ
Obecná právní úprava obsažená v zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), rozlišuje spoluvlastnictví a polečné jmění manželů.
Spoluvlastnictví vyjadřuje stav, kdy vlastnické právo k určité věci náleží více subjektům, a to podle jejich vzájemných podílů. Každý spoluvlastník má právo k celé věci, přičemž jeho právo je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků. Podíl spoluvlastníka na věci vyjadřuje míru jeho účasti na právech a povinnostech, které ze spoluvlastnictví vyplývají (§ 1115 a násl. občanského zákoníku).
Oproti tomu společné jmění manželů (dále jen „SJM“) je zvláštní formou spoluvlastnictví, která může vzniknout jen mezi manžely a která má vlastní úpravu odlišnou od obecného spoluvlastnictví (viz § 708 a násl. občanského zákoníku). V nejobecnější rovině lze konstatovat, že do SJM náleží vše, co manželé v průběhu manželství nabyli, pokud to nevylučuje zákon, smlouva nebo rozhodnutí soudu. Přímo ze zákona jsou pak ze SJM vyloučeny zejména věci sloužící osobní potřebě jednoho z nich, věci a hodnoty nabyté jen jedním z manželů darem, děděním nebo odkazem, hodnoty nabyté jen jedním z manželů jako náhrada nemajetkové újmy nebo hodnoty nabyté z výlučného majetku jednoho z manželů. V případě SJM se vychází z principu, že každému z manželů přísluší vlastnické právo k celé věci, přičemž toto vlastnické právo je současně omezeno vlastnickým právem druhého manžela k téže věci, není tedy vyjádřen podíl.
K dotazované věci je především nutné uvést, že převod spoluvlastnického podílu na nemovité věci mezi bývalými manžely podléhá zdanění. Pro aplikaci příslušného daňového zákona (veřejnoprávní normy) je pak
relevantní
, zda je podíl převáděn bezúplatně, anebo zda je manželem, který nabývá spoluvlastnický podíl na nemovité věci, poskytnuta úplata (protiplnění).Dojde-li k úplatnému nabytí podílu nebo jeho části jedním ze spoluvlastníků na základě dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vzniká podle § 2 odst. 3 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí (odst. 4 po účinnosti zákona č. 254/2016 Sb., kterým se mění zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., tj. dnem 1. 11. 2016), předmět daně z nabytí nemovitých věcí. Poplatníkem daně je jak podle úpravy platné do 31. 10. 2016, tak také po tomto datu, nabyvatel nemovité věci. Osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí zákonné opatření v tomto případě nepřiznává.
V případě, že převod spoluvlastnického podílu (ideální poloviny) na nemovité věci po rozvodu manželství bude bezúplatný, jde na straně nabyvatele o bezúplatný příjem, který podléhá dani z příjmů podle § 10 odst. 1 písm. n) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Jde tedy o nepeněžní příjem, který se oceňuje podle právního předpisu upravujícího oceňování majetku [dle § 3 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 10 odst. 5 zákona o daních z příjmů] ke dni nabytí a je dílčím základem daně v příslušném zdaňovacím období. V takovém případě nelze uplatnit osvobození od daně z příjmů podle § 10 odst. 3 písm. c) bod 1 zákona o daních z příjmů, protože převodce (dárce) a nabyvatel (obdarovaný) již nejsou manželé, ale osoby bez příbuzenského svazku. Pravděpodobně spolu nežijí ve společně hospodařící domácnosti, a nelze tak uplatnit ani osvobození od daně z příjmů podle § 10 odst. 3 písm. c) bod 2 zákona o daních z příjmů.