Daň z nemovitých věcí se obvykle mění s novým zdaňovacím obdobím. V roce 2016 však zákon č. 338/1992 Sb. , o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, nebyl novelizován. Pro zdaňovací období roku 2017 je proto zákon o dani z nemovitých věcí platný ve stejném znění jako ve zdaňovacím období roku 2016. Je dobré si však připomenout alespoň některé změny, které byly provedeny posledními novelami, protože je lze uplatnit, pokud je daňový subjekt nezaregistroval v minulém roce, v dodatečném daňovém přiznání podaném v roce 2017.
Daň z nemovitých věcí v roce 2017
Ing.
Anna
Teklá
je odbornicí na daň z nemovitostí
Zákon č. 23/2015 Sb., kterým se mění zákon o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, vyšel ve Sbírce zákonů dne 5. 2. 2015. Jeho účinnost byla k 1. 1. 2016, kromě čl. I. bodu 69, který nabyl účinnosti v průběhu zdaňovacího období, a to dnem vyhlášení zákona. Obsahem čl. I. bod 69 je procesní ust. § 15a zákona, jehož znění je: „Má-li poplatník podat daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň, a podá-li je po lhůtě pro jejich podání, aniž by byl správcem daně k tomu vyzván, nevzniká poplatníkovi povinnost uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně“.
Ustanovení se vztahuje na opožděná daňová tvrzení podaná až po dni 5. 2. 2015 a za předpokladu, že poplatník k jejich podání nebyl vyzván správcem daně (§ 145 daňového řádu). Ustanovení lze uplatnit na opožděná daňová přiznání nebo dodatečná daňová přiznání na nižší daň, pokud jsou podaná na kterékoliv zdaňovací období v zákonné lhůtě pro stanovení daně (§ 148 daňového řádu). V ostatních případech na situaci za nepodání daňového nebo dodatečného daňového přiznání k dani z nemovitých věcí se vztahuje právní úprava pokuty uvedená v ust. § 250 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto obecného ustanovení vzniká daňovému subjektu povinnost uhradit pokutu za nepodání daňového nebo dodatečného daňového přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo ho podal po stanovené lhůtě, a toto zpoždění bylo delší než 5 pracovních dnů.
S ohledem na to, že se daň z nemovitých věcí stanovuje podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období, což je kalendářní rok, nabyla výše uvedená novela účinnosti k 1. 1. 2016 (s výjimkou ust. § 15a).
Zákon o dani z nemovitých věcí tvoří dvě samostatné části, daň z pozemků a daň ze staveb a jednotek a také třetí část, jejíž ustanovení jsou společná oběma daním.
Daň z pozemků
-
Významná změna v předmětu daně z pozemku spočívala v doplnění nového písm. e) do ust. § 2 odst. 2 zákona. Ustanovení rozšiřuje výčet pozemků, které nejsou předmětem daně. Jde o pozemky, které jsou zapsány v katastru nemovitostí na shodném listu vlastnictví jako budova bytového domu, a také pozemky, které byly dokupovány a jsou v katastru nemovitostí na dalším listu vlastnictví. Podstata změny spočívá v tom, že dokupované pozemky („jiné pozemky“) již nemusí být ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek nacházejících se v budově bytového domu tak, jak to vyžadoval zákon do konce roku 2015. Skutečnost, že ke zdanitelné jednotce nacházející se v budově bytového domu patří spoluvlastnický podíl na pozemku, je zohledněna koeficientem, kterým se násobí upravená podlahová plocha zdanitelné jednotky, podle ust. § 10 odst. 3 zákona. Ustanovení se nevztahuje na pozemky související se zdanitelnými jednotkami nacházejícími se v jiných než bytových domech, např. víceúčelový dům, rodinný dům apod.
Pozemky uvedené v ust. § 2 odst. 2 písm. e) zákona, tj. pozemky, které jsou součástí zdanitelných jednotek v budově bytového domu, a jiné pozemky ve spoluvlastnictví vlastníků zdanitelných jednotek v budově bytového domu, užívané společně s těmito jednotkami, nejsou předmětem daně z pozemků. V daném případě základem daně u jednotky (byt, nebytový prostor, soubor jednotek) je upravená plocha jednotky, což je podlahová plocha vynásobená koeficientem 1,22. Pozemky, které jsou součástí zdanitelných jednotek v budově jiného než bytového domu, jsou předmětem daně z pozemků, avšak základem daně u jednotky (byt, nebytový prostor, soubor jednotek) je upravená plocha jednotky, což je podlahová plocha vynásobená koeficientem 1,20.
-
V předmětu daně z pozemků došlo ke změně v ust. § 3 odst. 4 zákona, kde byla vyjmuta druhá část původního ustanovení, která souvisela s pozemkovými úpravami. Uživatel je poplatníkem daně z pozemků již pouze za předpokladu, že vlastník pozemku není znám. U zdanitelných staveb a jednotek uživatel jako poplatník daně neexistuje.
-
Zákonem č. 84/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů, bylo do ust. § 4 zákona o dani z nemovitých věcí doplněno nové osvobození. Podle ust. § 4 odst. 1 písm. x) zákona mohou být osvobozeny pozemky nejdéle na dobu 5 let ve vládou zvýhodněné průmyslové zóně podle zákona upravujícího investiční pobídky pořízené pro účely realizace investiční akce, pro kterou je vydáno rozhodnutí o příslibu investiční pobídky ve formě osvobození od daně z nemovitých věcí, jestliže obec zcela nebo částečně osvobodí pozemky ve zvýhodněné průmyslové zóně obecně závaznou vyhláškou. Obdobně jako u daně z pozemků se osvobození od daně ze staveb a jednotek vztahuje také na zdanitelné stavby související s investičními pobídkami a splňující podmínky pro nárok na osvobození podle ust. § 9 odst. 1 písm. w) zákona.
Daň ze staveb a jednotek
-
V ust. § 7 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona se vymezuje, co se rozumí pod pojmem zdanitelná stavba a zdanitelná jednotka. Stavba nebo jednotka je předmětem daně, když je dokončená (nemusí být užívaná) nebo užívaná. Novelou doplněná charakteristika zdůrazňuje, že předmětem daně ze staveb a jednotek nemůže být rozestavěná stavba, ani rozestavěná jednotka, která se nedá užívat. Pokud není splněná alespoň jedna z podmínek, je předmětem daně pouze pozemek, který se po dobu výstavby zdaňuje podle ust. § 6 odst. 3 zákona o dani z nemovitých věcí jako „stavební pozemek“.
-
Ust. § 7 odst. 4 zákona zohledňuje praxi v situaci, kdy je vydán kolaudační souhlas pouze na část stavby nebo jednotky. Podle tohoto ustanovení jsou zdaňovány také budovy, inženýrské stavby a jednotky, které jsou předmětem daně podle ust. § 7 odst. 1 tohoto zákona a jsou dokončené nebo užívané pouze v části zdanitelné stavby nebo v části jednotky. Od 1. 1. 2016 jsou předmětem daně ze staveb a jednotek také nemovitosti, které jsou ve výstavbě, avšak jsou již částečně využívané ke svému účelu. Úprava tohoto ustanovení vychází z § 119 stavebního zákona, podle kterého lze užívat i část stavby, pokud je schopná samostatného užívání.
-
Rozsah osvobození od daně podle ust. § 9 odst. 1 písm. r) zákona byl k 1. 1. 2016 částečně zredukován. Změna způsobila, že osvobození se již nevztahuje na všechny poplatníky, kteří provedli změnu systému vytápění z pevných paliv na systém využívající biomasu. Stalo se to tím, že do stávajícího ustanovení byla novelou doplněna podmínka, že osvobodit lze zdanitelné stavby a jednotky, u kterých byla provedena změna systému vytápění z pevných paliv na systém využívající biomasu, v případě, že nejde o její přímé spalování.
-
Ust. § 11 odst. 7 upřesňuje zdaňování staveb a jednotek, které podnikatel eviduje v obchodním majetku, s ohledem na současnou judikaturu. Podle tohoto ustanovení, má-li podnikatel zařazeno v obchodním majetku podle zákona upravujícího daně z příjmů zdanitelnou stavbu nebo zdanitelnou jednotku, s výjimkou budovy podle ust. § 11 odst. 1 písm. a), zdanitelné jednotky podle ust. § 11 odst. 1 písm. c), zdanitelné jednotky podle ust. § 11 odst. 1 písm. f), která nezahrnuje jiný nebytový prostor než garáž, sklep nebo komoru, použije se u nich sazba podle § 11 odst. 1 písm. d) zákona.
U nemovitostí zařazených v obchodním majetku podnikatele se nezjišťuje, zda skutečně slouží k podnikání, nebo nejsou využívány. Tyto nemovitosti, i když neslouží svému účelu, nelze již přiznávat jako ostatní zdanitelné stavby [§ 11 odst. 1 písm. e)], nebo jako ostatní zdanitelné jednotky [§ 11 odst. 1 písm. f)], tedy v podstatě s nejnižší sazbou daně ze staveb a jednotek.